Krvavý trůn

hodnoceno 66x (Seznam vlastníků)

Kujme pikle obvyklé i neobvyklé

Autor: Shark | 9.7.2021 | 7

Jestliže panovník zemře bez přímého dědice, jsou dva potenciální uchazeči o trůn problém. Tři již představují neštěstí, čtyři tragédii a pět katastrofu vpravdě biblických rozměrů.

Ve hře Krvavý trůn se ocitnete v pozici hlavy jednoho z významných rodů, usilujícího zmocnit se královského majestátu. K dispozici máte oddané služebníky, kteří se pro vaše blaho nezaleknou ničeho, stejně jako okamžité či dlouhodobé akce, jimiž budete kazit plány soupeřů. Bude jen na vás, zda zvolíte cestu rychlých úderů nebo spíše déle trvajícího plánování. Musíte jen doufat, že jste si vybrali správnou strategii.

Herní komponenty

Nejdůležitějším prvkem hry jsou karty. Jedná se o pět identických sad, jež se liší pouze barvou a heraldickým symbolem na rubu. Oproti běžným kartám jsou sice vyšší a užší, ale tento formát je jako šitý na míru způsobu jejich používání, kdy vám na stole bude vznikat řada karet. Ta může v jednu chvíli obnášet třeba i deset karet, a zde je již úspora místa vcelku žádoucí. Naleznete na nich spíše pochmurné kresby odkazující na období přechodu mezi středověkem a novověkem (hra se v originále jmenuje Oriflamme a je situována do pozdně středověké Francie). Jejich styl ovšem velmi výstižně navozuje atmosféru vlastní hry.

Vedle karet v krabici naleznete ještě kartonový žeton prvního hráče, ukazatel směru hry a velké množství žetonů bodů vlivu. Ty jsou zároveň měřítkem úspěšnosti: kdo jich na konci hry bude mít nejvíce, stává se vítězem a novým vládcem.

Na tomto místě musím pochválit i zvolenou formu balení hry. Nemá totiž obvyklé víko nasazované seshora, ale krabička s herními komponenty se zasouvá do obalu z boku, takže při přenosu nehrozí nechtěné otevření a vysypání veškerého obsahu. Díky tomu také nemusíte žetony balit do sáčků a krabička během hry poslouží i jako praktické úložiště, z něhož si žetony budete brát.

Herní mechanismy

Krvavý trůn patří ke hrám, u nichž jsou pravidla popisující průběh hry velmi jednoduchá, ale současně vyžadují hlubší pochopení komponentů, v tomto případě karet. Partie se skládá celkem ze šesti kol, v nichž hráči nejprve zahrávají po jedné kartě a následně zahrané karty vyhodnocují.

Jak již bylo řečeno výše, každý hráč má k dispozici celkem deset karet. Před začátkem hry si z nich náhodně vybere sedm, ze kterých bude mít možnost šest reálně zahrát. Jakmile přijde na řadu, musí jednu kartu vyložit lícem dolů, přičemž má k dispozici zpravidla dvě možnosti:

• Může novou kartu vyložit na začátek nebo konec společné řady dosud zahraných karet. Tato alternativa se pochopitelně neuplatní, jestliže se jedná o začínajícího hráče v úplně prvním kole, resp. v některém z pozdějších kol, pokud byly všechny předchozí vyložené karty nějakým způsobem odstraněny.
• Může novou kartou překrýt některou ze svých dřívějších karet a vytvořit tím tzv. štos. To lze samozřejmě opět jen v případě, že má alespoň jednu kartu vyloženou z předchozích kol.

Jakmile tak všichni učiní, dojde k vyhodnocení karet ve hře. Nyní se ve směru daném příslušným žetonem rozhoduje každý hráč postupně u všech svých vyložených karet, jak s nimi naloží. V tuto chvíli je rozhodující, zda karta leží lícem dolů nebo nahoru.

U karty lícem dolů si může vybrat, zda ji nechá takto a položí na ni žeton bodu vlivu (v naší herní skupině se pro tuto proceduru vžilo označení „nabíjení“). Tento krok sice oddálí její zásah do hry, ale v případě pozdější aktivace připadnou jejímu majiteli všechny nastřádané body (a jak se ukáže později, některé karty mají tento prvek provázaný se svými schopnostmi).

