Šestiměstí (2. edice)

hodnoceno 1x (Seznam vlastníků)

Dvakrát (ne)vstoupíš do stejných měst

Autor: Shark | 3.12.2024 | 10

Co potřebuje úspěšný středověký výběrčí daní? Přeci dostatek ozbrojenců ve svém doprovodu, co nejvíce koní u svých povozů, a především dobrý odhad toho, kde a co vybrat a komu to následně doručit.

Vladimír Suchý vstoupil se svou prvotinou Šestiměstí na trh v roce 2007 a spolu se hrou Galaxy Trucker dalšího Vladimíra (Chvátila) se tak zařadil mezi první autory nově vzniklého vydavatelství Czech Games Edition. Pak se ovšem osudy obou her začaly ubírat různými cestami. Zatímco Galaxy Trucker o sobě dával vědět řadou rozšíření a před třemi lety dokonce druhým vydáním, k Šestiměstí přibylo v roce 2008 rozšíření Družina věrných a pak se po něm země slehla. Tedy až do této chvíle, kdy nám vydavatelství Dino přináší jeho novou edici. Dokáže tento herní veterán obstát i v dnešní době?

Ocitáte se na sklonku husitských válek, ale oproti všem očekáváním nikoli u Domažlic, před Plzní ani v Basileji. Rovněž tak nepatříte mezi přední postavy typu panovníků, vysokých církevních hodnostářů nebo polních velitelů. Vaší oblastí působnosti se stává Horní Lužice, konkrétně šest zdejších významných měst, která ve 14. století vytvořila obranný spojenecký svaz. A mezi těmito městy budete putovat jako výběrčí daní, jež následně budete co nejrychleji předávat panovníkovi či stavům, abyste získali co největší odměnu ve formě přízně (čti: vítězné body).

Jde se na (da)ně!

Herní prostředí tvoří centrální herní plán, k němuž se přiloží šest destiček jednotlivých měst, která historicky patřila do spolku Šestiměstí. Samotný herní plán obsahuje stupnice zbrojnošů pro každé město, stupnici výběru měst, resp. daní a stupnici počtu koní. Další nepřehlédnutelnou komponentou je bodovací deska, kam se umisťují desky skladů a na stupnici se zaznamenávají vítězné body. Zbývající herní materiál zahrnuje karty zbrojnošů a stavů, daňové žetony, destičky vozů a koňských spřežení, kostičky zboží a dřevěné ukazatele v hráčských barvách.

Hra probíhá po dobu šesti kol, přičemž každé se dělí na šest fází. 

1. fáze je určena k přípravě na dané kolo. Na bodovací desku se umístí dvě desky skladů, přičemž jedna je určena pro daně přímo panovníkovi, druhá pro daně ve prospěch stavů (šlechty, duchovenstva a měšťanstva). V návaznosti na to se připraví i karty stavů se 2 až 5 symboly, které můžete dostat, pokud stavy patřičně podpoříte. A v neposlední řadě se určí, kolik měst aktuálně obléhají husité, a proto nebudou v daném kole pro výběr daní k dispozici. Základní pravidlo zní, že na každého hráče by mělo připadnout právě jedno město (v šesti hráčích jsou tedy k dispozici všechna a komplikace představuje husitská vozová hradba, která ztěžuje přesuny mezi městy). Na každé ze zdanitelných měst se nakonec umístí jeden šestiúhelníkový daňový žeton (družiník).

2. fáze slouží k výběru měst, kde budete shromažďovat daně. Když přijdete na tah, máte dvě možnosti:

• Vyberete si město, kde dosud žádný jiný hráč není, a postavíte svůj ukazatel na stupnici zbrojnošů na pole „0“.
• Vyberete si město, kde už má v úmyslu vybírat někdo jiný, a postavíte svůj ukazatel na pole s vyšším číslem, než kde je cizí ukazatel. Tím dáváte současně najevo, kolik zbrojnošů dáte druhému hráči k dispozici, pokud se vydá jinam. Ten může vaši nabídku buď přijmout, nebo vám nabídnout ještě více zbrojnošů atd. Na konci této fáze tak zůstane v každém městě pouze jeden vůz, resp. hráč.

