Dobrodružné výpravy: Lhasa

hodnoceno 21x (Seznam vlastníků)

Z pekla války k duchovní rovnováze

Autor: mh | 19.6.2022 | 1

Dobrodružné výpravy je série malých her, které na český trh přináší Albi. V současné době jsou přeloženy tři z celkem pěti doposud vydaných: Vinland, Oklahoma a Lhasa. Protože herní systém je u všech stejný (liší se především příběhem), bude tato část shodná pro všechny tři hry. Kdo chcete, můžete tedy směle přeskočit až na část, která bude věnována přímo konkrétnímu příběhu.

Hra je distribuovaná v malé krabičce čtvercového tvaru o rozměrech 11 × 11 centimetrů, takže se bez problémů vejde do tašky nebo větší kapsy. Uvnitř najdete pouze balíček karet a malý leták, který ovšem tentokrát neobsahuje pravidla, ale reálné pozadí příběhu. Klíčovou vlastností Dobrodružných výprav je totiž historický základ, takže při jejich hraní můžete nabýt dojmu, že prožíváte něco, co se kdysi skutečně stalo. Samozřejmě nikoliv přesně tak, jak vám to hra nabízí, ale alespoň v odpovídajících kulisách. Nic jiného krabička neobsahuje, žádné figurky, žádné další herní prvky – vše, co budete potřebovat, se nachází na uvedených kartách.

Hra je oficiálně určena pro 1–6 hráčů od 10 let, ale v zásadě je to jedno. Jde totiž o hru kooperativní a hrajete pouze za jednoho hrdinu, takže počet hráčů má vliv pouze na nějaké domlouvání se podle hesla „víc hlav víc ví“. Pokud se u stolu nějak srovnáte, může vás hrát klidně i víc, i když upřímně řečeno bych doporučoval, abyste si v takovém případě hru zahráli radši samostatně ve více menších skupinkách. Anebo možná ještě radši pouze v jednom.

Princip hry

Průběh každého příběhu Dobrodružných výprav je řízen balíčkem očíslovaných karet. Tyto karty se nemíchají a v žádném případě není vhodné se na ně dopředu dívat, a to ani na jejich zadní strany, neboť byste se tak mohli připravit o mnohá překvapení. Začíná se kartou č. 1, která vám společně s několika následujícími vysvětlí herní principy, nebo, chcete-li, pravidla.

Ve hře existují karty několika druhů, které se rozlišují pomocí symbolu pod jejím číslem v levém horním rohu. Symbol blesku označuje tzv. neodkladnou kartu (já bych ji nazval spíše kartou události). Narazíte-li na ni, musíte okamžitě přečíst veškerý její text a splnit všechny její pokyny. Součástí karty také může být rozhodování mezi dvěma variantami. V takovém případě se hráči mezi sebou dohodnou, kterou variantu zvolí, a podle toho splní příslušné pokyny. Většinou se jedná o tažení konkrétní karty (karet), otočení karty (karet) na zadní stranu, nebo o jejich odhození na odhazovací balíček, případně o nahrazení odhozené karty jinou.

Dalším typem karty je karta předmětu, označená symbolem ruky. Nalezené předměty si vykládáte před sebe a můžete je používat v souladu s tím, co je na nich napsáno.

Dále jsou ve hře karty mapy, které pokládáte doprostřed stolu a postupně z nich skládáte mapu místa, ve kterém se nacházíte, a jeho okolí. Ke každé kartě mapy můžou být z libovolné strany přidány karty akcí, které poznáte podle ozubeného kolečka. Ty vám říkají, co vás na konkrétním místě čeká. Na rozdíl od neodkladné karty, kterou po jejím odhalení musíte vyhodnotit okamžitě, karty akcí můžete vyhodnotit podle svého uvážení v libovolném pořadí. Teoreticky také některou z akcí nemusíte vyhodnotit vůbec, pokud se rozhodnete pokračovat úplně jiným směrem.

