Paříž: Město světel

hodnoceno 52x (Seznam vlastníků)

Staňte se staviteli, vybudujte a rozsviťte město na Seině

Autor: Azifaral | 14.7.2022 | 3

V roce 1889 zavítal svět do Paříže na Světovou výstavu. Tato evropská metropole, která v té době již byla známá jako Město světel díky své síti plynových pouličních lamp, představila novinku – své veřejné elektrické osvětlení. Návštěvníci využili této příležitosti a přišli si prohlédnout Eiffelovu věž a město na Seině v záři bílého světla.

Hráči ve hře Paříž: Město světel (v originále Paris: La Cite de la Lumiere) zaujmou pozici nejvlivnějších osobností města. O vašem úspěchu rozhodne, kolik budov se bude koupat v záři světel a které naopak zůstanou tmavými a pro kolemjdoucí zcela nezajímavými. Hráč s nejvyšším skóre na konci druhé fáze hry se stane vítězem!

Jako vždy si nejprve popíšeme, co najdete v krabici, následně se představíme základní mechanismy hry, popíšeme si, co se mi na hře líbí, a jestli se našlo také něco, co mi na ni vadilo. A nakonec si uděláme závěrečné zhodnocení.

I řekl Bůh: „Budiž světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.

Hru Paříž: Město světel vydalo v originále brazilské vydavatelství Devir Games, které sice nepatří mezi úplnou světovou špičku, ale pomaličku se mezi ni propracovává, protože další hra, která vám asi něco řekne, je Bitoku, kterou představili loni v Essenu. Stejně jako Paříž: Město světel, i Bitoku u nás vydává brněnské vydavatelství REXhry. Autorem hry je José Antonio Abascal a ilustrace, které jsou pro hru dost zásadní, vytvořil Oriol Hernandéz. Jedná se o hru pro 2 hráče, ve věku 8+ a na každou partii byste si měli vyhradit zhruba 30 minut. Celá hra se vešla do krabičky 20 × 20 × 4 cm a najdete zde 16 destiček dlažby (8 pro každého hráče), 12 dílků budov (polyominové dílky o různých velikostech), 14 komínů (dřevěné figurky – 7  v barvě každého hráče), 8 akčních žetonů (4 pro každého hráče), 9 speciálních dílků a 12 akčních pohlednic. Ještě jsem nezmínil herní plán, který je součástí krabice a jukne na vás, jakmile všechny dílky z ní vyložíte. Krabice je opravdu plná až k prasknutí … možná až moc, ale k tomu se dostaneme později.

Příprava hry je velmi jednoduchá a rychle pochopitelná i pro začínající hráče. Mezi oba hráče položíte spodní část krabice, která představuje stavební prostor města Paříže, do něhož budete umisťovat nejprve destičky dlažby a následně také za určitých podmínek i budovy. 

Každý hráč si vybere svou barvu (oranžovou nebo modrou) a vezme si 8 destiček dlažby. Každá destička je na lícové straně rozdělená na 2×2 pole a může obsahovat čtvereček (dlažbu) vaší barvy, barvy protihráče, společnou barvu (fialová) anebo čtvereček pouliční lampy. Na rubové straně najdete ilustraci v barvě daného hráče. Dále každý hráč dostane 7 komínů a 4 akční žetony své barvy. V dosahu obou hráčů se umístí 12 dílků budov, které mají různé tvary a velikosti a následně se ve hře budou umisťovat na destičky dlažby. Velikost budovy je určena počtem políček, které zabere na destičkách dlažby. K dispozici jsou dvě budovy velikosti 3, čtyři budovy velikosti 4, čtyři budovy velikosti 5 a dvě budovy velikosti 6. Dále kolem krabice rozložíte lícem (obrázkem) dolů 8 akčních pohlednic (zbývající můžete odložit bokem, ve hře už je potřebovat nebudete) – PLUS – k nim přidejte také speciální dílky. (pro první hry se doporučuje používat označené akční pohlednice). Oba hráči zamíchají své destičky dlažby a položí je lícem dolů na hromádku. Poté si ze své hromádky každý hráč vytáhne vrchní destičku a podrží ji v ruce tak, aby ji soupeř neviděl. Tím je celá hra připravena a můžete začít budovat – budování bude probíhat ve 2 fázích.

