Džin

hodnoceno 5x (Seznam vlastníků)

Co víme o džinech? No, neměli by nám plnit přání?

Autor: Plague | 19.1.2025 | 6

Ve hře Džin se ujmete role kouzelníka, který má za úkol město zbavit zdivočelých džinů. Džinové se vzbouřili (asi už měli plné zuby toho jak po nich pořád někdo něco chtěl) a terorizují městské čtvrti. Vaším úkolem je buďto vyhnat nebo polapit všechny veledžiny (džinové, jenom větší). Že nebude stačit jim jen pohrozit zdviženým ukazováčkem, je snad jasné.

Pravidla jsou přehledná a srozumitelná. Úplně v pohodě podle nich hru připravíte a ostatním hru vysvětlíte s přehledem do 30 minut. Zde najdete stručné představení hry a vysvětlení základních mechanizmů.

Jak se Džin ve zkratce džinuje

Se svým kouzelníkem putujete po městských lokacích a provádíte akce, které vám tyto lokace umožňují. Jsou tři druhy akcí (základní, zvláštní, povinná) a dva druhy čtvrtí – kulaté a hranaté. Základní akci (hranatá čtvrť) nebo zvláštní akci (kulatá čtvrť) můžete provést vždy a slouží k tomu, abyste si tunili kouzelníka a získávali zdroje nutné k chytání a lahvování džinů. Povinné akce se provádí pouze na kulatých čtvrtích a souvisí s džiny, respektive jejich lapením. Džinové se totiž nachází POUZE na kulatých čtvrtích a o jejich lapení se MUSÍTE pokusit vždy (proto povinná akce, víme?). Takže máme 6 hranatých čtvrtí, kde můžeme provést základní akci, a 6 kulatých čtvrtí, kde můžeme provést zvláštní akci a musíme provést povinnou (na jejich pořadí přitom nezáleží). Zvláštní akce nejsou nic jiného, než trochu silnější základní akce. V centru města je ještě speciální lokace Zřídlo magie, které má své specifické akce.

K lapení džina potřebujete magickou sílu a volný magický kruh na své desce. Když to vyjde, jupí! Umístíte džina na magický kruh. No jo, jenže co s ním? Neklesejte na mysli, stačí si pořídit láhev stejné barvy (modrý džin – modrá láhev), do které ho našťoucháte, a zátku, aby se zase neodšťouchal. A proč že bych je tam měl do těch lahví šťouchat? No protože za prvé – potřebujete volný kruh na dalšího džina, za druhé – za lahváče je víc bodů a za třetí – tři plné lahváče stejné barvy můžete vyměnit za další výhody. Takže už víme, že potřebujeme magickou sílu, volný magický kruh, a pak láhev a zátku. No a tohle všechno a mnohem mnohem víc získáváme právě na jednotlivých lokacích. Joooo, málem bych zapomněl! Veledžinové (ti velcí stříbrní) krom toho, že indikují konec hry, taky mají jednu fajn vlastnost – můžete je nacpat do lahve jakýkoli barvy. A to se vyplatí! 

Takže jak to asi vypadá: S kouzelníkem postupujete (vždy dopředu!) po herním plánu, a zvyšujete zásobu magie, otevíráte si nové magické kruhy, najímáte mágy jako pomocníky, kupujete láhve a zátky a další jiný ptákoviny, kterými vás teď už nebudu zahlcovat. A HLAVNĚ chytáte a lahvujete ty zpropadený džiny. Jakmile se povede vyčistit město od veledžinů, dohrají se ještě dvě kola a jde se počítat… Třaatřiješest adesetješestnáct atakdáleatakdále. Kdo získá nejvíc bodů, vítězí ve hře a od místního sultána dostane půl oázy, deset velbloudů a Šeherazádu za ženu. Že je to málo? No tak dobře, dvanáct velbloudů…

Tohle by mělo stačit, abyste měli představu. Fakt nerad bych vás dál nudil přepisem pravidel. Jsou napsaný velmi srozumitelně. Co HOOODNĚ usnadňuje orientaci, je, že barva čtvrti na mapě odpovídá i barvě pozadí texu pravidel, který se na danou čtvrť odkazuje.

Herní komponenty

Kvalita herních komponentů je jako taková v pohodě, žádný aušus. ALE vzhledem k jejich používání a práci s nimi, by si některé zasloužily jiné zpracování nebo jiný materiál. Nejvíc trpí magické kruhy 3 a 4, které utrží první šrámy už u prvního otočení (a to i když jste něžní jako při prvním… otočení) a vy trpíte samozřejmě s nimi. Herní lokace, lišta archivu a deska tržnice jsou v pořadí pomyslné stupnice „dostávání zabrat“ další na řadě – nechci si představit, jak budou vypadat po nějakých 15 partiích.

Vizuál krabice vás namlsá na líbivou grafiku, zpracování samotných komponentů ale nesedne každému. Nechápejte mě špatně, hra není ošklivá, ale není ani hezoučká. Desky hráče jsou, jako kdyby je dělal inženýr pomocí pravítka a kružítka. Mapa města, po které se pohybujete, by mohla být detailnější a rozmanitější. Fantasy žánr nabízí mnohem, MNOHEM (možná až nekonečně) více kreativních možností, než kolik je tady využito. Výsledkem je takový průměr.