Pro všechny karty platí jedna zásada: Vždy se dívejte pouze na její přední stranu (poznáte ji podle toho, že číslo karty je v barevném kolečku), na zadní stranu (číslo karty v černém čtverečku) se podívejte pouze tehdy, pokud vám to pokyny umožní. To platí i při jejich odhazování na odhazovací balíček — i v tomto případě ponechte kartu otočenou tak, jak aktuálně ležela.

A to je z principů prakticky všechno. Dále už stačí jenom nechat se vést textem na kartách, činit rozhodnutí a plnit pokyny. Tak se časem dopracujete k jednomu z pěti různých konců. Budete-li chtít zažít i ostatní konce, můžete hru resetovat podle pokynů na závěrečné kartě, začít hrát opět od začátku a na některých místech provést jiná rozhodnutí.

Vertikální srovnání

Pokusím se nyní na základě herních principů porovnat Dobrodružné výpravy s některými jinými hrami.

Gamebooky, 7. kontinent

Když se zamyslíte nad tím, jak vlastní hra probíhá, respektive jak procházíte příběhem, zjistíte, že ze všeho nejvíce se podobá klasickému gamebooku, pouze číslované odstavce v knize jsou nahrazeny číslovanými kartami. Kromě toho způsob, jakým jsou čtvercové karty na stole skládány k sobě a vytvářejí výslednou herní mapu, může vzdáleně evokovat 7. kontinent. Ten je totiž také chápán jako transformace gamebooku do deskové hry.

Je však potřeba hned říct, že zde veškerá podobnost končí. Zatímco 7. kontinent obsahuje další herní materiál (figurky, další karty) a jeho hraní vyžaduje taktizování a další specifické herní činnosti, u Dobrodružných výprav si vystačíte se čtením a rozhodováním mezi dvěma variantami. Hra také neobsahuje žádný bojový ani jiný systém (např. prohledávání), veškeré situace jsou řešeny výhradně na základě toho, jestli v daný okamžik vlastníte konkrétní předmět, či nikoliv. Ani počet karet nelze mezi těmito hrami příliš poměřovat (u Dobrodružných výprav jich je 70, u 7. kontinentu skoro tisícovka).

Únikovky, Adventure games

Na základě velikosti krabičky a počtu karet by nás mohlo napadnout porovnat Dobrodružné výpravy s různými karetními únikovkami – ať už přímo se sérií Únikovka, kterou do češtiny také lokalizovalo Albi, nebo se sérií Exit, která je lokalizovaná Dinem. Cenová i velikostní podobnost by tu byla (i když Exity jsou o něco větší), ovšem v únikovkách je kladen důraz na řešení rébusů a jiných úloh, což představuje „odemykání zámků“. Nic takového však v Dobrodružných výpravách nenajdeme, o čemž jsme dokonce informování hned na jedné z prvních karet.

Možná bychom je mohli porovnat i s hrami ze série Adventure games, jako je Žalář, Monochrome a.s. a Sopečný ostrov. Tyto hry též používají postupné sestavování hracího plánu z karet a knihu příběhů, která je prakticky formou gamebooku. Nicméně kromě karet obsahují také figurky postav a řekl bych, že je v nich více samotné hry než v Dobrodružných výpravách, protože hráči mají k dispozici mnohem více možností a učiní mnohem více herních rozhodnutí než jenom vždy mezi dvěma variantami.

Příběh

Vzhledem k tomu, že Dobrodružné výpravy lákají na příběh, pojďme se podívat, jak je na tom on. Bohužel bez určitých spoilerů to asi nepůjde, protože právě ony objasňují moje hodnocení. Kdo tedy chcete být plně překvapen, tuto kapitolu radši přeskočte.

Lhasa vás zavede na ostrov Cejlon v roce 1916, kdy je první světová válka v plném proudu. Představujete válečného korespondenta, který se účastnil bitvy u Verdunu, kde se seznámil s knihou, v níž její autorka Alexandra David-Néelová popisuje východní filozofii, vedoucí člověka k moudrosti a pokoji. Podařilo se vám přesvědčit šéfredaktora vašeho listu, aby vás vyslal na cestu na východ, v jejímž průběhu budete psát reportáže o této ženě i o tamních končinách. Zároveň doufáte, že se vám podaří dojít až do Lhasy, města, které bylo cizincům zapovězeno, a také, že se vám podaří zbavit se svých démonů, které vám způsobila účast v bojích první světové války.

