Hrady v Burgundsku

hodnoceno 68x (Seznam vlastníků)

Hrady v Burgundsku – nestárnoucí klasika. Ustojí test času?

Autor: Miner | 29.1.2024 | 12

Nestárnoucí klasika od krále „point salad“ her Stefana Felda se dočkala českého vydání, a to z mého pohledu poměrně překvapivě. Nikoliv snad proto, že jde o hru, která své první vydání měla v již v roce 2011, ani proto, že by to byla hra, která by si nové a navíc české vydání nezasloužila, ale proto, že v minulém roce vyšla pompézní crowdfundingová verze pod hlavičkou Awaken Realms. A vzhledem k tomu, že šlo o úspěšnou kampaň, bylo pro mě de facto souběžné vydání české verze překvapením… ale překvapením příjemným. Česká verze od vydavatelství alea, které spadá do skupiny Ravensburger, místo opulentní produkce, které se opravdu nedočkáte, sází na spoustu herního obsahu za rozumný peníz. Pojďme se podívat, jak to dopadlo.

U hry Hrady v Burgundsku nemá smysl předstírat, že má hlubší téma. Sice se v popisu hry dozvíme, že hráči představují burgundské vévody, kteří spravují a zkrášlují svá panství někdy v 15. století, ale úplně stejně dobře bychom mohli kolonizovat Venuši nebo stavět moderní velkoměsto. Zkrátka a dobře jde o euro jako řemen, kde téma funguje jako nejtenčí možná vrstva barvy, podklad prosvítá všude možně a nechybí moc a nebál bych se hru označit jako abstraktní. Ale ta troška tematičnosti přesto stačí na to, aby si hráči s rozvinutější fantazií dokázali představit, že skutečně zvelebují panství, a přes to, co jsem napsal, musím zároveň říct, že téma hezky sedí k mechanikám hry.

Produkce

Po produkční stránce musím hru označit jako podprůměrnou, karton ani výřez nepatří k nejkvalitnějším, hlavní plán se trochu kroutí, ale dá se srovnat pod zátěží. Hra neobsahuje žádný insert, ale pokud nepatříte k těm, co musí mít insert v každé hře, budete schopni komponenty roztřídit do přiložených zip sáčků. Grafika nikdy nepatřila k silným stránkám alea her, barevná paleta je nudná a celkově je na grafickém provedení znát, že jde de facto o hru z roku 2011 – po grafické stránce sice došlo k mírným změnám, ale hra má pořád poměrně „old school“ vzhled. Na druhou stranu jde o grafiku funkční, hra je přehledná a její řekněme „nehezkost“ není nijak na překážku hratelnosti. Navíc v této verzi hry dostanete de facto malý „big box“: krabice o rozměrech standardní obdélníkové krabice, nikterak „tlusté“ obsahuje kromě základní hry ještě dalších deset rozšíření. Dost často jde o spíš o mini rozšíření o pár dílcích či destičkách, ale podstatné je, že jde o kompletní vydání, včetně všech rozšíření, které ke hře vyšly.

Co je pro mě dalším a jednoznačně zásadním plusem, je fakt, že hra je vyrobená v Česku – dost možná i kvůli tomu je kvalita komponentů nižší než u čínské konkurence, nevím, jestli z důvodu chybějící zkušenosti ve výrobě nebo jde o obchodní rozhodnutí, kdy kvalitu určuje cena, ale osobně nemám problém slevit z nároku na provedení, pokud díky tomu bude možno hru vyrábět v Evropě a ještě lepe u nás; je to mnohem ekologičtější a společensky i ekonomicky přínosnější. Doufám, že alea (potažmo Ravensburger) bude v tomto trendu pokračovat a zároveň zlepšovat kvalitu – a lokálně vyráběné hry (aspoň ty, které nepotřebují hromady plastových komponent) budou v Česku vyráběny běžně.

Pravidla a odehrávka

Nyní už ke hře samotné: mrkneme se na to, jestli a případně proč jsou Hrady v Burgundsku jednou z her, které si zaslouží znovu vydání po dvanácti letech.

Po stránce pravidel jde o poměrně jednoduchou hru, vše se točí kolem dvou kostek a čísel jedna až šest. Každý hráč dostane desku panství, která se skládá z hexových políček různých barev a hodnot.

