Siege of Runedar, The

hodnoceno 27x (Seznam vlastníků)

Hej hou, hej hou, zabte ty parchanty a mizíme!

Autor: Meeshab | 19.11.2021 | 8

Dělej Šmudlo! Přestaň si lovit blechy z plnovousu a radši kopej, nebo nás ti vybledlí čahouni pověsí za fusekle do průvanu. Na, tady máš důlní vozejček a ať to švihá! A vy dva na těch hradbách se přestaňte drbat šípama tam, kde vám končí záda, a raději se snažte dostat aspoň jednoho z těch přerostlých zlobrů. Vždyť by je trefila i moje slepá babička, u bohů! 

Ve hře Siege of Runedar se stáváte partou trpaslíků, která se snaží prokopat tunel ven z obléhané pevnosti Runedar, aby tak dostala do bezpečí své pracně vytěžené zlato. Nic ale není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Do vašeho snažení vám totiž budou házet vidle nejen neodbytní a vlezlí orkové, skřeti a zlobři, ale také karty a kostky na jejichž libovůli jste v této hře do značné míry závislí.

V této kooperativní decbuildingové hře popustil Reiner Knizia (Eufrat a Tigris, Ra, Ztracená města, Taj Mahal, Keltis, My City, …) uzdu své fantazii a vrhnul se do světa temných dungeonů a náhody. Hru si zahrajete až ve 4 hráčích od deseti let a zabere vám minimálně hodinku, spíše hodinku a půl (a někdy i déle). 

Siege of Runedar k vám dorazí v krabici, která se po rozbalení sama stává pevností, ve které se bude vaše hra odehrávat. Hned zpočátku počítejte s troškou toho vlastního tvoření – na hradby je totiž nutné přiloženou oboustrankou nalepit kartonové dílky hradeb a nádvoří, ale je to drobnost, kterou během pár okamžiků zvládneme i my manuálně méně zruční. Inzert reprezentující pevnost je nicméně z poněkud měkkého plastu, proto rozhodně nedoporučuju jej ze spodní části krabice vytahovat, protože při zpětném umísťování do dna krabice jej můžete poškodit (já si kupříkladu mírně namáčkla jednu z věží). Dále v krabici najdete kvalitní dřevěné komponenty reprezentující sutiny, kov, kůži, dřevo, zlato, žetony zranění, ale také pět částí tunelu, kterým se musíte prokopat, pět plastových kostek, které budete používat v boji, 48 základních karet (12 na osobu), 35 karet vylepšeného nářadí, destičky nepřátel pro skřety a zlobry, 50 čtvercových karet útoku orků, odkládací destičky, desku vylepšení, žetony zranění a hlavně spoustu standies reprezentujících nejen vaše hrdiny, ale hlavně všechny ty záporáky s obléhací věží a katapultem v čele. Zapomenout nesmíme ani na 16stránková pravidla v češtině, angličtině a španělštině a jednostránkovou kroniku, do které si můžete zaznamenávat své úspěchy i neúspěchy.  

Jak se to hraje

Na začátku si každý z hráčů vezme figurku svého trpaslíka, odkládací kartu své barvy a dvanáct svých základních karet. Do středu pevnosti se umístí všechny zlaté valouny, do dílen se připraví kov, kůže a dřevo a na nádvoří pevnosti se v závislosti na obtížnosti hry nasype odpovídající počet sutin. Nad únikový tunel se skrytě umístí 10 žetonů skřetů se zvyšující se obtížností a přikryjí se pěti dílky tunelu, které musíte prokopat. V dosahu všech hráčů pak položíme desku vylepšení tak, aby směřovala vzhůru stranou odpovídající počtu hráčů, nad ni vyložíme pět karet základních vylepšení a zbytky balíčků vylepšení položíme na dedikovaná místa na desce. Připravíme si 50 destiček obležení a můžeme začít. 

