Hodnocení hráče: Sliby o "true HEAVY euro for GAMERS" z mého pohledu rozhodně naplněny nebyly. Jakmile se prokoušete veškerou ikonografií (k čemuž stačí letmý pohled na přehledovou kartu) a ujasníte si strukturu herního plánu, vyklube se z tohohle asijského tygra přítulný domácí mazlíček. Karta sem, kostička tam, ze všeho něco kápne a vy si vrníte blahem, jak se to všechno hezky řetězí a jak toho rok od roku (tedy kolo od kola) zvládnete víc a víc. Sečteno, podtrženo - příjemná, uvolněně plynoucí, ba až rodinná záležitost s kouzelným vizuálem a výborně napsanými pravidly. Mistrovské dílo? Nikoliv. Poctivé řemeslo? Určitě!

Hodnocení hráče: Rád se ve svých hodnoceních rozepisuji, ale tady to myslím ztrácí význam. Geniálně jednoduchá a přímočará pravidla podložená vrchovatou měrou hráčské interakce. Co víc si přát. EDIT: Z původního absolutoria musím kapánek slevit. Po jisté době se dostavuje pocit, že děláte vlastně pořád to samé dokola a jednotlivé partie postrádají jakoukoli svébytnost. Pozice Brassu už pro mě zjevně není tak neotřesitelná jako dřív. Například Kutná Hora se vedle svého industriálního konkurenta nemusí vůbec stydět a taková The Great Zimbabwe v otázce interakce a pestrosti herního zážitku kope úplně jinou ligu. Dědictví koloniálních mocností už asi vážně definitivně odzvonilo...

Hodnocení hráče: Štychovky mě nikdy nelákaly, stejně jako draft a i k area-controlu mám spíše vlažný vztah. Ale co se dá dělat, když to tady funguje tak dobře! Jednoduché, svižné, napínavé a variabilní. Tak proč tomu nedat plnej ceres? Protože v maximálním počtu hráčů se k Vám při úvodním draftu dostane jen část karet z celého balíčku a vy jste tak vydání na milost a nemilost paní Štěstěně mnohem víc, než by podobně chytrému designu slušelo. Moje rada? Mějte méně kamarádů.

Hodnocení hráče: Rezervovaná spokojenost. Sůl mi zase tak moc nešmakuje. Mnohem víc mě baví práce s konkrétními surovinami, tolik vlastní základní hře. Žolíky ve středomoří nechceme! Oproti tomu fórum přidává do hry vítanou asymetrii a další úroveň lákavých hráčských rozhodnutí. Na druhou stranu, v základní hře bylo zahrání Tribuna některým z Vašich soupeřů hotové požehnání. Volný tah a jiskřička naděje, že tentokrát už Vám nikdo Vaše plány nezhatí. A místo toho teď jenom trnete, jakou speciální dovednost budete muset oplakat. Nebo taky ne. Bohové s Vámi.

Hodnocení hráče: Elegantní rozšíření ve kterém naleznete karty nahrazující ty ze základní hry. Vždy když některou z nich zahrajete, máte na ní uvedenou i reakci Vašeho soupeře. Vše je srozumitelné, funkční a intuitivní. Jedinou nevýhodu spatřuji v tom, že si můžete dopředu plánovat některé reakce Contraria tak, aby Vám co nejvíce hrály do karet. Jde však o pochopitelný kompromis, díky němuž nijak neutrpěla ladnost a plynulost tolik vlastní původní hře. A navíc je to celé výzva, jaká mě nutí usedat ke Concordii mnohem častěji. To je myslím to nejlepší hodnocení, co mohla Solitaria získat.

Hodnocení hráče: Opravdu má smysl hrát nějaké jiné euro ve světě, kde existuje The Great Zimbabwe? Světe zboř se, má. Vplutí do Concordie je nesmírně snadné a skrze chytrý systém hraní akčních karet se u každého dostaví dříve či později onen blažený pocit, že "teď jsem to zahrál fakt chytře". Finální bodování Vás sice občas vyvede z omylu, ale to myslím vůbec ničemu nevadí. Tyhle obchodní stezky totiž pulzují zábavou a napětím... Jenom dejte pozor na menší počet hráčů. Ve dvou je podle mě hra příliš statická. Sežeňte tedy ještě dva zvědavce a ať se prefekti točí! EDIT: Hra u mě stále roste a k mému překvapení i ve dvou hráčích!

