Mini Rogue

hodnoceno 48x (Seznam vlastníků)

Klasika Dungeon Master v mini verzi na vašem stole

Autor: Ellenar | 4.9.2023 | 16

Znal legendy o Šedém vrchu, které si vesničané šeptem vyprávěli, když seděli v bezpečí kolem ohně; už jako malý chlapec jim často naslouchal. Byly to příběhy o pokladech ukrytých v podzemním labyrintu a hlídaných tvory, jejichž jména by nahlas nikdo nevyslovil.

– Jarikovo dobrodružství

Mini Rogue je poměrně rychlý, minimalistický karetní dungeon crawler pro jednoho až dva hráče, který simuluje pomocí karet procházení několika pater kobky (či věže) až k hlavnímu bossovi, jehož zdoláním zvítězíte. Původně hra vyšla v roce 2016 jako print & play, až o pět let později se skrze kampaň na Kickstarteru dočkala krabicového vydání a nyní nám ji přináší vydavatelství Albi v počeštěné verzi. V recenzi se stručně vyjádřím i k rozšíření Hlubiny zatracení.

Krabička velká tak akorát a náznak kubismu

V malé kompaktní krabičce (přibližně velikosti série Malé velké…/Tiny epic…) se nachází poměrně dost různorodého obsahu – pravidla, pomocné „lama karty“, kartonové desky hráčů, 12 speciálních kostek, dřevěné figurky postav, balíček různorodých karet a spousta barevných kostiček ke značení všeho možného. Vše zaplní krabičku tak akorát a zbude ještě místo na rozšíření i všechny promo karty. Uvnitř není žádný insert, ale menší komponenty jsou dodávány rovnou v pytlíčcích, takže ani není potřeba.

Po produkční stránce nemám žádné zásadní výhrady, i když drobnosti by se určitě našly. Pomocné karty mohly být na tvrdém papíru s vyšší gramáží, protože věřím, že při častém používání budou náchylné ke krčení. Běžně toto řeším zalaminováním. Tyto se bohužel na šířku vlezou akorát do krabice a text je zarovnán téměř až ke kraji, takže není možné je zastřihnutím zúžit a po laminaci by se už asi do krabice nevešly. Kostky jsou velice pěkně vyvedené, ale neuškodilo by, kdyby byly trochu větší (mají hranu jen nepatrně přes 1 cm), aby se s nimi lépe manipulovalo. A do třetice, jelikož se s kartami po celou dobu hry dost často manipuluje, ani tam by neuškodila větší gramáž. Avšak není to nic, co by nevyřešilo jejich obalení, které bych rozhodně při plánovaném častějším hraní doporučil. Ačkoli se jedná o solidní výčet, znovu opakuji, že se jedná pouze o drobnosti, které chybí k dokonalosti. Karty i dřevěné kostičky jsou hezky barevné a všechny části hry zdařile plní svůj účel. Při hraní si lze navíc vybrat, zda budete svou postavu reprezentovat velkými kartonovými žetony či vyvedenými dřevěnými meeplíky. Tato redundance je dána tím, že dřevěné figurky byly do hry v kickstarterové kampani přidány jako tzv. „stretch goal“ a za rozhodnutí je ponechat i v retailové verzi mají autoři ode mne malé plus.

Co jsem ale nedokázal v Mini Rogue skousnout a hře opravdu neodpustím, je její grafické provedení. To při prvním shlédnutí během testování nejlépe shrnul můj bratr slovy „to jsem jim to mohl rovnou nakreslit já“. Ilustrace zde opravdu příliš povedené nejsou a s notnou dávkou nadsázky by se daly přisoudit nějakému začínajícímu fanouškovi kubismu. Nejdřív mě napadlo, zda to není pouze stylizační záměr, ale ačkoli bych nerad hanil něčí práci, po shlédnutí jiných her s přispěním stejného autora jsem seznal, že zde ze sebe vydal maximum. Míněno bohužel ne v tom dobrém slova smyslu. Je to můj subjektivní pohled, inu vlastní názor si můžete udělat sami (viz záložka Obrázky v profilu hry, ale pro představu stačí i ty v recenzi). Ani typograficky se nejedná o žádnou parádu – na jedné kartě, ale i všeobecně ve hře lze běžně najít kombinaci dvou fontů v až třech různých velikostech za použití kurzívy i tučného zvýraznění, a to už je prostě moc. Škoda, že při lokalizaci nebyla snaha toto nějak eliminovat a byl striktně dodržen vzhled podle originálu. Jediné, co mohu na vizuálu bez výhrad pochválit, je vydařená ikonografie hry (přestože různých symbolů a značek je ve hře až příliš – k tomu dále v pravidlech).