Hráči si promíchají své balíčky karet, dvě náhodné karty odloží lícem dolů pod odkládací kartu a nalíznou si prvních pět karet. Hráč, který je na tahu, musí postupně odehrát všech pět svých karet tak, že nejprve vyhodnotí karty orků – pokud nějakou takovou má, vyloží ji a ihned otočí destičku obležení, která stanoví, co se odehraje. Většinou se poblíž pevnosti objeví noví orkové, nebo se aktivuje katapult či útočná věž. Některé karty také donutí všechny orky, kteří jsou momentálně kdekoliv v pevnosti, postoupit směrem k jejímu středu, kde si trpaslíci schovávají natěžené zlato. Když se orkové dostanou na některé nádvoří, nelze na tomto nádvoří těžit odpovídající suroviny, dokud orka neporazíte, nebo nepostoupí dál. Pokud se orkové dostanou do samého srdce pevnosti, seberou valoun zlata a utečou z plánu. Po vyhodnocení karet orků pokračuje hráč vykládáním ostatních karet, které lze využít k pohybu, boji, těžbě surovin nebo odhrabávání sutin.

Cílem celé hry je vykopat tunel, abyste mohli prchnout se zbylým zlatem. Nástroje, které máte do začátku hry k dispozici, jsou ale velice slabé a proto v dílnách neúnavně pracují vaši neviditelní spolubojovníci a snaží se ze surovin, které se povalují v pevnosti, udělat něco užitečnějšího. Nasbíráte-li dostatek příslušných zdrojů, můžete si vylepšit některé ze svého vybavení a můžete tak pro příště lépe těžit suroviny, odhrabávat sutiny, bojovat nebo se efektivněji přesouvat po pevnosti. Pokud ovšem vylepšujete vybavení, musíte vždy z ruky odhodit jedno ze stávajících. Ve hře tak nikdy nemáte více než 12 karet, přičemž nikdy nesmíte odhodit karty orků – ty tak máte po celou dobu hry dvě.

Kromě již zmíněných orků se ve hře setkáte i se skřety. Ti jsou dva a objeví se vždy, když se vám podaří odkopat sutiny z dalšího úseku tunelu. V tu chvíli se vyhrnou na nádvoří s tunelem a dokud je neporazíte, nemůžete pokračovat v hloubení. Katapult vám zničí některé vaše vybavení spolu se všemi surovinami, které na něm momentálně jsou. A obléhací věž? Ta vám expresní poštou doručí jednoho přerostlého zlobra přímo před chodbu s tunelem. Pokud se vám u tunelu pohybuje takový halama, je jasné, že kopat nelze, dokud mu neukážete, kdo je tady pánem. Naštěstí trpaslíci neodmítají pomoc zvenčí a když jim teče do bot, radši s kyselým šklebem pustí nějaký ten zlatý valounek a najmou si žoldáky. V Runedaru je možnost jednorázově využít pěti základních pomocníků, promo balíček vám jich přidá dalších pět. Každá sranda ale něco stojí, a tak si musíte rozmyslet, kdy se nějakých valounků zlata zbavit a kdy raději ještě počkat. Pokud totiž všechno zlato rozkutálíte, postrádá hloubení tunelu smysl a vy prohráváte.

No, a to už se dostáváme k tomu, jak celá hra končí. Jak vyhrát, to už jsme si řekli. Stačí vykopat všech pět úseků tunelu. A jak prohrát? Tady je možností podstatně více. Kromě toho, že přijdete na buben a nezůstane vám ani jeden zlatý valoun prohráváte i v případě, že vám obléhací věž k tunelu postupně nasází všechny čtyři zlobry, aktivujete všech padesát destiček orků, máte ve hře deset orků zaráz, nebo otočíte poslední z pěti karet katapultu.

Jak se nám to hrálo?

