Studená válka 1945–1989

hodnoceno 551x (Seznam vlastníků)

Twilight Struggle

Autor: sydo | 9.7.2009 | 18

Twilight Struggle (TS) je strategickou hrou pro dva hráče mapující období tzv. studené války. Jeden z hráčů řídí SSSR a jeho spojence, druhý ovládá USA a s nimi sympatizující státy. Hráči rozšiřují vliv jejich velmoci ve světě a získávají body za území v jejich sféře vlivu – kdo má na konci hry nejvíce bodů, vyhrál.

Po této hře jsem pokukoval velmi dlouho, jelikož téma studené války je velmi atraktivní a v deskových hrách poměrně nevyužité. Odrazovala mě pouze skutečnost, že je TS určen pro dva hráče a nás se většinou schází víc. Postupem času jsem však neodolal a v nejmenším nelituji, TS je opravdu skvěle vymyšlená hra, která vás do sebe vtáhne a díky silnému tématu a širokým rozsahem strategických možností jen tak nepustí. Zajímavostí je, že autoři původně chtěli udělat válečnou hru z prostředí frankistického Španělska, nicméně pro nedostatek informací o způsobech vedení boje se rozhodli hru předělat do stávající podoby.

Hra je zabalena v klasické pevné GMT krabici (strašně se mi líbí ilustrace na obalu), ve které naleznete hrací plán z laminovaného kartonu (letos má vyjít i pevná mapa, rozhodně ji pořídím), karty, které hru řídí, pravidla, souhrnné tabulky a žetony k označení stavu na mapě. Tato hra by si jistě zasloužila pevnou mapu již v základu, ale i ta přiložená je funkční a graficky velmi povedená. Je na ní zobrazena politická mapa světa rozdělená na regiony a pod ně spadající státy. Někomu může připadat strohá, ale pro mě zároveň navozuje atmosféru té doby, je prostě tak „umakartově“ spartánská. Důležité ovšem je, že hře slouží na 100 %, je přehledná a hru neruší žádná pestrá grafika kolem. Karty jsou pevné a laminované, přesto doporučuji jejich obalení, přeci jen by se mohly při častém používání „osvačit“ a cinknuté karty by pro tuto hru byly pohromou. Málem bych zapomněl na kostky, ke hře jsou přiloženy dvě, jedna červená (pro SSSR) a jedna modrá (USA). Někomu to může přijít jako blbinka, mě to celkem potěšilo.

Twilight Struggle je tzv. card driven game, tedy hrou, kde je průběh hry řízen kartami. Každý hráč začíná hru s osmi kartami v ruce, přičemž za kolo musí podniknout šest akcí, iniciovaných právě kartami. Každá karta v TS má v levém horním rohu číslo (operační hodnota) a pod obrázkem popsaný její efekt symbolizující nějakou událost studené války. Aktivní hráč může zahrát kartu buď pro její efekt nebo použít její operační hodnotu pro provedení akcí. Je jasné, že čím vyšší číslo, tím je silnější efekt karty a hráč musí uvážit, která z možností se mu více vyplatí. Navíc je tu jeden háček – karty jsou rozděleny na americké, sovětské a neutrální. Pokud hrajete operační body karty se znakem soupeře, spustíte zároveň i její efekt (který je pro vás samozřejmě negativní) a jelikož se jen málokdy stane, že máte v ruce jen své a neutrální karty, musíte to zaonačit tak, aby vám soupeřův efekt uškodil co nejméně. Hra vás tak neustále nutí přemýšlet a velmi často jste nuceni uplést pověstný bič z fekálií (máte totiž na ruce 8 karet, jednu zahrajete jako headline – viz níže – a 6 zahrajete jako akce, zbude vám tudíž většinou jen jedna, kterou si můžete nechat do dalšího kola. Pokud tedy máte na začátku kola v ruce více než jednu soupeřovu kartu, je velmi pravděpodobné, že jí budete muset zahrát a s jejím efektem se popasovat.). Karty jsou rozděleny na tři hromádky – early war, mid war a late war – podle období války, ve kterém se událost na kartě popsaná udála (např. pád Berlínské zdi je v late war, nástup Fidela k moci je v early war). Na počátku hry jsou v balíčku jen early war karty, karty z mid war se do balíčku zamíchají ve čtvrtém kole, karty z late war v kole osmém.

