Vlastní ovládání aplikace je, zdá se mi, intuitivní a spočívá především v klikání na několik málo ovládacích prvků. Na začátku scénáře a pak vždy, když některý z hráčů prozkoumá další oblast, aplikace zobrazí, jaké nové mapové díly se mají na stůl umístit a kam, a pak postupně popisuje, co postavy vidí a jaké žetony nebo karty se mají kam položit. Vše je popsáno jak slovně, tak názorně zobrazeno na obrázcích. Zatímco u Pána prstenů mi tato pasáž tenkrát přišla zdlouhavá a rušivá, zde jsem takový pocit neměl. Občas se sice stane, že vyznačená pozice nového žetonu je překryta textovým rámečkem a uvidíte ji, až rámeček zmizí, ale to je jenom drobná vada na kráse.

Interakce s okolím

Interakce mezi hrou na stole a aplikací se provádí především prostřednictvím žetonů. Jsou jich tři druhy, ale záleží také na tom, jakou stranou je na mapu položíte. K dispozici je pět druhů interakce – zajímavost (žeton s okem), kdy postava uvidí další část mapy (většinou k tomu není potřeba žádná akce), průzkum (žeton s lampou) většinou představuje dveře do další, doposud neznámé části mapy, které je potřeba za akci nejprve otevřít, prohledat (žeton s otazníkem) představuje místo na mapě, které může vyšetřovatel za akci prohledat, interakce (žeton s vykřičníkem) představuje nějaký předmět, se kterým je možné manipulovat (např. vysílačka), a nakonec komunikace (žeton osoby) umožňuje si promluvit s cizími postavami ve hře.

Technicky se to provede tak, že jeden z hráčů klepne na příslušný žeton v aplikaci a ihned se zobrazí další instrukce. Volby, které před svým popisem mají ikonu šipky, vyžadují pro vykonání utratit akci (a pokud v tomto tahu vyšetřovatel již žádnou akci k dispozici nemá, nemůže ji zvolit), ostatní je možné vybrat „zdarma“. Aplikace vždy vypíše, jestli se má použitý žeton ze hry odstranit (většinou se to týká žetonů zajímavosti, průzkumu a prohledání), jinak na hrací ploše zůstává k případnému dalšímu použití.

Interakce s příšerami

Další formou interakce je ovládání příšer. Jakmile hra vypíše, že se někde objevila příšera, umístí ji do speciálního seznamu – bestiáře. Aplikace nemá přehled, kde konkrétně se příšera v danou chvíli nachází, pouze ve fázi mýtu vypisuje instrukce, jak se má pohnout (většinou je to směrem k nejbližším vyšetřovatelům). Umístit figurku na plochu a fyzicky ovládat její pohyb musí hráči sami.

Hráč, který chce s příšerou provést nějakou akci (ať už dobrovolně, nebo nuceně), si na ni v bestiáři klepne a vybere si, co chce provést. Může jít o úhyb, pokud chce opustit oblast s příšerou nebo v ní něco provádět bez boje, anebo přímo o útok — zde ještě hráč musí následně upřesnit, jakým způsobem chce s příšerou bojovat: zda pomocí zbraně (a jakého druhu), pomocí kouzla, nebo holýma rukama.

Aplikace popíše, co konkrétně se děje, určí druh testu (jeho obtížnost a testovanou vlastnost) a uvede, co se stane v případě úspěchu a co v případě neúspěchu. Hráč pak (mimo aplikaci) hodí příslušným počtem kostek a podle toho, kolik mu padlo úspěchů, si přečte příslušnou část a zachová se podle ní. Pokud je výsledkem akce zranění příšery, zaznamená ho ručně v aplikaci pomocí tlačítek „+“ a „–“. Jediné, co si aplikace pamatuje, je počet životů příšery a celkové zranění, které doposud utrpěla. Nekontroluje (a ani nemá jak), jestli udělené zranění odpovídá pravidlům a tomu, co hráči padlo na kostkách. V okamžiku, kdy nestvůra utrpí zranění ve výši počtu svých životů, je zabita a aplikace ji automaticky odstraní z bestiáře.

Dalším typem interakce je obrana. Ve fázi mýtu příšery útočí na vyšetřovatele na stejném poli, případně v jejich dosahu. Popis akce a požadovaný test opět vypíše aplikace. Postižení hráči jenom hodí kostkami a zachovají se podle instrukcí na základě úspěchu, či neúspěchu.

