Poslední holka: Přehrávač

hodnoceno 66x (Seznam vlastníků)

Poslední holka se na poslední chvíli odhodlá k poslednímu hrdinskému činu, než vydechne naposledy.

Autor: Mymoslav | 22.2.2025 | 9

Ačkoliv nejsem hráčem sólových deskových her ani divákem kultovních hororů (neviděl jsem ani jeden z první sezóny Poslední holky, za což se stydím tak, že by tu hanbu mohl řezník Hans krájet), bral jsem jako svatou povinnost někoho, kdo má rád hry s originálními nápady a mechanikami, si Poslední holku alespoň vyzkoušet. Koupil jsem si tedy dva celovečerní bijáky, jeden o domácím řeznictví u jezera, který dokumentuje výrobu uzenářských pochoutek v bio kvalitě, a druhý o nově zbudovaném zábavním parku lákajícím návštěvníky na realistické adrenalinové zážitky, a naplánoval si na víkend filmový maraton.

Hned po prvním seznámení s Poslední holkou jsem pochopil, že se jedná o výjimečnou příležitost pro všechny intelektuály, geeky, nerdy, šprty apod., kteří by v reálném životě neměli sebemenší šanci nějakému úchylovi zkřivit ani vlas (případně chlup u plešatých jedinců), stát se na chvíli neohroženou Hermionou, Xenou, paní Škopkovou, … (doplňte si sami) a provést nějakému zvrhlíkovi plastickou operaci nosu kladivem případně lobotomii hodem šestistěnné kostky (ano i takový předmět se dá ve hře najít). To ovšem neznamená, že pokud jste mladší a drsnější verze Chucka Norrise, že hra není pro vás. Naopak, váš tvrdým životem nabitý skill se vám při hře bude určitě hodit.

Můj hororový víkend probíhal tak, že jsem si dal první film třikrát, druhý čtyřikrát a pak znovu ten první, abych si řádně nastudoval problematiku neférového boje sličných dívek s mnohem silnějšími šmejdy a mohl vám o tom poreferovat ve své recenzi, a to bez zbytečných spoilerů.

První sezóna obsahuje následující filmy nejen pro pamětníky.

• Krvavý hezký stezky
• Prokletá pouť
• Duch v panství Křížů
• Masakr v posvátných hájích
• Hrůzné sny v Javorové ulici
• Hrůza shůry
• + Přehrávač (základní materiál nezbytný pro každou hru)
• + Doplněk Příběhy a scénáře

O co ve hře Poslední holka jde

Tato hra není nic jiného než boj na život a na smrt mezi křehkou, téměř bezbrannou, dívkou a zvrhlým vrahem, který se neštítí ničeho. Vyhrává ten, kdo zůstane naživu. Respektive, pokud si nějakým zvláštním řízením osudu oba udělí poslední smrtelnou ránu a zemřou zároveň, vyhrává dívka, protože zbavila svět ztělesněného zla, i když za cenu nejvyšší.

Jestli si říkáte, že to zní dost primitivně, tak bych vás chtěl vyvést z omylu. Ke splnění vytyčeného cíle se vám staví do cesty strach, nedostatek času, vrahovi nohsledi a hlavně oběti, které čekají na záchranu. Otázka za bludišťáka: „Zachrání je záporák před zbytkem jejich marnotratného života, nebo je zachráníte vy před záporákem tím, že je odvedete do bezpečí?“

K tomu všemu máte na začátku hry k dispozici jen holé ruce s nalakovanými nehty a nějaké ultimátní vybavení v podobě například víka od popelnice si budete muset nejdřív sami najít.

Ve hře tedy budete balancovat mezi prohledáváním okolí, snižováním strachu, pouštěním vrahovi žilou a zachraňováním obětí, protože s každým dalším nebožtíkem, kterého vrah dostane, se mu zvyšují statistiky a vaše situace se tím zhoršuje. Navíc pokud zachráníte dostatečný počet nebožáků, získáte sebevědomí v podobě nějaké nové silné schopnosti.

Zajímavou mechanikou ve hře je práce s časem. Čas funguje jako platidlo k hraní většiny akčních karet, a hlavně na nákup dalších (lepších) karet k těm, které máte k dispozici od začátku hry. Pokud vám dělá problémy plánování nebo organizace času, tato hra vás to hodně rychle naučí.

