Tide of Iron

hodnoceno 68x (Seznam vlastníků)

Tide of Iron -- Zahrajem si na vojáky, máme flinty a bodáky...

Autor: laredo | 22.4.2009 | 29

Úvodní degustace

Je 17. prosinec 1944, časně ráno. Nacházíme se nedaleko městečka Malmédy (v belgických Ardenách). Je krátce před svítáním, takzvaný falešný úsvit. Většina tvorů ještě spí a všechno má takový našedlý odstín – není vlastně ani noc, ani ráno.

Oddělené od blízkého lesa místní říčkou, se nachází menší americká vojenská zásobovací základna (skladiště PHM,  skladiště zbraní a munice a svého času i provizorní vězení pro několik nedávno zajatých německých vojáků, oblečených v amerických uniformách a mluvících naprosto plynně anglicky). Posádku této základny tvoří vesměs zelenáči americké 99. pěší divize, kteří se dosud k boji s Němci nedostali. Jelikož je základna umístěna relativně daleko za frontovou linií Spojeneckých armád, morálka i bezpečnostní opatření amerických vojáků tomu odpovídají – kromě několika stráží s puškami tu všichni chodí neozbrojeni a naprosto v klidu.

Netuší ovšem, že je z nedalekého lesa pozoruje četa německých paragánů (výsadkářů), které v noci odvál vítr od plánovaného místa seskoku poněkud dál. Po seskoku jim trvalo několik hodin, než se sešla alespoň jejich skupinka (a to seskakovala celá brigáda). O splnění jejich původního úkolu – obsazení důležité strategické křižovatky u Baraque Michele – nemůže být ani řeč. Takže co teď budou dělat?

Před chvíli objevili menší nepřátelskou základnu, nejspíš nějaké skladiště. Co kdyby ho vyhodili do vzduchu? Ale pozor, musí být při tom opatrní, jsou v menšině. Zato ale mají na své straně výhodu momentu překvapení a soudě podle chování nepřátel (Američanů) i mnohem větší bojové zkušenosti.

Německá četa se rozdělí na několik skupin podle specializací – vpředu půjdou sapéři s kouřovými granáty, za nimi demoliční tým a vzadu zůstane medik spolu s krycí podporou. Počasí jim zřejmě bude nakloněné, neboť slabá ranní mlha se pořád ještě drží při zemi. Pomalu se vyplíží z lesa a brodí říčkou.

Jejich náhlý útok americké stráže naprosto překvapí a navíc kouřové granáty znemožní zorientovat se v nastalém zmatku. Americké stráže rychle křičí na poplach a běží se krýt. Zbytek americké posádky je také vyděšený. Přítomný důstojník je ale rychle přivádí do zpět do reality a nastoluje pořádek. Všichni si mají okamžitě běžet pro  pušku a dva nejsilnější si mají fofrem ze skladiště vyfasovat kulomety. Strážní věž stojící poblíž je totiž neobsazená a navíc bez kulometu. Poté mají zaujmout obranu kolem budov obou skladišť. Američané rychle zorganizují alespoň provizorní obranu a třebaže se mlha ještě pořád drží při zemi, efekt kouřových granátů už vyprchává. Vidí teď, že německých útočníků je mnohem méně než jich samotných, ale že si přitom počínají náramně dobře.

Jedna skupina Němců se blíží ke skladišti PHM a druhá k muničnímu skladišti. Američanům ihned dojde, co mají za lubem. Za krátký okamžik vyletí skladiště PHM do vzduchu spolu s několika zaparkovanými náklaďáky a několika Američany, kteří nestačili včas utéct. U druhého skladiště Němci tolik štěstí nemají, neboť dva kulomety, narychlo vytažené ze skladu a briskně uvedené do provozu, je dokáží odradit od dalšího postupu, a tak se raději stahují k další budově, která je provizorním vězením pro německé vojáky. Osvobození němečtí vojáci se ozbrojí zbraněmi padlých Američanů nebo těžce zraněných Němců a opět vyváží početní stav obou stran.