Pro pohyb po herním plánu platí, že za každý přesun k sousednímu městu se platí jedním zbrojnošem, případně dvěma, jestliže se mezi dotyčnými městy nachází vozová hradba. Od druhého kola dále navíc musíte vynaložit jednoho zbrojnoše i v případě, že máte v úmyslu vybírat daně ve stejném městě jako minule.

3. fáze určuje pořadí, v jakém se budou daně vybírat. Zde rozhoduje vaše umístění na stupnici zbrojnošů u vybraného města. Čím dále se nacházíte, tedy čím více zbrojnošů jste museli vynaložit, tím dříve budete daně vybírat (v případě shody má výhodu ten z vás, kdo se nachází ve městě s vyšším číslem). Na základě tohoto postupu se pak upraví pořadí ukazatelů na příslušné stupnici.

4. fáze zahrnuje skutečný výběr daní. Na destičce každého města je vyobrazen šestiúhelník, na jehož stranách se nachází různé kombinace zboží, zbrojnošů a koní. Na toto pole se v první fázi umístí již zmíněné daňové žetony (družiníci) se dvěma až pěti šipkami. Při samotném výběru daní tento žeton natočíte podle vlastního uvážení a získáte vše, na co šipky ukážou, a navíc i daňový žeton samotný. Ten má nejrůznější efekty, od jednorázových zisků přes dlouhotrvající efekty až po bonusové body. Poslední druh žetonů přichází na řadu v pátém a šestém kole, ale příslušné šestiúhelníky jsou vyloženy už na začátku partie, takže si můžete dopředu připravit svou bodovací strategii.

5. fáze je určena k dodání vybraného zboží do skladů. Zde je důležité, v jakém pořadí dorazíte, a u něj rozhoduje počet vašich koní, v případě shody opět číslo města. Vizuálně se toto pořadí znázorní pomocí destiček spřežení, na nichž jsou vyobrazeni jeden až šest koní (dle počtu hráčů). Jakmile dorazíte na místo, vyberete si jednu řádku v královském nebo stavovském skladu, kterou bude záhodno naplnit požadovaným zbožím. Za umístění každého zboží získáte odpovídající počet bodů, a jestliže se podaří zaplnit celý řádek, získáte navíc další odměnu. V případě královského skladu jde o další body (2–5), ve stavovském skladu získáte kartu až s tolika symboly (2–5), kolik je uvedeno u daného řádku. Desky skladů jsou totiž univerzální a pro každou partii se jejich rozdělení mezi sklady určuje nanovo, pouze se jinak interpretují čísla před každým řádkem. Vtip je v tom, že pokud daný řádek nedokážete zaplnit sami, nutíte k jeho zaplňování další hráče. Ti tak na jednu stranu získávají body za vlastní umístěné zboží, ale současně „pracují“ i na vašem bonusu. Jakmile je celý řádek zaplněn, resp. není už možné do něj žádné odpovídající zboží přidat, je na řadě druhý hráč podle počtu koní atd., dokud není všechno zboží z daní umístěno nebo už pro ně není ve skladu místo.

6. fáze zahrnuje úklidové procedury. Ze hry se odstraní karty stavů, které v daném kole nikdo nezískal, zboží ze skladů se vrátí zpět do banku, zpřístupní se nové desky skladů a hráči vrátí do banku své destičky spřežení. Vozy z měst se přesunou na cestu před hradbami a jsou tak připraveny na další vybírací okruh.

Na konci šestého kola se navíc vyhodnotí případné bonusy z daňových žetonů a vyhodnotí přízeň stavů. Spočítáte symboly na kartách stavů získaných během hry a na základě toho dostanete další body v závislosti na pořadí a počtu hráčů. A kdo má bodů nejvíce, stává se králem výběrčích a pronikne do nejbližšího králova okolí.