Hodnocení hráče: Plně podepisuji vše, co o hře napsal flychicken. Duchové jsou sice diametrálně odlišní, ale rozkrytí jejich silných a slabých stránek rozhodně není raketová věda na x partií. Osobně je mojí největší výtkou kolísavá obtížnost. Různé stupně jednotlivých mocností mohou být směšně jednoduché nebo naopak očistcem na základě toho, jakého ducha si zvolíte. Hledání optimální výzvy je tak alchymií pokus/omyl. Čím naopak hra těžce boduje je atmosféra, kterou pro mě nevytváří obrázky na kartách, ale geniální práce s textem - názvy jednotlivých schopností se dokonale odráží v efektech a situaci na herním plánu a ostrov tím doslova ožívá. Teda skoro. Základní hra bez rozšíření a událostí je totiž suchý, dopočitatelný puzzle, kdy už několik tahů dopředu víte, jestli uspějete nebo nikoliv. Začnete rovnou s Trny a drápy. Na debatu také je, jestli je hra coop nebo solitérní puzzle, který řešíte sice společně, ale vlastně každý sám - byť tato situace se diametrálně mění podle zvolených duchů.

Hodnocení hráče: Člověk si občas říká, že méně je více. A přesně tohle je ten případ. Příval nových duchů je až děsivý a někteří z nich šponují komplexitu do výšin, o kterých si mohli nechat jejich starší sourozenci jenom zdát. Na druhou stranu Jagged Earth nemůže za to, že na nemám tolik času, kolik by si takto brilantní herní design zasloužil. A nášup nových schopností, scénářů, událostí a zejména aspektů, které ozvláštňují některé méně komplexní duchy prostě chcete. Další trefa do černého.

Hodnocení hráče: Tady není o čem. Nově přidané tokeny nijak nezatěžují dosavadní pravidlový rámec a do jinak rutinní fáze kolonizování ostrova přidávají notnou dávku variability. Ano, balíček událostí Vám sice občas může zavařit, ale do jinak binárního vztahu duchové-kolonisté se nyní přimíchávají domorodí Dahané i ostrov samotný. S odstupem času vnímám toto rozšíření jako esenciální a nevidím důvod, proč jej od začátku neimplementovat do základu. Z mého pohledu tím totiž jen zvyšujete riziko, že si Vás Duchové ostrova hráčsky nezískají.

Hodnocení hráče: Je skvělé se občas zmýlit. K dalšímu pokusu přenést Dunu na herní stůl jsem byl (přiznám se) z počátku značně skeptický. Ale ono to funguje! Ono to vážně funguje! Z jinak fádního worker placementu se díky kartám stává nesmírně zábavný (byť chvílemi i poněkud frustrující) puzzle. Deckbuilding zde hraje spíše druhé housle, protože protočit celý balík chvíli trvá, ovšem když už nějaká silnější karta přijde na ruku, je to vážně znát. Nevyzpytatelnost karet intrik často zamrzí, ale už se mi párkrát stalo, že efekt, který jsem původně považoval za zcela marginální, nakonec rozhodl celou partii. A to napětí! K dokonalosti mi schází více alternativních způsobů, jak generovat vítězné body. Uvidíme, co na to Ix :)

Hodnocení hráče: Duna v ultimátní podobě. Na to, jak jsem se Nesmrtelnosti po oznámení bál, musím přiznat, že právě tohle je pro mě ona pomyslná třešnička na dortu, jakou Vzestup Iksu přes všechnu snahu postrádal. Nově přidaná pravidla vysvětlíte za pár minut. Implantáty jsou zdrojem zajímavých hráčských rozhodnutí. Experimenty nahrazují fádní karty ze základní hry a dávají hře další vrstvu. Škoda jen, že rozšíření nepřináší další rody, které by s novými mechanismy více pracovaly. I tak ale koření nikdy neproudilo lépe. EDIT: Nebýt Uprisingu, považoval bych původní Dunu s oběma expanzemi za takřka dokonalý titul. Uprising však vyšel a ve srovnání s ním mi najednou přijde původní Duna s expanzemi poněkud roztahaná, jdoucí všemi možnými směry, aniž by tyto hráčské cesty byly nějak elegantně svázány a propojeny. Stejně tak mi efekty jednotlivých karet přijdou přímočařejší a plošší. Uprising pro mě nabízí mnohem uspokojivější (a hutnější) herní zážitek.