Grafika                 3/10
Komponenty        8/10

Malá komplexní hra s rychlým spádem a spoustou ikonek

Ze začátku jsem byl z pročítání pravidel celkem rozpačitý. I pro tak malou hru se jedná o asi dvacet stránek formátu přibližně A6 popsaného drobným hutným textem. Hra se snaží být poměrně komplexní – obsahuje boj, testy dovedností, vývoj postavy a spoustu drobných pravidel. Všechny situace popisuje v bodech krok po kroku a musím přiznat, že po prvním přečtení jsem se při začátku hraní trochu ztrácel a musel se v pravidlech ujišťovat, zda situace řeším správně. Například to, jak řešit ten který typ místnosti nebo v kterém případě mohu zaplatit a přehodit kostku postavy a kdy ne, jsem pro jistotu dohledával snad i ve druhé nebo třetí hře. Naštěstí všechny karty obsahují hromadu symbolů pro připomenutí pravidel. Těch jsou bez přehánění desítky a chvíli mi trvalo, než jsem bez neustálého nahlížení do pravidel či pomocné karty zvládl všechny dešifrovat. Naprostý zlom ale nastal přibližně po třetí hře, kdy mi pravidla přešla do krve a konečně jsem si zažil, co která ikonka znamená. V tu chvíli si člověk uvědomí, že pravidla jsou opravdu velice jednoduchá a hraní nabere neskutečné tempo.

Jak se tedy Mini Rogue hraje? Po rychlé přípravě, která zahrnuje výběr hrdiny, nastavení počátečních atributů na desce postavy, náhodný výběr bossů pro celou partii a rozložení karet místností do mřížky 3 × 3 je hra připravena.

Základním principem je vyřešení místnosti, ve které se váš hrdina nachází, načež odkryjete dvě sousední místnosti (vpravo a pod vámi) a vyberete si, do které chcete postoupit. Přesunovat se můžete vždy pouze na kartu místnosti vpravo a nebo dolů. Tímto způsobem se musíte postupně dostat z počátečního levého horního rohu rozložené „mapy“ až vpravo dolů. V tu chvíli musíte provést postup do dalšího patra. Na konci některých pater číhá boss, kterého musíte pro přechod do dalšího patra přemoci. Takto procházíte postupně deset pater kobky nebo věže (záleží, kterou stranu herní desky si vyberete) až narazíte na závěrečného nepřítele: Ogovy ostatky. Po jeho porážce získáte magický rubínový amulet Ogova krev, čímž vyhrajete celou hru.

Různých druhů místností je požehnaně – někdy narazíte na příšeru, se kterou musíte bojovat, jindy na past, které je třeba se vyhnout, na kupce, s kterým můžete směňovat výbavu, truhlici s poklady, kterou je ale třeba nejdříve otevřít, či rozličné chodby a místa, na nichž můžete najít užitečné předměty nebo naopak přijít k úhoně. Většina místností se řeší obdobně – zkouškou dovednosti, která spočívá v hodu všemi dostupnými kostkami hráče (bílé). Pokud alespoň na jedné z kostek padne 5 nebo 6, je zkouška úspěšná a místnost podle toho vyhodnocena. V opačném případě často hráče postihne většinou negativní efekt uvedený na kartě. S tím, že jedna karta místností může mít často více možností vyhodnocení v závislosti na výsledku hodu kostkou kobky (černá).

