Kámen, zbraně, papír

hodnoceno 78x (Seznam vlastníků)

Znamení moci ukrytá v pěsti

Autor: Shark | 15.3.2024 | 2

První zmínky o střižbě datují její původ do starověké Číny ve 3. století n. l. Odsud pronikla do Japonska a na začátku 20. století se přes východní Asii dostala i do západního světa, a tedy i k nám. 

Přelom let 2023 a 2024 přinesl na český deskoherní trh nový fenomén, spočívající ve (znovu)vydávání her, které si svou premiéru odbyly před řádkou let. Díky tomu jsme se dočkali klasik jako El Grande (první edice vydaná v roce 1995), Hledání Eldoráda (2017) a také jednoho z prvních opusů Vlaadi Chvátila Kámen, zbraně, papír (2008).

Herní materiál včera a dnes

Oproti první edici má hra především sjednocenou grafiku. Zatímco u první edice malba na krabici vyvolávala představu výpravného eposu, samotné herní komponenty připomínaly spíše dětský animák. Nová verze již od počátku nabízí jednotný vizuál kreseb, na současnou dobu sice jednodušších, ale zároveň srozumitelných. Uvnitř krabice najdeme vedle sešitu pravidel archy se žetony, balíček karet a především sáček napěchovaný dřevěnými věžemi, zdmi a branami.

Z hlediska mechanismů hra upoutá mimo jiné inovativním přístupem k prvku náhody, resp. nepředvídatelnosti. Tam, kde se jinde používají kostky, tahání karet či žetonů, nastupuje střižba (známější jako „kámen-nůžky-papír“). Tento mechanismus je následně obklopen herními komponenty typu karet či žetonů, takže nemusí být hned patrný. 

Průběh hry

Ve hře se stáváte jedním z knížat, jejichž úkolem je jako první postavit v pohraničí pevný hrad. Abyste toho dosáhli dříve než ostatní, bude zapotřebí rozvíjet vaše panství a zajistit mu výnos zdrojů (představovaných žetony kamene, papíru a zbraní), obranu před nenechavými sousedy a především stavební potenciál. Toho lze dosáhnout jednak získáním vhodných karet, ale minimálně stejně důležité jsou i kořistnické útoky na spoluhráče (resp. úspěšná obrana před nimi).

Hra se člení na kola, přičemž každé sestává z pěti po sobě jdoucích fází:

• V první fázi hráči těží suroviny. V zásadě se získávají vždy 3 kusy kamene, zbraní a papíru, ale tyto výnosy lze v průběhu hry zvýšit. 
• Poté se odkrývají nabídkové karty. Ty tvoří karty rozvoje, jež umožňují získávat při výše zmíněné těžbě další suroviny, nebo je měnit ve výhodnějším poměru (standardně se jedná o poměr 3:1). Dále jsou to karty stavebních dílů, pomocí kterých budete postupně budovat svůj hrad, a nakonec karty umožňující si vzít určitý počet akčních karet, jež upotřebíte v boji. Na rozdíl od karet rozvoje a stavebních dílů zde nevidíte konkrétní karty, ale pouze to, kolik si jich vezmete ze zvláštního balíčku. 

• Třetí a asi nejnapínavější fázi představuje boj. Na jeho počátku se otočí tzv. bojová karta, která určuje, o kolik surovin oberete svého soupeře, pokud zvítězíte ve střižbě pomocí určitého znamení. V každém kole se se soupeři střetnete dvakrát, jednou v roli útočníka a jednou jako obránce. To má význam právě pro hraní akčních karet, které jsou s výjimkou univerzální obrany odlišné pro útok a pro obranu. V jednom boji smíte použít úspěšně vždy pouze jednu kartu příslušného druhu. 

• Jakmile se dobojuje, nastává čas nákupu. Z nabídky vyložené na začátku kola si každý hráč postupně vybere jednu až dvě karty, které se budou dražit. Základní cena je uvedená na kartách (v případě kombinace ji tvoří součet uvedených zdrojů) a lze ji postupně navyšovat. Zde samozřejmě platí, že kdo dřív přijde, ten dřív mele, protože na hráče vzadu mohou zbýt neupotřebitelné karty, resp. ve čtyřech lidech může poslední vyjít zcela naprázdno. Jakmile hráč karty získá, ihned je zahraje. 
• Nakonec se přesune ukazatel prvního hráče a vzhůru do dalšího kola.

