Diplomacy

hodnoceno 50x (Seznam vlastníků)

Diplomacie

Autor: trohat | 18.9.2010 | 21

Sedm hráčů se sklání s tužkou a papírem nad mapou Evropy. Jeden z nich zvedne hlavu a zeptá se: „Kdo hraje za Německo, mohl bych s ním mluvit ?“ „Jasně,“ zní odpověď. Dvě postavy se zvednou od stolu a jedna z nich zamíří do rohu místnosti. „Sem radši ne, půjdeme na chodbu, to, co potřebuju domluvit, opravdu nesmí nikdo slyšet.“ Na chodbě pokračuje: „Podívej, slíbil sem Angličanovi, že s ním budu spolupracovat, ale když o tom přemýšlím, tak to pro mě není moc výhodné. Co kdybychom začali spolupracovat spolu? Proti Anglii máme dobrou pozici, navíc očekává, že mu budu pomáhat, takže se proti mně ani nebude bránit. Ale nechci na to být sám, pomůžeš mi ?“ Hráč za Německo kývá, tahle spolupráce se mu líbí, zbývá ještě domluvit, jaká část Anglie připadne komu. Když se hráči vrací do místnosti, vidí, jak na druhém konci chodby něco domlouvá Rus s Turkem …

Úvod navozující atmosféru hry by mohl vypadat i takto: „Nacházíme se v Evropě v období před první světvou válkou a ta je rozdělena mezi sedm velmocí …“, ale tím by se vůbec nevystihlo to, co je ve hře podstatné. Diplomacie se může hrát třeba na mapě Středozemí v době starověku a bude to úplně stejná hra. To, co totiž dělá Diplomacii Diplomacií, je vyjednávání. Ale vezmeme to od začátku.

Diplomacie je hra pro sedm hráčů, typicky se hraje na mapě Evropy v roce 1900. Základní pravidla jsou jednoduchá. Mapa je rozdělena na 75 území, na každém z nich může stát jedna jednotka – armáda nebo flotila. Flotily plují po moři nebo podél pobřeží, armády chodí po souši nebo mohou být konvojovány přes moře. Za jeden tah se každá jednotka může pohnout jen do sousedního území. Na 34 územích jsou zásobovací centra, z nichž každé uživí přesně jednu jednotku.

Každý hráč ovládá jednu ze sedmi velmocí, a na začátku hry má obvykle dvě armády a jednu flotilu. Před každým tahem je ponechána asi čtvrthodinka na vyjednávání, na konci vyjednávání musí hráč tajně napsat na papír povely pro svoje jednotky a tento papír odevzdat, aby na něm už nemohl nic měnit. Po skončení fáze vyjednávání se papíry s povely odtajní a jeden po druhém postupně přečtou. Pokud je to možné, tak se jednotky posunou podle nich. V případě, že dvě jednotky dostanou povel k přesunu do stejného prostoru, nebo jedna jednotka do prostoru, kde už stojí jiná, dojde k patu - povel nemůže být proveden. Jediná možnost, jak druhou jednotku přetlačit, je podpora. Pokud jedna armáda dostane povel např. do Slezska (kde stojí nepřátelská armáda), a jiná armáda, stojící na jiném políčku sousedícím se Slezskem, dostane povel k podpoře, tak tato armáda útočí silou dva a nepřátelskou armádu bez podpory, stojící ve Slezsku, přetlačí. Armáda ze Slezska musí ustoupit.

Každý rok se skládá ze dvou tahů, jednoho na jaře a jednoho na podzim. Po podzimním tahu jednotky stojící na územích se zásobovacími centry tato centra obsadí, což znamená, že hráč uživí víc jednotek a může je okamžitě nabudovat. (Nebo musí nějaké rozpustit, pokud naopak o některá centra přišel).

Zvítězí hráč, který ovládá více jak půlku Evropy, tj. 18 ze 34 zásobovacích center. Nebo může dojít (a často dochází) k remíze, tj. hráči se dohodnou, že výhra již není možná pro nikoho z nich.

Jednoduché, že? V tuhle chvíli už znáte skoro celá pravidla, zbytek pravidel jen upravuje nějaké detaily a speciální situace.

