| Počet hráčů: | 2–5 |
| Doporučený věk: | od 10 let |
| Herní doba: | 90 min (reálná data) |
| Herní svět: | Fantasy |
| Herní kategorie: | desková hra, vývoj postavy |
| Čeština: | v balení hry |
| Vydavatelé: |  |
| Autoři: | Petr Mikša Roman Hladík |
| Rok vydání: | 2023 |
| Dostupnost: | neznámá |
| Sdílej: |
Autor: martinsun | 5.1.2024 | 9
Tato recenze vznikla jako součást Recenzního programu Zatrolených her. Recenzovaná hra byla poskytnuta vydavatelem (resp. distributorem).
Více informací o Recenzním programu | Všechny recenze sepsané v rámci Recenzního programu
Jsme na povrchu. Akorát nikdo z nás nečekal, že to co jsme zažili v podzemí, byla jen slabá příprava na to, co objevíme zde. Monstra, která drancují vesnice, a není zde nikdo, kdo by je porazil. Tedy NEBYL zde nikdo, kdo by je porazil – teď jsme tu my a jdeme s nimi bojovat. A další se k nám přidají, vím to!
Ve hře Karak II se naši známí hrdinové z prvního dílu dostávají na povrch a musí zemi osvobodit od nestvůr, které ji sužují. Hlavním cílem je porazit temného generála. Hra je opět kompetitivní a hráči musí získat vybavení a naverbovat dostatečně velkou armádu, aby byli schopni porazit finálního nepřítele. Vítězem se stává ten hráč, který nasbírá nejvíce kamenů duší, které za sebou zanechávají nepřátelé.
Každý z hráčů bude mít jednu z postav, se kterými jsme procházeli podzemí už v prvním díle. Postava má osedláno jízdní zvíře, které se tématicky zapojuje do hry a přináší většině postav nějakou speciální vlastnost. Doprostřed stolu se umístí startovní dílek a hra může začít.
Každý hráč má k dispozici dvě akce. Před každou z nich se může pohnout. Pohyb se nepočítá mezi akce. Hráč může:
Hra končí v okamžiku, kdy některý z hráčů porazí Temného generála. Hráči si poté sečtou, kdo z nich nashromáždil v průběhu celé hry nejvíce kamenů temných duší. Vítězem tím pádem tedy nemusí být ten hráč, který sprovodil generála ze světa.
V krabici najdete velké hexové dílky terénů, které jsou z pevného kartonu. Dále jsou zde standees pro každou z postaviček. Každá postava má svoji kartonovou herní desku z dvojitého kartonu, do které si vkládá získané předměty, zaznamenává, jaké budovy má postaveny ve svém městě nebo kolik životů ji ještě zbývá.
Suroviny jsou reprezentovány tvarovanými dřevěnými komponentami. Najdete zde šedé kostičky kamenů, červené jídlo ve tvaru prasete a zelené dřevo ve tvaru lístků.
Další významnou komponentou jsou kostky – každý hrdina má kostku ve své barvě. Navíc jsou zde kostky dalších povolání – ty jsou bílé a rozlišíte je podle barvy symbolů, které mají na sobě. Všechny kostky jsou dřevěné a velmi dobře se v nich orientuje.
Žetony nestvůr jsou z pevného kartonu a jak je již zvykem, jsou losovány z plátěného pytlíku. Ten je z pevného plátna, které je velmi příjemné na dotek.
V krabici najdete inzert, do kterého s přehledem naskládáte všechny komponenty. Sice jsem na začátku hodně přemýšlel, jak to vlastně udělat a kam co dát, ale nakonec jsem na to přišel. Víčko na části se surovinami zajistí, že se nevysypou ani po překlopení krabice. Navíc se tato menší část dá vyndat z krabice a slouží jako zásoba kostek jednotek a všech surovin, takže odpadá nutnost sáčků nebo jakýchkoliv další extra rozdělovačů.
Jediným problémem zůstává nedomyšlený design inzertu pro kostky hrdinů. Spodní dvě kostky z něj prostě nedostanete a buď si musíte pomoci něčím tenkým a kostky nadzvednout nebo vše vysypat, ale pak vám vypadají všechny suroviny a kostky jednotek. Tohle je moc nepovedený designerský fail u jinak skvělého inzertu.