Tak takhle nějak vypadá scénář bitvy ve hře Tide of Iron. Co bude následovat dál? Podaří se Němcům vyhodit do vzduchu i druhé skladiště nebo se Američanům podaří druhé skladiště ubránit či dokonce Němce úplně zlikvidovat? To už záleží na schopnostech a rozhodnutích obou hráčů a také i na troše štěstí (při hodu kostkami).

Taktická desková hra Tide of Iron, zkráceně TOI, (volně přeloženo jako Příval železa) vyšla začátkem roku 2007. Pochází z dílny známého amerického giganta na (nejen) deskové hry FFG. Já osobně jsem si tuto hru pořídil loni v létě. Před vlastní koupí jsem si pročítal recenze na webu a kupodivu našel už kompletně přeložená pravidla do češtiny (tuším, že právě na těchto webových stránkách). Po dvojím přečtení pravidel (napoprvé je to fakt záhul i v češtině), jsem získal povědomí o tom, jakým směrem je tato hra orientovaná (zaměřená) a že asi zřejmě bude podle mého gusta.

Taktika vs. strategie

Mezi strategickým a taktickým pojetím hry (ať už deskové či počítačové) totiž existuje rozdíl. Každé z nich totiž vystihuje (zdůrazňuje) jiný styl uvažování (co do detailů i do rozsahu) a potažmo i hraní. Pěkným příkladem strategické válečné hry může být desková hra Starcraft (která také patří mezi mé oblíbené hry, ale přitom představuje styl boje v trochu jiném podání). Pokud jste ji dosud nehráli (ať už na počítači, nebo v deskové podobě), přečtěte si její recenzi a hned poznáte, co znamená adjektivum „strategická“. Taktické pojetí boje (kterým se honosí Tide of Iron) se zaměřuje na řešení daného konfliktu z co možná nejpodrobnějších hledisek a zabývá se pouze simulací samotného boje (takže žádný nákup jednotek, žádné budování základen či továren, žádné složité vývojové technologické diagramy, atd.).

Reálná podoba taktických prvků v TOI

Nejdřív bych rád shrnul některé hlavní požadavky, které bych kladl na dobře provedenou taktickou válečnou hru z prostředí 2. světové války. Zároveň je hned je porovnám s tím, jak se je v TOI podařilo zohlednit.

Ještě bych chtěl upozornit, že budu brát v potaz nejen základní hru TOI, ale i obě její dosud vydaná rozšíření Days of the Fox (zkráceně DOTF) a Normandii. V textu vždy zdůrazním, zda mám na mysli některé rozšíření nebo jen základní hru.

a) Terénní prvky prostředí, kde se bitva odehrává, spolu se specifickými podmínkami daného prostředí (poušť, džungle, zledovatělé/zasněžené cesty, skalnatý příp. neschůdný terén, bažiny,...), ale také různé formy překážek jako minová pole, ostnaté dráty, protitankové zátarasy apod.

Při tvorbě mapy bojiště autor scénáře (obvykle) upravuje standardní mapové dílce, kterých je celkem 12 (s oběma rozšířeními celkem 30) a jsou oboustranné. Může do nich přidat další terénní prvky jako lesy, kopce, jezera a řeky, které jsou řešeny jako překryvné šestiúhelníkové (hexové) dílce, které překryjí původní (stejně velký) hexový dílec na mapě.

Překážky typu ostnatý drát, minové pole, protitankový zátaras, nebo kouřová clona jsou reprezentovány žetony. Normandie pak tuto škálu terénů a překážek rozšiřuje o (demoliční) nálože, krátery po výbuchu granátů nebo trosky zničených budov.

Co se týče obyvatelných prostor, tak klasické budovy i velké betonové bunkry (Normandie) jsou k dispozici jako překryvné dílce, kdežto zákopy a menší bunkry (pillboxes) jsou reprezentovány žetony.