Ze začátku má hrdina k dispozici pouze jednu kostku a postupným získáváním zkušeností se může dopracovat až ke třem. Boj s bossy i běžnými nestvůrami taktéž řeší kostky. Vždy se střídá hráč a příšera – hráč nestvůře udělí tolik zranění, kolik padlo na všech jeho kostkách. Jedna strana kostky označená křížkem značí minutí, naopak hodnota 6 umožní házet znovu a výsledek sečíst. V boji má hráč navíc možnost zaplatit zkušenostmi nebo životy za výhody, jakými jsou např. přehození kostky, použití schopnosti postavy či efektu nějakého z dostupných lektvarů. Po tahu hráče je na řadě protivník, za kterého hráč hodí jeho (černou) kostkou. Pokud nepadlo 1, utrpí postava zranění ve výši popsané na kartě nestvůry ponížené o hodnotu své zbroje (při výsledku hodu „6“ zbroj nehraje roli), případně se aplikuje další efekt. Takto se kola opakují, dokud jeden ze soků neskončí mrtev. Přišlo mi trochu škoda, že dovednostní hod nemá hráč možnost nijak ovlivnit, jako tomu je v boji.

Přestože jde o relativně malou hru, snaží se vytvořit komplexní zážitek a postihnout spoustu aspektů her na hrdiny, což se jí ve zjednodušené formě celkem daří. Hráč postupně vylepšuje svou postavu získáváním zkušeností, potažmo dalších kostek, musí hlídat, aby měl dostatek jídla při přechodu do další oblasti, postavy mají zvláštní schopnosti, řeší se zbroj, je možné nakoupit lektvary s rozličnými schopnostmi, hrdina může být schopnostmi nepřátel proklet, otráven i oslepen. Možností je vskutku hodně, jen jak již bylo zmíněno, každá z těchto věcí se řeší svým způsobem a má svou vlastní značku, tak toho ze začátku může být na hráče až příliš. Ale to jen do té doby, než si na vše zvykne a pravidla i ikonografi si zautomatizuje.

Je to pouze má domněnka, ale hra se trošku tváří tak, jako by byla primárně vyvíjena pro čisté sólo hraní a varianta dvou hráčů přidaná až později. Při hře jednoho hráče funguje po zažití pravidel dobře a velice rychle odsýpá. Kooperativní způsob hraní není do hloubky propracovaný a kromě přidání lehké možnosti taktizování ve dvou herní zážitek nijak zásadně nemění, avšak funguje taktéž obstojně. Ačkoli vůbec nejsem fanda solitérního hraní, musím přiznat, že zde jsem si hraní v jednom díky zrychlení hry užil více. V překladu jsem nenašel nic, co by mi vadilo, nebylo jasné nebo nedávalo smysl, takže ten hodnotím pozitivně.

Pravidla a překlad     6/10
Herní mechaniky       8/10

Repetitivnost na tisíc způsobů

Variabilita ve hře je skutečně obrovská. Hned ze začátku je možnost vybrat si ze dvou stran desky – kobky či věže, z nichž každá disponuje trochu jiným rozložením pater. Další volba tkví ve výběru hratelných postav. Ta největší rozmanitost přichází s náhodným generováním každé oblasti, kterou je třeba projít, pomocí balíčku karet místností. Rozlosování závěrečných bossů je v každém průchodu opět náhodné.

Hra nabízí i variantu obměny pravidel boje pomocí karty způsobu boje a jako bonus i jednoduchou kampaň, která je ovšem dostupná jen při sólo hraní. Tato přehršel možností zajišťuje, že každá partie hry bude jiná. Otázka je, zda se nějak zásadně změní herní zážitek – tady raději nechám zhodnocení na každém zvlášť. Jsem ten typ hráče, který raději objevuje neustále něco nového, než aby do hloubky neustále procházel jednu a tu samou věc neustále dokola. Po několikerém zahrání se u mě dostavil pocit, že ačkoli se nepřátelé i prostředí, kterým procházím, neustále mění, dělám v podstatě pořád to stejné dokola. Z toho důvodu mne i při hraní za jiné postavy hra bohužel relativně brzo omrzela. Avšak dovedu si představit typ hráčů, kteří rádi prochází dungeon pořád dokola, zkouší různé přístupy a snaží se hrát to stejné pokaždé jinak a do hloubky.