Posledním typem interakce s příšerou je hod na strach, který se provádí na konci fáze mýtu (opět na vyzvání aplikace). Hráč z bestiáře zvolí tu příšeru, která způsobuje strach, jemuž se brání. Každý se může bránit strachu z jiné nestvůry, to závisí na konkrétní pozici vyšetřovatele a příšer na mapě.

Popisy aktuálních situací jsou dostatečně pestré a barvité. Samozřejmě, občas se některé opakují, ale jinak je možné říct, že jejich čtení podporuje celkovou atmosféru hry.

Historie zpráv, vyřazení vyšetřovatele, uložení rozehrané hry

Aplikace nabízí i další funkce. Třeba taková historie zpráv se bude určitě hodit ve chvíli, kdy bezmyšlenkovitě odklepnete nějaký text, případně se budete chtít podívat, jak přesně zněla formulace o několik minut dříve. Na druhou stranu funkcí, po které asi hráči příliš prahnout nebudou, je vyřazení vyšetřovatele – pokud některý poraněný vyšetřovatel nasbírá počet karet zranění rovný svému zdraví, nebo šílený vyšetřovatel nasbírá počet karet strachu rovný své příčetnosti, je vyřazen a tuto skutečnost je potřeba aplikaci sdělit pomocí této speciální volby. Jestliže ostatní do konce následující fáze vyšetřovatelů nedokoční scénář, hra končí. Zajímavou volbou je taktéž založit oheň, která se používá především v souvislosti s podmínkami některé z karet šílenství.

Samozřejmostí je uložení aktuálního stavu rozehrané hry. Později je pak možné po startu aplikace pokračovat v uložené hře. Trošku zamrzí, že v jeden okamžik může být uložená pouze jedna hra (bez ohledu na scénář). Jakmile budete chtít začít hru novou, aplikace vás varuje, že původně uložená hra bude vymazána. Tohle už má aplikace pro Pána prstenů vyřešeno lépe. Samozřejmě je nutné mít na paměti, že se uloží pouze stav hry v aplikaci, nikoliv skutečné fyzické rozložení na stole! Rozmístění mapových dílů a žetonů bude možné restaurovat z obrázku v aplikaci, ale pozice vyšetřovatelů a jejich aktuální stav (karty zranění a strachu, konkrétní předměty, kouzla, stavy, žetony stop) stejně jako pozice figurek příšer bude nutné uchovat jiným způsobem (karty a žetony do samostatného pytlíčku, pozice poznamenat na papír nebo vyfotit).

Jednotlivé scénáře

Vražda na vzducholodi

Vražda na vzducholodi je nejlehčím ze tří scénářů, které rozšíření nabízí. V aplikaci je uváděna obtížnost 3 hvězdičky a orientační hrací doba 90–150 minut. Námětem a zpracováním mi trochu připomínal Kroniku zločinu. Vyšetřovatelé procházejí vzducholodí, zpovídají posádku i cestující a snaží se určit pachatele vraždy, ke které na ní došlo. Svoje zjištění mají nahlásit kapitánovi vzducholodi (což by se mohlo brát jako paralela k vyřešení případu na policejní stanici v Kronice zločinu). Přitom bojují s nadpřirozenými jevy, které souvisejí s tajemnou bouří, zuřící kolem. Pokud se jim to nepovede do určitého počtu kol, který sice dopředu není známý, ale narážky na to, že vyšetřování trvá dlouho, se objevují, pachatel se odhalí sám, promění se v jednu z příšer a hráči stojí před závěrečným bojem kdo s koho. Tak trochu to připomíná procitnutí Prastarého v Arkham Horroru, ale síla příšery rozhodně není tak zničující, takže zvítězit se dá celkem bez větších potíží.

Scénář byl zábavný, více než na boj s příšerami, které se vyskytly až v samém závěru, byl zaměřen na odhalování indicií případu a dedukci. Zajímavým herním prvkem byl deník, do kterého se automaticky zaznamenávala všechna klíčová zjištění v průběhu hry a kde bylo možno si je kdykoliv přehledně zobrazit. Oproti základní hře se také objevil nový typ hádanky – tzv. potrubní hlavolam, ve kterém bylo potřeba propojit dva pevné konce pomocí spojování různě zahnutých trubek. Jinak se z nových herních mechanismů, které byly zmíněny v pravidlech, neobjevilo nic dalšího.