Hodnocení hráče: Vítané zpestření. Technologie přinášejí do hry novou vrstvu asymetrie a možností, jak získat vítězné body. Stupnice pašování zcela překopává dynamiku vydělávání peněz a využití koření. Potěší i obligátní nášup nových intrik, karet a vůdců. Člověk během partie nezavadí ani o jednu ostrou hranu a nemůžu se zbavit dojmu, že vše co Iks přináší, mělo být součástí základní hry.

Hodnocení hráče: Původní hra byla takový Sardaukar - v celém známém vesmíru jen těžko hledala konkurenci. No a Uprising je fremenský Fedaykin. Dokonalejší v každém myslitelem ohledu. O hodně. Karty impéria mají zajímavější efekty a jsou lépe vzájemně provázány. Herní ekonomika se dočkala značného přepracování. Špehové přidávají další strategický rozměr a mohou značně zefektivnit práci s Vaším balíčkem. Červi přináší do hry mnohem více napětí, nicméně po deseti partiích se musím vymezit vůči tvrzení o jejích přesílenosti. Jsou možná nejvíce zjevnou cestou k vítězství, ale rozhodně ne jedinou a vavříny Vám často přistanou na hlavě, aniž byste byť jen jednou navštívili Sietch Tabr. Původní hra s oběma rozšířeními je velkým pískovištěm mechanik a cest, kudy se ubírat k vítězství - více široká než hluboká. Uprising je v tomto směru možná o něco sevřenější, ale za to mnohem lépe ví, čím chce být - z pískoviště udělal tu pravou poušť na Arrakis.

Hodnocení hráče: Velmi milé překvapení. Opravdu svižný area control příjemně odehraný v libovolném počtu hráčů - byť zde určitě platí, že čím víc, tím líp. Znovuhratelnost a variabilita je díky pestré škále hratelných ras a jejich vzájemných synergií opravdu veliká, přičemž síla jednotlivých frakcí se výrazně liší i v závislosti na počtu zúčastněných. Jako vůbec největší plus vidím silný akcent na hráčskou interakci. Kromě Ethnosu neznám žádný jiný titul, kde bych se tolik těšil na to, co ve svém tahu vykonají moji soupeři a jaké herní možnosti mi tím otevřou. Jenom je škoda velice tuctového tématu a za mě osobně i nepříliš vábného vizuálního zpracování - ani tohle mě však po desítkách odehraných partií neodrazuje od maximálního hodnocení. Akorát mám sto chutí strhnout hvězdičku za úplně debilní plastový insert.

Hodnocení hráče: Stará láska nerezaví a teď se ještě navíc může pochlubit slušivým a na poměry deskových her i nebývale pestrým grafickým kabátkem. A hlavně! Konečně je součástí balení i funkční insert! Jinak vše zůstává při starém - jen hobity z původní hry stihli nahradit mývalové, jací umí manipulovat s bodovou hodnotou jednotlivých regionů. K úplné spokojenosti ještě potřebuji čtveřici promo klanů a namísto ne vždy intuitivních ikonek bych uvítal textovou nápovědu, jako tomu bylo v případě původní hry. Na každý pád - král je mrtev, ať žije král. Brána do světa deskových her myslím ještě nikdy nepůsobila lákavěji.

Hodnocení hráče: Absolutní zjevení. Pravidla na čtyři stránky, svižný setup, minimum herních komponent, dobrá škálovatelnost, neskutečná variabilita herního plánu a proměnlivá nabídka dostupných božstev. Hra Vás nijak nevodí za ručičku a dává Vám maximální míru hráčské svobody. Balanční mechanismy byste tu hledali marně. Svoje soupeře uhlídáte jenom Vy. Po tomhle zážitku nelze vyhlížet Food Chain Magnate jinak než s maximálním očekáváním.