Ještě více možností do hry přináší rozšíření Hlubiny zatracení, které se mi v rámci recenze dostalo též do rukou. Kromě toho, že obsahuje dva nové bossy a několik karet místností, přidává i tři další hratelné postavy a především balíček karet příběhů a s ním zcela nový mechanismus, který do hry vnese další zpestření. V určitých nových místnostech může hra vyzvat k tažení karty ze zmíněného balíčku. Na té je popsán krátký příběh nebo určitá situace. Hrdina poté dostane na výběr z několika možností, mezi kterými se musí rozhodnout. Dole na kartě jsou potom popsány odměny či postih, který obdrží na základě svého rozhodnutí. Ačkoli tento přídavek nepovažuji pro hraní Mini Rogue za esenciální, rozhodně bych jej při hraní doporučil zařadit ihned po zvládnutí základních mechanismů. A možná i rovnou ze začátku, protože krom karet příběhů, k jejichž tažení vyzývají karty místností, nepřináší žádná nová pravidla a hru nijak po pravidlové stránce neztěžuje.

Variabilita         7/10
Rozšíření          9/10

Dojem ze hry i rozšíření

Mini Rogue je malá, ale přesto relativně komplexní karetní hra ve které budete v kůži dobrodruha procházet chodby kobky, bojovat s příšerami, hledat poklady a postupně vylepšovat svou postavu, abyste zvládli na konci hry porazit strážce amuletu a tím zvítězili nad hrou. Ze všeho nejvíc mi připomněla zjednodušenou verzi stařičké počítačové hry Dungeon Master či novějšího odvaru Legend of Grimrock, pouze bez logických hádanek a bohužel i bez silnější herní atmosféry. Grafika se příliš nepovedla a ze začátku bude potřeba dostat pod kůži pravidla. Na druhou stranu i takto malá hra poměrně úspěšně pokrývá spoustu prvků her na hrdiny (vývoj postavy, zbroj, zvláštní schopnosti, proviant, kouzelné lektvary a další). Hraní je po zažití pravidel rychlé, zábavné a to především v sólu. V této variantě bych ji také spíše doporučil, například ideálně v případě, kdy máte chvíli času, chuť si něco zahrát, toužíte projít podzemím a po cestě rozsekat pár monster. Hra je dostatečně variabilní, rozšíření Hlubiny zatracení není nutností, ale určitě stojí za pořízení. Každý průchod kobkami/věží bude jiný – když ne zážitkem, tak určitě průběhem. Nezbývá tedy, než se chopit meče, sesbírat pár lektvarů a otevřít padací dveře u vašich nohou.

Ráno vstali ještě před svítáním, všichni tři vzali své zbraně a zásoby a vyrazili k Šedému vrchu. Dorazili ve chvíli, kdy se slunce objevilo nad obzorem; bylo stále ještě časně ráno. V Órbinově knize bylo napsáno, že vchod do podzemí je na západní straně kopce. Našli ho velice snadno; byl to otvor zakrytý velkým kamenem. Donar vrazil do štěrbiny mezi kamenem a skálou svůj meč, všichni tři se o něj opřeli – a kámen se jim podařilo odvalit…

Celkové hodnocení:      8/10

Klady
+ spousta prvků z RPG her v takto malé hře
+ poměr cena/výkon
+ po zažití pravidel má hra spád
+ velká variabilita
+ krátká herní doba

Zápory
– vizuální stránka
– spousta menších pravidel, která je třeba si zažít
– jakmile najdete správnou strategii, není těžké vyhrávat
– může se stát, že časem omrzí