Pax Pamir (druhá edice)

hodnoceno 216x (Seznam vlastníků)

Pax Pamir, nejlepší strategie roku 2021

Autor: Kirsten | 21.1.2021 | 27

Jak má vypadat správná strategie? Budujete armády, táhnete po polích málo orných, zato hodně válečných? A když zatnete drápy do území, už ho nikdy nepustíte? Možná jde o koncept, který zastaral. Pax Pamir ho totiž úplně staví na hlavu.

V titulku píšu „nejlepší strategie roku“, ale tak trochu v něm lžu. Nikoli v té části o „nejlepší“, o kvalitě Pamiru není pochyb. Česká edice pod hlavičkou vydavatelství Fox in the Box ovšem vyšla koncem loňského listopadu (2020) a technicky vzato tak jde o hru minulého roku. Většina z nás si ji ale stihla pořádně otestovat až po tom, co ji Ježíšek nastřelil pod stromeček, takže si dovolím malou úpravu a časově ji o kousek posunu. Ostatně 2020 nebyl na klasické vojenské strategie v češtině zrovna hojný a vlastně do této kategorie můžeme počítat jen sci-fi Eclipse a historický Pád Nebes (pokud jsem něco minul, směle mi nadávejte v komentářích). Oba dva tituly jsou skvělé a jsou vrcholem toho, co si můžete i v angličtině zahrát. Ale Pax Pamir – to je lahůdka, která ční i nad těmito super kusy ještě o notný kus výš. S trochou drzosti si odvážím tvrdit, že ať už v roce 2021 vyjde v ranku strategií cokoli, Pamiru se nic nevyrovná.

Opraveno, vylepšeno

První edice hry vyšla před šesti lety a trpěla spoustou drobných chyb, jakými byly nepřehledné karty, spousta nepropojených pravidel anebo skórování, které bylo naprosto neintuitivní. Autor hry Cole Wehrle si dal pauzu, do světa vychrstnul naprosto bombastický Root (opět Fox in the Box), ve kterém si zvířátka z lesa jdou intenzivně po krku a pak se zamyslel, co s nehotovým designem Pamiru. Hru nakonec Cole výrazně zjednodušil, osekal přílišné ornamenty a vnořil do ní i rozšíření Khyber Knives, které patřilo k první edici. V roce 2019 se mu pak podařilo projekt úspěšně zafinancovat na Kickstarteru – a to i díky příslibu unikátních komponentů.

Uvnitř krabice tak najdete kromě klasických karet i herní kameny, které jsou vyrobeny z pryskyřice, ale na omak připomínají hlínu – ohromný skok od hnusného plastu. Tou nejkrásnější částí je ovšem rolovací látková mapa opatřená afghánskými motivy, kterou se Foxům podařilo potisknout českými nápisy. Pokud si ještě dokoupíte bonusové kovové rupie, budete věci v krabici neustále omakávat jen pro ten zážitek. Jde o naprostý vrchol designu komponentů, ať už si fanoušci miniatur od CMON říkají, co chtějí.

Mezi mlýnskými kameny

Ve hře se ujmete role místního afghánského náčelníka, který se snaží vytěžit maximum z chaotické situace, ve které se země na konci 19. století ocitla. Po zhrocení centrální vlády se v ní o vliv rvou dvě světové mocnosti – Rusko a Velká Británie, zatímco jim hážou klacky pod nohy afgánští nacionalisté.

Hráči si však nevybírají stranu, za niž by hráli. Naopak, určí si pouze „loajalitu“ – to znamená dočasnou příslušnost k té či oné barvě, za niž budou kopat jen tak dlouho, dokud to pro ně bude výhodné, než opět změní stranu. Trochu to připomíná starý dobrý Imperial, ale Pax Pamir udělal z loajality klíčový princip hry.