Druhou možností je otočení dané karty lícem nahoru a vyhodnocení jejího efektu. Pokud byla karta již na začátku kola lícem nahoru, připadá v úvahu pouze využití její schopnosti. Tomu se nelze vyhnout, i kdyby to mělo pro daného hráče negativní dopad. Jakmile se takto vyhodnotí všechny karty ve hře, přesouvá se žeton začínajícího hráče doleva a vše se opakuje dále až do posledního kola.

Pro úspěšné hraní Krvavého trůnu je tedy nezbytné dobře znát jednotlivé karty a jejich efekty. Dělí se na dvě hlavní kategorie: postavy (po otočení a vyhodnocení zůstávají ve hře, a dokud nejsou vyřazeny, aktivuje se jejich schopnost opakovaně každé kolo) a pletichy (po otočení a vyhodnocení se vyřazují ze hry).

Důležitým herním mechanismem je právě zmíněné vyřazování karet. Kdykoli se podaří efektem některé karty vyřadit jinou, získá ten, kdo je za vyřazení odpovědný, 1 bod vlivu. Z celkem šesti postav mají dvě jako hlavní úkol vyřazovat jiné karty. Zbrojnoš likviduje jednu ze sousedních karet, zatímco Lučištnice musí odstranit kartu na začátku nebo na konci řady. K vyřazování slouží rovněž pleticha Vražda, jež umožňuje odstranit jakoukoli jinou kartu ve hře.

Další možná strategie zahrnuje získávání bodů vlivu bez nutnosti vyřazovat. Pro tento účel se hodí hned tři postavy. Následník vám přinese 2 body vlivu při každém vyhodnocování, jestliže není otočený žádný jiný Následník. Lord je zase nejmocnější, pokud je obklopen svými příznivci. V jeho případě získáte 1 bod vlivu za samotného Lorda a za každou další vlastní kartu, která se nachází vedle něj (bez ohledu na otočení). Pokud naopak chcete získat body vlivu a současně ostatním zaškodit, sáhnete po Špehovi. Ten totiž sebere 1 bod vlivu vlastníkovi některé sousední karty. Z hlediska pletich je třeba na tomto místě zmínit Léčku a Spiknutí. U obou karet se vyplatí jejich otočení co nejvíce odkládat, i když pokaždé z jiného důvodu. Jestliže totiž odhalíte Spiknutí, získáte dvojnásobek bodů vlivu, než kolik je na něm momentálně žetonů. Jak již název napovídá, u Léčky naopak budete mít zájem na tom, aby se ji pokusil odstranit některý z protihráčů. Odměna je v tomto případě sladká: 4 body vlivu a odstranění „útočící“ karty.

A na závěr zbývají dvě karty, jež sice samy o sobě žádné body nepřináší, ale skvěle se hodí pro manipulativní taktiku. Imitátorka kopíruje schopnost libovolné sousední odkryté postavy. Jestliže se ocitne ve výhodné pozici, dokáže spustit doslova žeň bodů. Představte si například situaci, že jsou vedle sebe vyloženy libovolná vaše karta, vedle ní váš Lord, vedle něj vaše Imitátorka a vedle ní další vaše karta. Pokud se vám podaří toto kombo aktivovat, získáte jen z něj celkem 6 bodů vlivu v jediném kole. Pleticha Královský výnos zase umožňuje přesun jedné karty v rámci řady. Tím pádem je možné například vaši kartu, která již byla v daném kole vyhodnocena, přesunout za Královský výnos, takže bude možné ji aktivovat znovu. Stejně tak ale můžete cizí kartu přemístit před Královský výnos, čímž se v daném kole nebude hodnotit vůbec.

Samostatnou zmínku si zaslouží mechanismus štosování karet. Karta, jež je zakrytá jinou, získává totiž výhodu i nevýhodu. Výhodou je, že na ni nepůsobí akce jiných karet, zejména pak pokusy o vyřazení; všechny takové efekty se musí nejprve „vypořádat“ s vrchní kartou. Nevýhodu naopak představuje skutečnost, že k dané kartě nemáte přístup: nedostanete z ní body vlivu a nemůžete aktivovat její schopnost. V případě vhodného navrstvení karet však zase můžete spustit řadu vlastních efektů, aniž by vám je někdo přerušil. A to určitě potěší.