Jak je v této herní sérii zvykem, příběh je postaven na reálných základech v tom smyslu, že Alexandra David-Neélová skutečně existovala, studovala východní náboženství a filozofii a navštívila město Lhasa. O tom všem se můžete dočíst v příbalovém letáku. Toto zasazení do reálného prostředí je asi tím nejzajímavějším, co Dobrodružné výpravy přináší. Hráči se tak nenásilnou formou seznámí se situací, která v této části světa tehdy panovala.

Z hlediska herních principů, jak už jsem zmiňoval, si především v určitých chvílích vybíráte jednu ze dvou nabízených variant. Nicméně narozdíl např. od Vinlandu obsahuje Lhasa i herní prvek v podobě počítadla peněz. Jako hráči musíte s penězi efektivně hospodařit, protože jakmile se dostanete do mínusu, vaše hra okamžitě končí. A pozor – toto nepatří do jednoho z pěti avizovaných konců. Od určitého okamžiku je pak počítadlo peněz nahrazeno počítadlem karmy. Její aktuální výše může ovlivňovat některá vaše rozhodnutí (nemůžete zvolit možnost, která vyžaduje více karmy, než kolik jí máte právě k dispozici). Dalším prvkem pak je vlastnictví nějakého konkrétního předmětu. I ten vás může v určitém okamžiku zachránit. Nicméně je to opravdu pouze v rovině, jestli daný předmět máte v inventáři, nebo nikoliv. Poslední věcí, o kterou se snažíte, je zbavit se své noční můry.

Horizontální srovnání

Samozřejmě, že se nabízí také srovnání jednotlivých příběhů mezi sebou. Na mě osobně působil příběh Lhasy rozhodně lepším dojmem než Vinland. Byl konzistentnější, hráli jsme celou dobu za stejnou postavu a sledovali stále stejný cíl. Stejně tak herní mechanismy byly o něco lepší – nutnost hospodařit s penězi či později s karmou dávala o trochu větší smysl než získávání přízně bohů, které mi přišlo poněkud nahodilé. Možná hrál roli i fakt, že i když se jedná o dobu před více než 100 lety, přece jenom je nám bližší a reálnější než přes 1000 let stará a spíše mýty opředená doba vikingská.

Na druhou stranu Oklahoma je možná ještě o trošku lepší, i když z herního pohledu se tam musíme spokojit pouze s předměty (nic podobného přízni bohů nebo penězům či karmě tam nenajdete). Vše to ale vynahrazuje samotný příběh, který se odehrává na americkém otrokářském jihu v roce 1861. Což je prostředí, které alespoň mě přijde dobrodružnější než tibetští mniši.

Kdybych měl z těchto tří verzí sestavit svůj osobní žebříček, pak by vyhrála Oklahoma, na druhém místě by byla Lhasa a bronzový stupínek by patřil Vinlandu. Rozdíly jsou však minimální.

Postřehy a dojmy

Počet hráčů

Vzhledem k tomu, že se jedná prakticky o gamebook, tedy „kooperativní“ hru, je počet hráčů spíše formální záležitostí. Navíc slovo „kooperativní“ píšu do uvozovek, protože existuje vždy pouze jedna herní postava, za kterou se hraje, takže spolupráce hráčů spočívá především v dohodě o výběru jedné z nabízených variant.

Osobně si myslím, že nejlepší je zahrát si Dobrodružné výpravy v jednom hráči. Hra ve více hráčích podle mého názoru nepřináší nic navíc, spíše zdržuje. Je-li vás více, radši ať si každý zahraje jednu nebo více partií sám než společně. Ale to je pouze můj osobní názor.

