Republic of Rome, The

hodnoceno 16x (Seznam vlastníků)

Intriky v římském senátu

Autor: trohat | 30.4.2010 | 14

Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak funguje parlamentní demokracie, jestli k ní opravdu musí patřit všechny ty nečisté zákulisní praktiky, úplatky, obohacování se politiků na státních zakázkách a zneužívání jejich vlivu ? Přestaňte o tom přemýšlet a zkuste si to v deskové hře Republic Of Rome :) Možná vás při čtení pravidel napadne, proč nosí dnešní politici sako a kravatu, když římská tunika musela být mnohem pohodlnější. A nakonec třeba dojdete k závěru, že nějaký pokrok je přeci jenom znát – protože v našem senátu se, na rozdíl od toho římského, opravdu nevraždí.

Ve hře RoR budete ovládat frakci senátorů. Karty senátorů jsou dvojího typu, červené a černé. Zatímco černé karty reprezentují neurčitého člena z vlivné římské rodiny, červené zastupují významné osobnosti. Rozdíl je důležitý hlavně když senátor umře, protože zatímco červená karta je prostě odstraněna ze hry (osobnost umřela), černá karta se jen vrací na desku, a po určité době se zas může zapojit do hry, ať už ve vaší frakci, nebo v soupeřově (prostě umřel někdo z vlivné rodiny, ale jeho potomek se později vypracuje na jeho pozici). Dokonce, pokud je „černý“ senátor vůdcem vaší frakce, tak vám při smrti zůstává, jen přijde o veškeré výhody, kterých dosáhl (legenda je podobná, umřel někdo z rodiny, ale protože tato rodina ve vaší frakci vládne, tak jeho syn okamžitě přebírá jeho místo – jen prostě nemá stejný vliv jako měl táta, o ten se musí zasloužit).

I ostatní karty ve hře se rozlišují na červené a černé. Červené se obecně označují karty frakce (Faction Cards) a hráči je typicky drží v ruce, dokud je nepoužijí. Naopak černé karty (karty fóra – Forum Cards) se okamžitě vykládají na desku a tam se vyhodnocují.

Průběh hry

Hra se skládá z kol a každé kolo ze sedmi fází, v popisu jsem je naznačil, tady je popíšu podrobněji:

• Fáze umírání (mortality) – Náhodně se určí číslo jednoho senátora, a pokud je ten senátor ve hře, tak okamžitě umírá.

• Fáze příjmů (revenue) – Každá frakce si spočítá svoje příjmy, jsou to tři talenty za vůdce, jeden za každého dalšího senátora, jeden talent za každého jezdce, dále zisky z provincií a z koncesí. Zisky z provincií jsou dobrovolné, pokud se senátor rozhodne nahrabat si v provincii, stává se podezřelým a může proti němu být později vedena obžaloba. Zisky z koncesí jsou povinné, a i z nich vyplývá možnost být později obžalován.
  Dále se spočítají příjmy a výdaje státu, zde se jedná hlavně o pravidelný roční příjem 100 talentů, dále příjem z provincií, výdaje za aktivní války, udržování legií a pozemkové směnky (Land Bill). Pokud dojde k bankrotu státu, hra končí prohrou všech hráčů – dřív, než by k tomu došlo, může ale některý senátor přispět na stát ze své vlastní kapsy.

• Fáze fóra (forum) – Každý hráč odehraje svoji „iniciativu“. Pokud je hráčů méně než šest, zbylé iniciativy až do počtu šesti se vydraží.
  Jak jedna iniciativa probíhá ? Na začátku se hodí dvěma kostkami, pokud padne součet sedm, bude hrána jedna karta události (její typ je opět určen hodem kostkami), jinak si hráč líže z lízacího balíčku. Pokud je líznutá karta červená, vezme si ji do ruky, černou kartu vyloží a vyhodnotí. Dále se může pokusit přilákat si jednoho jezdce, zasponzorovat gladiátorské hry (důležité, pokud je lid nespokojený)  a změnit vůdce frakce. Hlavně ale může podplatit senátora z jiné frakce (nebo neutrálního) a pokusit se ho přetáhnout k sobě.