Hodnocení hráče: V deskoherním světě slůvkem filler pohrdám. Když chci hrát, tak pořádně nebo vůbec. A máme-li chvilkový prostoj, radši si povídám. I přes tuhle nezáviděníhodnou pozici si Knarr místo v mojí sbírce uhájil zcela nekompromisně. Vikingské výpravy totiž přináší mnoho šťavnatých hráčských rozhodnutí i přes minimum pravidel a krátkou herní dobu. Mnohdy nejde jen o to, co udělat, ale kdy. Stejně tak Vám s každou odehranou partií přichází hratelnost víc a víc pod kůži a najednou už nesledujete jen vlastní strategii, ale aktivně se snažíte zaříznout i ostatní soupeře. Každá hra má něco do sebe a zpětně o ní vždy alespoň chvíli přemýšlím. A co je nejlepší, u jedné partie během herního večera ještě v žádné z mých herních skupinek nezůstalo. Taktéž musí zaznít to, co už zde několikrát zmínili jiní uživatelé. Knarr vlastně nepřináší nic objevného, nicméně výsledkem je čistý, přístupný a dokonale provázaný herní design skvělý v každém počtu hráčů.

Hodnocení hráče: Výborné. Jednoduchá pravidla, manipulace s trhem a hráčská interakce jsou myslím těmi největšími taháky Kutné Hory. Objevování vztahů mezi jednotlivými cechy je na jednu stranu zábavné, ale i lehce svazující. Stejně jako celá hra, ohraničená přesným počtem tahů. To je možná moje jediná výtka. Během partie totiž děláte v zásadě pořád totéž - Vaše akce jsou totožné ve třetím, stejně jako dvacátém tahu (kromě dvou výjimek). I tak se ale královsky (jak se na Kutnou Horu patří) bavím. Cílem totiž je, chytit správný rytmus, odhadnout tahy soupeřů a být ve správný čas na správném místě.

Hodnocení hráče: Jednoznačně největší překvapení za několik posledních let. Na hru jsem koukal skrze prsty kvůli mixu ameritrashových prvků a eura. Ale právě tenhle nesourodý mix se dovede postarat o velice svěží herní zážitek. Hra je přístupná, herní doba svižná, karet sice není moc, ale během partie se jich vždy objeví jen pár, takže i znovuhratelnost je dle mého názoru na velmi vysoké úrovni. Dalším plusem je modulární herní plán a asymetrie 16 (!) hratelných frakcí. Na papíře na mě rozdíly působily marginálně, ale skutečně dokážou silně ovlivnit to, jak bude vypadat Vaše strategie. Ano, kostky se občas postarají o nějakou tu šedinu navíc, ne vždy se vítězem stane ten nejpřemýšlivější hráč a vlastně Legendy neoplývají žádným opravdu originálním herním prvkem... Vždycky jsou ale zárukou dobré zábavy, ke které se rád vracím já i moji přátelé a to i po více než desítce partií v libovolném počtu hráčů. Velká radost.

Hodnocení hráče: Vítězství formy nad obsahem. Možná trochu příkré hodnocení, ale u základní hry nemůžu jinak. Karet ptáků je sice mnoho, ale řada efektů na nich se opakuje možná až příliš často. Nepotěší ani fádní osobní i veřejné úkoly typu: měj co nejvíc ptáků/vajec tam a tam. Celkově se však rozhodně nejedná o zklamání a hra i po několika partiích nabízí svěží herní zážitek. Menší počet hvězdiček v mém hodnocení tak reflektuje hlavně to, že z nabídnutých herních mechanismů šlo dle mého soudu vytěžit mnohem víc a krabice přímo žadoní o další rozšíření.

Hodnocení hráče: Hejno i Duet sice na papíře vypadají hezky, ale opravdu nemám pocit, že by se hra nutně potřebovala rozvíjet zrovna těmito směry. Jak se ovšem říká, někdo má rád holky, jiný zase Marabu Indického. Potěší obligátní nášup nových karet s občas velmi úsměvnými a nápaditými efekty, stejně jako štědrá porce karet osobních úkolů. Naopak zamrzí absence nových veřejných úkolů. Sečteno, podtrženo, za mě zatím nejméně zajímavé rozšíření. Na druhou stranu, pokud se hrou začínáte a rádi byste vyzkoušeli co nejširší škálu nových efektů, s Asií chybu neuděláte. Oceánie však u mě stále o parník vede.