Pravidla jsou lehce uchopitelná a po jejich pročtení nám bylo hned jasné, co máme dělat. První hru jsem hrál s dcerami a ukázala se zde pravidlová klasika při hraní s dětmi a vysvětlováním příliš mnoho detailů dopředu. Prostě mě zastavily a řekly: „Až ta situace, o které mluvíš, nastane, tak nám to prostě řekni!“ A to jsem taky dělal. A na nic jsem v průběhu hry nezapomněl.
K atmosféře nejvíce přispívají postavy známé z prvního Karaku. První dotaz dcery byl, jestli může hrát za svoji oblíbenou medvědářku. Druhá dcera se sháněla po zlodějce a bohužel neuspěla. Atmosféru také dokresluje deska hráče a známý princip, kdy za poražení nestvůry získáte odměnu, která ve většině případů skončí na vaší desce hráče.
Postupně vaše síla roste a máte daleko lepší šance vypořádat se i se silnějšími nestvůrami na mapě. I zde máte stejný pocit narůstající síly jako v prvním díle. Ke konci slabší nestvůry padají pomalu i bez toho, aniž byste museli hodit kostkami.
Atmosféru dokreslují i minipříběhy uvedené u každé postavy v pravidlech. Dozvíte se tak něco víc o tom, co kterou postavu motivuje, a děti se tak s ní mohou sblížit ještě o něco víc.
Navíc jsme si se zálibou prohlíželi ilustrace na dílcích měst – každý dílek města odpovídá danému hrdinovi. Trochu mi to připomnělo starou dobrou počítačovou hru Heroes of Might and Magic, ke které se shodou okolností právě chystá i deskoherní verze.
Do hry jsme se dostali velmi lehce. Začátek na společném startovním dílku vede buď k průzkumu nové krajiny a prvnímu boji nebo těžbě surovin na dílcích sousedících s východem z podzemí. A vzhledem k tomu, že bojem končí tah, těžba byla vždy první volbou. Náhodný los nestvůr velmi často znamenal to, že ten, kdo jako první narazil na nestvůru, ze které se dá získat meč, měl v dalších bojích výhodu a my druzí jsme raději začali stavět město a najímat pomocné jednotky. Na hře oceňuji, že ji právě kvůli jednoduchosti pravidel můžete učit děti za běhu a ony jsou s tím maximálně v pohodě.
Hru jsem přizpůsoboval hraní s mladšími dětmi. Samozřejmě, že můžete ve velkém hrát na co nejrychlejší zisk bodů a poražení Temného generála, ale tím hru pro děti uzavřete a nebudou se k ní chtít moc vracet. Takže stejně jako v předchozím díle jde zde spíš o čas strávený s nimi než o vaši výhru. Tím pádem radíte a optimalizujete i jejich tahy a pak vše odsýpá, jak má. První stavbu, kterou prostě chcete ve svém městě mít, jsou stáje, které poskytují akci navíc. Následuje aspoň jedna budova, která generuje jednotky a pak teleport, který je nás schopen přesunout kamkoliv na mapu. Počáteční nedostatek surovin je v pokročilejší fází hry už jen špatnou vzpomínkou.
Boj, který je založený na hodech kostkou, jsme očekávali – prostě to ke Karaku patří. Zde jsou narozdíl od jedničky použity speciální kostky, které mají na sobě symboly meče(ů) nebo lebky, případně prázdné strany. Nestvůra je poražena, pokud je počet mečů na vašich kostkách stejný nebo vyšší než její síla. Pokud však padne lebka, je hrdina zraněn nebo umírá jednotka, na jejíž kostce se lebka objevila. Tudíž oproti prvnímu dílu musíte kostkami hodit, i když víte, že už jen vaše vybavení samo o sobě přinese kýžené vítězství. Přechod na speciální kostky přijaly děti úplně přirozeně.
