Here I Stand

hodnoceno 47x (Seznam vlastníků)

Here I stand na Veselé

Autor: speedy | 10 hodin 55 minut | 16.7.2011 | 9

Hra: Here I Stand

Hráči: chilly, kren, Lumirius, speedy, Timur a 1 neregistrovaný

V kopcích za Valašským Meziříčím si dala dostavení největší esa světové politiky 16. století, očekávající příjezd papeže se svou napůl počeštěnou hrou. Schylovalo se k mocenským bojům a krvavým řežím, válkám i aliancím, vítězstvím i porážkám. Asi ve 12 hodin Papež dorazil a Evropa čekala, jaký osud jí bůh či Alláh určili…

Tak jsme se dočkali a po pročtení „HIS ve 20ti minutách“ jsme byli připraveni hrát. Nutno říci, že nám kryl záda asi čtyřmetrový souhrn kola, kterému jsme sice ze začátku nevěřili, ale v průběhu hry se hodně osvědčil. Složení tedy bylo následující: Timur se jako Karel V. Habsburk vžil do role ochránce křesťanství, jak před Bohym, jakožto tureckým sultánem Süleymanem Nádherným, tak před vnitřním nepřítelem. Protestanty, pod vedením chillyho alias Martina Luthera. Role jeho svatosti Lva X. se ujal křen, Lumirius se jako Jindřich VIII. Anglický nemohl dočkat plození potomků a stínání hlav. Nakonec já, jako František I. Francouzský, ochránce umění a všehomíru, vůdce chrabrého francouzského národa.Po prvních nesmělých krocích na poli diplomacie a vyřešení několika událostí, jakožto třeba ovládnutí měst v okolí Würtenbergu Protestantem, konečně začala hra doopravdy.  

 „Rozumím, jen důležité věci. Turci na Moravě, Braniboři v Čechách, Maďaři na Slovensku.“  

První kolo bylo spíš seznamovací, listování pravidly a běhání kolem souhrnu bylo spíš obvyklé než vzácné, ale hra nám pomalu přecházela do krve a ke konci už byla většina pravidel jasná. Turecké hordy se valily k Uhrám, které nebyly schopny je zastavit, což se samozřejmě nelíbilo Habsburkovi. Ten ovšem pod záminkou „výletu z prosluněného Madridu ke krásným Pyrenejským vrcholkům“, raději začal zbrojit a formovat síly na hranicích s Francií. Angličan se snažil verbovat jednotky tak, aby byl schopen zkrotit vzpurné Skoty i postrašit Francouze z Calais. Já, vědom si nebezpečí od Anglických psů a držíce se úsloví: „Základní lidskou slabostí je, že člověk nepředvídá bouři, když je pěkné počasí“, jsem vyslal generála Montmerencyho ke Calais, aby tam držel status quo a poté obrátil svůj zrak k jihu, k nezávislým italským městům, které se jistě chtěly schoulit pod ochranná křídla mé maličkosti. Papež s Protestantem zatím sváděli boje svým jazykem spíš než mečem, navíc Protestant měl dost práce s překládáním knih, kterému posléze Jeho svatost pálila. Turek se kromě pochodování na Čechy-Uhry taky pustil do prvních nesmělých kroků na poli mořeplavby, a začínalo být čím dál jasnější, že on bude hlavní strůjce opozice proti Habsburské hegemonii. Habsburg provedl nájezd na milovanou Francii, a jeho vojáci si krájeli cestu jako horký nůž máslo. Probil se až k Paříži a ta byla (ne naposled) obsazena. Angličan se do dění na kontinentu nezapojoval, raději krotil Skoty, kterým ovšem Francie nemohla pomoci, protože měla dost práce s Habsburky a upevňováním moci v Itálii, na kterou měla historické právo, a které se taky dělo přesně podle historie (z wikipedie) - Vítězství nad Švýcary získal v bitvě u Marignana (1515), které mu umožnilo pokračovat směrem k Milánu (až sem to šlo). Prodělal však i několik zdrcujících porážek, např. v bitvě u Pavie (1525), kde byl zajat římským císařem Karlem V (to se ve hře  nestalo Františkovi, ale generálu Montmerencymu) .To se nelíbilo Papeži, který upustil od disputací a jal se taktéž zbrojit.  