Hodnocení hráče: Opravdu esenciální rozšíření. V množství dostupných karet a jejich schopností je již možné se příjemně ztrácet, nektar činí hru svižnější a tím pádem i variabilnější a dostalo se nám i další várky zábavných veřejných i osobních úkolů. Během jedné partie toho lze nyní stihnout mnohem víc a plná voliéra tak již není zjevením, ale skoro standardem. To také odvádí pozornost od přílišného lpění na osobních úkolech či hromadění vajec a hra tak získává dosud nebývalou míru uvolněnosti a hráčské volnosti. Ještě jedno obdobně zdařilé rozšíření a máme tu skutečný Svatý Grál rodinného hraní. Pokud vlastníte pouze základní hru, určitě berte nejdříve Oceánii a Evropu si nechejte v záloze.

Hodnocení hráče: Perutě Evropy řeší hned několik nedostatků základní hry. Nové veřejné úkoly jsou beze sporu mnohem kreativnější než ty základní (přitom ovšem nijak nenavyšují laťku obtížnosti) a příval nových karet v čele s dalším typem efektu hru činí mnohem pestřejší a variabilnější. Stále si ovšem myslím, že by se dalo jít mnohem dál, aniž by nějak utrpěla přístupnost a komplexita hry. Kupříkladu 4. kolo je ještě stále v drtivé většině případů laciným honem na vajíčka, protože v rámci posledních pěti tahů se toho jednoduše už příliš dalšího vymyslet nedá. Podtrženo, sečteno - Evropa je určitě zdařilým rozšířením, ale ve srovnání s novější Oceánií poněkud ztrácí na zajímavosti.

Hodnocení hráče: Neanderthal se nedostává na stůl příliš často, ale když už se tak stane, vždycky jde o památný zážitek. Jak už zaznělo v jednom z předchozích hodnocení - u tohohle titulu absolutně neřeším vítězné body či šance na vítězství a přesto se královsky bavím. Domestikovat husu nebylo nikdy zábavnější.

Hodnocení hráče: V současnosti asi moje nejoblíbenější hra vůbec. Oath může z počátku působit kostrbatě, ale jakmile si vyjasníte, jak funguje válečné tažení a získávání praporců, máte vyhráno. Hratelnost je neskutečně pestrá, proměnlivá a hlavně unikátní. Žádná partie nebude a ani nemůže být stejná. Jednotlivé typy přísah udávají rytmus a je na vizích vyhnanců a případných následnících, jak tuhle melodii ozvláštní. Ještě žádná hra u mě zatím s každou další odehranou partií nestoupala tolik, jako právě Oath. EDIT: Výše zmíněné stoupání se poněkud zaseklo. Po několika partiích se dostavuje pocit, že se vlastně děje tak nějak pořád to samé a proměny říše nejsou zase takovým tahákem, jako se mi na počátku zdálo. Nicméně absolutní hodnocení si u mě hra udržuje stále, kvůli svému ambicióznímu a zcela unikátnímu hernímu konceptu.

Hodnocení hráče: I mistr tesař se někdy utne. On Mars mě zpočátku nadchnul, aby mě později začala iritovat opulentní, avšak i prostorově nesmírně náročná produkce. Hra tedy šupajdila na bazarovou orbitu a já se začal poohlížet po jiných alternativách. Čím více však tenhle žánr prozkoumávám, tím více doceňuji právě Lacerdův výlet na rudou planetu a nemohu se zbavit pocitu, že všechny další počiny téhož autora i konkurenční tituly Marsu nesahají ani po kotníky. Vše se navzájem neskutečně hladce prolíná a celkový herní design je vskutku ambiciózní a sebevědomý. Osobní úkoly Vám například nepřinášejí nudný zisk vítězných bodů, ale další akce navíc. Nesyslíte vlastní budovy a technologie, ale sdílíte je s protihráči. Přátelé, kdo z Vás to má? Omlouvám se, ale bez superlativ to tady zkrátka nejde. Klenot. I přes nutnost vlastnit pingpongový stůl a kostrbatý režim pro jednoho hráče.