My jsme scénář hráli tři hodiny, tedy o něco déle, než je horní hranice. Sice jsme nezabránili proměně pachatele v příšeru a museli jsme podstoupit závěrečný boj, ale nakonec jsme uspěli, i když, jak nám hra sdělila, jsme se mohli dozvědět o pozadí celého případu více. Existuje tedy důvod, proč si scénář zahrát znovu, i když už totožnost pachatele známe.

Vlak 10:50 do Arkhamu

Vlak 10:50 do Arkhamu je prostředním scénářem rozšíření. Podle oficiálních údajů je jeho obtížnost 4 hvězdičky a orientační hrací doba 90–120 minut. Jeho název evokuje americký western 3:10 Vlak do Yumy (1957, remake 2007; originální anglické názvy jsou ještě výmluvnější – 10:50 to Arkham vs. 3:10 to Yuma). Ve filmu musí členové eskorty dopravit zatčeného nebezpečného banditu na vlak, který odjíždí ve 3:10 do Yumy. V „našem“ scénáři naopak vyšetřovatelé ve vlaku, který míří tentokrát do Arkhamu, již sedí. Ale nebyl by to Arkham, aby se v tom vlaku nedělo něco temného. Nejprve zmizí kolegyně vyšetřovatelka (nelekejte se, jedná se o nehráčskou postavu) a potom začnou postupně mizet i ostatní cestující. Navíc vlak dohání podivná bouře, která nevěstí nic dobrého. Je potřeba věcem přijít včas na kloub, než bude na všechno pozdě.

Zpočátku se mi scénář nezdál tak zajímavý, jako Vražda na vzducholodi, ale postupně nabíral na obrátkách a nakonec to byla na kolejích docela slušná jízda. Trošku se podivuji udávané obtížnosti ve srovnání se vzducholodí, možná bych to viděl právě naopak. Přišlo mi, že v tomto scénáři nebylo příliš co dedukovat a příběh lineárně plynul bez větších zádrhelů. Na co by si hráči měli dát pozor, je prostor pro mapu. Protože se jedná o vlak, představuje mapa dlouhou nudli. A to opravdu dlouhou, vagónů není málo a vy nakonec projdete vlak od začátku do konce. Hodil by se spíše podlouhlý jídelní stůl. Ten doma nemáme, tak jsme si pomohli tím, že jsme mapové díly esovitě kroutili jako hadí tělo. Přesto jsme to měli jen tak tak. K dispozici byl opět deník, do kterého hra automaticky zapisovala zjištěné klíčové informace. Z nových herních mechanismů se objevily trhliny a posouvání mapových dílů. Když jsem si o tom přečetl v pravidlech, byl jsem zvědav, k čemu se to bude využívat, pořád mi přicházel na mysl film Kostka. Nakonec byl mechanismus v tomto scénáři použit naprosto přirozeně a smysluplně.

Scénář jsme opět hráli naše standardní tři hodiny. Tentokrát jsme tedy horní udávanou hranici přesáhli o hodinu. Subjektivně jsme ale měli pocit, že se nám daří o něco lépe než na vzducholodi. Asi vím o místech, kde se dala hra prohrát (kromě standardního vyřazení vyšetřovatele), tím spíš si myslím, že tento scénář je o trochu snazší. A i těch hlavolamů bylo méně. Je pravda, že konec už byla jízda na splašeném koni a atmosféra byla dosti hustá. Živě si to umím představit v nějakém filmu. Ale uspěli jsme, i když jsme si už mysleli, že těsně před cílem doplatíme na to, že jsme v jednom dávno uplynulém okamžiku nebyli příliš důslední. Naštěstí nám hra dala ještě jednu šanci a mohli jsme tedy slavně zvítězit.

Hrozby v hlubinách

Třetí nabízený scénář je nejdelším a nejobtížnějším – oficiálně udávaná obtížnost je 5 hvězdiček a doba hry 120–180 minut. Na zaoceánském parníku došlo k výbuchu motorů poté, co je někdo úmyslně poškodil. Výbuch způsobil trhlinu v plášti lodi, dovnitř se tak hrne voda a loď se začíná potápět. Vyšetřovatelé záhy seznají, že na palubě je jeden nebo více hybridů nevyzpytatelného, kteří se maskují jako normální lidé. Jejich úkolem tak je… co vlastně?

