Počet hráčů: | 1–4 |
Doporučený věk: | od 14 let |
Herní doba: | 60 min (reálná data) |
Herní svět: | Sci-fi |
Herní kategorie: | karetní hra |
Čeština: | v balení hry |
Vydavatelé: | |
Autoři: | Jacob Fryxelius Nick Little Sydney Engelstein |
Rok vydání: | 2021 |
Dostupnost: | 12 obchodů (cca 849–899 CZK) |
Sdílej: |
Autor: martinsun | 12.2.2022 | 14
Tato recenze vznikla jako součást Recenzního programu Zatrolených her. Recenzovaná hra byla poskytnuta vydavatelem (resp. distributorem).
Více informací o Recenzním programu | Všechny recenze sepsané v rámci Recenzního programu
Velký konvoj se zásobami nám pomůže rozběhnout naší farmu. Mrazuodolné houby zajistí dostatek surovin pro kvalitní půdu. Poslední geologické průzkumy ukazují, že v kopcích nad farmou se nacházejí obrovská ložiska nerostů. S nimi rozjedeme produkci a osídlíme další marsovské pláně.
Stejně jako ve velkém bratrovi Mars: Teraformace (MT) se i ve hře Mars: Teraformace – Expedice Ares hráči stávají zástupci jedné z korporací, které se snaží teraformovat Mars pomocí naplnění hlavních faktorů pro život (kyslíku, teploty a vody na planetě). Na rozdíl od MT zde centrální herní plán nepřináší žádné vítězné body, protože na něj hráči neumísťují bodovací komponenty. Valná většina hry spočívá ve vybudování silného bodovacího enginu na kartách.
Vítězem hry se stává ten hráč, který má nejvíce vítězných bodů ve chvíli, kdy dojde k naplnění všech tří faktorů.
Doprostřed stolu se položí hlavní hrací deska a na ni se lícem dolů naskládají všechny destičky oceánů. Vedle desky se položí destičky fází. Každý hráč si vezme 8 karet projektů a ze dvou karet korporací si zvolí jednu. Na své hrací desce si nastaví příjem surovin a dobere si počáteční hotovost podle zvolené korporace. Následně si vezme 5 karet fází ve své barvě.
Hra probíhá v kolech, která se skládají ze tří kroků:
1. Plánování:
Každý hráč tajně vybere fázi, kterou chce hrát, a její kartu položí před sebe lícem dolů. Následně všichni hráči naráz otočí vyloženou kartu fáze.
2. Vyhodnocení jednotlivých fází:
Postupně se v daném pořadí vyhodnocují jednotlivé fáze, které byly v daném kole zvoleny kterýmkoliv z hráčů.
Hráči, kteří zvolili aktuálně hranou fázi, čerpají výhodu této fáze (ta zesiluje její efekt). Ostatní hráči hrají její základní variantu.
3. Konec kola:
Hráč smí mít v ruce maximálně 10 karet projektů, nadbytečné musí prodat. Poté začíná nové kolo další fází plánování.
V průběhu hry budou hráči získávat žetony lesů – každý přináší 1 vítězný bod a navíc zvedá úroveň kyslíku o 1. Žetony oceánu leží od začátku na herním plánu a nezískávají se, ale hráči je otáčejí, za což ihned získají jeden vítězný bod („teraformační rating“, TR) a navíc odměnu, která je zobrazena na lícové straně žetonu.
Hra končí ve fází, kdy všechny hlavní faktory dosáhnou své maximální hodnoty. Výsledné body jsou součtem dosaženého teraformačního ratingu (roste vždy po zvednutí jakéhokoliv hlavního faktoru daným hráčem), bodů na zahraných kartách a bodů za získané žetony lesů.
Z krabice na mě vykouklo velké množství karet projektů, které mají skvělé grafické provedení a bavilo mě se na ně hlavně v prvních partiích hry dívat. Pak už jsem karty bral spíše tak nějak automaticky.
Jak hlavní herní deska, tak i desky hráčů jsou z velmi solidního kartonu. Desky hráčů navíc z dvojitého, takže do nich krásně zapadnou ukazatele produkce surovin. Ty jsou reprezentovány průhlednými kostičkami v barvě hráče.