Specifičnost prostředí může být řešena buď specifickými mapovými dílci (např. pouštní mapové dílce v DOTF), nebo pomocí specifických balíčků strategických karet příp. operačních karet (viz dále), anebo extra pravidly šitými na míru danému scénáři.

b) Faktor počasí (mlha, déšť, bouřka, ...) a denní doby (viditelnost)

Viditelnost (v rámci denní doby) se nijak neřeší. Dostřel jednotek je určen pevně a díky nezohledněné (denní nebo noční) viditelnosti se nemění. Několik málo omezení počasí (jako třeba mlha nebo zvířený oblak písku na poušti) lze řešit pomocí operačních karet nebo strategických karet, ale víceméně až do příchodu Normandie, se pravidla pro boj v noci, bouřce nebo sněhové vánici, musela řešit speciálními pravidly pro daný scénář. Normandie postoupila v tomto ohledu částečně dopředu díky koncepci balíčku karet počasí.

c) Bojové zkušeností zúčastněných jednotek (rekruti, veteráni, elita), kdy každá dosažená vyšší úroveň je v boji „reálně“ znát.

Až do Normandie existovaly víceméně jen 2 úrovně pěších jednotek: obyčejná (pravidelná) pěchota a elitní pěchota. Elitní pěchota měla k dobru bonus ke krytu proti krycím útokům (specifický typ útoku) a vyšší hodnotu útoku proti obyčejné pěchotě. Ovšem neexistovala  žádná možnost povýšení z obyčejné pěchoty na elitní. Normandie díky novému rysu kampaní zavedla nový systém povyšování přeživších čet z jednotlivých scénářů (tvořících kampaň). V rámci kampaně lze četu povýšit až třikrát, vždy až po „přežití“ dalšího scénáře, přičemž získané bonusy jsou kumulativní a opět se vztahují k vyšší hodnotě krytu proti různým druhům útoků. Povyšování jednotek se týká pouze pěchoty, vozidla a jejich posádky jsou zatím „mimo“.

d) Specializace jednotek (protitankové zbraně, plamenomety, kulomety, minomety, sapéři (ženisté), lékaři, průzkumníci, demoliční týmy, radisté, opraváři,...)

Zde je třeba TOI pochválit, neboť čety můžete specializovat opravdu zeširoka (třebaže každý scénář přesně definuje typ a počet specializovaných čet). Základní hra nabízí specializace sapérů, plamenometčíků, lékařů a protitankové zbraně. DOTF přidává průzkumníky a alfa resp. bravo jednotky. Normandie zavádí demoliční četu.

Kulometčíci resp. minometčíci nejsou „řešeni“ pomocí specializace, ale jako extra figurky. Opraváři jsou „zahrnuti“ ve schopnostech sapérů a radisté nejsou zapotřebí, neboť otázka komunikace (navázání spojení) při žádosti o leteckou či dělostřeleckou podporu je řešena v rámci patřičné strategické karty hodem kostkou. 

e) Dělostřelecká, letecká či námořní (předinvazní) podpora.

Dělostřelecká či letecká podpora (ať už jako krycí nebo normální útoky) je k dispozici ve formě balíčků strategických karet Dělostřelectvo či Letecká podpora. Námořní podpora dosud víceméně neexistuje. Možná, že se s příchodem rozšíření pro Pacifik situace změní.

f) Úroveň morálky vojáků (vzhledem k utrpěným ztrátám na lidech či ztrátě strategického bodu) a její následný vliv na efektivitu v boji.

Je obecně známé, že motivovaná četa bojuje lépe a má nižší tendenci panikařit nebo zběhnout, i když se situace komplikuje. V TOI je k dispozici žeton zachycující dva stupně (zhoršené) morálky dané čety. Přítomnost žetonu a jeho stupeň ovlivňuje akceschopnost čety – nemůže se jen hýbat  nebo dokonce nemůže dělat vůbec nic. Žeton morálky se časem odstraní příp. ho může eliminovat přítomnost spřáteleného důstojníka. Právě krycí útoky (narozdíl od normálních útoků) jsou zaměřené na snižování morálky „zasažených“ čet místo působení ztrát na životech.

g) Různá sílu pancíře u obrněných vozidel (tanky, tankové stíhače, samohybná děla...) a různé „obranné číslo“ jednotek  při útocích (na ně vedených) z různých směrů.