Klíčovým prvkem scénáře je motiv zrádce. Na začátku si totiž každý hráč náhodně vybere jednu z karet agend, která určí roli a cíl jeho vyšetřovatele v příběhu. Může být člověk – v takovém případě je jeho úkolem  úspěšně ukončit misi, zachránit na záchranném člunu co nejvíce lidí a nedopustit, aby se mezi ně vetřel hybrid nevyzpytatelného. Anebo se může stát přímo hybridem nevyzpytatelného – v takovém případě je jeho úkolem způsobit, aby mise skončila neúspěšně a aby se zachránilo co nejméně lidí. Hráči však netuší, kdo je kdo, protože svoji roli každý drží po celou hru v tajnosti. Navíc také mezi nimi hybrid nevyzpytatelného vůbec být nemusí, zatímco při hře pěti hráčů naopak mohou být až dva.

V průběhu hry se tak můžou mezi hráči šířit pocity nedůvěry a podezřívání. Scénář toto ještě podporuje tak, že některé texty jsou určené pouze pro konkrétního hráče a jeho rozhodnutí může vidět pouze ten, kdo je s ním ve stejné oblasti, ostatní se dozví pouze výsledek. Znamená to sice, že občas si musí někdo vzít zařízení s aplikací k sobě, tiše si přečíst text a tajně odklepnout příslušnou volbu, ale nepřišlo nám to nijak rušivé, tím spíš, že si za hru tuto situaci každý hráč odbyl dvakrát (jednou na začátku a podruhé v průběhu hry).

Jistě, úplná novinka to není ani v Panství hrůzy – záškodníkem se může vyšetřovatel stát v libovolném scénáři poté, co zešílí a jeho karta šílenství mu předepíše záporné podmínky pro vítězství. Nicméně zde svůj tajný úkol v rámci agendy hráč získá hned na začátku hry, takže paranoidní situace se může začít rozvíjet okamžitě. Navíc i v tomto scénáři mohou hráči zešílet a ke své agendě si ještě přidat další změněné podmínky vítězství z titulu šílenství.

V této souvislosti musím zmínit chybu v herním designu, která nás potkala: Stal jsem se šíleným a vytáhl si kartu šílenství, která definovala podmínky vítězství takto: „Na konci hry musí být vyšetřování nesplněno a ty musíš mít alespoň 2 karty důkazů.“ Zdá se to bezproblémové až na to, že v tomto scénáři se žádné karty důkazů nevyskytují! Prakticky v každém jiném scénáři, co jsme hráli, jsme několik karet důkazů získali, ale v tomto nikoliv (schválně jsem po dohrání proklikal v aplikaci všechny možnosti, ale nikde jsem na ně nenarazil). Ač bych se tedy snažil sebevíc, podmínku bych splnit nemohl.

Jinak scénář hráčům zatápí i tím, že kromě příšer, které se vyskytují o něco častěji než v předchozích dvou scénářích, je loď postupně zaplavována vodou a potápí se. Žetony vody zpomalují pohyb vyšetřovatelů (příšer se to netýká, protože jsou – kdo by to byl řekl – vodní) a po určité době části lodi nenávratně mizí v hlubinách (příslušné mapové díly se odstraní ze hry spolu se všemi žetony a kartami, které se na nich nacházely, zatímco dotčení vyšetřovatelé se posunou na nejbližší nepotopený díl a utrpí porci zranění a strachu). A aby toho nebylo málo, přitvrdily i zkoušky – nezřídka je pro úspěch potřeba hodit tři úspěchy kromě běžných dvou.

My jsme opět hráli o něco déle, než je horní udávaná hranice – tentokrát tři a půl hodiny. Pocity ze hry jsem alespoň já měl dobré, mizící části lodi nás neustále popoháněly směrem k palubě, kde také naše hra skončila vypršením času, i když už jsme měli v záchranném člunu naloděné všechny přeživší a hodlali jsme s nimi uplout. Mně to nakonec až tak nevadilo, protože jako šílený jsem měl za úkol zajistit, aby mise selhala. Druhou podmínku o minimálně dvou důkazech jsme se rozhodli ignorovat, protože jsme ji nemohli splnit, takže jsem se prohlásil vítězem.