I. Poskládejte dlažbu ze svých destiček a získejte dílky budov

Se svým soupeřem se budete v tazích střídat. Jakmile jste na tahu, nejprve si prohlédnete destičku dlažby, kterou máte v ruce a následně se si můžete vybrat jednu z následujících dvou možností:

První možností je položení destičky dlažby lícem nahoru na prázdné políčko na hrací desce. Na hrací ploše je naznačených 16 políček v síti 4 × 4. Každá destička dlažby musí být vždy umístěna tak, aby plně zabírala právě jeden čtverec. Samozřejmě si dle své strategie vyberete, na kterou stranu bude destička natočená, a to tak, abyste si budovali co největší a nejoptimálnější prostor v podobě čtverečků své/společné barvy pro budovy, které budete v další fázi hry umisťovat. A také, a na to nezapomeňte, aby budovy, které v budoucnu postavíte, byly co nejlépe osvětleny. Po umístění destičky si doberte další destičku ze své hromádky a podívejte se na ni, aniž by ji viděl soupeř.

Nebo je zde druhá možnost: že si vezmete ze společné zásoby jeden z dílků budovy. Dílky budov budete na herní plán vkládat až po dokončení „terénních úprav“, což znamená v okamžiku, kdy jste vy i váš soupeř položili na herní plán všechny své destičky dlažby a celý herní plán je tedy zaplněný. Až poté smíte položit první dílek některé z budov, které máte ve svém „vlastnictví“.

Zde se projevuje jeden velmi elegantní prvek hry, kdy od prvního okamžiku můžete volit mezi jednou nebo druhou možností tahu. Každý z hráčů bude volit mezi tím, jestli položí destičku dlažby a nechá soupeře vzít dílek budovy anebo to bude naopak. Celou fázi pokládání dlažby nemusíte ukončit současně a každý z hráčů může mít ve vlastnictví jiné množství budov. Ovšem pokud budovu do konce hry nepostavíte, za každou takovou v závěrečném bodování přijdete o 3 body.

II. Postavte nejvíc osvětlené budovy ve městě

V první fázi jste měli dvě možnosti tahu a ani v té druhé to nebude jinak. Buď položíte na plán dílek budovy anebo si vyberete některou pohlednici z nabídky, položíte na ni svůj akční žeton a využijete jí nabízenou akci. Jak už jsem uvedl na začátku, budovy jsou polyomina, která budou pokrývat různé úseky dlažebních kostek na hrací desce. Můžete zakrýt dílkem budovy dlažební čtverce pouze své barvy („modrý“ hráč modré a „oranžový“ hráč oranžové) – PLUS – fialové (společné). Budovu, kterou položíte na správné dlažební kameny, následně označíte figurkou komínu ve své barvě.

Při umisťování budov se budete snažit, aby se vaše budovy dotýkaly co největšího počtu pouličních lamp a pokud možno zastínily budovy od soupeře. Protože základní podmínkou hry je, že pokud má být budova započítána do výsledného hodnocení hráče, musí být postavena tak, aby byla osvětlena alespoň jednou pouliční lampou. Pokud se vedle budovy nenachází ani jedna lampa, máte smůlu a body za uvedenou budovu nezískáte. Lampy musí být umístěny vedle budov ortogonálně, tzn. kolmo vedle nich a pokud je některý z dílků budovy ozářen více lampami, tak se počet bodů násobí!

Druhou možností v této fázi je využít některou z 8 pohlednic, které jsou k dispozici v každé hře a které vám poskytnou speciální akce pro jednorázové použití. Tady vstupují do hry akční žetony, které máte ve své zásobě. Vyberete si některou z pohlednic, položíte na ni svůj akční žeton, aby ji ve této hře nemohl už nikdo použít a zahrajete akci, která je uvedena na pohlednici. Tyto akce vám mohou díky speciálním dílkům na konci hry přidat další body, rozšířit některou z vašich budov, nahradit soupeřovo políčko vaším nebo třeba osvětlit vaši budovu další lampou. Takto se střídáte v tazích až do chvíle, kdy na hrací ploše není možnost vykonat žádné legální tahy a využili jste všechny pohlednice. Pak hra končí a hráči sečtou své body: vynásobíte dílky budov počtem lamp, které budovy osvětlují, sečtete všechny takto umístěné budovy, dále si přičtete body za největší skupinu budov, započtete případné bonusy vyplývající z akcí pohlednic a hráč s nejvyšším počtem bodů se stává vítězem!