Varianty

Druhá edice Šestiměstí začíná tam, kde první skončila, a tedy jako standardní hru nabízí ihned verzi obsaženou v původním rozšíření. Někdejší základní hra je v tomto vydání dostupná jako varianta. Hlavní odlišnost spočívá v tom, že daňové žetony nejsou odlišeny podle kol a nabízí pouze okamžité hmatatelné efekty (zboží, zbrojnoše, koně a bonusové karty stavů). Kromě toho se po použití vrací zpět do banku a v případě potřeby se znovu zamíchají a použijí znovu. Osobně se domnívám, že začít rovnou se složitější hrou bylo v současné době správným rozhodnutím. Česká hráčská scéna se od doby prvního vydání posunula (dospěla), takže pro cílovou skupinu zkušenějších hráčů nebude náročnější verze hned od začátku problém. Otázkou pak zůstává, zda bylo třeba zahrnovat i verzi jednodušší a místo, které zabírá 18 žetonů této varianty, raději nevyužít lépe (viz dále).

Úplnou novinku naopak představuje režim pro 2 hráče. V něm vystupuje jako třetí strana automatický hráč řízený kartami, které v příslušných fázích udávají, kam se bude přesunovat pří výběru zdaňovaného města a jak moc v něm bude chtít zůstat, pokud dojde ke střetu zájmů s jiným hráčem. Za normálních okolností nedostává body, ale lze si vybrat i variantu, kde to bude možné. Tento režim považuji za velmi zdařilý, protože rozšiřuje hráčskou základnu o ty, kdo hrají primárně ve dvou, a přitom není náročný na obsluhu. Tuto variantu lze dále rozvinout přidáním dalších automatických hráčů, což se mi ale příliš neosvědčilo, protože živému protivníkovi se prostě žádný automatický systém nevyrovná.

Vždy ve střehu

Šestiměstí je hra, která si svůj návrat na deskoherní scénu plně zaslouží. Nabízí totiž na relativně malém prostoru velké množství dilemat a strategických a taktických rozhodnutí, která ale zpravidla nenarušují plynulost hry. 

Vezměme hned výběr měst ke zdanění. V této fázi mohou nastat poklidné momenty, kdy si hráči rozeberou jednotlivá města, protože každý má zvolenou jinou strategii. Daleko častěji však vypukne alespoň jeden konflikt, zpravidla však tak čtyři až pět, protože se prostě některá města jeví jako atraktivnější. To je dáno daňovými žetony, resp. počtem šipek. Zde už se nabízí celá škála cest. Budu se zarputile držet svého vysněného města? Nebo raději vyrazím do nějakého ne tak lukrativního s tím, že za to dostanu zbrojnoše a budu lépe připraven na příště? Můžete však šikovně využít i taktiku, že se postupně necháte „vyhnat“ z různých měst, při tom se „napakujete“ zbrojnoši, abyste na závěr vtrhli jako velká voda do toho nejvýnosnějšího, které vám díky vaší vojenské převaze už nikdo nevezme. Pikantnější je to navíc v momentu, když jste v daném městě již jednou či vícekrát byli a zase ho opustili. Na tomto místě bych měl ještě připomenout, že kromě prvního kola, kdy se pořadí výběru měst určuje náhodně, hraje v dalším průběhu hry roli pořadí na příslušné stupnici, přičemž jako první si vybírá ten, kdo vynaložil v předchozím kole zbrojnošů nejméně. Teoreticky má tedy šanci prosazovat si své požadavky snáze. Na druhou stranu u později si vybírajících hráčů může pozitivně zapůsobit skutečnost, že se ostatní svými přesuny vojensky vyčerpali, a jim tedy může stačit méně zbrojnošů.

Podobným dilematům budete čelit při výběru daní (aneb jak natočit ten zatracený hex tak, abych z něj vyždímal co nejvíc) a při umisťování do skladů. Při obojím je třeba sledovat celkový obraz. Například každý druh zboží je produkován ve čtyřech městech z šesti. A pokud například ve hře tří hráčů budou husité jako na potvoru obléhat tři města, z nichž lze dostat víno, je třeba na základě aktuálně dostupných desek skladů zvážit, zda má cenu víno vůbec vybírat, nebo naopak si z něj zajistit lukrativní výnos, jestliže se bude nacházet v řádce „5“ pouze s jedním dalším druhem zboží. 

Hře určitě prospěl nový kabát, který ji svým laděním do světlých barev doslova rozzářil. Markantní je to například u symbolů zboží, kde bílá kresba zřetelně kontrastuje s barevným pozadím. Kladně rovněž hodnotím nové barvy hráčů, které už nadále neodpovídají barvám zboží, ačkoli při horším osvětlení se může plést oranžová s hnědou či černá s fialovou. Do tohoto schématu dobře zapadnou i ilustrace na kartách a bodovací desce.

