King Arthur - Das Kartenspiel

hodnoceno 0x (Seznam vlastníků)

Opomenutý Artuš

Autor: Shark | 6.5.2012 | 1

Tato jednoduchá, ale rozhodně ne primitivní karetní hra nás zavádí do dob vlády krále Artuše. Anglie je sužována nejrůznějšími nebezpečími a jeho bojovníci se mají co ohánět, aby tento nápor zvládali odrážet. Hráči se stávají veliteli rytířů, které posílají do bojů s nepřáteli a k plnění často legendárních úkolů, za což získávají vítězné body. Kdo jich má na konci hry nejvíce, stává se vítězem a nejslavnějším hrdinou kulatého stolu.

Herní materiál

Herní materiál se nachází v relativně úsporné krabici a kromě žetonů pečetí, které se využijí až jako rozšiřující prvek, ho tvoří tři druhy karet. První z nich představuje protivníky artušovských rytířů: každý z nich má svou sílu a barvu, která ho řadí k jedné ze čtyř skupin: temným silám – čarodějům, cizím rytířům, nestvůrám nebo drakům. Dalším druhem jsou karty rytířů, které hráči posílají do boje. A konečně zde máme karty dobrodružství, jež lze získat poražením určitých nepřátel a jež také vynášejí vítězné body.

Průběh hry

Na začátku hry se postupně otáčejí karty protivníků a dávají se pod sebe podle druhů tak dlouho, dokud nejsou od některého z nich vyloženi čtyři. Každý z hráčů poté dostane své první rytíře a může se pustit do hry, protože pravidla jsou jednoduchá a jejich vysvětlení nezabere více než deset minut.

Hráči se postupně střídají v tazích, jejichž průběh je po celou hru stejný. Nejprve může hráč doplnit protivníky, kterým budou rytíři čelit, pokud od žádného druhu nejsou vyloženi čtyři. Postupuje se stejně jako na začátku hry.

Poté se může rozhodnout na jednoho z vyložených protivníků poslat své rytíře. Aby to mohl udělat, musí vyložit alespoň tolik rytířů jedné barvy, kolik je síla nepřítele. Rytíři jsou dostupní celkem ve třech barvách a na každé kartě se objevuje jeden nebo dva bojovníci. Kromě nich jsou k dispozici karty Merlina, jež fungují jako žolíky a dají se připojit k jakékoli barvě. Síla protivníků se pohybuje mezi 1 (nejslabší čarodějové a rytíři) a 5 (nejmocnější drak). Použité rytíře hráč odloží a poraženého protivníka si vezme do ruky.

Pokud má poté správnou kombinaci nepřátel, může se jimi vykázat při absolvování dobrodružství. Tyto karty představují hrdinské činy Artušových rytířů, sahající od turnajů přes potírání lupičů a likvidaci strašlivých nestvůr až po pátrání po Svatém grálu. Pro úspěšné zakončení dobrodružství jsou důležité barvy a síla nepřátel. Někdy je důležitá pouze síla, jindy zase barva, pro další kombinace obojího či jiné specifické podmínky. V závislosti na obtížnosti dobrodružství se pochopitelně mění i jejich bodová hodnota – od 6 bodů za eliminaci loupežníků po 20 bodů za nalezení grálu. Hráč si v této chvíli může vybrat jedno dobrodružství, jehož nároky je schopen splnit, odloží příslušné protivníky a vezme si kartu dobrodružství k sobě.

Na závěr si hráč dobere jednoho rytíře. Alternativně se také může svého běžného tahu vzdát a místo toho si vzít do ruky rytíře dva.

Hra končí ve chvíli, kdy je zabit poslední nepřítel ve hře a žádného dalšího už nelze doplnit, nebo někdo završí předposlední dobrodružství. Poté si všichni sečtou body za svá prožitá dobrodružství a dosud nepoužité poražené nepřátele a kdo jich má nejvíc, stává se vítězem.

A co dál?

Pro zkušenější hráče obsahuje hra rovnou i rozšiřující modul v podobě pečetí. Jejich použití je takové, že v momentě, kdy hráč běžným způsobem přemůže nepřítele, nevezme si ho do ruky hned. Místo toho si ho „rezervuje“ svou pečetí a získá ho až ve chvíli, co byli takto rezervováni všichni nepřátelé daného druhu. Aby se ho zmocnil případně dříve, musí na rezervovaného nepřítele zaútočit ještě jednou (tj. použít znovu odpovídající počet rytířů), resp. vyslat již při prvním útoku dvakrát více rytířů než obvykle. Tato jednoduchá změna dodává hře nový rozměr a může výrazně proměnit její průběh.

Verdikt

V karetní hře King Arthur Reiner Knizia ukázal, že právem patří mezi nejuznávanější herní autory. Pomocí kombinace relativně jednoduchých mechanismů se mu podařilo vytvořit hru, jež nepostrádá zajímavá dilemata a taktické momenty, vycházející ze silných i slabých stránek karetních her. Hráč je tak neustále stavěn před rozhodování: Jakého protivníka porazit, aby tak pomohl maximálně sobě a minimálně ostatním? Vzít si okamžitě dostupné dobrodružství za méně bodů nebo si počkat na výnosnější s tím, že ho mezitím může získat soupeř? Pustit se do boje se slabým protivníkem nebo doufat, že přijdou vhodní rytíři při dalším dobírání? Jedna partie se bez větších problémů vejde do 30 minut, takže není problém dát si odvetu či použít tuto hru jako oddechovku mezi náročnějšími kousky či jako uzavírku herního setkání. Podle mého názoru se navíc jedná o hru, která je mimořádně vhodná pro seznámení úplných nováčků s moderními společenskými hrami (vhodnější než například Bang! či Citadela). Má jednoduchá pravidla, poutavou grafiku, neobsahuje cizojazyčné komponenty. Je proto škoda, že po ní žádné z českých nakladatelství nesáhlo.

Zkrátka a dobře: má co nabídnout začínajícím i zkušeným hráčům a pokud se k ní dostanete, rozhodně doporučuji její vyzkoušení či přímo koupi.