Typický příklad: Hrajete za Afgánce, ale vaši dva sousedi se spojili a herní plochu zaplavují kostičkami (armádami a cestami) Velké Británie. Můžete se buď snažit této tsunami horko těžko bránit vytvářením vlastních armád, ale nejspíše vám dojde dech a vaši soupeři zaskóruji body za „dominantní koalici“, zatímco náčelníci loajální k jiným barvám zcela ostrouhají. Anebo se můžete převléct dres a k záplavě rudokabátníků se ve vhodnou chvíli přidat. Body uvnitř koalice se pak podělí podle „vlivu“, který v ní držíte.

Absolutně nefér. Absolutně super

Vetřeli jste se na poslední chvíli do vítězící koalice, ale jste úplně na konci potravního řetězce? Pokud hrajete dobře, dokážete soupeřům sem tam zavraždit klíčového patriota, zatímco novým britským pánům pošlete několik úlisných dárečků. A voilà, najednou jste na koni a vítězství, které vydřel někdo jiný, můžete shrábnout sami.

Zní to nefér? Samozřejmě, nefér to je, ale jen tehdy, pokud by ostatní nevěděli, co je čeká. Na rychlé změny koalic ovšem soupeři zareagují stejně promptně blokováním vašich karet pomocí tajných agentů, případně mrzačení vaší ekonomiky neustálým okrádáním. Někdy je dokonce výhodné opustit vítězící koalici do níž se „přisomrovalo“ příliš mnoho soupeřů a raději podpořit druhou, právě pokulhávající velmoc. Pokud totiž žádná koalice nezíská dostatečnou převahu, obodují se nikoli hráči kopající za nějakou barvu (kdy si na body sáhnou i slabí hráči, kteří prostě jen hrají za správný tým), ale naopak jednotlivci podle toho, jak moc se jim osobně daří, bez ohledu na koalici, které jsou loajální.

Zní to jako zlá hra? Ano, Pax Pamir je zlejší než důchodkyně vřískající na děcka, aby zmizely z jejího trávníku. Výhružky, vydírání a odhazování soupeřových karet jsou samozřejmou součástí hry a Pamir rozhodně není pro lidi, kteří si rádi budují dvoreček, na který nikdo nesmí sáhnout. Protože na něj někdo sáhne. A hodně.

Nějaké chybky závěrem

Pamir je fantastický v tom, jak ohromné strategické možnosti nabízí, zatímco v jádru zůstává poměrně nekomplikovanou hrou. V zásadě můžete provést pouze tři akce – nákup karty z nabídky do ruky, vyložení karty na stůl, nebo využití akce, která už vyložená karta nabízí. Veškerá další složitost vyrůstá z těchto tří sloupů. Pravidel je poměrně dost, ale žádné z nich není extrémně komplikované a průměrnému hráči stačí jedna hra, aby se zorientoval.

Bodování je jednoduché a jedním pohledem snadno zjistíte, kterému hráči a které koalici se aktuálně nejvíce daří. Během posledního bodování se navíc přidělují dvojnásobky bodů, takže hra zůstává napjatá až do úplného finále – někdy se stane, že celou dobu neuhrajete ani bod a na konci, kdy si jdou všichni seriózní adepti na vítězství po krku, se dokážete chytrou hrou prosmýknout úplně do čela.

Jakkoli je design Pamiru geniální, má také své slabiny. Jednou z nich je přemíra chaosu, která nemusí být každému po chuti. Zatímco ve hře třech hráčů je možné plánovat dostatečně dopředu, ve čtyřech se už vaše plány často sesypou a v pěti hráčích se herní plocha během jediného často překreslí tak moc, že ve chvíli, kdy se dostanete na tah, nestačíte zírat. To se stává především aktuálně vítězícím hráčům, které ostatní dokážou projet tak, že jim na stole na začátku jejich kola vůbec nic nezbude.

Přesto – z Pamiru jsem nadšený. Strategií jsem vyzkoušel už pár desítek, ale Pamir se tu krátkou dobu, kdy se dostává na stůl, pro mě stal naprosto srdeční záležitostí. Pokud se nebojíte krve a slz, je to hra přesně pro vás.

Hodnocení: 90%