Továrník

hodnoceno 66x (Seznam vlastníků)

Factory manager aneb spousta počítání

Autor: Parxel | 11.1.2010 | 7

Tématicky čerpá Factory manager z hry Vysoké napětí a nutno říct, že už podle názvu se tím ani netají. Proto také budu v této recenzi obě hry porovnávat.

Hra má 5 kol a každé kolo se skládá z následujících fází:

1. Aukce pořadí
   V první fázi hráči draží pořadí ve kterém budou hrát v následujích fázích. K dražbě používají dělníky, kteří zároveň určují počet akcí, které může hráč odehrát ve 3. fázi. To znamená, že čím víc dělníků použijete v dražbě tím, méně máte akcí a opačně. Vypadá to celkem zajímavě, ale opak je pravdou.  Vzhledem k tomu, že během hry má hráč k dispozici celkem 7 dělníků a může si najmout ještě dva brigádníky tj. dohromady 9 pracovníků, kteří mohou něco dělat, tak není prostor pro vyburcování nabídky tak velký, aby umožnil hráčům spekulovat a každý si moc dobře rozmyslí, zda mu za to stojí, hrát dřív a mít méně akcí nebo hrát později a mít slevu na nákup strojů. Navíc má obvykle hráč některé dělníky v kantíně, ty přestavují pracovníky využité k obsluze strojů a o ty je prostor pro dražbu ještě o něco úžší. Mě osobně aukce ve hrách hodně baví, ale v této hře mi přijde, že  není moc s čím dražit. Ono pořadí hráčů je důležité, ale s čím má člověk dražit, když má 4 dělníky v kantýně a brigádnící jsou alespoň ze začátku poměrně drazí?
2. Příprava trhu
   Hráči vyberou dle pořadí stroje ze skladu a to tak, že každý hráč vybere tolik strojů případně palet  kolik má volných dělníků. Tuto akci ani žádnou její část, nelze vynechat. Sklad je rozdělen do 6 sloupců a v každém jsou stroje seřazené od nejnižší ceny po nejvyšší. Při výběru je hráč omezen pouze tím, že musí ze sloupce vybrat zařízení s nejnižší cenou. To vede ke dvěma věcem: jednak hráč, který hraje poslední rozhoduje o přidání  nejdražšího vybavení a za druhé se tak do hry dostávají  nejprve stroje s horšími technickými parametry resp. s nižšími skladovacími možnostmi. Této fázi hry nemám v podstatě co vytknout. Je to varianta výběru elektráren z Vysokého napětí, ale bez prvku náhody.
3. Přestavba továrny
   Hráči nyní využívají své volné dělníky k tomu, aby zbourali stávající vybavení továrny, nakoupili na trhu nové přístroje a nainstalovali je do továrny. Postupují při tom v pořadí od hráče s nejnižším pořadovým číslem k nejvyššímu. Každá akce stojí jednoho volného dělníka. Celá tato fáze obsahuje hromadu pečlivého plánování  a propočtů. Člověk má přitom pocit, že počítá a počítá. Jediné čím vám protihráči mohou uškodit je, že vám vykoupí nějaké zařízení s lepšími parametry. Výstavba továrny probíhá u každého hráče na vlastním plánu. V této fázi hry mohli hráči ve Vysokém napětí připojovat města do své elektrické sítě a mohli si tak navzájem zkřížit plány a obsazovat strategická místa. Ve Factory managerovi se všichi plácají ve vlastní továrně a mezi hráči mi chybí jákákoliv interakce. Osobně jsem měl pocit, že v této hře žiju tak nějak sám pro sebe.
4. Byrokracie
   Během fáze byrokracie si hráči upraví své ukazatele produkce, skladovacích prostor, spotřeby energie a počet volných dělníků. Pak se otočí kartička energie, která určí o kolik vzroste cena za jednotku energie. Zde bych rád podotnul, že ve hře je celkem 5 veličin (produkce, skladovací prostor, spotřeba, dělníci a peníze), které jsou spolu velmi zajímavě provázany a v tomto směru činí hru rozmanitější a složitější v porovnání s Vysokým napětím.
5. Vyplácení zisků
   Každý hráč si určí příjem a odečte od něj cenu, kterou platí za spotřebotřebovanou energii. S postupující hrou cena energie roste. Dvě naposledy zmíněné fáze jsou v podstatě pasivní částí hry a hráč je nemůže nijak ovlivnit.

Shrnutí

Možná je to tím, že jsem hru hrál pouze ve dvou hráčích, ale osobně mám zatím ze hry smíšené pocity. Tam kde byla ve Vysokém napětí aukce o elektrárny, je nyní aukce o pořadí. Bohužel si jí, ale nelze moc užít, protože prostor pro přeplácení je poměrně malý a s postupující hrou se na věci nic nemění. Další rozdíl vidím v tom, že tam kde hráči ve Vysokém napětí usilovali o připojení měst do své elektrické sítě a museli si dávat pozor na to, aby jim místo někdo nepřebral, je nyní pouze úprava továrny na vlastním plánu. Graficky je sice hra udělaná moc hezky a provázání produkce se spotřebou energie je zajímavé, ale já  jsem měl celou dobu pocit, že se plácám na vlastním písečku a počítám a počítám. Co říct na závěr? Hra Factory manager přebírá některé principy svého předchůdce Vysokého napětí a rozšiřuje je o některé nové prvky. Bohužel, ale nedosahuje jeho kvality.