Doprostřed stolu se dá hlavní herní plán a na něj se rozloží nabídka hexových dílků rozdělená do šesti oblastí, plus speciální nabídka černých dílků. Poté každý hráč obdrží náhodně tři dílky zboží, označené čísly opět v rozsahu jedna až šest. Na začátku každého kola si všichni hráči vezmou dvě kostky své barvy hodí jimi a můžeme začít hrát.

Kostky představují akce, které má hráč pro své kolo k dispozici. Může je utratit následovně:

1. Vzít si šestihranný dílek z nabídky do zásoby ve svém panství.
2. Umístit dílek ze své zásoby na desku panství a vyhodnotit jeho efekt.
3. Prodat zboží ze svého skladu a získat body a penízek.

• U všech výše uvedených akcí je důležitá hodnota kostky: při braní z nabídky vám říká, ze které části smíte vybírat a vzít, u druhé akce vám říká, na jaké pole můžete dílek umístit; kromě shody čísla musíte navíc stavět na pole sousedící s jiným vaším dílkem a musíte položit dílek správně barvy. U třetí akce pak můžete prodat všechno zboží daného čísla ze svého skladu. Abyste nebyli úplní otroci kostek, kde by hozené hodnoty rozhodovaly o všem, můžete utrácet žetony dělníků, kde každý změní hodnotu kostky o jedna, přičemž číselná řada jde pořád dokola, tudíž po šestce následuje znovu jednička a za pomocí dělníka můžete udělat z kostky s hodnotou šest jedničku a naopak. A s tím souvisí i čtvrtá akce.

4. Můžete kostku vyměnit za dva žetony dělníků.

Hráči postupně provedou obě akce svých kostek, poté následuje další kolo, kde znovu hodí kostkami a v pořadí opět provedou celé akce. A to vše celkem pětadvacetkrát, přičemž po pěti kolech se obnovuje nabídka dílků a probíhají některé další efekty.

Kromě hraní akcí kostek ještě mohou hráči nakupovat dílky ze speciální nabídky černého trhu za peníze, které získávají v průběhu hry.

Každý dílek umístěný na desku panství spouští nějaký efekt – některé přinášejí přímo body, jiné hráči přinesou zboží a posun v pořadí, další pak poskytují extra akce, speciální efekt při položení a nebo trvalý bonus či bodovací podmínky na konci hry. Navíc kdykoliv dílky zaplníte celou barevnou oblast dostanete body podle velikosti oblasti + bonus podle toho, v jakém z pěti velkých kol se zrovna hraje – přičemž bonus postupně klesá, takže je žádoucí uzavírat oblasti co nejdříve. A kdo zaplní první či druhý na svém panství všechny oblasti jedno barvy, dostane další bonus.

Jak sami můžete vidět, základní struktura hry je velmi jednoduchá: sbíráte dílky a umísťujete, občas prodáte nějaké zboží nebo vyměníte kostku za žetony dělníků, abyste měli větší volnost při výběru v budoucnu. Samotná pravidla jsou pak napsaná velmi dobře a není problém hru pochopit. V pravidlech jsou pak i podrobně vysvětleny efekty jednotlivých budov. Navíc má každý hráč k dispozici přehledovou destičku, na níž je z jedné strany uveden přehled akcí a bodování, z druhé strany pak ikonograficky vysvětlené efekty jednotlivých dílků; praktické a funkční. Co už je méně funkční, jsou destičky bonusů za uzavření všech oblastí dané barvy. Destičky jsou k dispozici ve dvou velikostech, větší s větší bodovou hodnotou, pro prvního hráče, menší s nižší hodnotou pro druhého. Při pokládaní na plán, chcete mít logicky navrchu destičku, která se bere první, což je ta větší, takže stavíte větší destičku na menší, což působí zvláštně. Navíc se větší destičky nevejdou na předkreslené místo na plánu, to je samozřejmě úplný detail, zmiňuji to hlavně proto, že to vypadá, jako kdyby se někdo rozhodl bodově cennější destičky udělat větší, ale nedomyslel důsledky.

Má smysl vydávat starou hru?

Dost pravidel a komponent, pojďme se tedy podívat proč jsou Hrady v Burgundsku tak dobře hodnocenou hrou a rovnou si i řekneme, jestli má toto euro staršího střihu a bez hlubšího tématu stále své místo na slunci v konkurenci dnešních her?