Hra funguje dobře v jakémkoli počtu hráčů a i v maximálním obsazení se lze vejít do avizovaných 90 minut. Skutečná délka hry však nezávisí ani tak na počtu hráčů, ale daleko více na tom, zda si dostupná města rozeberou více méně v míru a pokoji, nebo zda o ně raději povedou střety. Druhá fáze kola tedy často bývá tou nejdelší, ale zároveň i nejintenzivněji prožívanou. 

Ach, ty stupnice...

Co se týče herního plánu, zde už bych některé kritičtější připomínky měl. Týkají se obou stupnic, resp. mechanismu umisťování ukazatelů, kde dochází ke kolizi mezi umisťováním dle absolutních hodnot a relativním pořadím.

Začněme stupnicí pro výběr měst a daní. Jak již bylo řečeno dříve, používá se ve dvou fázích (2. a 4.), přičemž pokaždé se začíná z jiného konce (zde mohou mást výrazy jako „nejdříve“, před“, „za“ atd., kde je třeba nejprve zjistit orientaci stupnice). Její hodnoty odpovídají stupnicím pro počty zbrojnošů u jednotlivých měst. Na ni hráči umisťují své ukazatele podle toho, kde se jejich ukazatel na stupnici u města momentálně nachází. Velmi častý případ, kdy více hráčů dosáhne stejných hodnot, se podle pravidel řeší relativním umisťováním na základě čísel u měst. A protože hra nepočítá s tím, že by se ukazatele dávaly na sebe, výsledkem bude, že některé z nich nebudou na této stupnici na identických hodnotách jako u měst. Vezměme třeba hru čtyř hráčů, kde se všichni ve 2. fázi přátelsky rozejdou do dostupných měst. V tu chvíli máme čtyři hráče na „0“ u svých měst, ale na centrální stupnici budou zaujímat pole „0“ až „3“. A protože se toto pořadí určuje jednorázově na konci fáze, úplně by podle mě stačilo šest polí (kvůli maximálnímu počtu hráčů) bez číselných hodnot s příslušnými šipkami (které zde jsou ve zdařilém grafickém provedení).

Druhá stupnice na herním plánu slouží k zaznamenávání počtu koní. Jedná se o další inovaci druhého vydání a hned na tomto místě budiž řečeno, že velmi potřebnou. Na rozdíl od výše uvedeného postupu se získaní koně zaznamenávají v reálném čase ihned při výběru daní každého hráče, takže dává smysl vést průběžnou evidenci jejich počtu. Zde jsou však hned dva zádrhele. První z nich je shodný se stupnicí měst a daní – pokud mají hráči stejný počet koní, rozhoduje číslo města, a tedy pořadí se stává znovu relativním. 

Další nepříjemnost nastane ve chvíli, kdy do hry vstoupí daňové žetony/družiníci, kteří poskytují „půlkoně“. Podle pravidel máte ukazatele jejich vlastníků umisťovat na dělící čáru mezi příslušnými poli (například „1“ a „2“). V praxi ale zjistíte, že to nefunguje. Ukazatele totiž při takovém umístění kvůli své velikosti zablokují obě sousední pole. Tehdy vám nezbývá než improvizovat: položit ukazatele „půlkových“ hodnot tak, aby přesahovaly nad stupnici a celých hodnot pod stupnici, případně vytvářet jakési pyramidy, kdy „půlkový“ ukazatel bude spočívat na ukazatelích na vedlejších polích. Nakonec ale stejně budete muset při určení definitivního pořadí ukazatele naskládat vedle sebe, takže by opět postačilo šest kruhů se směrovou šipkou.