Už víme, co vám hra nabídne, a alespoň trochu jsem vás seznámil s tím, jak se hraje. A teď musím nějakým způsobem zhodnotit, co se mi na ni líbí a co ne. A jako vždy začnu od pozitivních aspektů.

Vynikající hra na půdorysu velmi jednoduchého mechanismu

Ten vám ovšem dokáže přinést velké bolení hlavy, kdy musíte hned od počátku řešit dilema v podobě snadného a současně velmi těžkého rozhodování. Mám nejprve položit svou destičku dlažby a tím pro sebe vytvořit optimální obrazec své barvy, případně dokonce i společné fialové barvy, který mi v budoucnu umožní hrát budovy? Anebo si mám vzít se společné zásoby dílek budovy, protože je zde nebezpečí, že ty „správné“ budovy už na mě nezbydou? To je věc, která vás bude velmi často trápit a k těmto „drobnostem“ přibude navíc nutnost přemýšlet, jak správně položit a natočit destičku dlažby tak, abyste kromě své přípravy také protivníkovi co nejvíce zkomplikovali život a zabránili mu dosáhnout jeho cíle. Jde o naprosto dokonalou lekci správného načasování.

Pohlednice a akce, které přinášejí, jsou něco, co dokáže s hrou neuvěřitelně zamíchat. Dokázal jsem vyhrát hru pouze se dvěma budovami, ale velkým množstvím bonusových bodů z akčních pohlednic. Navíc  přináší další možnosti, jak hru ještě více zamotat. Můžete přidat lampu navíc anebo naopak jinou zakrýt. Můžete přiložit další dílky ke své budově a soupeř najednou přijde o světlo z lampy, na kterou sázel. Anebo si položíte figurku malíře na velké prostranství a každá lampa, která osvítí jeho kresbu, vám přinese další body. A takových možností máte hodně.

Co se mi na hře opravdu hodně líbí, je její grafická podoba. Celá hra se nese v grafickém podání Paříže konce 19. století, doby protknuté francouzskými impresionistickými malíři, jako jsou Claude Monet, Auguste Renoir či Paul Cézanne. A Oriol Hernandez přímo propojuje obrazový materiál s tématem této hry, takže všechny dílky jsou nakresleny jako olejomalby z tohoto období! Použití pouličních lamp na destičkách a možnost ovlivnit, kde na hrací ploše leží, je skvělým prvkem. Bodování podle toho, kam umístíte pouliční lampy, s tím, kam umisťujete budovy, doplňuje téma města světel. Samozřejmě chápu, že grafické pojetí se nemusí líbit každému, ale dokáže upoutat pozornost a díky svému provedení je hra už na první pohled opravdu hezká.

Herní deska a dlažba jsou jednou z nejelegantnějších částí této hry. Už jsem to zmiňoval, že v krabici je již předpřipravená mřížka 4 × 4. Tato mřížka je obklopena vyvýšenými okraji, které udržují destičky dlažby na místě při jejich umísťování. Na nich je natištěn vzor dlažebních kostek, který vytváří iluzi, že stavíte město opravdu od základů. Stejně jako herní deska jsou destičky dlažby z pevného kartonu a jsou pro každého hráče adekvátně označeny. Budovy jsou různých tvarů a velikostí a mají trojrozměrný prvek díky drobným výsečím na jejich okrajích, které vytvářejí dojem chodníků. Každý z komínů je pečlivě vyřezaný, kvalitně nabarvený a barevně odlišený. Pohlednice jsou na vynikajícím kartonu s pěkným lesklým povrchem! Na pohlednicích jsou kresby a scenérie, které přímo souvisejí s akcí, kterou lze pomocí pohlednice provést. 

Další pozitivní aspekt se dá vyjádřit slovy „velká hra v malé krabičce“. Už jsme si to říkali, ta krabička má velikost 20 × 20 × 4 cm, takže ji sice vyloženě do kapsy nedáte, ale do větší kabelky už ano. Vyložíte ji na malém kavárenském stolečku, kde nezabere o moc více místa, než je velikost krabičky a než stačíte vypít kafe, máte dohráno. A málokdy se vám podaří skončit s jednou partií, protože tato hra je – podobně jako káva – extrémně návyková.