Dojmy ze hry

Mechanicky hra funguje dobře. Systém pohybu (kde nesmíte couvat) a skladby lokací (střídání kulaté a hranaté) vás neustále nutí k ladění taktiky a provádění akcí. Nestane se, že byste se strachy zakopali někde v koutě a vylezli z něj až ve chvíli, kdy máte kouzelníka na levelu milión posazeného v obrněném tanku. Navíc cestičky mezi lokacemi jsou udělané tak, že když chcete znovu využít stejnou akci, musíte si to pěkně obejít a cestou se pokusit nakopat pár džinů do zadku.

Zdroje jsou povedeně vyvážené. Nestačí se zaměřit jen na zlepšování kouzelníka, nebo nakupovat lahve a zátky. Je potřeba neustále hru sledovat a reagovat na aktuální dění. Ale na to už jsme zvyklí, nebo ne? Nehrajeme přece poprvé! Ať víte o čem mluvím: Máte NA-BI-TO! Magický síly hromadu a chcete lapit modrýho pididžina a veledžina. SAKRA! Mám volný jen jeden magický kruh. Ok, půjdu sem a otevřu si další kr… neee, to nemůžu! Tak půjdu sem, akcí si pořídím zátku, zalahvuju jednoho džina a uvolním kruh. To by šl… neeeeee! Doprčic, tam není modrej pididžin. Jak já do zatroleně udělám?! OK, takže příští tah takhle, pak takhle a pak tohle. To by šlooooo.

Už máte představu? Role náhody je minimální a jestli se vyžíváte v plánování a počítání, budete si chrochtat… což se nedá říct o vašich soupeřích.

Je vidět snaha o vyšší variabilitu a znovuhratelnost hry. Lokace můžete poskládat pokaždé jinak, a jak jsem už říkal, potřebujete ideálně od všeho všechno. Jinak se po městě cupitá, když vám na sebe některé lokace pěkně navazují, ale úplně jiná procházka je to v případě, že jsou na opačných koncích města. Pididžinové se losují náhodně, takže jejich barevné složení je pokaždé jiné. Budou hry, kdy se naběháte, abyste sehnali tři pididžiny stejné barvy. Je toho tam ještě o něco víc, ale to už jsou menší herní prvky. Sečteno a podtrženo, znovuhratelnost dobrá.

Svižná hra – možná se to doteď nezdálo, ale hra opravdu dobře sviští. Akce na kulatých lokacích můžete provádět v libovolném pořadí, a i když se nepovede polapení džina. V praxi to znamená: dojdu na kulatou lokaci, díky zvláštní akci doplním magickou sílu a pak (díky doplněné magické síle) polapím džina. Tohle je hodně fajn, protože se nestane, že byste se někde zasekli a kvůli jednomu propásnutému tahu vám utekla celá hra.

Interakce mezi hráči je v souladu s mechanikou hry. Blokovat lokace nelze, nejde ani vyčerpat akce, a tím je znepřístupnit ostatním. Většina věcí, které se dají sebrat či koupit, je buď nevyčerpatelných, doplňují se, nebo je jich dost pro všechny…  takže žádné velké dráma. Můžete ale vyfouknout pididžina té barvy, která by se hodila soupeři. A to už dokáže pěkně pokazit jinak dokonalý plán. Možná bude tahanice o bodovou kartičku ocenění, ale opět… není to nic, co by kohokoli nějak extra podělalo.

Tím nejinteraktivnějším prvkem hry je spuštění konce. Tím dokážete pěkně zhatit plány soupeřů. Jak? No třeba vidíte, že protihráč má nastartovaný kombajn na džiny – mraky magie, prázdné láhve a hromadu zátek. Stačí mu tři kola na to, aby si mohl otevřít džinovar. Vám by se pár kol taky ještě hodilo, ale tolik bodů neurvete. NO a co TEĎ? No COBY, vyženete posledního veledžina, spustíte konec hry a hošánek má smůůůůůlu!

Bodování je písofkejk, což ocení hlavně svátečnější hráči, protože nestráví hodinu počítáním a přepočítáváním každýho s prominutím prdu. Pro zkušené hráče to ale může být po pár (fakt pár, jako že 2, kapíto?) hrách málo. Proč? Protože moment překvapení na konci se nekoná! Jak to myslím? No jednoduše. Nemusíte být génius, abyste si během celé hry udržovali přesný přehled o tom, kdo kolik má bodů. Spouštíte konec a už víte, kdo vyhrál.

Počet hráčů vliv na hru moc nemá a dvouhra funguje stejně dobře jako trojhra nebo čtyřhra. Počet pididžinů se přizpůsobuje počtu hráčů. Mechanika zůstává stejná, jen tuhle se otočí jeden dílek na stranu pro dva hráče. A jestli vás Džin chytne a bude bavit, tak si užijete i sólo. Místo hráčů soupeříte s časem a okořenit si to můžete plněním achievementů.

Zhodnocení

Džin využívá známé mechaniky a herní prvky, které se mu povedlo dobře vybalancovat. Zkušeným deskovkářům se může zdát, že hra sází na jistotu, a pokud vás nechytí téma nebo zpracování, možná si po 2–3 partiích položíte otázku: „Proč bych si měl chtít Džina ještě někdy zahrát?“ Pro méně náročné hráče půjde o příjemné zpestření deskoherního světa a nenáročnou formou s možností vyzkoušet si mechaniky složitějších her a dá jim pěknou průpravu pro jejich další zkoušení.