Počet hráčů: | 3–6 |
Doporučený věk: | od 12 let |
Herní doba: | 30 min (reálná data) |
Herní svět: | neuvedeno |
Herní kategorie: | párty hra |
Čeština: | v balení hry |
Vydavatelé: | |
Autoři: | Ondřej Poštulka |
Rok vydání: | 2022 |
Dostupnost: | 7 obchodů (cca 429–449 CZK) |
Sdílej: |
Autor: martinsun | 30.1.2023 | 2
Tato recenze vznikla jako součást Recenzního programu Zatrolených her. Recenzovaná hra byla poskytnuta vydavatelem (resp. distributorem).
Více informací o Recenzním programu | Všechny recenze sepsané v rámci Recenzního programu
Vizionář, střela a srdcař… kdo z nich to tak může být? Martin Luther King, který svými vizemi přepisoval dějiny, a kterého zastřelili nebo Leonardo da Vinci, který vymyslel spoustu nových vynálezů a moderních zbraní? Nebo snad nedostižný Jára Cimrman? Tipnout si nebude vůbec tak jednoduché, jak jsem si na začátku kola myslel…
Hra Kdovíkdo je párty hrou, ve které se hráči snaží co nejlépe napovědět ostatním, jakou postavou jsou, a zároveň sami uhodnout co nejvíce postav, které mají přidělené jejich spoluhráči. Hraje se na tři kola a zvítězí ten, kdo má na konci hry nejvíce vítězných bodů.
Každý hráč si vezme jednu sadu žetonů ve své barvě. Doprostřed stolu se položí herní deska, na kterou se budou pokládat karty postav, a v dosahu všech hráčů se nachystají bodovací žetony.
Hra se hraje na tři kola a každé z nich má 4 fáze.
Po třetím kole se sečtou všechny získané vítězné body a ten kdo jich získal nejvíc, je vítězem celé hry.
Komponentů ve hře není moc, ale bohatě stačí na to, k čemu se používají. A zde mám dvě drobné výtky. Barvy na žetonech hráčů jsou ve velmi podobných spektrech a kamarád, který má drobné problémy s barvocitem, zde viděl jednu barvu místo tří. Prostě červená, rudá a fialová nejsou šťastná volba. Stejně tak i u žetonů s body. Tam jsou alespoň jasně rozlišitelná čísla, která mu pomohla v jednodušší identifikaci.
Druhou výtkou je, že karty utrpěly při rychlovybírání ve fázi výběru nápověd. Zápal byl příliš velký a nejednou se stalo, že hráči chmátli po kartě zaráz a ta se pak docela dost pokrčila. A moc nám nepomohlo ani pravidlo, že kdo chmátne první, tak ji má.
Zde mám poněkud rozporuplné pocity. Obrázkové nápovědy jsou velmi povedené a velmi se podobají ilustracím, jaké najdete třeba na kartách ve hře Dixit. Takže zde jsme byli maximálně spokojeni. Textové nápovědy a karty postav jsou psané pohodovým fontem. Karty postav jsou menší a i při pomíchání se pak dobře třídily od ostatních karet díky jejich tmavému pozadí. Problém mám však s emotikony, které tvoří poslední část nápovědy. I když jsou graficky povedené, nám do hry prostě neseděly. Obzvlášť pokud jsme je hráli namíchané s ilustrovanými napovědami. Emotikon vidím rád v mobilu, ale zde to byla „pěst na oko“.
Když jsme hráli hru v plném počtu hráčů, bylo jasné, že každý z nás byl jednou z postav. Proto, i když nám někdy nápovědy nepřály, jsme velmi často tipovali a občas se i trefili. Byl jsem překvapený, že i v plném počtu hra ubíhala docela svižně a plně obsazený stůl ji neprodlužoval.
Zajímavější to bylo, pokud nás bylo méně. Ve čtyřech lidech jsme si nemohli být jistí, které postavy nejsou ve hře. A nápovědy fakt ne vždy pomohly. Takže střelba vedle byla o dost častější. Zároveň s tím však rostla i sranda a dotazy typu: „Vždyť to přece bylo úplně jasné! Jak jsi to mohl dát zrovna mu?!“
Přiznávám, že když jsem si četl pravidla, říkal jsem si, že mechanika rychlého sebrání karet soupeřům nemůže fungovat. Že je to prostě blbost a hru to bude kazit. A nemohl jsem se mýlit víc. Tento prvek se stal naopak tím, u kterého propukal kolem stolu smích, který doprovázelo brblání člověka, který byl prostě ve výběru příliš pomalý. Ale pozor, hodně záleží na skupině, se kterou to hrajete. Protože jeden sabotér, který řekne, že závodit nechce a bere, co na něj zbyde, dokáže celou hru rozhodit.
Kladně hodnotím, jak hra odsýpá. Na krabici je psáno 30 a více minut. My ji většinou dohráli o dost dříve – kolem 15 až 20 minut. Možná to bude tím, že nás po nějaké chvíli přestalo bavit obšírněji vysvětlovat, proč jsme koho zvolili. Spíš to bylo krátké zdůvodnění, že „kočka přece musí být Marilyn Monroe“ a hotovo.
Celkově jsme se u hry dobře bavili. Ne, že bychom se za břicha popadali, ale dokáži si představit, že hra zabaví hráče na deskoherních akcích (obzvlášť v pokročilejších hodinách a stavech) a zároveň pobaví i úplné deskoherní nováčky. Je rychle pochopitelná s svižně ubíhá.
Nově do svých recenzí přidávám kritérium 2 roků. Na hru se pokusím podívat optikou, kde bude hra za 2 roky. Bude to hra, o které se bude mluvit a bude se dostávat často na stůl nebo prostě zapadne?
U Kdovíkdo vidím, že se zařadí po bok ostatních párty her. Dokáži si představit, že bude ležet vedle krabice Aktivit a Krycích jmen a jednou za čas na něj dojde řada. Ale dost pochybuji, že by to byla hra první volby.
Hru Kdovíkdo doporučuji k vyzkoušení. Sami uvidíte, zda se u vás doma nebo v klubu chytne. Moje mladší dcera mi zrovna dnes říkala, že by si ji ráda zahrála. Takže uvidíte, koho zaujme u vás. A pokud doma nemáte žádné jiné párty hry, Kdovíkdo může být vaší první.
Zatím nebyl přidán žádný komentář...
Prodám deskovú hru: Noc upírů
Akt. cena: 750 Kč
Končí za: 4 dny