Skutečnost různého stupně (míry) opancéřování vozidel (např. na bocích, v týle, ...) není zatím v TOI vůbec zohledněn, stejně jako není nijak zvýhodněn útok na jednotky z týla či z boku.

h) Spolupráce mezi různými typy jednotek (např. tanky podporující (kryjící) postupující pěchotu, transportéry převážející pěchotu). Možnost vedení tzv. kombinovaných operací (tj. součinnost letectva, námořnictva a pozemních sil) alespoň v omezené míře.

Kromě už dříve zmíněné podpory letectva a dělostřelectva ve formě balíčků strategických karet zatím v TOI funguje pouze možnost přepravy čet v náklaďáku nebo polopásovém vozidle. Kombinované operace jsou zatím jen hudbou budoucnosti – TOI je víceméně orientována na pěchotu a vozidla.

Takže potud, jak jsou implementovány některé taktické prvky v TOI. Teď bych se věnoval tomu, jak probíhá partie TOI a zároveň přitom popíšu jednotlivým herní komponenty a také vysvětlím herní mechanismy.

Dvojhra či vícehra?

Hra je určena pro 2 až 4 hráče, přičemž 99 procent existujících scénářů je určeno pro 2 hráče. Vyšší počet hráčů se použije pouze v případě opravdu velkého množství použitých jednotek (příp. i velké mapy bojiště) nebo v situaci, kdy má jedna strana k dispozici 2 diferencované bojové útvary, nacházející se na různých místech (bojiště) a kdy každý z nich může být řízen jiným hráčem (ale i to je poměrně vzácné).

Příprava (partie) hry

Výběr scénáře a stran

Každá partie začíná výběrem scénáře – ať už samostatného nebo coby součást kampaně (v rozšíření Normandie) – a rozhodnutím hráčů, kdo bude hrát za kterou stranu. Momentálně jsou k dispozici američtí, němečtí a britští vojáci s tím, že principielně můžete dané figurky použít i pro jiné národy (např. pro Italy nebo Rusy). Pokud nepoužíváte všechny 3 armády v jednom scénáři, tak použijete figurky jiné národnosti, nebo je (figurky stejné národnosti) rozlišíte jiným odstínem podstavečků pro čety.

Po výběru stran následuje sestavení bojiště poskládáním patřičných mapových dílců a doplněním terénních překryvů, překážek a označení důležitých taktických pozic resp. míst, kde se nacházející klíčové objekty daného scénáře.

Operační vs. strategické karty

Pak každý hráč podle pokynů scénáře dostane operační karty a odpovídající balíček(ky) strategických karet, ze kterých si vezme určené množství startovních karet. Líznuté a ještě nezahrané strategické karty jsou umístěny do herní oblasti daného hráče tak, že na ně vidí oba hráči, takže se snižuje riziko překvapení.

Operační karty obvykle poskytují nějaký trvalý bonus nebo postih, který trvá během celé bitvy. Může ovlivnit oba hráče, jako např. karta Mlha, poskytující jednotkám během jejich pohybu bonus ke krytu, nebo jen jednoho hráče, jako třeba karta Zoufalí obránci, kdy hráčova pěchota může útočit i se zhoršenou morálkou.

Strategické karty jsou roztříděny do tématických skupinek po 10 kusech. Je zde k dispozici balíček pro Dělostřelectvo, Leteckou podporu, Pozemní podporu, Zásobování, Morálku, Rozkazy a další. Bohužel se tyto karty nevybírají podle chuti hráče, ale berou se z balíčku odshora, takže nikdy nevíte, kterou z nich zrovna dostanete. Navíc za zahrání strategické karty musíte zaplatit jistým množstvím tzv. vládních bodů (command points). Tyto body získáte obsazením resp. kontrolou důležitých oblastí označených speciálními žetony během přípravy hry. Strategické karty jsou dvojího druhu: některé lze zahrát jen během boje (tj. v Akční fázi, zatímco jiné pouze mimo boj (tj. ve Vládní fázi), viz dále.