Hodnocení hráče: Ultimátní Pax. Základní varianta hry je zábavná a funkční, ale celé je to takové nemastné neslané. Pokročilá varianta je však nefalšovaný Svatý grál. Revoluce a vydávání zákonů hru neskutečně obohacují a zároveň ještě těsněji propojují všechny už přítomné herní mechanismy. Pobrat tohle všechno určitě vyžaduje čas, ale není ho zase tolik a hlavně - hra se Vám za to mnohonásobně odmění. Kdy se Vám naposledy stalo, že jste odehráli tah a cítili hrdost z toho, kolik faktorů se Vám v něm podařilo zohlednit? V případě Pax Emancipation to bude Váš denní chleba. Škoda jen poměrně svazujícího počtu hráčů...

Hodnocení hráče: Pojem "Velká hra" je v tomto případě skutečně na místě. Nesmírně zábavné a napínavé v libovolném počtu hráčů, se silným tématem a nepřebernou škálou lákavých hráčských rozhodnutí. Vysílat špehy? Danit? Útočit? Svolávat kmeny? Úkladně vraždit? Věnovat dary anebo vytvořit novou koalici? Tohle všechno zastřešují velice snadno přístupná pravidla a do nejmenšího detailu vyladěný vizuál.

Hodnocení hráče: Na první pohled chaotická vizuální stránka hry se po chvíli promění v dokonalou přehlednost, ač to na první pohled může znít nesmyslně. Srdce plesá nad provázaností příjmů, proměnlivých režimů (vítězných podmínek) a křehké ekonomiky. A přitom se jedná jen o balíček karet a pár žetonů. Ale i takto skromné prostředky dokáží vytvořit neskutečnou atmosféru.

Hodnocení hráče: Vstřebat jednorázové akce si vyžádá nějaký čas, ale jakmile to do sebe zapadne, není co řešit. Čirá radost z objevování nespočtu možností a cest k vítězství... Co karta, to příběh. Takhle to má vypadat.

Hodnocení hráče: Dokonalost. Divočejších akcí karet z rozšíření jsem se z počátku bál, ale odpadnutí od víry dává hře další strategický rozměr. Potěší i drobné úpravy pravidel - zejména možnost navrátit říši na její středověkou stranu skrze hlasování namísto dřívějšího spiknutí. Stejně tak jsou nyní v hojnější míře zastoupeny pasivní efekty a nabídka karet je tak zase o stupeň lákavější. Nový vizuál lahodí oku a přináší spoustu drobných vylepšení, jaké činí hru komfortnější. Snad jen ikonky prestiže a vlivu by mohly být čitelnější. Král je mrtev, ať žije král!

Hodnocení hráče: Nedějte stejnou chybu jako já a neutíkejte hned od základní hry k tolik lákavým rozšířením. Právě původní krabice totiž podle mého soudu nabízí jedno z nejlepších rozložení sil, jaké Vám může Root nabídnout. Jednotlivé frakce jsou krásně kontrastní a žádná nevykrádá druhou. Jako slabinu hry lze vnímat vítězné podmínky založené na dosažení třiceti vítězných bodů. Mnohdy partiím chybí dynamika či napětí a skóre se zkrátka přelévá od jednoho hráče druhému, až to najednou udělá bum a je konec. Alternativní vítězství v rámci dominance je pak čistou utopií - s tím si však dovedou poradit frakce z již zmíněných rozšíření. I přes tyto výtky však musím konstatovat, že Root nabízí zcela unikátní herní zážitek, jaký jinde nenajdete. Nestačí jen maximalizovat vlastní zisk, musíte myslet i na to, jak se Vaše akce odrazí na celém ekosystému Lesní říše... Pokud bych měl být kurátorem muzea moderních deskových her, Root by byl středobodem celé expozice.