Porovnání se scénáři základní hry

Pokud jste hráli některé scénáře ze základní hry nebo jiných rozšíření, nečeká vás z hlediska herních mechanismů žádné velké překvapení, kromě několika málo výše popsaných novinek. Hlavní rozdíl je v tom, že ve všech třech scénářích není důraz kladen na vlastní boj s příšerami, kterých se tu vyskytuje méně než jinde, ale trochu na něco jiného – tu na dedukci na základě zjištěných údajů, jindy zas na motiv možného zrádce mezi vyšetřovateli.

Znovuhratelnost

Znovuhratelnost podobných scénářových her je obecně malá. Jakmile totiž úspěšně dokončíte scénář a odhalíte všechna tajemství, která vám nachystal, je velmi problematické hrát znovu, protože nejen, že víte, co se kde vyskytuje, ale většinou už znáte i vítěznou taktiku. Tady si myslím, že je na tom Panství hrůzy o něco lépe. Aplikace totiž při každém spuštění scénáře mírně modifikuje rozložení herních prvků, takže některé konkrétní předměty se mohou nacházet jinde než minule. Navíc s výjimkou scénáře Vražda na vzducholodi nejsou hráči postaveni před skutečné luštění konkrétní záhady, ale musí spíše provést konkrétní úkony, případně nasbírat potřebné karty důkazů. Úspěšně odehraný scénář tak lze většinou bez větších problémů hrát opakovaně. Samozřejmě zážitek nebude úplně totožný jako při prvním hraní, ale na některé filmy se také díváme opakovaně, ačkoliv již jejich děj známe.

Lokalizace

Jak už jsem uvedl, všechny tři scénáře jsou v aplikaci lokalizovány do češtiny. Jenže se to neobešlo bez vad na kráse. Distributor totiž nenechal vytvořit profesionální překlad, ale použil překlad komunitní. Ten se ovšem stal terčem kritiky a proto nakonec distributor zajistil revizi profesionálním překladatelem. Tuto recenzi jsem začal tvořit v okamžiku, kdy bylo oznámeno předání profesionálních materiálů vydavateli k publikování v aplikaci, ale nebylo známo datum, kdy se tak stane. Vzhledem k tomu, že FFG údajně trvalo nasadit do aplikace původní komunitní překlad skoro celý rok, asi nelze být příliš optimističtí.

Co se samotné kvality použitého komunitního překladu týká, je rozhodně postačující pro pochopení a úspěšné odehrání hry. Pokud bych si ho stáhnul zdarma ze stránek Zatrolených her, asi by nebyl důvod ho nějak hlouběji pitvat. Jenže on je použitý jako oficiální součást profesionálního produktu, za který zaplatíte něco přes patnáct stovek. Tady už se nad tím nedá shovívavě jen tak mávnout rukou.

Jak jsem uvedl výše, překlad má úroveň postačující, ale nikoliv profesionální. Chyb je tam jako máku. Nejčastěji se jedná o „kostrbatý“ slovosled, špatné (resp. chybějící) skloňování, občas o překlep, sem tam se objevil moravismum (např. „ztama“ místo „odtamtud“) a bohužel párkrát došlo i na gramatické chyby. A asi nejhorší chybou bylo ve scénářích Vražda na vzducholodi a Hrozby v hlubinách uvedení špatného jména požadovaného mapového dílu (Zavazadlový vůz), naštěstí z obrázku se dalo poznat, o jaký díl se ve skutečnosti jedná (Přepravní prostor). Nic z toho nám hru nezkomplikovalo, dokonce jsem přesvědčen, že spousta hráčů si těch chyb ani nevšimne, protože by to sami napsali stejně, nicméně to přece jenom trochu sráží výsledný dojem z celé hry.

Abyste mi dobře rozuměli. Autora překladu z ničeho neviním, naopak si myslím, že provedl záslužnou věc a chtěl bych mu za to poděkovat. Problematický je postoj distributora. Ten se hájí, že kdyby nepoužil komunitní překlad, k lokalizaci rozšíření by nikdy nedošlo, protože by se vzhledem ke zdejšímu malému trhu nezaplatila. Máme tedy na jedné misce vah situaci: „pokud bychom trvali na profesionálním překladu, lokalizace by nikdy nevznikla“ a na druhé: „lokalizace vznikla, ale nikoliv s profesionálním překladem“. Jinými slovy – buď lokalizace sice ano, ale s vadami na kráse, nebo vůbec. A teď, co je lepší?