Společné žetony

Následuje krok umístění počítadla kol (každý scénář se hraje na předem daný počet kol) a umístění žetonů aktivace (indikujících, že jednotka už v daném kole provedla nějakou činnost), žetonů morálky (indikujících, že daná četa má sníženou morálku) a žetonů poškození (indikujících míru poškození vozidla) na oddělené hromádky do společné herní oblasti.

Sestavení čet

Poté následuje zřejmě časově nejnáročnější krok přípravy hry, a to sestavení čet. Jak už jsem se dříve zmínil, v TOI máte k dispozici jednak figurky vozidel (náklaďáky, polopásová vozidla, tanky a děla) a figurky pěchoty.

Nejmenší bojový element pěchoty ovšem není jeden voják, ale četa (squad). Četu představují figurky, které jsou zasunuty v (jednom) podstavečku pro četu, který má celkem 4 otvory tj. prostor až pro 4 figurky vojáků. Některé figurky jako třeba kulometčíci nebo minometčíci zabírají pozice (otvory) dvě, takže v četě pak mohou být jen dvě jednotky tohoto typu. Během boje, jak četa dostává zásahy, tak se jednotlivé figurky odebírají. Když by se měla odebrat poslední, odebere se celý podstaveček a četa se považuje za zničenou. Během přípravy se vždy nasazují plné čety, tj. všechny 4 otvory jsou obsazené.

Každý scénář specifikuje kolik pěších jednotek kterého typu má hráč k dispozici, ale vlastní rozdělení těchto jednotek do podstavečků (tj. do čet) už provádí každý hráč sám dle vlastního uvážení. Pokud hráč dostane k dispozici i specializované čety, zasune žeton příslušné specializace (dané čety) do háčku na podstavečku dané čety

Poté, co si oba hráči rozdělí všechny své vojáky do čet, rozmístí hráč (mající iniciativu v 1. kole hry) své jednotky do oblasti specifikované scénářem. Následuje ho druhý hráč a poté už může partie doopravdy začít.

Průběh herního kola

Herní kolo má 3 fáze. Začíná Akční fázi (Action phase), během které (postupně) provedou všechny jednotky své akce. Po ní následuje Vládní fáze (Command phase), kdy se ověřuje kontrola nad důležitými strategickými místy a rozdělují se (utrácejí) vládní body. V poslední, Stavové fázi (Status phase), se táhnou nové strategické karty, vyprší efekty některých žetonů (morálka, aktivace jednotek), a hráči mohou se provést přesuny vojáků mezi (oslabenými) četami.

Prvním dvěma fázím bych se věnoval podrobněji.

Akční fáze

Během Akční fáze se hráči střídají v tazích. Každý tah se skládá z pevně daného množství akcí (které specifikuje scénář), které může každý hráč využít dle svého uvážení. Poté, co oba hráči (postupně během střídajících se tahů) aktivují všechny své jednotky, příp. zahrají některé strategické karty určené pro tuto fázi hry, se hra přesune do Vládní fáze.

Co může jednotka dělat během akční fáze?

Každá jednotka má k dispozici (obvykle) jen 1 akci za kolo. Pokud nějakou akci provede, nebo se nachází ve stavu Operační střelby, obdrží žeton aktivace, který naznačuje, že daná jednotka už nemůže (v tomto kole) dělat nic jiného. Operační střelba je stav, kdy jednotka může (pouze) reagovat střelbou pouze na pohybující se nepřátelskou jednotku.

Jednotka se během své akce (aktivace) může přesunout, nebo vystřelit (zaútočit) nebo spojit oboje dohromady (ale s menším postihem), zaútočit ztečí (jen pěchota), provést speciální akci (třeba odstranit minové pole) nebo nedělat vůbec nic.