Vyjednávání (aneb co činí Diplomacii Diplomacií)

Před každým tahem dostanou hráči čtvrt hodiny na vyjednávání (před prvním půl). Vyjednávání obvykle vypadá tak, že se hráči zavírají na různých možných i nemožných místech, aby je soupeři nemohli slyšet a tam spolu domlouvají plány proti ostatním. Každý hráč na začátku kontroluje jen tři jednotky (Rusko čtyři), a to je opravdu málo na to, abyste zničili nepřítele. Ale když přemluvíte souseda ke spolupráci, tak jich už máte 6, a s tím už se dá něco dělat. Musíte ale svému spojenci slíbit část kořisti, protože proč by s vámi jinak spolupracoval ? Zároveň musíte myslet na to, že z vašeho spojence se později ve hře může stát váš nepřítel, takže pozor na to, aby se při společném útoku nedostal do příliš výhodné pozice. A co kdyby si to rozmyslel a zradil vás ? - Žádný slib není závazný, závazné je jen to, co napíšete na papír, který odevzdáváte. Takže klidně můžete někomu slíbit spolupráci a místo toho na něj zaútočit. Ale to samé se může stát i vám. Navíc, pokud někoho zradíte, je dobré si uvědomit, že on stále ve hře pokračuje (pokud mu nezvládnete všechno zničit v jediném tahu) a může vás při příští vyjednávací fázi pořádně pomluvit.

V Diplomacii nehraje žádnou roli náhoda (kromě úvodního rozlosování velmocí), úspěch každého hráče závisí na jeho schopnostech. Důležité je umět odhadnout ostatní a dokázat je přesvědčit pro své cíle. Hra může být atraktivní pro hráče, kteří si chtějí vyzkoušet nečestné chování – povoleno je nejenom lhaní, ale i třeba odposlouchávání cizích hovorů, jsme přeci ve válce! Velkou roli můžou hrát kličky a polopravdy, slibování a vymlouvání se.

Historie hry

Diplomacie existuje už od roku 1954 (komerčně byla vydána až 1959). Za tu dobu vymysleli její fanoušci nespočet variant. Jejich počet dosahuje desítek, možná i stovek. Dá se hrát na mapě jihovýchodní Asie nebo celého světa, dá se hrát varianta Sahara s globálním oteplováním, kde se z vodních sektorů postupně stávají pevniny a z těch později neschůdná území, … Hra je oblíbená i v korespondeční verzi (i když dnes už spíš mailové), pro tyto hry jeden z hráčů nehraje a plní roli GameMastera – sbírá tahy od ostatních a pak je vyhodnocuje. Čeští hráči Diplomacie se sdružují na webu www.diplomacie.net, pro partie zde hrané se většinou nechává týden na každý tah. V anglicky mluvících zemích existuje takových webů bezpočet. O teorii této hry bylo už popsáno mnoho papíru, velmi zajímavá je např. knížka velkého fanouška Diplomacie Richarda Sharpa (dostupná i online). Pravidelně vychází časopis Diplomacy World (v létě 2010 už stodesáté číslo).

U nás se o popularizaci Diplomacie postaral Miloš Zapletal, když ji v roce 1991 kompletně popsal ve své knize Velká kniha deskových her. Později vydaná hra Evropská politika 1900 zachovává principy Diplomacie, v některých detailech se ale liší.

Půl minuty do konce vyjednávání. Michal, hrající za Anglii, kontroluje povely pro svoje jednotky a papír s nimi odevzdává do krabice, kde končí i povely od ostatních hráčů. 10 sekund, ještě hráč za Francii rychle dopisuje a jeho povely končí tamtéž. Pípání stopek oznamuje konec vyjednávání. Jeden z hráčů otvírá krabici a začíná postupně předčítat jeden papír za druhým. Nejdříve přichází povely od Turecka. Flotila z Ankary do Černého moře, armáda ze Smyrny do Arménie, … Michal se usmívá. Turecko útočí na Rusko, tak, jak se s ním domluvil. To je pro Anglii výhodné, protože Rusko se bude muset věnovat turecké frontě a Anglii nechá na pokoji. Následují povely od Německa. Ty se již Michalovi tolik nelíbí, ale to nevadí, s Francií je domluvený, že společnými silami Německo zničí. Pak ještě Rakousko, Itálie, Michalova Anglie. A nyní přichází na řadu Francie. Hned při prvním povelu začínají Michalovi tuhnout rysy. Francie nejen že nedodržela domluvenou smlouvu s Anglií, ale navíc se ještě chystá na Anglii zaútočit ! A nakonec Rusko – to sice posílá část svých sil proti Turecku, ale jejich část taky posílá proti Anglii ! Michal se bude muset hodně snažit, aby při dalším vyjednávání někoho přemluvil na svojí stranu, jinak jeho Anglie nepřežije ani dva roky a on bude muset jen koukat, jak hrají ostatní.