WarCry

hodnoceno 6x (Seznam vlastníků)

Jak sběratelská karetní hra WarCry ovlivnila můj život

Autor: Para99 | 18.9.2020 | 2

Nebýt mého kamaráda, asi bych WarCry nikdy nezačal hrát

Vracím se ve vzpomínkách do minulosti přibližně před sedmnácti lety (rok 2003). Tehdy jsem o WarCry slyšel prvně – i přes to, že byla hra již nějaký ten měsíc k mání, její vydání uniklo mé pozornosti. Nebýt mého kamaráda, který ji začal hrát se svým švagrem, asi bych se o ni nedozvěděl a i kdyby ano, nejspíš bych je stejně nezačal hrát. I přesto, že jsem v té době přemýšlel o karetce Pán prstenů, a snažil jsem se kamaráda zlomit právě k této hře, asi tušíte, jak to dopadlo. Hráčská základna WarCry se rozrostla o dalšího člena. O mě.

Tehdy nikdo z nás nevěděl o žádné herně deskových her, ani, že taková místa existují, takže jsme se nejčastěji scházeli v McDonaldu. Tam jsme zabrali dva stolečky, objednali si něco k pití a pustili se do hry. Nutno dodat, že to nebyla z nouze ctnost. Ačkoliv nejsem propagátorem rychlého občerstvení, tehdy nám McDonald velmi vyhovoval. Našli jsme si místo, kde byl klid, stoly poskytly tak akorát prostoru a měli vždycky otevřeno.

Nicméně nic netrvá věčně, a tak jsme  McDonald vyměnili za hospodu „Troska“. Byla kousek od naší brigády, a ač měla poněkud ponuré prostředí, zamilovali jsme si ji. Navíc v ní točili dobré pivo, jestli mě paměť neklame, tak to bylo Starobrno. Příjemné vzpomínky na Trosku mi malinko zastírá ztráta karet. Mezi nimi byly dračí zbroje a mnoho dalších R, v součtu to mohlo být 60 kousků. Dnes je mi to už putna, ale tehdy jsem se se ztrátou dlouze vyrovnával. Karet jsem neměl moc a ty ztracené navíc tvořily mou rezervu do balíku. Nemyslete si však, vím, že za to Troska nemohla. Prostě jsem tam ty karty zapomněl a po mém návratu už nebyly k nalezení.

Z mých přátel jsem hrál WarCry nejkratší dobu. Trochu jsem na to doplácel, protože jsem měl méně karet i méně zkušeností. A co hůř, kamarádi se dozvěděli o místě, kde z nějakého důvodu vyprodávaly boostery i základní balení za poloviční cenu (tuším 1. a 2. edice). Booster tak vyšel na pouhých 50 Kč. Takže tam chodili rozšiřovat svou sbírku za pár kaček a já místo toho musel boostery kupovat za plnou cenu. Proč jsem jako jediný z nás tří nemohl využít zázračné slevy? Protože mi nechtěli říct, kde ty boostery prodávají.

Ale na druhou stranu na jejich místě bych se zachoval stejně a všechny WarCry bych vykoupil jen pro sebe. Navíc mi nakonec nechali jedno základní balení a prozradili, že ta sleva byla ve Sparkysu kousek od Václaváku. Tak aspoň něco. :)

Jak jsem objevil hernu deskových her Outpost

Úplnou náhodou jsem se dozvěděl o nějaké herně Outpost. Možná že to bylo z letáku v tramvaji. Vážně už nevím. No a tehdy se rozjela má „kariéra“ hráče WarCry na plný úvazek. O herně jsem mým dvěma kamarádům neřekl, abych pro změnu získal nějakou tu výhodu já. Tehdy mi to přišlo jako skvělý nápad, ale s odstupem času jsem to přehodnotil a bylo by bývalo asi lepší, kdybych si to nenechal jen pro sebe.

Konec zpytování svědomí a zpět k WarCry. Poznáním nových hráčů jsem se utvrdil v tom, jak byla pravidla psaná nejednoznačně a jak některé situace vůbec neřešila. Mnohé tedy bylo na výkladu hráčů, což bohužel někdy vyústilo ve zbytečný spor. Například „blokování“: hráči v Outpostu si pravidlo vyložili špatně a po blokování se s blokující jednotkou místo zamčení vrátili do záložní linie – odemčení. Ačkoliv jsem věděl, že je to špatně, místní hráči měli početní převahu a holt jsem se jejich výkladu pravidel podřídil. Naštěstí nakonec časem uznali, že blokování nehrají dobře.