Samotné kostičky surovin jsou stejně jako u klasického MT reprezentovány různobarevnými a různě velkými kostičkami surovin.
Vyloženě mě potěšilo, že jsou suroviny rozděleny do dvou plastových krabiček, které jsme při přípravě rovnou přemístili na stůl a začali hrát. Prostě komfort nejen při chystání, ale i v průběhu celé hry. Navíc na dosah ruky pro všechny hráče na dvou stranách stolu.
Jednotlivé karty projektů na sebe krásně navazují a vy v průběhu hraní cítíte, že svými kartami ovlivňujete dění na Rudé planetě. Pokud nám karty přály a my jsme byli schopni hrát karty, které patří do jedné frakce, atmosféra rozvoje se ještě více zesilovala. Prostě, když mi v jedné hře chodil vesmír, tak to šlapalo. Není nad to, když na začátku hry vynesete velký konvoj, který vám hned vystřelí produkci nahoru, postupně jej doplníte trestaneckými koloniemi a do toho se k vám přidá loď plná kolonistů a přinese body (navíc pokud máte ještě na vesmírné karty slevu za titan). Podobná komba zažívali mí spoluhráči zase v jiných oblastech.
Pravidla jsou jednoznačně velmi dobře napsána. Po jejich přečtení ihned víte, co máte dělat a můžete se rovnou pustit do hraní. Pokud jste již staří harcovníci a znáte původní MT, naleznete v krabici zkrácenou verzi pravidel. Ta je velmi trefně pojmenována Raketový start, vysvětluje rozdíly Expedice Ares oproti původní verzi a v kostce shrnuje základní principy hraní. A pokud by i tohle bylo málo, jsou k dispozici lama karty – jedna pro každého hráče.
Kdyby taková pravidla měla většina ostatních her na trhu, už nikdy bychom nemuseli řešit, že někdo něco nepochopil… :-)
Sólo mód se hraje velmi podobně jako základní hra. Je obsluhován velmi jednoduchou mechanickou Automou, která si v každém tahu náhodně zvolí jednu fázi a ta je také hrána.
Zásadní rozdíl je, že se celá hra hraje na 25 kol, během nichž musíte všechny tři hlavní faktory dostat na maximum. A právě tato skutečnost sólo hru výrazně odlišuje od hry s více hráči. První hru jsem projel na plné čáře: měl jsem sice docela pěkné body, ale faktory ani ne v polovině. A to jsem hrál na nejlehčí obtížnost (obtížnosti jsou ve hře celkem tři).
Poučen z předchozích nezdarů jsem na to šel jinak. Všechny projekty, které přidávaly body, šly ihned na prodej, zaměřil jsem se na akce a zvedání hlavních faktorů. I tak jsem vše dokončil až v posledním možném kole. A to jsem si ještě lehce pomohl tím, že jsem se o kousek vrátil, abych neměl přeplněný kyslík a místo toho jsem doplnil chybějící teplotu.
Každopádně sólo mód extrémně závisí na tom, jaké vám přijdou karty, jak se „potkávají“ se zaměřením vaší korporace a také na tom, jak často vy i Automa zvolíte stejné akce. Nicméně je to skvělá, i když vůbec ne lehká zábava a já se těším na další běhy.
Ve dvou hráčích už je to Mars jak má být. Při volbě fází přemýšlíte, co asi zvolí váš soupeř. A většinou to i vychází. Vzájemně se doplňujete. A i pokud jsme hráli každý jinou strategii a zaměřovali jsme se na jiné aspekty hry (např. já měl minimum akcí na kartách a kolega naopak akcí spoustu), nakonec jsme skončili s velmi vyrovnaným skóre.
Jediná věc, která je ve hře dvou hráčů docela zbytečná, jsou destičky fází. Stejně jako při sólo hře jsme je nakonec přestali používat a orientovali jsme se podle otočených karet – uhlídat dvě karty není žádný problém.
Při hře dvou hráčů se velmi ukazuje, že Expedice Ares je multiplayer solitér hrou. Nemáte šanci sledovat, co si buduje druhý, a soustředíte se na svůj vlastní engine.