Dojmy ze hry

Jak již bylo řečeno výše, vlastní pravidla hry nejsou složitá. Jejich text se včetně popisu schopností karet vešel na pouhé čtyři strany. Z hlediska srozumitelnosti a úplnosti by však šla určitě napsat lépe a jasněji. Mezi „nešvary“ vycházející již z anglické verze stojí za zmínku například nejednoznačný popis schopnosti Následníka, jenž se odvolává na formulaci „se stejným jménem“. Avšak teprve z popisu Imitátorky se lze dovtípit, že se tato formulace vztahuje pouze na Následníky (resp. Imitátorky), a nikoli na situaci, kdy jsou ve hře vedle jednoho Následníka například dva Zbrojnoši. U Lučištnice by se zase hodila zmínka o tom, že může vyřadit i sebe samu, pokud se nachází na kraji řady.

V českém překladu byl nešťastně zvolen termín „žeton směru hry“, ačkoli jeho funkce není určovat to, v jakém pořadí přichází hráči na tah, ale v jakém pořadí se vyhodnocují vyložené karty. V tomto případě by bylo vhodnější použít například termín „žeton směru vyhodnocování“, jenž odpovídá anglickému originálu (Resolution Direction Tile). A navíc nakonec zjistíte, že ho vlastně vůbec nepotřebujete. Směr vyhodnocování karet se totiž po celou hru nemění a z praktického hlediska je třeba pouze vědět, kde je začátek a kde konec karetní řady. Z toho vyplývá, že drtivá většina hráčů si pravděpodobně zvolí zažitý směr zleva doprava.

Tyto skutečnosti však představují pouze drobnější komplikace, jež na hru samotnou mají relativně malý vliv.

Co se týče vlastního hraní, bez nadsázky mohu říct, že každá partie Krvavého trůnu bude výrazně jiná. Zásadní vliv na váš herní styl budou mít samozřejmě karty, jež dostanete k dispozici na začátku. Pokud mezi nimi budou převažovat vyřazovačky, budete hrát spíše přímočaře a rychle. V případě, že budete mít plnou ruku manipulativních intrik, zase zvolíte spíše opatrnější přístup a klamání. A v neposlední řadě je důležité, s jakým mixem karet nastoupí do partie vaši protihráči. Nezapomeňte si proto kontrolovat, jaké karty dosud zahráli, a jaké tedy ještě mohou mít k dispozici.

Ve hře rozhodně upotřebíte schopnost vcítit se do myšlení soupeřů a odhadnout, co mají v úmyslu a jak jim v tom co nejúčinněji zamezit. Jestliže jste si oblíbili hry jako Hamouni, Bezva finta či Bloodborne: Karetní hra, kde máte bez úspěšného odhadu protihráčů mnohem těžší život, mohl by vás Krvavý trůn oslovit.

Hra je rovněž jako stvořená pro ty, kdo rádi sestavují efektní karetní komba, která jim přináší výrazné zisky (viz příklad s Lordem a Imitátorkou výše), nebo jimiž mohou ostatním zatopit, jako třeba těmito způsoby (ke všem popsaným situacím v našich partiích skutečně došlo):

• Zařídit, aby se cizí Špeh ocitl mezi dvěma dalšími kartami svého vlastníka, a tak okrádal pouze sám sebe.
• Dostat cizí Imitátorku vedle Zbrojnoše téhož hráče tak, aby vedle nich byly jeho další dvě karty, v ideálním případě dosud neodhalené.
• Nastavit rozmístění karet tak, že cizí Lučištnice bude muset odstranit jednu ze dvou karet svého vlastníka (v ideálním případě bude jednou z nich dosud neodhalené Spiknutí s velkým počtem nastřádaných žetonů a druhou Léčka).

Je pravda, že ne vždy se vám taková manipulace podaří, ale když už k tomu dojde, stojí to za to. A u hry tohoto druhu jsou nezapomenutelné zážitky pomyslnou třešničkou na dortu.

Závěrečné zhodnocení

Krvavý trůn lze bez většího zaváhání zařadit do kategorie „velká hra v malé krabičce“. S relativně skromným obsahem vám poskytne velkou porci zábavy v kombinaci strategického plánování, odhadování záměrů soupeřů a efektivního provádění mnohdy (herně) drsných akcí. Navíc se může pochlubit i příjemnou herní dobou (na krabičce uvedených 20 minut odpovídá našim zkušenostem i v plném počtu hráčů), ačkoli v případě déle přemýšlejících hráčů a některých karetních kombinací se může natáhnout až na dvojnásobek. Hra funguje dobře v jakémkoli počtu hráčů, přestože platí, že čím více hráčů, tím nevyzpytatelnější průběh partie. Vydavatelství Albi tak přineslo na český trh velice zajímavý kousek, který se neztratí ve sbírce příležitostných hráčů ani ostřílených deskoherních veteránů.