Abych se v tom trochu vyznal, vypomůžu si svojí oblíbenou paralelou. Vezměme si nějaký zahraniční film (např. emerický, ale s výjimkou slovenského prakticky libovolný). K němu může distributor nechat pořídit kvalitní profesionální dabing, případně oslovit Danu Hábovou, aby vytvořila profesionální titulky. Anebo si může doma k originální verzi sednout Ondřej Hejma a za večer namluvit jednohlasý rychlodabing, případně nějaký jiný nadšenec si sednout a vytvořit svépomocí titulky v některém ze standardizovaných titulkových formátů, které dá volně k dispozici na příslušných webových stránkách.

Divák pak má v zásadě dvě možnosti – buď si zaplatí vstupné a půjde na film do kina (pokud ho tedy vůbec u nás budou dávat), nebo si film i titulky stáhne zdarma z internetu (etickou a právní stránku ponechme stranou) a podívá se na něj v počítači, případně si okopíruje videokazetu s rychlodabingem a prohlédne si ho na videu. Pokud film získám zadarmo a koukám se na něj doma, odpustím všechny chyby, překlepy a nedokonalosti překladu. Jsem rád, že jsem ho vůbec mohl vidět a rozumět mu. A jsem vděčný těm, kteří ho pro mě na koleně přeložili. Pokud však zaplatím 200+ Kč za vstupenku do kina, očekávám profesionální produkt se vším všudy. Jestliže za takové situace uslyším monotónní hlas Ondřeje Hejmy nebo mě budou do očí tlouct chyby v titulcích a na konci se dozvím, že „www.titulky.com“, budu se cítit naštvaně a možná i podvedeně.

Z předchozích řádků to vypadá, že patřím mezi ty, kteří postup distributora neschvalují. Ale upřímně řečeno – já vám ani teď nevím. Na jednu stranu jsem rád, že je aspoň takový překlad k dispozici, na druhou stranu si nemyslím, že by toto měl být standardní přístup. Je jedině dobře, že se Blackfire odhodlal k revizi.

V souvislosti s lokalizací se objevil ještě jeden aspekt hodný pozornosti. U každého scénáře je úvodní a závěrečný text nejen zobrazen, ale současně přečten jako voice–over. Zatímco u základní hry je i tento voice–over česky, u obou lokalizovaných rozšíření je pouze anglicky. Bohužel jej nelze předčasně ukončit, takže nezbývá než počkat, až skončí, a pak v klidu přečíst nahlas český text. Vzhledem k problémům, jaké nastaly v případě lokalizace psaných textů, se tomu ale nelze divit.

Cena

Cenová politika u Panství hrůzy a jeho rozšíření je taková, mírně řečeno, velkorysá, co se výše ceny týká. Lidově řečeno – stojí to majlant. Nicméně problém s největší pravděpodobností nebude u distributora, firmy ADC Blackfire Entertainment, ale přímo u vydavatele – Fantasy Flight Games. Když si totiž najdu anglickou verzi Panství třeba na Amazonu, připočítám cenu za dopravu a dovozní clo do České republiky a použiju aktuální převodní kurz, tak se dostanu na částku cca 3000 Kč, což je rozhodně více, než za kolik se u nás lokalizovaná verze prodává i v kamenných obchodech. Pro Děsivé výpravy pak stejným postupem dostávám cenu cca 1850 Kč, což je opět více než za lokalizovanou verzi. (Pro srovnání: Velmi podobné, pouze o pár desítek korun vyšší ceny dostaneme i u Pána prstenů: Putování po Středozemi.)

Takže takovouhle „pálku“ chtějí za Panství hrůzy (a podobné hry) už samotné FFG. Můžeme se ptát: Je ta cena adekvátní? Vezměme si, že v základní hře za cca 2300 Kč získáme šest scénářů (čtyři z druhé edice, z toho jeden úrovně spíše tutorial, a dva z Konverzní sady), u Svatyně soumraku za cca 730 Kč dva a u Děsivých výprav za cca 1530 Kč další tři. Celkem tedy jedenáct scénářů za cca 4560 Kč. Jistě, nejsou to jenom elektronické scénáře v aplikaci, ale i doplňkový materiál – hrací desky, figurky, žetony, karty, v neposlední řadě i samotné krabice atd.