Ve hře hraje poměrně důležitou roli náhoda v podobě házení kostek při provádění akcí. Chtěli jste utéct vrahovi, ale kostky si to nepřály, a tak se nepohnete nikam, a navíc vás to stálo drahocenný čas. Rozhodnete se tedy vraha nakopnout do citlivých míst, a ejhle, kostky (evidentně nadržující záporákovi) nemají rády vajíčka naměkko a vy to odnesete vyvrknutým kotníkem. Kdo mohl tušit, že Hans nosí plechovou masku i jinde než jen na obličeji? Nenaděláte s tím nic, ledaže byste se předem připravili a vybavili kartami, které umožňují přehazovat kostky, nebo měli po ruce vhodný předmět, nebo si snížili strach natolik, abyste házeli více kostkami, a zvýšili tak pravděpodobnost úspěchu… Případně si můžete stěžovat a nadávat na kostky, hru, počasí, sousedy, celý svět, paralelní vesmíry atd.

Nakonec bych chtěl zmínit, že každý film obsahuje jedno prostředí, jednoho záporáka a dvě holky. Pokud vlastníte více filmů, můžete jednotlivá prostředí, vrahy a hrdinky libovolně kombinovat. V případě celé sezóny to dělá 360 kombinací. Pokud vám moje výpočty nesedí, zkuste zohlednit mini-film Hrůza shůry a promo kartu Paula. V každém případě je o zábavu postaráno minimálně do té doby, než vyjde v češtině druhá sezóna.

Příprava hry a znovuhratelnost

Jednou z věcí, které na hře velmi oceňuji, je její rychlá příprava, a ještě rychlejší úklid. Můžete si dát jedno kolo „umírání“ téměř kdykoliv, třeba o poločase při koukání na fotbal, i když tady hrozí, že druhou půlku už nedokoukáte, protože budete chtít hrát znovu a znovu, dokud si konečně nebudete moct otřít svůj zakrvácený podpatek o vrahovu mrtvolu.

Ještě zajímavější na přípravě hry je to, kolik muziky se dát vymyslet s poměrně malým množstvím herního materiálu. Každý film obsahuje karty předmětů, z nichž se v každé hře použije pouze část. Které to budou, a kde na mapě se budou nacházet, se určuje náhodně. Dále je k dispozici balíček událostí, z nichž v každé hře zažijete průměrně dvě nebo tři. Umístění vraha, holky a obětí na mapě se také losuje náhodně. Vrah má k dispozici balíček karet hrůzy poskládaný z karet vraha a karet prostředí. V každé hře použijete 10 karet hrůzy z dostupných cca 25. Také jsou tu čtyři karty temné schopnosti vraha a tři karty finále – vždy použijete jednu od každého typu. Aby toho nebylo málo, tak se ještě náhodně losuje žeton posledního života holky i vraha, který je během hry otočený lícem dolů, a vy do poslední chvíle nevíte, zda se po pádu umělými řasami případně rypákem k zemi vy nebo váš oponent ještě nevzchopíte k nějakému závěrečnému úderu nebo alespoň škubnutí ruky. K tomu si ještě přičtěte možnost kombinovat různé holky, vrahy a prostředí.

Až se jednou bude na Akademii deskoherních umění vyučovat obor znovuhratelnost, doufám že designéři a testeři této hry budou hlavní přednášející.

Průběh hry

Kdo by to byl řekl, že hra se hraje na kola. Každé kolo se skládá z 5 fází:

1. Fáze akcí:

Zde pomocí karet pobíháte po mapě jak zběsilí, neboli při troše štěstí se občas pohnete o jedno, dvě, tři pole; meditujete, neboli zavřete oči a snažíte se myslet na svého oblíbeného plyšáka a nevnímat nedaleký křik, chrochtání, zlomyslný smích, vřískot, ptačí krákání, vodu hučící po lučinách, bory šumící po skalinách a podobné zvukové vjemy a díky tomu si trochu snížit úroveň strachu; odpočíváte doufajíc, že se ta otevřená zlomenina způsobená kladivem sama zahojí; prohledáváte okolí a hlavně a především bušíte do záporáka, jako by vám šlo o život.

Aby to nebylo tak snadné, tak při každé akci si musíte hodit kostkami na strach, abyste zjistili, jak moc jste při dané akci byli (ne)úspěšní. Tak či onak většina akcí vás navíc bude stát nějaký čas, kterého máte omezené množství a je velmi vhodné si ho v této fázi všechen nevyplýtvat.

Ještě by bylo dobré zmínit, že oběti rozeseté po mapě vás při pohybu následují (vždy max. 2) a pokud se s nimi dostanete na některé z polí útěku, můžete je zachránit, za což si ihned odemknete nějakou odměnu na kartě holky. Jakmile zachráníte dostatečný počet obětí, můžete dokonce kartu holky otočit a získat jedinečnou schopnost, která vám ve hře dost pomůže.

Fázi akcí můžete ukončit sami, pokud si už nepřejete nebo nemůžete provádět žádnou akci, nebo vám ji může ukončit neúspěšný hod při provádění některých akcí.