Na souboj s posledním padouchem jsme se museli připravit. Pravdou je, že můžete urychlit jeho příchod, když budete co nejvíc objevovat. Což nebyl vždy ten nejlepší nápad – obzvlášť pokud chcete, aby dětští spoluhráči také získali vhodné vybavení na souboj s ním. Samotný souboj velmi často proběhl na několik kol a pak jsme jen počítali body. Musím zmínit velmi špatnou kvalitu stojánku, protože jak samotný Temný generál, tak jeho ochránci – Pretoriáni – v něm skoro vůbec nedrží. Si říkám, jak to bylo testováno. Na nekvalitu narazíte hned při první hře a s každou další je to jen horší.
Jedna z věcí, která nám neseděla, bylo vzájemné škození. Tohle prostě děti odmítaly. Pokud měly na soupeře posílat mor, moc se jim do toho nechtělo. Takže jsme na mor nehráli. Stejně tak kouzlo Chmaták, které bere suroviny soupeři, bylo velmi často odhazováno, protože ho holky nechtěly hrát. Velmi mi to připomíná kouzlo Trn temnoty z prvního dílu, který byl pro nás zbytečností.
Délka hry není příliš ovlivněna počtem hráčů. Tím, že je ve hře přesně daný počet dílků krajiny, zaniká jeden z hlavních důvodů, který by hru natahoval. Trochu se čas natáhne tím, že více hráčů přemýšlí, co bude ve svém tahu dělat, ale není to nijak enormní. Dvě nebo tři akce jsou odehrány svižně, omezením jsou spíš nestvůry na mapě. Chcete si také porazit svůj díl nepřátel a tím získat svůj díl slávy. Ale nestalo se nám, že by jeden hráč vybíjel všechny nestvůry a na ostatní se nedostalo. Maximálně jsme někdy po něm sbírali odhozené předměty a ty pak použili k našim vlastním bojům.
Každá z postav má dvě speciální vlastnosti, které prostě chcete používat. Sympatické je, že alespoň jedna z těch vlastností je spojena s ořem, na kterém postava jede. Pravdou je, že jsme někdy své vlastnosti zapomínali využívat.
Tuším, že se se hrou budeme setkávat i za dva roky. Obzvlášť pokud nám bude dorůstat nová generace hráčů začínající své dobrodružné herní výpravy v katakombách prvního Karaku. Touha prozkoumat, jak to bylo s hrdiny dál, je přece v každém z nás. Na druhou stranu si myslím, že se mladí hráči po nějakém čase vrhnou na komplexnější hry, pro které jim Karak II vystavil solidní základy.
Hru můžu doporučit všem zkušeným průzkumníkům podzemí v prvním díle Karaku. A dál všem, kteří chtějí strávit čas s dětmi nad chytrou hrou. Jedná se o velmi přístupnou rodinou hru, která velmi jednoduchou formou učí hospodaření se zdroji a základním ekonomickým herním principům. Zároveň klade důraz na neustálý postup dál ve hře, protože vítěz bude jen jeden. Ze hry mám pocit, že se jedná částečně o závodní hru – rychlost budování a zisku bodů je zde zásadní.
Dokáži si představit, že doplní polici, na které už pyšně sedí Robin Hood a jeho dobrodružství, Kroniky Avelu a Oltréé. Pro zkušené hráče mám doporučení dívat se po jiných komplexních hrách, pro najímání jednotek mě napadla zrovna hra After the Empire, ale zajisté se najdou i další komplexní hry, pracující s podobným tématem.
A na závěr jedna otázka na vydavatele: První, na co se dcera zeptala bylo, zda budou také figurky i se zvířaty? Moc by se jí líbily a mně vlastně také…
Pěkná a výstižná recenze se kterou se naprosto ztotožňuji. Výřezy ve stojánku na generála a jeho přisluhovače jsem opatlal Herkulesem a standees dole oblepil průhlednou lepenkou. Trošku se to zlepšilo. Na vyšťourání nezbedných kostek hrdinů jsem do insertu zařadil špejli.
Pěkná recenze. Na kostky ve spodních řadách jsem ustřihnul pásek papíru, jehož konce koukají na obou stranách a kostky jsou položené na něm. Takový podběráček/vytahováček :-).
Kdo to pos*al?
Akt. cena: 350 Kč
Končí za: 5 dnů