Vládní fáze

Ve vládní fázi se nejprve ověřuje kontrola (vlastnictví) hexů obsahujících vládní nebo vítězné cíle. V případě změny vlastníka je tato situace označena žetonem daného národa. Pokud šlo o vládní cíl (daného národa), pak hráč (daného národa) obdrží odpovídající množství vítězných bodů, se kterými může naložit 3 způsoby:

Může je umístit na kartu iniciativy, a tak zvýšit šanci, že začne příští kolo jednat jako první. Při určování iniciativy pro další kolo se totiž porovnává počet vládních bodů na kartách iniciativy obou hráčů a kdo jich má víc, získává iniciativu. Další možností je nákup (zahrání) strategických karet určených pro tuto fázi. Poslední možností je uložení těchto bodů stranou s tím, že je hráč má v zásobě do dalších kol (kde je využije podle svého uvážení).

Boj a jeho mechanismy

Jelikož boj tvoří 99 procent obsahu této hry, je jeho propracovanost (třebaže pro někoho komplikovanost) docela dobrým měřítkem pro posouzení kvality samotné hry.

Každá jednotka (kromě náklaďáků) má pevně určenou hodnotu útoku proti pěchotě a proti vozidlům, spolu s odpovídající hodnotou dostřelu (proti danému typu jednotky). Jednotka může pochopitelně střílet i za hranice (základního) dostřelu, ale s určitým postihem na zásah.

Útočné a obranné číslo

Obranné číslo jednotky, která se útoku brání, se určí na základě terénu příp. opevnění, kde se daná jednotka nachází, a navíc se vezme v potaz např. přítomnost důstojníka, specializace jednotky příp. její zkušenosti.

Hod na útok i obranu se řeší jedním hodem kostkami. Používají se černé kostky (pro útok) a červené (pro obranu). V závislosti na vzdálenosti obou jednotek (dostřel) se zjistí, jaké minimální číslo musí na „útočných kostkách“ padnout, aby došlo k zásahu (kolísá to od  4 do 6). Zásah jedné útočné kostky ruší úspěch jedné obranné kostky (tam stačí hodit alespoň 5). Po zjištění rozdílu mezi úspěšnými zásahy a úspěšnou obranou, odebere obránce patřičný počet figurek z napadené čety. V případě vozidel vstupuje do hry faktor pancíře, který přidává bonus k hodnotě krytu. Každopádně ke zničení jakéhokoliv vozidla je zapotřebí minimálně 3 zásahů. Částečné poškození u vozidel je zaznamenáno pomocí žetonu poškození.

V úvahu vstupuje taktéž faktor výhledu (viditelnosti) obou jednotek – jsou na to poměrně podrobná pravidla, beroucí v potaz terénní převýšení, zastínění lesem nebo kopcem atd.

Normální a krycí útoky

Ve hře existují dva druhy útoků. Normální útoky, které po úspěšných zásazích odebírají figurky vojáků nebo poškozují vozidla a dále útoky krycí (supressive), které slouží k ochromení (morálky a tedy akceschopnosti) nepřátelské pěchoty. Pro oba typy útoků se může i několik jednotek spojit dohromady a jejich síla se pak sčítá (třebaže ne úplně).

Komplexnost pravidel

Komplexnost pravidel rozhodně nepodceňujte a pravidla vstřebávejte postupně. Začínejte jednoduchými scénáři a přecházejte ke komplikovanějším.

Vzpomínám si na úplně první scénář, který jsme hráli. Dnes mi přijde úplně jednoduchý . Na každé straně byly 4 čety složené z obyčejné pěchoty, 1 důstojník a 1 kulometčík nebo minometčík. Mapa tvořená 4 dílci, rovinka s několika lesy a uprostřed kopec (kóta), který se měl několik kol po sobě udržet pod kontrolou. Žádné operační karty, žádné strategické karty, žádné specializace. Ale tenkrát to vůbec snadné nebylo. Téměř každý krok jsme museli konzultovat s pravidly, ale jinak to nešlo. Časem jsme postupně přidali vozidla, strategické a operační karty, specializace, atd.

Tvorba vlastních scénářů

Co se mi na této hře opravdu líbí (kromě herních mechanismů samozřejmě) je možnost vytvářet si vlastní scénáře. Na stránkách výrobce je k dispozici editor scénářů (program), ve kterém si přímo sestavíte bojiště z naskenovaných mapových dílců, nadefinujete složení obou armád, rozdělíte operační a strategické karty a ještě další věci, potřebné pro scénář.  