2. Fáze plánování:

Pokud vám zbyl nějaký čas z předchozí fáze (doporučuje 9 z 10 specialistů na bezpečnost a zdraví na pracovišti), můžete si nyní nakoupit nějaké lepší karty akcí k jednorázovému použití v dalších kolech. V této fázi si také doberete zpět do ruky základní karty akcí, které jste zahráli v akční fázi předchozího kola nebo ve fázi vraha ještě o kolo dříve.

3. Fáze vraha:

V této fázi slabší povahy upadají do mdlob, zatímco masochističtější jedinci se těší, že se konečně bude něco dít. Vyhodnocuje se tu totiž akce vraha a karta hrůzy. V reálu se může stát, že se vrah někam pohne, někoho vykuchá, zvýší se vám strach, otočí se další karta hrůzy, vyhodnotí se nová karta události, vrah získá vedlejší temnou schopnost a další zajímavé věci vhodné k podrobnějšímu prozkoumání v každém správném kurzu všímavosti.

Navíc s každou mrtvolou se zvyšuje vrahova krvežíznivost, což znamená že je stále silnější, rychlejší, děsivější.

4. Fáze paniky:

Pokud došlo ve fázi vraha k nějakému úmrtí a zároveň se na poli s nepřáteli (Bazinga! nepřátel může být i víc) nachází nějaké oběti, dochází k jejich panice, což znamená, že se podle hodu kostky rozutečou na sousední pole. To může vyvolat docela slušný zmatek a zamíchat s vašimi plány na jejich záchranu.

5. Fáze údržby:

V této fázi se v podstatě nic moc zajímavého neděje. Pokud potřebujete, vysajte vyškubané vlasy, posbírejte okousané nehty, zameťte popel rozsypaný na hlavu… Zkrátka ukliďte po předchozím kole. Jako bonus si můžete přerovnat předměty v rukou a batohu na své hráčské desce.

To se opakuje pořád dokola, dokud si vás vrah nevycpe jako trofej a nevystaví u sebe v chatrči nebo, ve vzácnějších případech, nesprovodíte onu ohavnou existenci z tohoto světa.

Vizuální stránka a pravidla

V první řadě bych chtěl vyzdvihnout, že víka od jednotlivých krabic jsou upevněna na magnetech a používají se jako deska prostředí a deska vraha. Součástí krabic jsou pořadače, což oceníte zejména u přehrávače – u jednotlivých filmů už méně, protože tady je jejich prostor využitý sotva z poloviny. Líbí se mi komiksová grafika, kvalita komponent a jejich minimalismus, přehlednost karet a použití symbolů pro různé efekty ve hře.

Jediná „vada na kráse“ je pro mě rozdělení sezóny do jednotlivých filmů/krabic. Chápu, že je to dobrý marketingový tah, ale mně by více vyhovovalo, kdyby byla celá sezóna v jedné krabici „kallaxových“ rozměrů s jedním inzertem. Na druhou stranu, spousta lidí určitě ocení, že si mohou koupit pouze přehrávač a jeden film „na vyzkoušení“ a poté se rozhodnout, zda zainvestují i do zbytku.

Pravidla jsou skvěle strukturovaná, přehledná a srozumitelná. Jedná se o tenký sešit formátu A5 obsahující spoustu příkladů a hra se dá s jeho pomocí jednoduše naučit na jedno přečtení.

Jednotlivé filmy obsahují pár doplňujících pravidel na samostatných listech formátu A6, tedy nic, co by si člověk s IQ oběti ve hře nedokázal zapamatovat.

Závěrečný verdikt

Nebudu to okecávat a rovnou napíšu, že mě hra naprosto uchvátila. Nemám rád, když se ubližuje slabším, zejména pokud jde o mě, a baví mě zkoušet dát vrahovi, slušně řečeno, na budku. Tato hra je geniální v tom, že pomocí malého množství herního materiálu dokáže během krátké doby (cca do hodiny) psát úžasné příběhy a „nutí“ vás ji hrát znovu a znovu. Možnost kombinovat různá prostředí, vrahy a holky nabízí hodně slušnou znovuhratelnost, a komu by to nestačilo, může si pořídit knihu scénářů a jejich zdoláváním vyplnit další desítky hodin svého času. Na začátku recenze jsem psal, že nejsem sólo-hráč, ale kvůli Poslední holce se jím nejspíš minimálně na nějakou dobu stanu.

Každá mince má ale i svou druhou stranu, a proto bych hru nedoporučil těm, co ve hrách netolerují náhodu, lidem, kteří neradi často prohrávají, a citlivějším jedincům, kterým nedělá dobře pomyšlení na násilí.