Na počátku hry hráči obdrží osm karet (začátkem každého dalšího kola si pak hráči doberou do osmi karet, od čtvrtého kola do devíti karet) ), podle pokynů v pravidlech na mapu rozestaví své počáteční žetony vlivu a poté vyloží tzv. headline kartu – jednu ze svých karet položí lícem dolů, poté oba svou kartu otočí a  efekty se vyhodnotí. Po zbytek kola se (počínaje SSSR) hráči střídají v provádění svých šesti akcí (od čtvrtého kola mají akcí sedm).

Akce mohou být následující:

• Provést efekt karty: hráč vyloží jednu ze svých karet a provede její efekt.
• Zahrát kartu pro její operační hodnotu: jak již bylo řečeno, každá karta má na sobě číslo určující její operační hodnotu. Tyto operace pak mohou být využity následujícími způsoby:
• Rozšířit svůj vliv – za každý operační bod (OB) může hráč přidat jeden žeton vlivu do země, ve které již vliv má nebo do země s takovou zemí sousedící. Každá země má na sobě číslo určující hodnotu její stability. Pokud počet žetonů vlivu daného hráče v zemi dosáhne hodnoty její stability a zároveň o tuto hodnotu překročí vliv soupeře v oné zemi, hráč získává nad zemí kontrolu.
• Provést v zemi puč – pokud má soupeř v zemi vliv, můžete se pokusit v zemi svrhnout vládu a dosadit do ní svého člověka. Hodíte kostkou, přičtete operační hodnotu použité karty a pokud výsledek přesáhne dvojnásobek stability země, snížíte vliv soupeře v zemi o tento rozdíl. Za každý bod, který by poslal soupeře do záporného vlivu si navíc přidáte v zemi vliv vy. Je tu ale jeden malý háček a tím je tzv. DEFCON (defense readiness condition) neboli stupeň ostražitosti armádních sil. Některé země jsou označeny jako battleground country a pokud se v těchto státech pokusíte o převrat, snížíte DEFCON o jedna. DEFCON začíná na hodnotě 5 a ten z hráčů, který ho sníží na 1 rozpoutal nukleární válku a prohrál. Mezi battleground countries patří např. Francie nebo Severní Korea, na druhou stranu jsou i země, kde nějaká okupace svět moc nevzrušuje (třeba Československo…). Hodnota DEFCON navíc omezuje převraty – na hodnotě 4 zakazuje převraty v Evropě, na hodnotě 3 v Asii atd. Jen v Africe a Střední a Jižní Americe si můžete hrát na Che Guevaru do aleluja. Navíc většina afrických zemí má stabilitu kolem jedničky, takže převraty jsou na denním pořádku, ale třeba taková Velká Británie má stabilitu pět, takže tam komunistům pšenka nepokvete (nejvyšší hodnota karet je 4, tudíž i když hodíte šestku, přes dvojnásobek stability se nedostanete). Puče jsou tedy nebezpečné, ale zároveň nutné – abyste před druhou velmocí nevypadali jako zbabělec, musíte každé kolo splnit tolik vojenských operací, kolik je aktuální hodnota DEFCON. Pokud tedy zahrajete kartu s operační hodnotou 3 k provedení puče, splnili jste 3 vojenské operace. Pokud v kole nedosáhnete požadovaného počtu operací, ztratíte tolik bodů, kolik vám chybělo ke splnění. Neustále tedy balancujete mezi nutností provádět puče a mezi strachem z nukleární války.
• Provést tzv. realignment, tedy získat moc mírovou cestou. Za každý OB karty určíte zemi, hodíte spolu se soupeřem kostkou a po aplikaci několika málo modifikátorů (kontrola okolních zemí atd.) hody porovnáte. Vítěz sníží soupeřův vliv v zemi o rozdíl hodů. Oproti puči má tato akce výhodu, že neohrožuje DEFCON, na druhou stranu slouží pouze ke snížení vlivu soupeře, vlastní vliv si jí nelze přidat.
• Objevovat vesmír! Posílat zvířata, lidi a rozličné předměty do vesmíru bylo v době studené války záležitostí prestiže a i v této hře se jedná o nezanedbatelnou část hry. Na mapě se nachází tzv. space track symbolizující pokrok obou mocností v dobývání vesmíru. Funguje tak, že do space tracku můžete jednou za kolo zahodit kartu s požadovanou hodnotou (na počáteční vypuštění družice stačí karta s hodnotou 2, na finální přistání na Měsíci již potřebujete kartu 4), hodíte kostkou a pokud se trefíte do požadovaného intervalu (opět se s postupem dále zmenšuje), posunete se na space tracku kupředu. Každé pole vám přinese nějakou výhodu, ať už bodovou nebo efekt (možnost zahodit do space tracku dvě karty za kolo, podívat se s předstihem na soupeřovu headline kartu atd.). Tyto efekty máte k dispozici, dokud na stejné pole nedorazí i soupeř. Space track má ale i výhodu v tom, že karty do něj zahozené mohou patřit i soupeři. Pokud tedy máte na ruce nějaký nepříjemný soupeřův efekt, který by se jejím zahráním spustil, můžete ho směle hodit s Lajkou na orbit.

