Mare Nostrum

hodnoceno 32x (Seznam vlastníků)

Mare Nostrum - moje nedokonalá deskoherní babička

Autor: Lukasino | 20.12.2021 | 1

Ani Osadníci, ani Carcassonne. Právě Mare Nostrum je hra, která mne přivedla v osmi letech ke stolním hrám. Hru jsem miloval, a přestože u nás nikdy v češtině nevyšla, dostal ji jedny Vánoce pod stromeček. Přestože jsem odehrál nespočet partií téhle area control hry a prožil u ni nezapomenutelné chvíle, zpětně ji hodnotím jako velmi nedokonalou. Proč? 

1. Pravidla hry mají silné mezery. Originální pravidla mají zhruba 5 stran, ze kterých následně vznikly překlady o výrazně vyšším počtu. Díky tomu jsem se za roky hraní setkal s výraznými pravidlovými odlišnostmi. 
2. Hra je příšerně mechanická. Na to, do jak poutavého prostředí je hra zasazena, máte na výběr žalostně málo akcí. Budovat můžete dohromady 9 různých komponent, které jsou na vlas shodné se soupeřovými. 4 komponenty mají navíc prakticky shodný efekt (karavany, trhy, města a chrámy). Obchodní fáze navíc nedává v prvních kolech absolutně smysl a i po zbytek hry funguje jen k účelu zbavit se surovin, kterých máte hodně a možná získat některou, kterou nemáte. Hru pak neskutečně zdržuje vracení surovin původním majitelům. Podobně unyle působí i bitvy, které působí nemastně neslaně. Útočit na přesilu se nevyplatí, soupeř vás nemá šanci, například zahráním nějaké zákeřně syslené karty, překvapit. Díky tomu, že hra není nijak ohraničena a zkrátka „se hraje, dokud někdo nevyhraje“, protáhne se jedna partie i na nepříjemně mnoho hodin.
3. Hra je nevyvážená. Co na Mare Nostrum hodnotím pozitivně, jsou speciální efekty počátečních postav. Ovšem ziskem prvního „hrdiny“, nebo „divu světa“ se hráč může stát prakticky neporazitelným (viz karta Trojská Helena). Ziskem některých hrdinů, jejichž výběr není nijak omezen, tak dochází ke zbytečnému „snowballingu“, který vítěze prakticky určuje ziskem první karty. Za mých mladých let byl hráč, který si pořídil zmiňovanou „Helenu“ prakticky odsouzen ke zničení ostatními hráči. Některé jiné karty mi nedávají přilišný smysl, například karty přidávající hráči do součtu v boji o „lídrovské karty“ +2, nebo alexandrijský maják, který je ve fázi hry, kdy se hráči karet hrdinů zmocňují, prakticky k ničemu.

Speciální kapitolou jsou pak schopnosti samotných frakcí. Neuvěřitelně nevyváženou frakcí je Římská říše, která jednoduchou matematikou dokáže sousední Řecko smazat z mapy během pár tahů. Stavba jedné legie je totiž výrazně levnější, než u jiných hráčů. Ve hře je frakce Řeků zvýhodněna pravidlem o „řecké námořní blokádě“, ta však s militantně silnějším Římem na pevnině neudělá nic. Řekové tak mohou „zdrhnout na moře“ a maximálně tak obsadit dvě políčka měst na sousedních ostrovech. Možná někdo vznese argument, že Řecko využívá stejné „slevy“ pro tvorbu námořních jednotek, stále bychom však měli mít na paměti skutečnost, že zdroje leží na pevnině a ovládáním mořských území může, dle mého výrazně slabší, Řecko tak možná blokovat námořní rozpínavost jiných frakcí. 

Mare Nostrum je hra, která tvoří pilíř mé deskoherní „kariéry“. Zažil jsem při jejím hraní spoustu zábavy, dnes už bych ji ovšem ze skříně nevytáhl a raději si místo toho dal Scythe, Hru o trůny, nebo jiné perly, na které se těším, jako jsou Střet civilizací, nebo třebas i někdy Twilight impérium.