• Fáze populace (population) – Nejdříve se upraví ukazatel nespokojenosti lidu, za každé sucho a za každou aktivní válku, kterou nechává Řím stát a nebojuje s ní, se přidává jedna. Poté senátor, držící nejvyšší úřad v Římě, pronese řeč k lidu. Pokud má vysokou popularitu a padnou mu dobré kostky, nespokojenost lidu se může snížit. Pokud to dopadne naopak, nespokojenost se zvyšuje a v nejhorším případě může dojít až k povstání lidu, což je okamžitá prohra pro všechny hráče. 

• Fáze senátu – Nejdůležitější fáze celé hry. V senátu se volí římský a polní konzul, v případě válečného ohrožení se jmenuje nebo volí diktátor, dále se volí cenzor, rozhoduje se o verbování legií, o posílání senátorů do války, do provincií, o přidělování koncesí, o pozemkových směnkách a zákonech.
  Senátu předsedá držitel nejvyššího úřadu přítomný v Římě, typicky je to římský konzul, ale podle situace to může být i diktátor nebo někdo s nižší pravomocí. Předseda senátu řídí veškerou diskuzi, podává návrhy na hlasování a i rozhoduje, v jakém pořadí budou jednotlivé frakce hlasovat (velmi důležité, protože chybějící hlasy můžete doplatit penězi, a když necháte svoji frakci hlasovat jako poslední, víte přesně, kolik hlasů vám chybí). Ostatní mohou maximálně diskutovat, uplácet nebo hlasovat proti. Jediná pravomoc, kterou má každý, je zahrání tribuna (červená karta v ruce) – tribun může buď vetovat stávající návrh nebo přednést nový, o kterém se bude okamžitě hlasovat. Pokud se chcete výrazně vložit do dění v senátu, ale zrovna nemáte v ruce tribuna a argumenty do diskuze i peníze na úplatky už došly, můžete se pokusit o vraždu. Ale pozor, pokud vás chytnou, tak nejenže bude vrah zabit, ale vůdce frakce bude obžalován a vyšetřován.
  Čímž se dostáváme k další důležité věci v senátu, a to jsou obžaloby. Při obžalobách předsedá senátu cenzor a může navrhnout dvě menší nebo jednu velkou obžalobu. Obžalován může být senátor, který si přivydělává na nějaké koncesi, zbohatl v době, kdy dělal guvernéra v provincii nebo jen měl minulé kolo nějakou významnou funkci. To poslední (funkce) je taky jediný případ, kdy obžaloba může být velká, za provincie a koncese jen menší. Pokud je senátor shledán vinným, při velké obžalobě je popraven, při malé jen ztrácí popularitu a vliv. Obžalovaný senátor se může dovolat pomoci lidu. V závislosti na tom, jak dobře se dokáže před lidem obhájit, ho římský lid může buď osvobodit, a nebo, ve druhém krajním případě, pokud  se mu obhajoba moc nepodaří, tak ho rozlícený dav může ušlapat sám, bez pomoci senátních mechanismů. :)

• Fáze boje (combat) – Pro každou válku, do které je poslán senátor (ve funkci vojenského velitele), je vyhodnocen výsledek. Pokud má nepřítel krom pozemních jednotek i flotily, je nutné nejdříve zvítězit na moři, teprve potom se může bojovat na souši.  Výsledek se vyhodnocuje hodem tří kostek a každá válka má minimálně dvě čísla, označovaná jako Disaster a Standoff – pokud padne na nemodifikovaném součtu kostek toto číslo, došlo k pohromě nebo k patu, a válka pokračuje, i kdyby měl Řím kdovíjakou přesilu. Vojevůdce, který zvítězí, získává vliv a popularitu, a jednu veteránskou legii, která mu zůstane věrná, i kdyby se obrátil proti Římu. Dále vítězné bitvy snižují nespokojenost lidu a přinášejí kořist do státní kasy.

• Fáze revoluce - V této fázi se můžou vyměňovat a hrát červené karty. A vojevůdce, který se vrací z vítězné bitvy, se může rozhodnout se nevrátit a naopak na Řím zaútočit. Pokud uspěje a ovládne senát silou, zvítězil.

Další způsoby jak zvítězit nebo prohrát (kromě těch již výše uvedených) jsou tyto: Pokud je na konci kola Řím obklopen čtyřmi aktivními válkami, prohráli všichni. Pokud jeden senátor získá tolik vlivu, že ho senát buď jmenuje nebo zvolí celoživotním konzulem, vyhrála jeho frakce. A konečně, pokud dojde k vyčerpání lízacího balíčku (tažení karty Era Ends) a Řím stále žije, vítězí ta frakce, která shromáždila během hry nejvíce vlivu.

