Red November

hodnoceno 91x (Seznam vlastníků)

Red November - recenze

Autor: aradraug | 6.5.2010 | 36

„Kapitáne, co budeme dneska dělat?“

„Dnes nás čeká velký den, námořníku. Budeme posádkou nové experimentální ponorky Rudý listopad, která předznamená gnómskou nadvládu nad oceány.“

„A není to nebezpečné, pane?“

„Kdepak námořníku, je to ta nejbezpečnější experimentální ponorka, na jaké jsem se kdy plavil.“

„A na kolika experimentálních ponorkách už jste se plavil, pane?“

„Ehm, námořníku, nemáte co na práci?“

Hra Red November (Rudý listopad) je kooperativním počinem z dílny Bruna Faiduttiho. Hráč nebo hráči se v ní vžijí do role gnómských námořníků, kteří se vydávají na plavbu experimentální ponorkou a snaží se přežít hodinu plavby. Záměrně píšu „hráč nebo hráči“, protože hra se dá hrát celkem v pohodě i jako solitér. A i při sólovém hraní si užijete dost zábavy a rvaní vlasů.

„Posádko, nástup!“

Hned po otevření krabičky s hrou vás napadne nejspíš něco jako: „Jak to tam jen dokázali našlapat?“ Krabička je skutečně až nad vršek plná různých komponentů – relativně malého herního plánu, zobrazujícího ponorku, žetony, pravidla, kostka, karty událostí a hlavně nádherně zpracované figurky gnómských námořníků. Vykládat komponenty není problém, dostat je zpátky do krabičky je úkol téměř pro Jana Tleskače. Všechny komponenty jsou pěkné, jen bych osobně ocenil trošku větší herní plán – když se v jedné kajutě sejde víc gnómu na přátelské popovídání u nefunkčního motoru (pokud možno doprovázené popíjením vodky), je na herním plánu vskutku těsno. Na druhou stranu by tak ale utrpěla kompaktnost hry, což by zejména pro někoho, kdo hry často převáží, byla škoda.

„Vzhůru dolů!“

„Kapitáne?“

„Jaksetojenříká...už to mám. Ponořit!“

„Ano, pane!"

Cíl hry je poměrně prostý. Alespoň jeden gnóm musí přežít hodinový ponor – buď zbabělým únikem z ponorky (pak vyhraje hráč, jehož gnóm unikl) nebo prostým přežitím (pak vyhrají všichni hráči – kromě hráče, jehož gnóm případně unikl). Aby bylo možno určit, jak dlouho už ponor trvá, používá se poměrně neobvyklý, nicméně logický způsob měření času – každá akce trvá nějakou tu minutu a když se těch minut nastřádá šedesát, hra končí. V lepším případě. V horším případě končí hra podstatně i dřív, jen hráči z takového zakončení nebývají nadšení. Pravidla pro počítaní času jsou poměrně komplexní a jejich popis by byl nad rámec této recenze, takže případně hrychtivé zvědavé čtenáře odkážu na dobře zpracovaná a celkem jednoduchá pravidla.

Jak je u kooperativních her zvykem, hrají hráči proti hře. A že hra dokáže být pěkně zákeřná...

„Kapitáne, motor jedna se zastavil.“

„Tak zvyšte výkon motoru dva, námořníku.“

„Kapitáne, my nemáme dva motory.“

Samozřejmě, že kořením hry jsou překážky a protivenství, která musí hrdinní gnómové překonávat. A že si jich v ponorce užijete! Poté, co hráč oznámí a provede své akce, posune se jeho počitadlo času o tolik minut, kolik času mu akce zabraly. A podle toho, kolik času mu akce zabraly a v jaké chvíli je provedl se otočí kartičky s událostmi. Věřte mi, z celého karetního balíčku je jen pár karet kladných – jsou to kartičky, podle kterých se nic nestalo. Všechny ostatní sesílají na hlavy vašich námořníků všemožné pohromy. Od poměrně pohodového požáru na palubě přes přehřívání reaktoru, zastavení vzduchové pumpy, hrozící odpal torpéd (už jsem říkal, že experimentální ponorka má torpédomety zablokované? Ne? Tak má. A hádejte: co udělá odpal torpéda ze zablokovaného torpédometu? Správně, způsobí nevídané pyrotechnické efekty) nebo útoku krakena až po tak veselou událost, jakou je zásah torpédem ze spřátelené lodi. Za chvilku se naučíte obávat se každé otočené kartičky. Oprávněně.