Stejně tak hráli špatně masakr při střelbě za použití akční karty „zahoď tři karty nebo boj skončí masakrem“, ale tentokrát jsem se přiklonil na jejich stranu. Tomuto nekončícímu boji názorů, argumentů i emocí učinil přítrž až jeden díl časopisu „Legenda“, kde konečně někdo napsal, jak že to tedy je. Samozřejmě vyhrála ta absolutně nelogická varianta a jednotky se při střelbě vzájemně zabily. :D Naneštěstí jsem se ještě před vydáním klíčového dílu Legendy stihl o toto pravidlo pohádat s kamarádem. Sice mi ustoupil, ale hráli jsme to špatně. Ani už nevím, zda jsem se mu pak omluvil.

To jsem ale od Outpostu trochu odbočil. Jednoho dne mi kamarádi oznámili, že našli nějakou hernu na Andělu. Tak si říkám: super, další herna a další hráči, na oplátku bych jim mohl říct o Outpostu. Nakonec měli na mysli také Outpost kousek za Arbesovým náměstím (dnes už tato herna bohužel neexistuje). Takhle zpětně se mi to špatně odhaduje, ale myslím, že se o Outpostu dozvěděli o jeden až dva měsíce později než já.

Turnaje v Černém rytíři

Zajímavé turnaje se zajímavým počtem lidí se hrály až v herně „Černý rytíř“. Bohužel v této době mí přátelé WarCry upozadili před jinými zájmy.

Na turnajích se nás scházelo asi 10 až 15. Možná si řeknete, jak je to málo oproti MtG atd… jenže WarCry nebyly kdovíjak populární. Proto účast přes deset lidí byla naprosto skvělá.

O turnaje se staral Kvaki. Každý měsíc dojížděl do Prahy z Českých Budějovic. Většina hráčů byla z Prahy a někteří pravidelně jezdili z Liberce. Turnaje byly nevídaně dotované. Vstupné za 100 Kč, každý účastník si odnesl jeden booster, nejlépe umístění hráči dostali boostery navíc a k tomu ještě promo karty. Proma zdarma zasílal vydavatel WarCry a hodně boosterů na ceny jsme měli díky Kvakimu, který je dokázal objednat levněji. V Outpostu nebylo dost lidí, aby v něm mělo smysl pořádat turnaje, takže spíše posloužil pro občasné rekreační hraní.

Velkým milníkem byl příchod formátu Standard. V Praze jsme se podle něj zařídili a přestali jsme hrát mnoho karet. V Liberci, kde se turnaje také hrály, na tento formát zanevřeli, aby nepřišli o své karty. Pro mě to byla skvělá zpráva, protože jsem odkoupil celou sbírku od jednoho končícího hráče za 5 000 Kč. Z nových karet i z těch svých jsem si ponechal ty postupující do formátu Standard a zbylé pro mě v tu chvíli bezcenné nestandardní karty prodal za 5 000 Kč libereckým hráčům.

Postupný skon WarCry v ČR

Bohužel odchod jednoho z TOP hráčů (Ugrug) a prodej jeho sbírky (psal jsem o ní výše) byly první vlaštovkou předpovídající konec zájmu o Warcry. Hráči ubývali, a ač se nás časem scházelo třeba jen 8, stále to bylo příjemné hraní. Když s WarCry skončil i Kvaki, náš pořadatel, převzal jsem po něm organizaci turnajů včetně komunikace s vydavatelstvím Sabertooth Games. V tehdejší terminologii jsem se stal „Skautem“, který zajišťoval, aby vydavatel i nadále posílal na podporu turnajů speciální promo karty. Jak se říká, vše špatné je k něčemu dobrému. Jako skaut mi vydavatel posílal proma pro každý registrovaný turnaj + sadu prom jen pro mě jakožto pořadatele a jako bonus jsem mohl přivést proma i do Liberce.

S opadající účastí v Praze jsem totiž jako jediný začal jezdit na turnaje právě i do zmíněného Liberce. Na jednu stranu to bylo super, další hráči, nové karty na výměnu, ale nehráli Standard. Na to jsem se svými standardními balíky mnohdy doplácel. Ale nevadilo mi to, hlavně, že jsem si zahrál.