A taky nesmím zapomenout na jeden další herní faktor: hra umí být škodolibě škodící. Vy si pečlivě připravujete své dláždění pro následnou výstavbu budov, ale totéž dělá váš soupeř a oba dva neustále přemýšlíte, jak byste tomu druhému vyfoukli jeho naplánovanou parcelu. Samozřejmě na dláždění v jeho barvě nesmíte, ale jsou tady fialové části a ty dokáží v určitých chvílích celou hru pěkně zamotat. Sice vidíte, jaké si soupeř dobral dílky budov, ale propočítat to na té síti 4 × 4 (respektive 8 × 8, protože, jak jsme si říkali, každý váš dílek je rozdělen barevně na 2 × 2 políčka) je už vcelku dost složité. A do hlavy svému soupeři nevidíte.

V neposlední řadě vidím obrovský benefit v tom, že v této hře je minimum náhody. Drobnou náhodou je, kterých 8 z 12 akčních pohlednic na začátku hry vylosujete (samozřejmě si je můžete vybírat a pak je to bez náhody). Na další porci náhody narazíte v okamžiku, kdy máte destičky dlažby na hromádce a postupně si je berete. Zde samozřejmě nemůžete ovlivnit, která destička vám kdy přijde do ruky. Ale i to se dá hodně eliminovat správným rozmisťováním destiček. Celá hra v této fázi připomíná zahájení šachové partie, kde také musíte provést správné tahy, abyste partii následně s grácií vyhráli. A pak to rozhodnutí, jestli vyložíte destičku dlažby a soupeř vám vyfoukne dílek budovy. Anebo to budete vy, kdo se bude v duchu smát, protože má budovu, kterou chtěl a v dalším okamžiku vám smích na tváři zmrzne, protože soupeř položí destičku dlažby tak, že nebudete vědět, co v dalším tahu udělat. Tahle hra není v žádném případě dětská a dokáže pěkně potrápit mozkové závity.

Ne všechno je ale tak dokonalé, jak se zdá

Máme tedy toho tady spoustu, co se mi na hře Paříž: Město světel líbí a teď si popíšeme i nějaká ta negativa, která se u ní bohužel také vyskytla. Jak už jsem říkal, je velmi příjemné, že krabička je malá, ale to se opravdu nenašel nikdo, kdo by to otestoval a zjistil, že je až příliš malá? Jakmile totiž poskládáte speciální dílky do jejich 3D podoby, tak složit vše zpět do krabice je opravdu další hra: lego + tetris + puzzle dohromady. A i tak má to víčko tendenci se trošku odsazovat. To nemluvím o tom, že už bylo vydáno rozšíření a je naprosto jasné, že to se do krabice se základní hrou nevleze ani náhodou. Já nechci nosit krabici s pytlíkem ani 2 krabice. To by bylo o tolik dražší, kdyby ji udělali vyšší o 1 cm – anebo lépe, že by tu herní desku, která je v krabičce napevno, dali níže? 

Další věc jsou pohlednice. Jsou super. Fakt jsou krásné, jenom jaksi někdo zapomněl, k čemu slouží. Že jsou součástí HRY,  přináší vám určité benefity a neplánujete je poslat přátelům. Na lícové straně je dobová ilustrace, na rubové je sice ilustrace speciálního dílku, ke kterému patří, ale i když se jedná o pohlednici o standardní velikosti, tak nic víc. A tak musíte každou chvíli brát do ruky pravidla, kde je popsáno, co vám který dílek dává. Určitě by to šlo tam nějak elegantně napsat. Je to totiž hrozně otravné, a i když máme nahráno několik desítek her, fakt si nepamatuji do detailu, kolik bodů mi, který speciální dílek či pohlednice přinese.

Když už jsme zmínil pohlednice, tak další věc, která mi opravdu vadí, je, že pohlednic je málo. Celkem jich je 12 a v každé hře jich použijete 8. To je prostě málo. Proč jich není aspoň dvojnásobek? Nebo trojnásobek? Hře by to dalo naprosto jiný rozměr, protože kombinací by se najednou vytvořilo daleko více a jak už jsme si řekli, akční pohlednice dokáží při troše snahy „udělat hru".