Hra je do určité míry kooperativní, i když někteří hráči proti jejímu označení za kooperativku důrazně protestují. Míra kooperativity se dá ovlivnit výběrem éry. V rané éře je Řím doslova obklopen ne zrovna lehkými válkami (taková první punská válka v čele s Hannibalem a Hamilcarem zároveň znamená 7 čísel na Disaster nebo Standoff – tři za válku, dvě za Hannibala a dvě za Hamilcara – takže 7 čísel, které vám na nemodifikovaném součtu tří kostek nesmí padnout, jinak nemáte šanci válku vyhrát, a hází se dvakrát, nejdříve za bitvu na moři, pak na souši), v kase je málo peněz na legie a navíc, v rané éře má rebelující senátor šanci jen 33 %, že se jeho legie k němu přidají. Raná éra má tedy ke kooperativce blízko. V prostřední éře je Řím bohatší, války slabší a rebelující senátor má šanci 50 % na každou legii. V pozdní éře to vypadá na tvrdý politický boj mezi frakcemi, a navíc, senátor, který se chce stát rebelem, má šanci 67 % na každou legii, že se k němu přidá (a veteránské se k němu přidávají automaticky) – což už stojí za úvahu, když senát udělá tu chybu, že vám přidělí veškeré římské legie a pošle vás s nimi do války. Tady bych už kooperativku vůbec nehledal.

Hra je poměrně komplikovaná, ve snaze o zjednodušení jsem spoustu věcí vynechal - např. to, že talenty (římská měna) mohou být buď ve vlastnictví senátorů a nebo ve frakční pokladničce. Rozdíl mezi nimi je asi jako mezi běžným a spořícím účtem – talenty u senátorů jsou k dispozici pro většinu finančních transakcí, ale můžete o ně lehce přijít (pokud vám senátora zabijí nebo přetáhnou), talenty ve frakční pokladničce se nedají použít skoro na nic, ale zas o ně nemůžete přijít. A přerozdělovat se peníze smějí jen jednou za kolo, ve fázi příjmů.

Hodnocení

Republic Of Rome vydali v roce 1990 v Avalon Hillu, a protože je už dávno vyprodaná, tak se v roce 2009 pokusili Valley Games o reprint, s přepsanými pravidly a novou grafikou. Pravidla se liší v detailech, zde vycházím z novější verze od Valley Games (starší verze například neobsahuje kartu Era Ends).

Nevýhodou hry je hlavně komplikovanost pravidel. Pravidla jsou zmatená, na první čtení ne moc dobře pochopitelná a nová verze pravidel obsahuje značné množství chyb. V současné době (duben 2010) jsou již k dispozici errata 1.05. Když hru již znáte, tak vám už pravidla přijdou srozumitelnější, nicméně faktem zůstává, že několik důležitých věcí zde není vůbec. Jednu ze zmatenějších věcí jsem se snažil urovnat v této recenzi (hned na začátku - smrt černých vs. červených senátorů).

Několik chyb obsahují i tabulky na herní desce, jsou to sice maličkosti, ale důležité (např. cena Blood Festu – 11 místo 13). Opět jsou v erratech, ale tady se mi stalo, že i když jsem to věděl, tak jsem na to v zápalu hry zapomněl (a spořil jsem si 11 talentů na Blood Fest). Řešením je opravit to fixkou, nebo jsou na BGG k dispozici přelepky.

Hra je ideální pro 5 až 6, případně čtyři hráče. Pravidla obsahují i verzi pro dva hráče a pro sólovou hru, ale podle mého názoru hra v těchto případech ztrácí svoje kouzlo - sólovou hru doporučuji jen jako prostředek na naučení a zažití pravidel.

Hru je nutné doporučit hlavně milovníkům hraní her na hrdiny a LARPů, obecně hraní rolí. Zasedání senátu, volby konzulů, hlasování a obžaloby se dají pojmout jako jedno velké divadlo. O každém návrhu se dá obšírně diskutovat, při obžalobách může mít obžalovaný a žalobce dlouhý proslov, ve kterém probere vše možné i nemožné, ... Záleží samozřejmě na hráčích a na jejich přístupu ke hře, ale pokud si takovouto formu hraní oblíbí, může se RoR stát výjimečným zážitkem.