Zjednodušeným výpočtem se dostáváme na cenu cca 410 Kč za scénář. Každý budeme hrát (snad s výjimkou prvního) určitě aspoň 2 hodiny a většinu z nich i vícekrát, protože se nám napoprvé nepodaří splnit cílový úkol. Pro zjednodušení budeme počítat na první scénář 1 hodinu a na ostatní 2 hodiny, přičemž polovinu z nich budeme hrát dvakrát. Dopočítáme se tak 31 hodin hraní. Jedna hodina nás pak vyjde na cca 150 Kč. Což je zhruba úroveň, za kterou lze pořídit hodinu hry u různých deskových únikovek (které kolikrát neobsahují víc než balíček karet). To už nevypadá tak hrozně, pokud tedy nepovažujete cenu 150 Kč za hodinu hraní i tak za příliš velkou. Na druhou stranu např. u Gloomhavenu jsem se velmi hrubým odhadem na základě údajů z různých diskuzí (protože jsem ho nikdy nehrál) dostal na cenu zhruba desekrát menší. Otázkou však je, nakolik můžeme srovnávat Panství hrůzy zrovna s Gloomhavenem. A už vůbec ho nemůžeme srovnávat s žádnou z euroher, které lze hrát opakovaně až do omrzení a cenu za hodinu hraní tak bez problémů srazit hodně nízko.

Abych nebyl podezříván z nějakého protežování nebo střetu zájmů. Původně jsem v této kapitole chtěl dokázat, že Panství hrůzy je předražené, byť nikoliv vinou distributora, ale samotného vydavatele. Poté, co jsem si to spočítal, musím konstatovat, že cenou za hodinu hraní se ani Panství hrůzy nevymyká současnému trendu. Protože však toho v krabici dostanete najednou víc, celková cena se nasčítá. I tady tedy platí ono otřepané – záleží na každém, jestli může nebo chce požadovanou částku za tuto hru zaplatit.

Závěrečné zhodnocení

Pokud k Panství hrůzy obecně a k tomuto rozšíření obzvlášť přistoupíte s předsudky, dostanete asi nejednu příležitost utvrdit se hlouběji ve svém přesvědčení. Aplikace si užijete neúrekom, a pokud vás štve, tak to bude, jako kdyby vám otáčeli kudlou v ráně, cena hry a jednotlivých rozšíření vypadá opticky přehnaně na to, jak málo scénářů dostanete, a ne úplně kvalitní český překlad vás zase může podpořit ve vaší animozitě vůči distributorovi.

Pokud si však na předsudky nepotrpíte, nebo je dokážete odhodit, může se všechno jevit trochu jinak. Aplikace za vás obstará většinu otrocké práce a navíc může reagovat na některá vaše rozhodnutí, takže příběh tím získává na variabilitě a svým způsobem i na znovuhratelnosti. Pokud se cena rozpočítá na hodinu hraní, zjistíte, že je na podobné úrovni jako u spousty jiných podobných her, kde to třeba tak na první pohled není vidět. No a ten překlad sice není stoprocentní, ale je naprosto dostačující a bez problémů srozumitelný. A aspoň se hra dostane k větší části zájemců, ne každý je schopný ji hrát v angličtině.

Panství hrůzy má určitě své nedokonalosti, ale i tak je to povedená hra, především tedy pro fanoušky kooperativních her s příběhem (a na svém vlastním příkladu dokazuji, že nemusí být ani milovníkem světa H. P. Lovecrafta). Děsivé vypravy vhodně rozšiřují základní možnosti o tři scénáře a tři nová prostředí a dokazují, že koncept hry je možné použít i na pohybující se objekty. Osvědčené mechanismy bez problémů fungují a nové prvky vhodným způsobem zpestřují hru a výsledkem je celkový pozitivní dojem. Navíc se o něco zvýšila kvalita figurek příšer a jejich uchycení do stojánků, což je také možno kvitovat s povděkem.

Klady

+ Zajímavá, netradiční prostředí

+ Nové herní prvky, které zvyšují zážitek ze hry

+ Aplikace se postará o většinu údržby při hře

Zápory

– Problematická lokalizace

– Opticky vyšší cena