„Kapitáne, hoří vaše kajuta!“

„Tak ji uhaste!“

„A čím ji mám uhasit?“

„Zkus vědro, milý námořníku.“

„Vědro má ve dně díru...“

Aby na tom gnómové nebyli tak špatně, mohou si na pomoc vzít různé předměty. Asi nejčastějším a velice užitečným předmětem je láhev vodky. A pak různé sady nářadí, harpuny (ne, do jiného gnóma harpunou střílet nesmíte) nebo žluté gumové kačenky. Věřte tomu, že i když většina akcí jde splnit i holýma rukama, za správné vybavení se budete modlit. Bohužel vybavení si vybíráte náhodně, takže když máte smůlu šance na přežití se rapidně snižují. A náhoda vás bude doprovázet celou hrou – jak v dobrém, tak i ve špatném.

„Námořníku, jak je na tom moje kajuta?“

„Pořád hoří, pane.“

„A proč jste ji neuhasil?“

„Nepodařilo se mi to, pane. A fakt jsem se snažil...“

Jak jsem zmínil výše, hra je hodně o náhodě. Náhoda určuje a ovlivňuje prakticky všechno. Co se přihodilo? Vytáhněte kartičku. Opravil jsem motor? Hoď si kostkou. Přestože výsledek akce jde do jisté míry ovlivnit (čím víc času akci věnujete, tím větší máte pravděpodobnost úspěchu), kostka určuje jestli zemřete teď hned nebo až za chvilku. A občas, velmi zřídka i že přežijete.

Díky tomu je hra poměrně depresivní a rozhodně není vhodná pro choleriky a pro lidi, kteří chtějí za každou cenu vyhrát. Pokud neděláte vyložené nesmysly, o výhře nebo prohře rozhodne kostka a karty událostí. Můžete celou hru dělat jen ideální rozhodnutí a stejně prohrát. Na druhou stranu když si tohle uvědomíte, je poměrně zábavné vložit do hry trošku roleplayingu a bavit se tím, jak pomalu umíráte. Tedy, občas umíráte i rychle. A že je těch způsobů smrti opravdu dostatek...

„Kapitáne, přehřívá se reaktor!“

„Tak ho ochlaďte.“

„Kapitáne, když já nemůžu, já jdu odčerpávat vodu ze spojovací chodby.“

„Tak tam někoho pošlete!“

„Ano, pane.“

Red November trpí nemocí většiny kooperativních her. Velice snadno se stane, že hraje prakticky jen jeden dominantní hráč a ostatní jen plní jeho pokyny. Když se vám nechce moc přemýšlet a chcete se jen bavit, je to celkem fajn. Pokud je ale onen „kapitán“ dominantní až příliš, je to spíš na škodu. Samozřejmě, troška roleplayingu („Franto, ty půjdeš k hornímu průlezu odčerpat vodu a Jana pak vyplave ven a zabije krakena.“ „Jasně, jen si dám trošku vodky na kuráž, ať se mi líp odčerpává. Jejda, já jsem opil tak, že jsem usnul...“) dokáže onoho dominantního hráče otrávit tak, že už vám příště hru nebude kazit...a budete moci být dominantní vy.

„Kapitáne, co je to za divný zvuk?“

„To je tlak vody, námořníku.“

„To jsme tak hluboko, pane? Jak jsme hluboko?“

„Nevím, námořníku. Ručička na hloubkoměru se zasekla na maximální hodnotě.“

„Kapitáne, neznamená to náhodou, že už jsme tak hluboko, že by to mohlo být nebezpečné?“

„Nebojte se, námořníku, vše mám po kontro...“

PRASK.

Celkově tuhle hru hodnotím poměrně kladně, vzhledem ke své ceně přinese přiměřenou porci zábavy. Jen je potřeba si uvědomit, že je to jednoduchá hra na odreagování bez velkého přemýšlení, rozhodně nečekejte zavaření mozkových závitů. Obrovským kladem hry je možnost hry v jednom až osmi hráčích – a hra je opravdu hratelná v jakémkoliv z těchto počtů. Prostě ideální párty hra i pro nehráče.

+ herní komponenty
+ zábavnost
+ kompaktnost a využití místa v krabičce

- opravdu velký podíl náhody
- riziko dominantního hráče

Gnomish Times: Nejmenovaný vysoce postavený zdroj KGN (Královského gnómského námořnictva) uvedl, že spekulace o havárii experimentální ponorky jsou nepravdivé a nezakládají se na doložitelných faktech. „Kde jste na to přišli? Kdo vám to vykecal? To vůbec není pravda!“ uvedl admirál G. R. v. Z. „Žádný Rudý listopad jsme nikdy neměli a mít nebudeme. A rozhodně se nepotopil,“ jsou jeho slova. Následně podal na zpravodaje našeho listu žalobu pro porušování předpisů o státním tajemství. O vývoji celé causy vás budeme informovat.