Po odehrání akcí kolo končí, hráči si doberou karty do osmi a o jedna vylepší DEFCON. Kdo má na konci desátého kola více bodů, vyhrává. A jak se body získávají? Hlavně pomocí tzv. skórovacích karet, které jsou vázány na regiony mapy. V early war se skóruje Evropa, Asie a Střední východ, v mid war se přidává Afrika, Jižní a Střední Amerika a jihovýchodní Asie. Pokud má hráč na ruce skórovací kartu, musí ji v probíhajícím kole zahrát, nemůže si ji schovat do dalšího. Po zahrání skórovací karty hráči určí, zda daný region ovládají, dominují nebo v něm jen mají přítomnost a na základě toho si rozdělí body. Pokud tedy soupeř začne houfně rozšiřovat vliv např. do Asie, měli byste zbystřit, patrně se tam chystá skórovat, což byste samozřejmě neměli nechat jen tak. Záměr autorů byl simulovat paranoiu studené války – pokud se jedna mocnost zaměřila na určitý region, druhá tam hned musel a být též – a myslím, že se jim to povedlo víc než dobře. Jelikož se může stát, že se některé karty včetně skórovacích zamíchají zpět do balíčku (když karty v balíčku dojdou), budou ve hře některé regiony skórovány dvakrát (i více). Každý hráč má na začátku hry (logicky) 0 bodů, když body získá, posune si ukazatel bodů směrem ke svému konci skórovací tabulky. Pokud o body přijde, šoupe se ukazatel zpět k soupeři. Pokud některý z hráčů dojede ukazatelem až na svůj konec (20 bodů), vyhrává hru ještě před desátým kolem. Další možností výhry je také úplná kontrola Evropy (chtěl bych vidět soupeře, který vám to dovolí).

Twilight Struggle mě velmi překvapil jednoduchostí pravidel a zároveň hloubkou hry.

Nejedná se o žádnou složitost, jakou někdy válečné hry bývají, ale to v žádném případě neznamená, že je hra jednoduchá. Mozkové závity vám provaří víc než dostatečně a neomrzí se ani po opakovaném hraní. Atmosféra je skvělá a provázanost mechanismů fascinující, obzvláště vztah DEFCON – vojenské operace. I když jsou události ve hře do jisté míry abstraktní, podařilo se autorům svázat efekt karty s jejím názvem. Například karta Blokáda nutí hráče USA zahodit kartu s hodnotou nejméně 3, jinak přijde o vliv v západním Berlíně, holt ty tři body musí spotřebovat na zásobovací bombardéry, NATO zakazuje sovětům převraty v Evropě atd. Líbí se mi také úloha Číny, která je symbolizována kartou s hodnotou 4 bodů – začíná u hráče SSSR a po použití se předá soupeři. Více než v jiné hře mě v TS baví kostky. Tím, že se puče, space track a některé karty řeší hodem jediné kostky je hra opravdu napínavá a nemůžete s ničím počítat najisto, přičemž nemám pocit, že by mi někdy kostka prohrála hru. Naopak nezapomenu na pocit, kdy jsem potřeboval šestku na úspěšné provedení Arabsko-Izraelské války a ona mi padla, přičemž soupeř další akcí musel skórovat střední východ. Hra trvá kolem 2,5 hodin, je napínavá až do konce, takže nudit se u ní rozhodně nebudete a pokud vám nevadí zmíněná kartonová mapa, rozhodně ji zkuste. U nás se u ní scházíme pravidelně a to, že je jen pro dva nám už vůbec nevadí :)