Nakonec v Praze opadl zájem o WarCry úplně a turnaje v Liberci se z tamní herny Jötunheim přesunuly do domova jednoho z hráčů, aby nemuseli do Liberce dojíždět (většina z nich žila ve Frýdlantu). Tehdy jsem se turnaje účastnil úplně naposledy. Už to bylo s dopravou značně komplikované. Jel jsem do Liberce, v něm mě vyzvedl Hádes a dovezl do Frýdlantu k jednomu z hráčů a po konci turnaje mě vezl zase zpět do Liberce. Ale tuším, že to byl beztak poslední vyhlášený turnaj a prakticky definitivní konec zájmu o WarCry.

Bylo to velmi bolestné. Karty jsem si roky schovával a při každém větším úklidu přemýšlel, zda je dát pryč nebo si je nechat a zabírat si tak místo ve skříni. Nakonec jsem po letech ty horší (C a U) s těžkým srdcem věnoval kamarádovi, s kterým jsem WarCry kdysi hrál (byla toho plná krabice od bot). Balíky, karty R a F jsem si nechal.

Nečekané vzkříšení WarCry

Když jsem jednoho dne opět tesknil po turnajích a brouzdal vzpomínkami na ně, napadlo mě zkusit napsat jednomu z hráčů (Komret). Není tomu zase tak dávno, kdy jsme se potkávali na turnajích v karetní hře Invasion. Ta přišla dlouho po WarCry a velmi jsem doufal, že by mohla nová hra vyplnit prázdné místo, které v mém srci konec WarCry zanechal. Bohužel nestalo se tak a nejen kvůli tomu, že se Invasion rovněž přestala hrát.

To nejdůležitější ze všeho bylo, že jsem měl na Komreta díky Invasi kontakt a mohl ho oslovit. A světe div se, souhlasil se srazem a od roku 2018 spolu více či méně pravidelně hrajeme! Dokonce občas zajedu do Kladna za Hádesem, který dříve bydlel v Liberci, nebo on zavítá do Prahy. A aby toho nebylo málo, nedávno jsem našel čtvrtého hráče žijícího v Praze a pamatujícího turnaje v Černém Rytíři, Jirku.

Když se vrátím na začátek roku 2018, po několika počátečních setkáních s Komretem jsem si od kamaráda vyžádal zpět krabici od bot s C a U. Naštěstí mu to nevadilo, takže jsem získal karty zpět a pustil se do upravování a stavění nových balíků.

Píše se rok 2020 (letošek), s Komretem máme v součtu přes 20 herních balíků a aby bylo možné tolik jich postavit, dohodli jsme se na třech povolených proxách pro každý balík. To jsou balíky pro naší soukromou ligu. Pak mám nějaké testovací balíky, u kterých počet prox neřeším. Když se mi testovací balík zalíbí, pak do něj začnu shánět chybějící karty, abych ho povýšil na „ligový“. Další změnou k povolení tří prox na balík bylo pevné nastavení pravidel pro jejich stavbu. Stavíme formát Standard, nebo naopak „nestandard“, abychom zamezili nesmyslně silným karetním kombinacím a hru si více užili. Dokonce jsme minulý měsíc (srpen) našli archivovaný web se zakázanými kartami. Byla to pro nás událost radostná i smutná zároveň. Mezi zakázanými kartami jsme objevili kusy jako Vorott the Masher nebo Scheme With Beauties, díky tomu se po oplakání ztrát můžeme těšit na vyváženější hru bez přesílených karet. WarCry bereme opravdu vážně. :)

Každý vítězný bod do naší soukromé ligové tabulky patřičně prožíváme a při prohře usilovně přemýšlíme, jak balík zlepšit, aby příště stanul na stupni vítězů. O neutuchající touze vymýšlet stále nové neotřelé a maximálně zákeřné balíky ani nemluvě. :)

Tak je tomu několik posledních let a doufám, že nám zdraví a nadšení vydrží, abychom hráli i v důchodu.

Můj starý web

Náhodou se mi podařilo vypátrat můj starý web. Je s podivem, že stále existuje. Najdete na něm mnoho reportů z odehraných turnajů, tabulky vítězů a pár dalších drobností. Je to příjemné zavzpomínání.