 „Bitva u Moháče se odehrála roku 1526 a byla jednou z nejdůležitějších bitev první poloviny 16. století. Ludvík Jagellonský, král uherský a český, se v ní pokusil zastavit tureckou expanzi do nitra uherské části své říše, avšak neuspěl. V boji se zhruba dvakrát silnějším a lépe vyzbrojeným i vycvičeným protivníkem utrpěl zdrcující porážku“   

Přesně tak, muslimské hordy se převalily východní Evropou, dobývajíce jedno město za druhým. V bitvě u Moháče zničily a obrátily na útěk poslední obránce Česko-Uherska, a mířily k Vídni. Habsburk zatím sklízel slávu z vyhrané války proti Francii, bylo však už na čase, neboť musel obrátit zrak k východu. Angličanovi se podařilo dobýt Edinburgh, ale více se neprojevoval. V Itálii zatím stále zuřila válka mezi Papeženci a notně oslabenou Francouzskou armádou, zatímco si Protestant pomaloučku obracel stále více území pod svou víru.    

„Rozděl a panuj.“ (Divide et impera)   

 Někdy ve druhém až třetím kole došlo na diplomatické dohody, které změnily tvář Evropy. Formovaly se dva bloky: Antikatolický spolek, jehož členy byli Turek, Protestant a Angličan, který se snažil sesadit dominantního Habsburka, a spolek Ochránců tradičních hodnot, který si kladl za cíl udržení vlivu Habsburků a katolicismu, členy byli Papež Klement a Karel V. Francie měla složité postavení, sotva dojednala mír s Habsburky a rozdělení sfér vlivu s Papežem, přišla od Angličana nabídka spolupráce, kterou jsem nechtěl odmítnout. Nakonec se mi podařilo vyhovět oběma stranám, byl tedy čas pro regeneraci říše.   

 „Rakousko padlo! Slyšeli jste? Rakousko padlo! Babo, ty si tady čteš noviny a Rakousko zatím padlo!“ 

   Vídeň dobyta! Antikatolickému spolku se podařilo chopit nadvlády a Turek  byl nedaleko k vítězství. Habsburk přesunul síly do Německa a Benátek, snažíce se Turky zastavit. Angličan dlouho váhal s invazí do Španělska, ale raději ji neuskutečnil. Pro Francii, řídící se stejně jako Turek heslem „Vladař tedy nemá mít jiný cíl a jinou myšlenku a nemá plýtvat vlohami na nic jiného než na válku, na vojenská pravidla a kázeň. Je to jediné umění slušící tomu, kdo vládne“, však přišlo zlomové kolo, jež rozhodlo o konci království. Ani na třetí pokus se Francii nepodařilo dobýt Janov (opravdu, kvůli jedné kostky se mi sesypala celá říše) a tak sice chrabré, avšak vyčerpané francouzské armády už nedokázaly čelit tlaku Papeženců a Angličanů (kterým se narodil dlouho očekávaný potomek Eduard), kteří využili příležitosti a dobyli oslabenou Paříž. Poslední kolo už bylo ve znamení neutuchajících bojů na Německo-Tureckých hranicích a snahy Papeže získat zpět pod katolictví alespoň nějaká území. Skóre po čtvrtém (nebo pátém? Teď nevím) kole bylo následující: Protestant 24 VP, Angličan 24VP, Papež, Habsburk a Turek něco mezi 21-23 VP (přesně si nepamatuji) a Francie, totálně zdecimovaná díky neúspěšnému obléhání Janova, jen 19 VP. Jelikož už byly snad 4 hodiny ráno (hráli jsme tedy s přestávkami nějakých 14 hodin), hru jsme ukončili a vítězem se stal Protestant.  

I když jsem prohrál a byl úplně rozmetán, hra mně bavila a těším se na další partii. Ovšem, stejně si musím rýpnout. Hra se tváří jako strašné politikaření, kde máte všechno pod kontrolou, pravdou ale je, že hru rozhodují maličkosti. Kdyby mi na Janov padla alespoň jedna kostka, kdyby Protestant měl o území víc, kdyby Angličanovi přišla pořádná karta, hra by byla naprosto jiná, ale jak říkám, i tak jsem se skvěle bavil a příště už to snad bude lepší a díky znalosti pravidel možná i rychlejší J… 

Odehráno v: Valašské Meziříčí (Okres: Vsetín)