Jak jsem zmínil v úvodu recenze, Hrady v Burgundsku jsou často označovány jako „point salad“, což je typ hry, kde vás hra odměňuje za jakoukoliv akci, kterou uděláte, tj. ať děláte co děláte, dostáváte body. Občas se toto označení používá v pejorativním smyslu, zejména u špatně designovaných her, kde v důsledku bodování za cokoliv hráči končí hru s podobným skóre bez ohledu na to, jak hrají. To ovšem není případ Hradů v Burgundsku, zde sice vše směřuje k pokládání dílků na desku vašeho panství a každé položení vám přinese nějaký benefit a přibližuje k vás k uzavření oblastí, ale rozhodně není jedno, kdy a jaké dílky pokládáte, aneb zde platí, když dva dělají totéž, není to totéž.

U této hry musíte po každém hodu kostek vymýšlet, jak je nejlépe využít. I díky tomu se nejedná o optimalizační úlohu, kde hráči s hlavami dole plánují své tahy co nejdál dopředu a snaží se v rámci možností minimálně odchýlit z vytýčené cesty. U Hradů v Burgundsku budete většinou přemýšlet po každém hodu – málokdy vám kostky padnou přesně tak, jak jste si kolo předtím přáli a i kdyby ano, nikde není dáno, že situace na hlavním plánu bude stejná. Stačí, aby vám soupeř sebral kýžený dílek a už musíte vymýšlet jinou kombinaci. Možná to teď bude znít, že jde o hru, kde nemá smysl plánovat nic, ale jen počkat na svůj tah a zahrát, co kostky dovolí, ale to také není úplně pravda, musíte mít plán který vás povede k uzavírání oblastí a ideálně sebrání nějakého bonusu.

Kouzlo Burgund je v tom, že vám téměř vždy otevírají několik cest a vy se budete lámat mozek, kterou cestou se vydat. Ale je to lámání příjemné, Burgundy nevyžadují detailní promýšlení dalších patnácti tahů dopředu, člověk u jejich hraní nemá pocit, že vymýšlení tahu je spíš dřina než zábava. Právě naopak, díky tomu, že všechny dílky, které umístíte, vám dávají nějaký benefit, máte při hře téměř vždy příjemný pocit, že děláte něco smysluplného, že se postupně prokusujete k cíli. Díky tomu, že je hra plně transparentní, tj. víte co vaši soupeři mají za možnosti, můžete dopředu odhadovat, co se budou chystat hrát a co třeba zahrát nemohou. Navíc se ve hře manipuluje s pořadím hráčů a i s tím se dá pracovat při plánování dalších akcí. Takže ve chvíli kdy hodíte kostkami, máte vše před sebou a je jen na vás, jak si s kombinací akcí dokážete poradit nejlépe.

A tady se dostáváme k další silné stránce hry, hra má potenciál se s opakovaným hraním více rozvíjet: při prvních partiích si budete brát dílky a zavírat oblasti, jak vám budou kostky padat. A když nepadnou, budete (někteří, jako třeba já) prskat a vyměňovat kostky za dělníky. V dalších hrách si budete víc hlídat i budoucí možnosti umísťování, místo utracení dělníků a uzavření oblasti si třeba radši položíte jiný dílek na jinou oblast, kde dělníky nebudete potřebovat. Díky tomu budete mít do dalších tahů otevřeno mnohem víc cest a už nebudete utrácet tolik kostek za dělníky. Už se vám nebude stávat, že na dílek, který zrovna potřebujete, nemáte místo a než se k němu dostanete v dalším kole, někdo vám ho vyfoukne. Poté co zvládnete efektivnější sbírání a umísťování dílků, přijde na řadu správné nabrání žlutých dílků, které vám dávají body na konci za různé stavby, prodané zboží atp.

A až budete mít hru zmáknutou, můžete přidávat různá rozšíření, zkoušet jiné desky panství, různé herní módy. Na některá rozšíření nemusíte čekat a můžete je přidat hned po pár hrách, ale některá přidají další vrstvu plánování a rozhodování, například Cesty nebo Štíty. Ale i kdybyste žádné rozšíření zařazovat nechtěli, nemusíte se bát, že by hra snad měla být pořád stejná. Už samotný princip využívání kostek zajišťuje, že ani dvě hry nebudou stejné, navíc máte k dispozici různé desky panství a na nich si můžete volit různé startovní lokace, což také hru mění.

