Unterseeboot: U-Boat Solitaire

hodnoceno 6x (Seznam vlastníků)

První vyplutí nové posádky v rozšíření Unterseeboot: U-Boat Solitaire

Autor: Harmasan | 0 hodin 15 minut | 23.12.2024 | 7

Hra: Unterseeboot: U-Boat Solitaire

Hráči: Harmasan

Po úspěšné kariéře v základní verzi hry Unterseeboot: U-Boat Solitaire a pokračování s volitelnými pravidly jsem se po vývoji a testování pustil do ostrého hraní dalšího rozšíření (viz. fanouškovské rozšíření PnP).

Díky novým dílům herního plánu byla hra na stole připravena do pěti minut a vrhnul jsem se do akce. Zvolil jsem U-Boot typ VIIC s možností vypouštět dvě torpéda najednou.

První vyplutí nové posádky je v přístavu vždy velkou událostí. Mimo jejich rodin, přístavních dělníků a místních se ceremoniálu zúčastnil i velitel přístavu se všemi důstojníky. Ponorka už však míjí vjezd přístavu. Hudba dechové kapely z přístavního mola slábne, salutující posádce velím pohov. Je září roku 1943, slunce zapadá a ponorka nabírá kurs na volné moře. 

Do hry jsem vplul v periskopové hloubce. Pět lodí na obzoru. První loď se mi podařilo identifikovat. Válečná loď. Torpédoborec!

„Poplach! Jsme prozrazeni!“

Vzápětí se pokouším kritickou situaci řešit vypuštěním dvou torpéd na torpédoborec. Volím torpéda typu G7a, u kterých je pravděpodobnost zásahu vyšší než u elektrických G7e. Jsme torpédoborcem tak jako tak identifikováni, pokoušet se tajit naši přítomnost tedy nemá smysl.

Stopky běží,...

... kostka se převrací… první torpédo minulo. Hod kostkou na zásah druhým torpédem… OPĚT MIMO! V duchu počítám pravděpodobnost přežití útoku dvou torpédoborců v následující fázi kola a nálada posádky je na bodu mrazu.

Následuje útok torpédoborců. Útokem prvního torpédoborce jsme zasaženi. Ihned se pokouším poškození opravit. Neúspěšně. Útok druhého torpédoborce probíhá podle stejného scénáře. Jsme zasaženi a poškození se nepodařilo opravit. Mé obavy nabírají reálných obrysů.

Druhé kolo zahajuji posunem ukazatele kapacity hlavní baterie a musím se smutně pousmát na svým plánem taktizovat s nabíjením hlavní baterie.

Hloubková kormidla jsou v krajní poloze pro ponoření, členové posádky, kteří nemají službu, se průlezy snaží co nejrychleji dostat na příď. Motory na tichý chod výkon ženou ponorku do větší hloubky. Ručička hloubkoměru ukazuje 100 metrů. Jediná šance na záchranu je dosáhnout co nejdříve hloubky 200 metrů, aby torpédoborce ztratily kontakt s ponorkou.

Přecházím rovnou na fázi útoku torpédoborců. Nervy mám napnuté k prasknutí, fouknu na kostku a prosím Fortunu, aby při mně stála. Padá čtyřka, útok prvního torpédoborce byl neúspěšný. Hned beru kostku a házím znovu. Padá trojka, útok druhého torpédoborce byl také neúspěšný. V koutku duše se mi probudila jiskra naděje.

Třetí kolo zahajuji opět posunem ukazatele kapacity hlavní baterie.

Ručička hloubkoměru ukazuje 200 metrů. Ponorka sténá pod tlakem okolní vody a projevuje se velké poškození trupu na přídi i zádi. Příruby netěsní, do ponorky proniká voda. I když se čerpadla snaží odčerpávat vodu z prostoru baterií, začíná se tvořit jedovatý plyn a mechanici v plynových maskách se snaží zabránit nejhoršímu.

Jedinou šancí, jak zabránit ponorce s 2/3 poškozením v nekontrolovaném klesání do hloubky větší než 200 metrů, je hod kostkou s výsledkem 2+. Šance na úspěch je velká. Pokud se podaří nekontrolovanému klesání zabránit a přežijeme poslední útok torpédoborců, ty s námi ztratí kontakt. Beru kostku, házím... padá jednička!

Vydávám zoufalý rozkaz k pokusu o vynoření. Motory plný chod, kormidla do krajní polohy k vynoření. Z balastních nádrží se musí stlačeným vzduchem vytlačit co možná nejvíce vody. Z přídě i zádi však přicházejí stále častěji odpovědi o nemožnosti splnit rozkaz. Voda v ponorce stoupá příliš rychle, nedaří se ji zastavit opravami potrubí a přírub. Baterie jsou už skoro zaplaveny, kvůli jedovatému plynu bylo nutné uzavřít průlezy mezi oddíly. Poslední elektrické čerpadlo vypovědělo službu a posádka nasazuje ruční pumpy. Zbytky stlačeného vzduchu v poškozených zásobnících nedokáží vytlačit vodu z balastních nádrží. Vyděšené pohledy námořníků při praskání a sténání tlakem namáhaného trupu ponorky jsou vidět všude kolem. Ponorka klesá a není způsob, jak tomu zabránit. Hloubkoměr postupně ukazuje 220 metrů, 240 metrů, 260 metrů...

Posádky torpédoborců propuknou v jásot, když se na hladině moře objeví skvrna nafty a oleje spolu se zbytky dřevěných obložení a vybavení ponorky. Štěstěna byla tentokrát nakloněna jim.

Odehráno v: Hluk (Okres: Uherské Hradiště)