V tomto rozmezí počtu hráčů se naplno projeví síla hraných fází. Sledovali jsme, kdo ze soupeřů je momentálně bez surovin a věděli, že prostě bude hrát produkci. Tento tip většinou vyšel, nicméně u ostatních fází už to tak jednoznačné nebylo. Nejednou se nám stalo, že jsme se tři trefili do stejné akce. Ne, že bychom nedokázali odhadnout soupeře, ale výhoda ze zahrané fáze byla prostě až příliš lákavá. Nicméně i tohle je jeden z aspektů, který hru oživuje.
Také jsme již naplno využívali destičky fází, abychom se rychleji orientovali v tom, co se bude v daném kole hrát.
Hra se ze začátku rozjiždí pomaleji, aby ke konci nabrala rychlost marsovského orkánu. V posledních kolech letí ukazatele nahoru závratnou rychlostí. Tento sprint nás bavil a nutil k optimalizaci tahů, protože jsme věděli, že konec hry se rychle blíží.
V průběhu hry jsme se několikrát přistihli při tom, že jsme si zapomněli zvednout produkci za další zahrané symboly na kartách. Na rozdíl od původního MT se zde vyskytují karty, které zvedají produkci nejen za všechny dané symboly zahrané v minulosti, ale i za ty stejné symboly zahrané v budoucnu. V záplavě karet jsme na ně prostě zapomněli a říkali jsme si, že bychom ocenili, kdyby byl na desce hráče nějaký připomínač. Možná jen výřez, do kterého by se umístila kostička hráče a tím mu připomněla zvednutí produkce.
Promo: velice nás potěšilo 17 karet, které jsou součástí promo balíčku. Nové korporace přidávají další variabilitu hned na začátku hry a 11 karet projektů rozšiřuje již tak bohatou paletu dalších karet. A musím uznat, že pokud nám promo karta přišla na ruku, vždy jsme ji následně zahráli.
10 karet na ruce: V prvních hrách jsme si neuvědomili, že hra omezuje počet karet na ruce. A ano, vím, že je to všude napsáno. :-) Ze začátku to vypadá, že karet nebude nikdy dost, ale postupně jich je dostatek a já měl nejednou dilema, kterou kartu si nechat a kterou zahodit. Bavilo mě zvažovat, zda ji ještě stihnu postavit nebo už ne. Prostě stejné zábavné rozhodování jako ve „velkém“ MT.
Mars Teraformace: Expedice Ares je pro mě hrou, která hned tak neopustí mou sbírku. A to si nechávám i velký Mars. Splňuje vše, co jsem od ní očekával. Herní doba mírně přes hodinu, stejný pocit z dobře vybudovaného komba karet projektů a společná snaha o naplnění hlavních faktorů. Zůstává zde zachována duše původního Marsu, která je vydestilována na dřeň zábavnosti.
Hru rozhodně doporučuji jak začínajícím, tak zkušeným hráčům. Každý si v ní může najít to své. Pokud již doma máte velký Mars, i tak dejte tomu malému šanci. Není to konkurence, je to prostě mladší bratříček. Uvidíte, že vás mile překvapí. Rychlá příprava a výrazně kratší herní doba vám umožní i později večer vyrazit osídlovat marsovské pláně. A velkou výpravu si můžete nechat na odpoledne, kdy bude více volného času.
Pěkně napsané, jen “valná většina hry spočívá ve vybudování silného bodovacího enginu na kartách" není dle mých zkušeností úplně pravda. Ten engine mi přišel hrozně upozaděn, mnohem víc to je o dělání standardních projektů za kredity. Když můžeš kdykoliv prodat kartu za 3 C, tak to jde docela dobře. Rozhodně to platí v sólo hře, která je taková průměrná. Ve dvou souhlas, že byl trochu opruz furt vybírat karty fází (a otáčet destičky fází), ale aspoň si to člověk nesplete. Nejlepší mi to přijde taky v počtu 3+, kdy se toho v jednom kole stane více. Výtku mám ještě na velikosti polí na desce, respektive velikost průhledné kostičky. Jedno mělo být buď větší, nebo druhé menší. A je škoda, že to neudělali taky dvojvrstvé, párkrát jsem si posunutím nebyl jist, kde že teď jsem. A když se na bodovací stupnici sejde víc kostiček na jednom poli, je to taky docela blbý (vím o neoprenové fanouškovské náhradě, ale tohle měli vyřešit už tvůrci).