Jak vidíte, uniknout z této šlamastiky není vůbec jednoduché a je jasné, že se chvílemi pěkně zapotíte. Když jsem si hru poprvé hrála v sólu říkala jsem si, že ve více lidech to bude podstatně jednodušší – jednak je k vylepšení vybavení potřeba méně surovin a pak se také můžete domluvit a každý se specializovat na něco jiného. Jeden na boj zblízka, jiný na těžbu, třetí na odklízení sutin z tunelu a poslední to může jistit se svou kuší na některé z věží. Ale chyba lávky. Hra vůbec není tak nevinně jednoduchá, jak se zdá a rozdělení rolí sice možná trochu pomůže, ale v zásadě hru nijak výrazně neulehčí. 

V této hře je opravdu velký podíl náhody. Toho jsem se popravdě trochu bála. Nemám příliš ráda, když mám něco parádně vymyšlené a pak mě zařízne špatný hod kostkami. Také karty dokážou ve hře potrápit. Nikdy nevíte, které dvě jste si dali dospod balíčku a nedostanete je tak v tomto kole vůbec na ruku. Zvlášť ke konci hry se modlíte, aby alespoň jedna z nich byla karta některého z orků. Náhoda vámi tedy sice zmítá po celou dobu hry, ale vše je vyváženo perfektní herní atmosférou, kterou tato hra přináší. Na poměrně malém herním prostoru se tak odehrávají líté boje a díky parádně zpracovanému hernímu plánu je radost skákat s figurkami po cimbuří a sbírat krásně zpracované suroviny. Ačkoliv jsou pravidla velmi jednoduchá a hru s námi velmi samostatně zvládal i sedmiletý hráč, byla každá zahraná partie jiná a velmi napínavá. Líbí se mi, že máte přesně 12 karet v balíčku. Kromě dvou karet orků, které vám ho plevelí, máte díky postupnému vylepšování čím dál lepší vybavení a nenarážíte stále na slabé karty jako v jiných deckbuildingových hrách. Obtížnost hry můžete upravovat množstvím sutin, které je potřeba vykopat, abyste mohli odstranit další část tunelu. Možná se to nezdá, ale každá sutina navíc se počítá, a hru tak lze ztížit až skoro do nepřekonatelna. Promo karty žoldáků vás vytáhnou z lecjaké šlamastiky a nabídnou větší variabilitu a obtížnost rozhodování, za co utratit zlaté valounky (a jestli vůbec).

Hra má ale i nějaké ty zápory. V první řadě se mi moc nelíbila nutnost dotvoření plánu. Nalepené destičky na cimbuří nám moc nedržely, lepit na zadek krabice českou přelepku – to jsem vzdala úplně. Tím, že se nedá beztrestně vyjmout inzert (viz má poznámka na začátku), skladuji veškerý herní obsah na nádvořích. Ačkoliv mám suroviny, karty i kostky napytlíčkované, je to všechno dohromady takový nevzhledný chaos, kde nic nemá své určené místo. Také mě zamrzela rozdílná velikost hranolků reprezentujících tunel. Rozdíl není veliký, ale je tam a při rozložení na plánu je vidět. Dalším záporem je podíl náhody, ale jak už jsem psala, zrovna u této hry mi přijde snesitelný a navíc to nelze brát úplně jako výtku – kdo do hry jde, zpravidla zná její mechanismy a pokud by nechtěl čelit náhodě, půjde si zahrát třeba šachy. Herní doba je dalším malým mínusem. Na to, že je hra poměrně repetitivní (variabilita akcí není veliká, takže vlastně jen bojuju nebo těžím), zdá se mi herní doba až příliš dlouhá. Ve větší partě to člověku tolik nepřijde, ale v sólu se mi po pár partiích délkou začala trošku zajídat. Srovnám-li ale plusy a mínusy, plusy jasně převažují. Takže vyhledáváte-li trochu adrenalinu při hře, která má krásnou atmosféru, nevadí vám vyšší podíl náhody a delší herní doba, určitě se do útrob Runedaru vydejte a já vám budu držet palce, ať se vám podaří vyhrabat ven dřív, než vás ti pacholci s nezdravou barvou pleti dostanou!