Hodnocení hráče: Tak jsem se konečně dočkal z mého pohledu perfektního rozšíření k Rootu. Nové frakce jsou nesmírně zábavné (byť komplexitou poněkud jinde, než je tomu u starších sourozenců). Krysy manipulují s ruinami a předměty a Tulák tak konečně přichází o svůj monopol. Logistický puzzle u Jezevců taktéž stojí za to. Pokročilá příprava setup myslím činí svižnější a hlavně variabilnější - nehledě na to, že některé frakce se díky němu dočkaly velmi vítaného posílení. Samotnou kapitolou jsou Pomocníci. Ti měli učinit Root atraktivnější především v menším počtu hráčů a tento cíl se podařilo naplnit jen částečně. Lesní mýtiny se sice zaplní, ale nevím jestli to stojí za další administrativu navíc. Uvidíme, co přinesou další partie. Když se sejdeme ve dvou, Root zatím stále velmi pravděpodobně zůstane na poličce. To je však jen zanedbatelná výtka ve srovnání s tím, jaká zábava Vás čeká, když se Vás u stolu sejde víc. Pokud s Rootem začínáte, tohle rozšíření by mělo být Vaše první.

Hodnocení hráče: V tuto chvíli za mě asi nejméně zajímavé z velkých rozšíření pro Root. Říční lid přidává velmi atraktivní možnost hry se dvěma tuláky či hru za unikátní ještěrky a vydry. Plenitelé přihazují Vůdce zástupů a Ochránce ve zbroji opět s řadou svěžích mechanismů. A návdavkem k tomu alternativní setup či čtveřici pomocníků, kteří vdechnou hře život v nižších počtech hráčů. Podzemní říše nabízí oproti tomu "jen" nové mapy, které mi ale zdaleka nepřijdou tak lákavé jako věci zmíněné výše. Stejně tak krkavci i krtci působí fajn, ale nemůžu se u nich zbavit pocitu, že nepřináší tolik unikátního, ale z části vycházejí z již viděných mechanik a postupů... Zlé to rozhodně není, ale sáhl bych po jiných rozšířeních a tohle pořídil teprve v okamžiku, kdy jsem si jistý, že se Rootu skutečně nemůžu nabažit.

Hodnocení hráče: Rozporuplné rozšíření. Jak vydry, tak ještěři působí na papíře velmi zajímavě. Zejména hru za druhé jmenované si nesmírně užívám. Nicméně zdaleka nemám pocit tak silné hráčské provázanosti jako u základních frakcí. Vydry myslím klamou tělem a ve skutečnosti spíš než aby o cenách smlouvali, tak musí bedlivě sledovat dění na mapě a pouze chladně kalkulují... Ale to jsou možná jen má mylná očekávání. Přítomnost druhého Tuláka ovšem velmi potěší a vytváří na lesních mýtinách příjemnou a hlavně vítanou konkurenci. Vždycky mi totiž přišlo, že Tulák má vlastního písečku oproti jiným frakcím až příliš.

Hodnocení hráče: Z počátku potěší především krátká, velmi jednoduchá, ale především brilantně napsaná a strukturovaná pravidla, která zároveň slouží i jako úvod do dobových reálií a řadu herních mechanismů zalévají chutnou historickou omáčkou. Kamenem úrazu je pro mě systém loajality, jehož fungovaní podle mě dění u Sekigahary nezachycuje příliš zdařile. Herní doba se vždy pohybovala v rozmezí tří hodin a nejsem si úplně jist, jestli to na hru s takto jednoduchou hratelností není příliš. Velice si cením závěru hry, kde je potřeba přeorientovat se z honu na soupeřova velitele na expanzi po co největším množství hradů a měst. A co ke hře ještě chybí k pěti hvězdičkám? Dřevěné bloky beze sporu vypadají skvěle, ale v kombinaci s nahuštěnou mapou je často problém správně rozlišit pozici jednotek, přístupové cesty a jiné zásadní informace. Stejně tak je hra mnohem víc abstraktní, než by mi bylo po chuti.

Hodnocení hráče: Další zdařilý počin na poli časově a pravidlově nenáročných CDG pro dva hráče. Každá strana má vlastní škálu herních akcí a stejně tak usiluje i o odlišné podmínky vítězství. Mnou obávané kostky fungují ve finále skvěle - hází se opravdu často a souboje i loupeživé nájezdy tím získávají tu správnou dávku napětí. Ze všeho nejvíc si ale cením závěru hry, který zpravidla kulminuje finální bitvou o Tripoli. Výborné!