Zábavnost

Když jsem viděl obrázky a přečetl si reklamní popis, měl jsem od hry jistá očekávání. Samozřejmě vzhledem k ceně jsem neočekával nic zázračného, přesto se nemůžu ubránit dojmu, že jsem přece jenom čekal o trochu víc. Hlavně v oblasti herních mechanismů a možná také pod dojmem toho, že například u série Adventure Games se podařilo do malé krabičky vměstnat poměrně košatý příběh na několik hodin. Tady jste zhruba do půl hodiny hotovi. Jistě, skončili jste nějakým koncem a hra obsahuje ještě čtyři další, můžete tedy zkoušet hrát vícekrát a snažit se „vyzobat“ je všechny. Na druhou stranu, pokud se vám podaří docílit konce, o kterém se můžete domnívat, že je tím nejlepším (ačkoliv tak žádný z konců není označen, dá se to vytušit), nemáte úplně motivaci snažit se o další, evidentně o něco horší konce.

Vlastní realizace

Vlastní realizace hry je celkem povedená. Nemám teď ani tak na mysli kvalitu komponent (karty jsou prostě karty), jako spíš větvení a návaznost příběhu. Nenarazil jsem na žádnou chybu, která by narušovala jeho logický tok a kde by si člověk pomyslel: proboha, co je to za nesmysl?!

Drobnou výtku bych však přece jenom měl. Za prvé není nikde zdůrazněno, že i při odhazování karet je nutné dodržet stranu, na kterou je karta otočena. Já jsem měl při první hře tendenci karty při odhazování otáčet na rubovou stranu, aby byly připraveny na další hru. Až při závěrečných instrukcích jsem zjistil, že to nebylo úplně dobře. Stejně tak není na začátku nijak vysvětlena funkce karet se symbolem klíče a zámku, tím spíš, když na obou stranách jsou čísla v barevném kroužku (tj. jako na lícové straně). Píše se tam pouze, že tyto „symboly ti pomohou při sbalení hry“. Až po dohrání hry na poslední kartě jsou instrukce ke složení hry, kde se dozvíte, jak s těmito kartami naložit. Správná funkce těchto karet však předpokládá, že budou na odhazovacím balíčku ležet tak, jak při hře skončily. Jinak ale tento mechanismus slouží k tomu, že při dalších hrách budete mít v některých případech trochu jinou situaci, která je popsaná na druhé straně karet s klíčem.

Rozhodně doporučuji přesně dodržovat instrukce na kartách, a to v pořadí, ve kterém se vyskytují. Neotáčejte karty automaticky sami od sebe, ale opravdu až ve chvíli, kdy k tomu dostanete pokyn. Stejně tak na odkládací hromádku pokládejte karty tou stranou, která byla aktuálně navrchu. Pokud to dodržíte, pak půjde všechno hladce, bez ostrých hran.

Do této části bych pro zjednodušení zahrnul i český překlad. Ten na mě působí dobrým dojmem, nenarazil jsem na žádné chyby, ani na nic, co by tzv. „rvalo uši“.

Závěrečné zhodnocení

Asi nejpřesnější označení série Dobrodružných výprav bude znít „gamebook ve formě karet“. Přesně tak se totiž hraje. Navíc se jedná o zjednodušenou verzi gamebooku, protože si hráči vybírají pouze ze dvou variant. Vzhledem k tomu, že neobsahuje žádné hádanky, rébusy, nebo komplikovanější herní mechanismy, jedná se spíše o oddychovou záležitost než o nějakou deskoherní výzvu. Ačkoliv tu je jakási vizuální podobnost s hrou 7. kontinent, rozhodně nelze očekávat byť jen vzdáleně podobný zážitek.

Hlavní devízou Dobrodružných výprav tak je především reálné pozadí příběhu, při kterém se člověk může i něco zajímavého dozvědět, a tím pádem působí trochu edukativním dojmem. Tady je však potřeba zmínit, že jednotlivé příběhy nemají úplně stejnou zábavnost. Dalším plusem je nízká cena a absolutně nedestruktivní forma hry, takže je možné bez problémů po odehrání krabičku poslat dále.

Pokud tedy nepatříte mezi extrémně náročné hráče a nemáte problém obětovat pár stovek, pak není důvod se Dobrodružným výpravám vyhýbat.