Bohužel, tento editor obsahuje pouze prvky základní hry, takže v něm nejsou obsaženy mapy, karty, a jednotky z pozdějších rozšíření (tj. DOTF a Normandie). Bohužel i přes žádosti hráčů se v tomto směru nic neděje a autor tohoto editoru je zaměstnán (jak sám píše) jinými, důležitějšími (a lukrativnějšími) záležitostmi.

Scénáře, které vytvořili hráči TOI (z různých částí světa), jsou k dispozici ke stažení na stránkách FFG v sekci TOI. Popis tvorby scénáře příp. tvorby kampaně v TOI by však vydal na samostatný příspěvek, takže se do něj teď nebudu pouštět.

Pár praktických rad

Vzhledem k počtu komponent (žetonů) i jednotlivých figurek doporučuji pořídit si na ně třídiče (organizéry). Znatelně to urychlí přípravu i průběh hry (nemusíte mít pak vše vyrovnáno na stole).

Dále je obecným faktem, že figurky většiny amerických vojáků jdou do podstavečků zasunovat velmi obtížně (ne-li vůbec), neboť jejich kolíčky jsou širší než otvory v podstavečcích. U německých ani anglických vojáků se to nestává. Řešení tohoto problému je několik, záleží jen na vaší šikovnosti nebo trpělivosti:

Jedna možnost je velmi tenkým vrtákem provrtat otvory v amerických podstavečcích. Potom se ale může stát, že se v nich jiné figurky budou kývat. Druhá možnost je postupně u všech problematických figurek mírně oříznout (přiříznout) jejich kolíčky a hned je vyzkoušet, abyste je neořízli moc. Poslední a velmi zajímavé řešení prezentoval uživatel ShadoWWW na stránkách serveru www.hrajeme.cz (v sekci věnované TOI) a spočívá v uříznutí kolíčků u všech figurek, nalepení malých magnetů na jejich místo a poté nalepení koleček magnetické fólie na podstavečky (pochopitelně při zachování správné magnetické polarity). Poté už figurku nedrží v podstavečku kolíček, ale magnetická síla.

Rozšíření k TOI

Co se týče existujících rozšíření a doplňků k TOI je situace následující:

Ze samostatných rozšíření zatím vyšlo začátkem roku 2008 rozšíření Days of the Fox (DOFT), které popisuje kampaň v Severní Africe v letech 1942-43 a přinášející do hry britskou armádu. Koncem roku 2008 Normandie (popisující vylodění v Normandii v červnu 1944 s přiloženou kampaní americké 29. pěší divize).

Dále je k dispozici první doplňující balík map, který zahrnuje všechny mapy obsažené v základní verzi hry, ale v poněkud tmavším odstínu. Nevím, mně moc užitečný nepřipadá, protože scénářů, ve kterých byste potřebovali víc jak 12 map (ze základní hry) je poskrovnu (málokdo si koupí 2 krabice základní hry). Jediné využití by mohl mít při tvorbě vlastních scénářů, kdy potom máte k dispozici dvakrát tolik mapových dílců. Ovšem na bojiště s více než 12 dílci už ale potřebujete opravdu velký stůl (nebo radši dva).

Posledním existujícím doplňkem je kniha scénářů č. 1 (Designer series, volume 1), obsahující cca 20 scénářů do TOI (i do DOTF), které vytvořili známí tvůrci deskových válečných her. U každého scénáře je zde doplněno i historické pozadí dané bitvy spolu s doprovodným slovem autora daného scénáře.

Co koupit a co ne?