Karty rozvoje a akční karty již byly zmíněny, podívejme se proto na poslední druh, tedy stavební díly. Na každé této kartě je uveden jeden stavební prvek (věž, zeď, brána) nebo jejich přesně daná kombinace, kterou musí hráč ihned zakomponovat do svého hradu. Ten má pevně stanovený půdorys dvou nádvoří spojených branou, šesti věží a pěti obvodových zdí a brány. Jestliže není možné útvar na získané kartě umístit přesně, lze po dalším zaplacení kamenů již postavené segmenty zbourat, aby se udělalo místo na nové. Jestliže hrajete s mladšími hráči, resp. lidmi s horší prostorovou orientací, doporučuji sestavit z částí hradu z banku tvar vyobrazený na kartě, aby bylo snazší představit si jej. A kdo má své dílo hotové jako první, tomu patří pomyslný vavřín vítěze.

Druhý vstup do téže řeky

Vlaada Chvátil patřil mezi první české hráče a posléze i autory, kteří začali publikovat své názory na hry (nejprve hry na hrdiny, a poté i hry obecně) a jejich mechanismy (tedy nikoli pouze popisy). Vzpomínám si na sérii jeho článků v časopise Dech draka v 90. letech, kdy mi utkvěla v paměti myšlenka, že hra by měla obsahovat co nejvíce dilemat (čti: rozhodnutí) a měla by mít co nejpřesněji definovaná pravidla. Své myšlenky následně dokázal převést i do praxe, počínaje Arenou a Proroctvím. Zároveň byl prvním (nebo přinejmenším jedním z prvních) autorem, který se dokázal prosadit i u vydavatele specializovaného na společenské hry „nemoderního“ typu; vedle recenzované hry lze zmínit i Bezva fintu (2009) a Čtyřlístek a stroj času (2012). 

Druhým rysem jeho her je inovativní přístup ke známým mechanismům. V době, kdy československá deskoherní scéna objevovala interakci spojenou s těžbou surovin a obchodováním v Osadnících z Katanu, přišel Vlaada se hrou Graenaland, kde oba prvky spojil do nového celku. O tom, jakou odezvu vyvolaly jeho Příběh civilizace či Krycí jména, není třeba na tomto místě podrobněji rozebírat. Díky tomu je každá Vlaadova ohlášená hra provázena velkým očekáváním.

Kámen, zbraně, papír zapadá do obou zmíněných kategorií. Tematické zapojení střižby do herních mechanismů působí věrohodně a zároveň přináší do hry permanentní interakci. Díky bojovým kartám je odhadování soupeře u klasického stříhání obohaceno o nový prvek. Použije soupeř symbol, který mu přinese největší zisk? Nebo očekává, že budu takto uvažovat, a zvolí nejméně výhodný symbol? Nebo zkusí vyhrát nějak jinak? Další hlavolam přichází u výběru karet při dražbě. Je lepší soustředit se na jednu konkrétní kartu, kterou nutně potřebuji, nebo raději spojit více karet, i když mě to bude stát majlant? Či dokonce nechat soupeři za mnou takovou kartu, kterou si nebude schopen koupit, resp. jen za využití nevýhodných výměn? Je lepší vzít si kartu na zvýšení budoucích příjmů, i když se tím může zpomalit moje stavební aktivita, nebo raději rovnou umístit vhodnou část hradu, či si zajistit akční karty do chystaných střetů? A nelze zapomenout na stavbu samotného hradu, i když se vám zde bude prostor pro rozhodování postupně zužovat, jak vám stavba poroste před očima.

Recenzovaná hra má potenciál oslovit především začínající hráče či dokonce nehráče, protože všeobecně známý mechanismus (a s ním spojené odhadování soupeře) kombinuje s přijatelným množstvím nových pravidel a dalších herních komponentů. Tomu napomáhají i pečlivě sepsaná pravidla s množstvím příkladů. Dokáže však oslovit i zkušenější matadory, ačkoli se samozřejmě nejedná o náplň na celý večer. Její opětovné hraní pro napsání této recenze mě přimělo nostalgicky zavzpomínat na mé deskoherní počátky.

Kdybych měl hře něco vytknout, musím rozhodně zmínit naddimenzovanou krabici. Jestliže si člověk porovná velikost krabice s množstvím herního materiálu, zjistí, že po vyloupání žetonů z kartonu zůstanou přibližně dvě třetiny vnitřního prostoru nevyužité a zakryté papírovou vložkou. Hra by se podle mého názoru klidně vešla do poloviční krabice. To však nic neubírá na kvalitě hry vycházející ze starých dobrých chvátilovských kořenů. A jestliže bude mít úspěch, snad se dočkáme i dalších her tohoto typu, jež si své příznivce bezpochyby najdou.