Na okraj bych poznamenal, že grafické provedení stupnice, kdy je krajní pole spojeno s těly koní, mi spíše než počítací škálu připomíná nestvůru s hadím tělem a třemi koňskými hlavami. Ale třeba budu jediný…

Díky této stupnici navíc ztrácejí na významu destičky vozů a spřežení. Pořadí zaznamenané na ústředním herním plánu je přehlednější a získané kostičky zboží si můžete dát před sebe rovnou na desku stolu. Vyžaduje to jediné – zapamatovat si, kdo hraje za jakou barvu. Podle mého názoru by nejelegantnějším řešením bylo vyrobit kartonové žetony koní (v archu by zabraly místo destiček vozů, spřežení a případně zjednodušených daňových žetonů), které by si hráči při výběru daní brali stejně jako zboží a na závěr 4. fáze by se podle nich snadno zjistilo, jaké bude výsledné pořadí (samozřejmě by byly k dispozici i žetony půlkoní). Tohle řešení navíc oceníte ve chvíli, když zapojíte do hry promo daňový žeton/družiníka, který vám dává body za reálně získané koně.

Co bych naopak uvítal, aby ještě přibylo, je grafická připomínka toho, že shodné hodnoty se rozhodují pomocí čísel u měst.

Tematické zakotvení hry

A ještě jeden aspekt mě u této hry mrzí, a sice ubíjení tématu. Samozřejmě můžete namítnout, že u euroher, mezi něž Šestiměstí bezpochyby patří, není téma tak důležité, ale pro mě svou roli sehrává. Rozhodně však nejde o to, že bych nebyl spokojený s rolí výběrčího daní. U husitských válek by si sice člověk spíše představoval roli velitele vojska či vysokého diplomata, ale peníze jsou koneckonců hybatelem každé války. Jde mi spíše o intepretaci herního materiálu.

Začnu zbožím. Pro zachování atmosféry bych po úvodním vysvětlení, jakému zboží odpovídá jaká kostička (vínu červená atd.) používal nadále popis vycházející z názvu zboží. Tady se však dává přednost tomu, že se mnohem častěji používá označení „červené zboží“ či „červená kostička“ (pro zajímavost, v případě zmiňovaného vína se označení názvem komodity objevuje třikrát, označení barvou šestkrát). Nedá se pochopitelně vyloučit, že se hráči nakonec k barevnému označování neuchýlí, ale měli by k tomu dospět vlastní cestou, a ne na základě ponoukání pravidly.

Co mě ale mrzí ještě víc, jsou daňové žetony, které mají zároveň vystupovat jako družiníci (podobný problém jsem měl s destičkami zaměstnanců ve hře Loděnice, viz má recenze). Na jednu stranu chápu kritérium funkčnosti a skutečnost, že ilustrace či alespoň jméno družiníka na žetonu by byly realizačně i finančně náročné (padla by například možnost jazykově nezávislých komponentů), ale pořád se s tím nemůžu vyrovnat. Navíc mám pocit, že autorovi tohle také nedalo spát a pokusil se to zapracovat alespoň do pravidel. Ale marná snaha, bez vizualizace na žetonu bude třeba sedlák stále spíše „1 libovolné zboží za 1 zbrojnoše“, než abych si představoval, že jsem „poslal jednoho zbrojnoše sedlákovi do služby“. U některých žetonů/družiníků mi naopak provázanost úřadu a efektu uniká, např. proč královský lovčí přináší body za hráče, kteří jsou za mnou (že by jim při lovu ujel?).

Pravidla jsou propracovaná a myslí v podstatě na všechno. Škoda jen, že stejná pozornost jako popisu fungování hry nebyla věnována pasáži o historickém pozadí, kde do očí bije velké množství pravopisných chyb, zejména co se týče psaní velkých a malých písmen. 

Je dobré vstoupit do stejných měst znovu? Rozhodně ano!

I přes všechna výše zmíněná negativa jsem opravdu rád, že je Šestiměstí opět dostupné. S ním totiž přichází hra, která má co nabídnout ostříleným hráčům, ale je zvládnutelná i pro ty, kdo mají s moderními společenskými hrami zatím jen malé zkušenosti. Nové grafické zpracování využívající pestré barvy i středověkem inspirované motivy (ratolesti na destičkách měst a na pravidlech) přidávají hře na atraktivitě, a to zcela zaslouženě. Pokud vám tedy před lety Šestiměstí a jeho rozšíření unikla (nebo jste tehdy do deskoherní komunity ještě nepatřili), nyní je šance to změnit a těšit se na silné herní zážitky, zejména pokud máte rádi ve hrách interakci mezi účastníky a systematické soustředění se na herní prostor. A mimochodem, to vše za velmi příznivou cenu.