Speciální dílky. Já vím, že jsou z kartonu a ten pracuje, ale už po několika hrách se dílky rozjíždí a já mám teď dilema. Mám je slepit a riskovat, že už do té krabice případně nikdy nenacpu rozšíření anebo nelepit, ale pak žít s tím, že při každém zvednutí toho dílku se mi rozpadne?

Nakonec ještě něco málo k mechanice a hře jako takové. Píšu, že hra je super a baví. Ano to je pravda, ale bohužel se po pár hrách objeví určitý syndrom repetetivnosti. Jakmile se ji naučíte hrát, prostě jste objevili všechno, co na ní jde objevit. Stále budete hrát to samé dokola, a to může být časem únavné. Je mi jasné, že na základním půdorysu hry se toho moc vymyslet nedá, ale už jsem uvedl výše, pohlednice jsou to, co dokáže hru proměnit. Teď už je k zakoupení rozšíření, které přináší další akční pohlednice, ale tady zase narážíme na cenový problém, protože cena rozšíření je stejná jako cena za základ, což bude prodej rozšíření velmi limitovat. Nemluvě o tom, že Rexům se logicky do lokalizace rozšíření z pochopitelných důvodů nechce. A tak se musíte připravit na to, že se vám tato hra časem trošku ohraje.

No. Máme za sebou pozitiva i negativa a budeme to muset nějak finálně zhodnotit. 

3 otázky a 3 odpovědi

1. Jak hodnotím hru Paříž: Město světel v převodu na BBG hodnocení?
2. Je to hra, kterou bych si koupil, pokud bych ji nedostal k recenzi zdarma?
3. Zůstane tato hra u mě doma?

1. Musel jsem trošku zvažovat pro a proti nakonec mi z toho vyšlo kvalitních 7.5. Paříž: Město světel je rychlý filler pro dva hráče. Rychlá a zábavná partie se vyznačuje atraktivním prostředím vhodným pro hru dvou hráčů. Bavil mě téměř rychlostní aspekt hraní s destičkami na herní desce, zatímco jsem se snažil vytvořit svůj plán budov. Rozhodování mezi pokládáním dalších destiček na desku vs. braním budov. A pak uvedení tohoto plánu do pohybu ve druhé fázi. Není zde příliš mnoho prostojů, a přitom je stále zachována strategie. Nejtěžší na hře může být, kdy a kde použít pohlednice. Hra má velmi zajímavou a pro mě hezkou grafiku, optimální velikost krabičky, kterou si velmi rád vezmu kdekoliv do kavárny anebo ji vytáhnu k hraní večer, když naše malá konečně usnula. Jsou tady ale i nějaké nedostatky – především po produkční stránce – které se mi opravdu nelíbí. A bohužel hra má, i díky malému množství akčních pohlednic, trošku tendence se „ohrát“. Nicméně jakmile si od ní trošku odpočinu, zase ji velmi rád nabídnu k hraní anebo se nechám velmi rychle přemluvit.  

2. Máme tady jednu z dalších výjimek, neboť tu hru jsem si koupil. Když jsem si dělal malý průzkum trhu, zjistil jsem, že je možné hru koupit nejlevněji už od 380 korun a v průměru pak o nějakých 30 korun dráž. A to je opravdu velmi dobrá cena. Za ni dostanete sice malou krabičku, ale s velkým množstvím velice inteligentní zábavy. A navíc v elegantním kabátku. Velmi zajímavé je také to, že když jsem se díval i na ceny v cizině, zjistil jsem, že REXhry vydaly tuto hru snad nejlevněji ze všech, a za to jim patří obrovské poděkování.

3. Ano, zatím ji máme na poličce a prozatím tam má své útulné místečko, z kterého ji čas od času vezmeme na výlet do kavárny. Doma už se na stůl zase tak často nedostane, ale když potřebujeme něco drobnějšího a rychlého, je Paříž: Město světel hrou, po které sáhneme. Jak to bude do budoucna, nevím. Už dnes má několik nástupců, které ji mají tendence z této pozice vystrnadit, ale zatím se drží dobře. A tak ji nezbývá než popřát: „Bonne chance“.