Kromě rozšíření, která přidávají do hry nové komponenty a mechaniky, jsou součástí hry i rozšíření, které umožní týmovou hru 2 vs 2 a sólo hru. Týmovou hru se chystám vyzkoušet, ale ještě jsem se k tomu nedostal – z pravidel mám trochu obavu, že hru může klidně hrát jeden hráč za dva, protože veškeré informace jsou otevřené, takže trochu hrozí problém alfa hráče, na druhou stranu hra na dvojitém plánu, kde část desky mohou používat oba hráči a část má každý svou, vypadá velmi lákavě.

V sólo módu máte za úkol kompletně zastavět své panství. V normálně hře je to téměř nemožné a proto v sólo módu můžete vítězné body, které získáte v průběhu hry, vyměnit za další akce – tím byste měli být schopni panství zaplnit a dosáhnout vítězství. K vyzkoušení sólo módu jsem se také ještě nedostal, ale oceňuji, že nejde jen o dosažení nejvyššího skóre, ale máte ve hře konkrétní podmínku, která rozhoduje o vítězství nebo prohře. Tady bych ještě zmínil to, že hra se výborně hraje ve dvou, je svižná a těžiště hry se přesouvá z taktické roviny víc ke strategické, protože mezi vašimi tahy hraje jen jeden soupeř, a můžete tak přesněji plánovat.

Záverečné zhodnocení

Každopádně, abych se vrátil ke slíbenému porovnání a hodnocení, hraní Hradů v Burgundsku je stejně stále příjemné jako bylo před deseti lety, hra neztratila nic ze svého půvabu a elegance. Takže pokud nejste pes na luxusní produkci, pokud máte rádi hry, kde vás případná chyba nezadupe do země, hry kde místo jedné optimální strategie musíte neustále zvažovat několik taktických možností, hry které to nejlepší neukážou na první či druhé zahrání, ale můžete je dále prozkoumávat, hry kde něco budujete a i když to není nejlepší, máte na konci pocit, že jste něčeho dosáhli, nebojte vyzkoušet Hrady v Burgundsku.

Abych hru jen nechválil, mám i jednu výtku a jedno upozornění. Moje hlavní výhrada se týká gradace hry, která v podstatě neexistuje – odehráváte pětadvacet tahů, rozdělených do pěti kol, ale jsou všechny stejné, hodíte kostky, vyhodnotíte, někdy díky tomu získáte akci navíc, někdy koupíte extra dílek, ale počet takových „hezčích“ kol se nijak nestupňuje směrem ke konci. Navíc často největší oblasti na své desce uzavřete už v průběhu hry, takže i z pohledu bodování se stává, že velké body napíšete v průběhu hry a na konci už jen paběrkujete a poslední akce jsou spíš vyškrabávaní bodíku tady či tam a to je škoda. Myslím si, že kdyby hra byla o něco kratší, byly by závěrečné akce o dost napínavější a pocit po dohrání intenzivnější.

Druhá poznámka se týká počtu hráčů, jak sem psal výše, hra se výborně hraje ve dvou, ale funguje dobře i ve třech a čtyřech, ale s každým hráčem narůstá herní doba, navíc hra ve čtyřech je spíše taktická – nemůžete moc dopředu plánovat nabírání dílků z plánu, protože situace se mezi dvěma vašimi koly mění mnohem víc než při hře dvou hráčů. To může, zejména u přemýšlivých hráčů, herní dobu natahovat ještě více a ve finále hra ve čtyřech může trvat více než dvakrát déle než hra dvou hráčů. Na rozdíl od jiných her bych Hrady v Burgundsku neodmítnul hrát ve čtyřech, ale za ideální počet považuji dva nebo tři hráče.

A to je vše přátelé, za sebe vám, s přihlédnutím k tomu co jsem psal výše, Hrady v Burgundsku s klidným svědomím mohu doporučit a sám jsem rád, že jsem si je za účelem napsání této recenze zase opakovaně zahrál a zopakoval si prozkoumávání hry.

Pozitiva:

• Vyrobeno v ČR
• Cena
• Pravidlová přístupnost
• Příjemná odehrávka
• I po letech hra neztrácí nic ze své kvality

Negativa:

• Podprůměrná produkční kvalita
• Hra postrádá gradaci, závěr občas bývá slabší část hry
• V plném počtu hráčů může být delší