Řím

hodnoceno 253x (Seznam vlastníků)

Libo Fórum či Gladiátora...?

Autor: PJ | 8.9.2009 | 15

"Není římského lidu". Tato slova vyřkl císař Domitius Nero potom, co dal zapálit Řím. Den předtím se projížděl se svou druhou ženou Pappaeiou Sabinou městem, nikdo ho ale nezdravil, nikdo ho neobdivoval. Lidé nechtěli zdravit a uctívat krutovládce, který je nechával hladovět a sám se cpal vybranými lahůdkami.
Právě v této době se hráči stanou římskými patriciji usilující o získání moci nad městem. A budou-li v intrikách opravdu dobří, třeba jim pomůže i sám pyromanický císař...

HERNÍ MATERIÁL a KOMPONENTY
Řím je hrou co do zařazení zvláštní. Většinou se prodává jako desková hra, ovšem 90% samotného hraní je práce s kartami. Hra dokonce nemá ani herní plán, ten tvoří vyložené karty. Smiřme se tedy s tím, že Řím je "desková hra bez hrací desky".
V krabici kromě 52 karet najdeme:

•  8 herních disků;
• 7 dřevěných kostek;
• 36 vavřínových věnců (vítězných bodů);
• sestercie (pecunia, zkrátka peníze);
• kvalitní český návod.

Karty vypadají moc hezky, také je jejich autorem oblíbený Michael Menzel (Pilíře Země, Aqua Romana, Poštovní Kurýr, ad.). Karty obsahují kromě ilustrace latinský název; jejich funkci popisují symboly, takže si zahrajete s libovolnou jazykovou mutací (hra je nicméně kompletně lokalizována). Trošku zaráží pouze přítomnost arabských (místo římských) číslic na kartách a sesterciích a přítomnost písmene "U" (které Římané nepoužívali) - jedná se však jen o detaily ve vzhledu, které nemají vliv na hru.
Peníze, vítězné body i herní disky jsou z masivního kartonu, takže opotřebení příliš nehrozí. Pokud seženete nejnovější vydání hry od distributora Corfix, dostanete tentokrát nádherně upravená česká pravidla, ke kterým nemám výhrad (snad až na trochu nešťastný termín "překrytí karet", ke kterému se ještě dostanu) a celou hru v krabici s českými nápisy včetně názvu (Roma -> Řím).

TÉMA, HERNÍ MECHANIKA a PRAVIDLA
Dva hráči se snaží získat nadvládu v Římě. K tomu využívají karty osob a objektů.
Samotný herní princip spočívá v nalezení cesty, jak s ohledem na soupeřovy karty získat většinu vítězných bodů, případně je soupeři odebrat (ano, i to lze). Často je nutné opustit zamýšlenou strategii a rychle reagovat na situaci nastolenou soupeřovými kartami.
Pravidla jsou jednoduchá, nejobtížnější je zřejmě zapamatování si funkcí jednotlivých karet - protože jsou ale symboly poměrně výstižné, po několika partiích přejdou do krve.
Autorům se pouze úplně nepovedl termín "překrytí karty" - v praxi to znamená, že překrývaná (nikoliv překrývající) karta je odhozena, což nemusí být hned patrné.

PŘÍPRAVA a PRŮBĚH HRY
Hráči zamíchají karty, rozloží herní disky, připraví hromádky peněz a bodů, vezmou si kostky a můžou začít hrát. Příprava je rychlá a nenáročná (zvlášť, vložíte-li vítězné body a peníze do různých sáčků).
Základ "herního plánu" představuje osm herních disků v řadě. Šest z nich zobrazuje čísla na kostce; další dva nesou symboly karet a peněz. Pod herní disky se vykládají jednotlivé karty.
Hráč hází ve svém tahu třemi kostkami, které přiřazuje k herním diskům. Položí-li tedy kostku na příslušný disk, aktivuje pod tímto diskem svoji kartu. Na jeden lze položit libovolný počet příslušných kostek.
Položí-li se kostky na disky karet či peněz, získá hráč tolik karet/peněz, jaká byla hodnota přiložených kostek. Hráč si smí ponechat vždy jen jednu ze získaných karet - pokud vybírá např. z šesti (na karetní disk tedy přiložil kostku s hozenou šestkou), má už slušnou šanci, že dostane kartu, kterou potřebuje.
Karty se rozdělují na dva druhy: stavby a osoby. Některé jsou útočné/obranné, jiné přímo přináší vítězné body ať už ze společné zásoby, nebo od soupeře. Některé karty ovlivňují jen jeden druh (např. katapult smí útočit jen na budovy, ale nezáleží, pod kterým diskem jsou vyloženy), jiné karty ovlivňují oba druhy (setník smí útočit na libovolnou kartu, ale musí ležet přímo proti němu). Je sympatické, že žádná karta není přímo zbytečná, záleží na situaci a hráčově dané strategii. Karta, kterou jste před několika tahy vyhodili by se najednou mohla hodit...
Karet je poměrně hodně druhů a vzniká tedy hodně kombinací a herních situací.
Vítězem se stává ten, jehož soupeř ztratil všechny vítězné body, případně ten, kdo má po vyčerpání společné zásoby více vítězných bodů.

SHRNUTÍ a ZÁVĚR
Jak to tedy s Římem vypadá - palec nahoru či dolů? Určitě nahoru, je třeba ovšem dodat jedno velké ALE. Skoro všem hráčům připadá tato hra více či méně nevyvážená. Jde hlavně o karty Mercator, Forum a Gladiator. Pokud soupeř vyloží více fór či k nim přiloží doplňující karty, může se stát, že nestihnete včas vytvořit odpovídající obranu. Mercatora lze syslit v ruce, střádat peníze, pak ho legantně vyložit a jediným "bouchnutím" vyhrát. Nejsilnější karta je dle mého Gladiator. Strategie s věštci, gladiátory a legáty v mém případě vždy vedla k vítězství. Trošku to zamrzí, člověk pak nemá příliš motivaci (kromě okamžité reakce na aktuální hru soupeře) zkoušet jiné strategie. A to je škoda...
I přes zmíněnou nevyváženost a dojem tak trochu odfláknutého betatestování (do plné verze hry se např. nedostaly karty, které by mj. counterovaly silného Mercatora) je si třeba uvědomit, že her pro dva hráče je málo a těch dobrých jako šafránu. Řím je navíc za tak příjemnou cenu, že ho neváhám doporučit všem nejen hráčským dvojicím... A kdo ví? Třeba se nakonec dočkáme i volného pokračování Říma s příznačným názvem Gladiator.