Hodnocení hráče: Nejen jeden prsten vládne všem. Válka mě po prvních partiích trápila mírou náhody v kostkách i kartách událostí. Náhoda navíc bolí o to víc, když absolutně netušíte, jaké trumfy má Váš soupeř v rukávu. To se ovšem s každou odehranou partií může jen zlepšit. Je to klišé, ale hra skutečně píše příběhy, které Vám v hlavě utkví po dlouhá léta (byť se rozhodně nepočítám mezi skalní fanoušky Tolkienova díla) a právě již zmíněná náhodnost je přísadou, která se postará o to, aby byl tento příběh pokaždé o něčem jiném. Hra není nikterak složitá a pravidlový sešit je ukázkově strukturovaný a srozumitelný. Herní doba se sice může protáhnout, ale hodiny plynou až děsivě rychle. Hvězdu dolů dávám za otazník visící nad tím, nakolik je soupeření Svobodných národů a Stínu vyvážené. Z dosavadních a čistě subjektivních zkušeností dokáže Stín nekompromisně uzemnit veškerý odpor a navíc má tahle vláda pevné ruky poněkud šablonovitý a předvídatelný průběh.

Hodnocení hráče: Brilantní. Nové rozšíření přidává jen špetku nových pravidel, ale na misky vah zatlačí až překvapivě důrazně. Kostky elfích prstenů jsou skvělou inovací, která dává Svobodným národům mnohem větší míru flexibility, ale zároveň stále drží poměr akčních kostek v rozumných mezích. Nové jednorázové schopnosti strážců Vám taktéž dávají mnohem širší škálu hráčských možností a Galadriel s Elrondem jsou pro elfy velice vítanou vzpruhou. Stranou nezůstal ani Stín, jehož nabídka služebníků se povážlivě rozšířila a tak i zde vane svěží vítr. Alternativní verze členů Společenstva jsou už jen třešničkou na dortu. Na to, abych si ji zcela vychutnal a docenil jsem však ve Středozemi strávil ještě příliš málo času...

Hodnocení hráče: Počáteční skepsi vystřídalo nepokryté nadšení. Pravidlově jsou Králové ještě přístupnější než Pani Středozemě a možnosti probouzení či podmaňování nově příchozích vládců utahuje v mých očích snad všechny myslitelné šrouby. Ovlivňování panovníků pomáhá Stínu manipulovat se zásobou žetonů pátrání i s využitím přebytečných kostek oka. Probuzení panovníci naopak získávají status společníků a jako takoví razantně zvyšují dosah bojových karet i událostí Svobodných národů. Kostky vládců jsou příjemným bonusem, stejně jako další dávka služebníků pro Stín. Spojení Králů a Pánů tedy pro mě Válku o prsten posouvá na absolutní vrchol. Zkrátka deskoherní Arcikam :)

Hodnocení hráče: Watergate klame tělem. Při pohledu na suchopárnou hrací desku i karty by se mohlo zdát, že srdcem hry jsou herní mechanismy a téma je zde už jen jaksi do počtu. Více než třicet dosud odehraných partií mě ovšem nemohlo více vyvést z omylu. Po přečtení pravidel která jsou jednak směšně jednoduchá a zároveň doplněná o nezbytný historický kontext hra prostě ožije - už nekoukáte jen na kartonové žetonky, ale máte před sebou plejádu důkazů ohledně vloupání do hotelu Watergate, odposlechů (nejen) v Bílém domě či Nixonovy snahy po všem zahladit stopy. EDIT: Po desítkách odehraných her musím původně maximální hodnocení snížit. Oba dva herní balíčky jsou skutečně dobře vybalancované. Dokonce tak moc, že začínám přemýšlet o tom, jestli se hra nehraje tak trošku sama. Pro srovnání - u systému Final Crisis od GMT mám mnohem větší pocit hráčské svobody a dojem, že já sám mohu činit skutečně zásadní hráčská rozhodnutí. A tenhle pocit má pro mě cenu zlata...