I tak mám hru zatím na 8/10, ač po prvotním nadšení jsem ji už přes 2 týdny nehrál.
Jo a šíří se tu po fórech zvěsti, že určité kombinace karet a frakcí jsou dost OP. Zatím nedokážu říci.
- - -
píšu o (nejen) sólohraní deskovek: www.instagram.com/solo_boardgaming
@Jonash Máš pravdu, že v sólu tě jakákoliv “jen” bodovací nebo efektová karta zdržuje a v podstatě ti zabije hru, protože to nejde pak splnit. Tam se vyplatí mít co nejvíc karet a prodávat je.
Ve hře více hráčů se nám nestává, že bychom jeli na standardní projekty. Pokud teda na ně nemáš slevu (což je ale tuším jen jedna karta ve hře).
Co se týká středové desky tak zde souhlasím. Políčka jsou moooc malá a je v tom zmatek. A to nejen na stupnicích tepla a kyslíku, ale hlavně na stupnici TR, kde jsou nezřídka dvě a někdy 3 kostky na jenom políčku. Obzvlášť ve 4 lidech.
O víkendu jsem hrál, opět ve 3, s hráči co hráli MT velmi dávno snad 1× a RFtG nehráli vůbec. První hra 2 hodiny, druhá odsýpala rychleji - asi 90 minut. S tímto jsem celkem spokojený.
Opět se vyskytuje “syndrom” malátného rozjezdu a “hektického” dojezdu. Začátek je pomalý, zpravidla chybí zdroje na silnější karty, respektive karty s nějakým prima přínosem pro pozdější bodování. Naopak, po překonání onoho “pomalého” období se proces začne prudce zrychlovat. Ten “engine building” ve hře si člověk moc neužije, byť svůj smysl má a bez něj se IMO nedá vyhrát (nebo hodně těžko).
Jakkoli si “stěžuji” (stýskám, “fňukám”) tak se mi hra (alespoň ve 3) líbí. Plně mi nahrazuje mnohem delší “klasický” MT, který trpí víceméně stejnými syndomy, snad jenom ten “engine building” trvá déle a tak má smysl do něj investovat více úsilí.
Podobně jako v RTfG je potřeba sledovat jak na tom jsou protihráči a co tedy asi budou hrát. Jestli se můžu spolehnout, že mi třeba spustí akce, nebo si je mám raději spustit sám. Oproti RTfG [#Dobyvatelé vesmíru] mi možná chybí druhá varianta produkce, která v RTfG zrychluje bodová zisk a ukončení hry. Zde by to podle mě mělo být více dané akcemí modrých karet. Tedy akce na modrých kartách by měly pomoci s tlačením teraformace. To tam skutečně je. Akorát potom zase na tyto akce nejsou zdroje…
Tak trochu mi z toho vyplývá a spoluhráči mě v tom svými poznámkami utvrdili, že příliš moc záleží na tom, co přijde za karty do ruky. Ne že by ta hra byla nevyrovnaná. To snad ani ne. Ale nedá se spolehnout, že se podaří vyrobit šikovné kombo. Prostě proto, že šance na obdržení více potřebných karet je nepatrná. To už se lépe dělají komba v RTfG.
EDIT:
Středový herní plán je špatný. kostičky (nejenom hráčské bodovací) po něm nepěkně kloužou. Dílky na stupnicích neodpovídají průhledným ukazatelům. Průhledné ukazatele jsou mizerně vidět.
Žetony na indikování fází mi přijdou úplně zbytečné. Vůbec je nepoužíváme, to by akorát zdržovalo nebo spíše překáželo na stole. Jsou tak nějak divně podél plánu, kam se vlastně nevejdou.
MTG Amonkhet - Planeswalker Deck Gideon a Liliana
Akt. cena: 25 €
Končí za: 2 dny