V případě, že vám základní hra TOI „sedne“, vyvstává otázka, které z jejích dalších doplňků koupit a které ne. Já bych doporučil následující postup:

Koupením knihy scénářů č. 1 (za cca 800 Kč) rozhodně neprohloupíte (ať už časem budete investovat do dalších rozšíření či nikoliv) a zároveň si rozšíříte dostupné spektrum (oficiálních) scénářů (kromě 5 obsažených v základní hře). Pokud pochopitelně nepočítáte scénáře hráčů umístěné na webových stránkách TOI (ale i z nich je potřeba umět si vybrat). Pokud vás TOI nezačne bavit ani při hraní scénářů z této knížky, zřejmě to bude příznak, že tato hra asi nebude nic pro vás.

Do doplňujícího balíku map bych nešel, pokud ovšem nejste zkušení stratégové (nebo spíš taktici) a nehodláte navrhovat vlastní scénáře nebo dokonce kampaň. Dvojnásobné množství týchž map totiž nejspíš vůbec k ničemu nevyužijete.

Co se týče obou dosud vydaných rozšíření, je těžké říct, které z nich je lepší nebo, zda to jde i bez nich. DOTF přináší zajímavé scénáře z pouštního prostředí, které je diametrálně odlišné od scénářů ze základní hry TOI (tj. od evropského bojiště). Normandie uvádí kromě normálních scénářů i zajímavou kampaň, ve které si postupně své vojáky „vypipláváte“, během několika po sobě jdoucích a časově navazujících scénářů. Ovšem další prvky, které Normandie přináší, tj. velitelské a vůdcovské karty jsou stejně jako karty počasí volitelnými prvky, které principielně k normální hře nepotřebujete.

Pokud bych se musel rozhodnout já, vyberu si DOTF s tím, že časem sáhnu i po Normandii. Já se ale rozhoduji z pozice autora scénářů, který musí být stále v obraze a mít k dispozici všechny komponenty, takže mě neberte úplně doslova.

Ať už sáhnete po kterémkoliv rozšíření nebo jen po knížce scénářů, tak si (časem) rozhodně stáhněte a pročtěte pravidla jak DOTF, tak i Normandie (jsou k dispozici přeložená do češtiny na těchto stránkách). Poté si můžete nová pravidla „nanečisto“ vyzkoušet i bez patřičných komponent – např. použití děl, demoličních čet atd. Získáte tak povědomí a širší souvislosti a možná i impuls pro koupi dalšího rozšíření.

Závěrečný verdikt

Jak si stojí hra se svou hratelností? Když vynechám závislost výsledku útoků na hodu kostkami, které padají, jak známo všelijak a často překazí (zkomplikují) vaše plány, počítejte s tím, že ke správnému vychutnání hry se budete muset naučit takticky myslet.

Máte taktické myšlení?

Taktické myšlení znamená (v této hře) umět přesně rozvrhnout pořadí akcí vašich jednotek v daném kole. Zaútočit nejdřív minometem na kulometné hnízdo v lese nebo radši dělostřeleckou palbou dorazit srocené a částečně poškozené nepřátelské tanky. Risknout průchod sapérů a odstranit minové pole už na začátku kola, aby pak přes něj mohlo projít co nejvíce jednotek, nebo to nechat až na konec tahu, kdy už v tom sapérům nebude moci nepřítel téměř nijak zabránit? Dále musíte vzít v úvahu možné reakce soupeře, a pokud jste v roli útočníka a tlačí vás čas, zvolit správnou míru agresivity (abyste nehnali své jednotky na úplná jatka, ale na co „nejmenší jatka“ – zní to divně, ale je to tak).

Pokud je vám tento způsob uvažování cizí a případný boj ve hře řešíte postavením jednotek proti sobě a pohledem do tabulky hodnot (ve které už jsou taktické plusy či mínusy dané jednotky zachyceny), zřejmě nebude tato hra určena pro vás a asi byste se měli poohlédnout po nějaké jiné, „strategické“ válečné hře, kterých existuje nemalé množství. Ovšem pokud je vám taktické myšlení blízké a jste fandové 2. světové války, věřím, že vám TOI (ať už se svými rozšířeními či bez nich) dokáže nabídnout pořádnou porci taktického boje a nepřeberné množství scénářů (oficiálních, od hráčů nebo vašich vlastních), ve kterých se budete moci vžít  do role vojáků Spojeneckých armád nebo sil Osy.