Descent: Journeys in the Dark

hodnoceno 163x (Seznam vlastníků)

Proradní hrdinové

Autor: Zhan_Shi | 5 hodin 0 minut | 21.8.2010 | 16

Hra: Descent: Journeys in the Dark

Hráči: Neilla, Pitti, Zhan_Shi, zluda

Už mně to prostě nebaví... Pořád dokola to samé... Jen si tak sedím ve své jeskyni a tuhle si naaranžuju puklý kámen, tuhle přidám jemně tkanou pavučinu a samozřejmě nezapomenu nasypat kostlivcům. Poetický život pána jeskyně.

A když jsem se trochu ukolébal překrásně hnilobným puchem podzemí, hned si to tunely štráduje bandička dobrodruhů. Přísahám, že tomu dědkovi v hospodě, co pořád rozdává mapu mého domova, zakroutím při nejbližší příležitosti krkem!

Tentokrát byli tři a všichni se naparovali v novém brnění a blýskali na mně vyleštěnými zbraněmi, které si před chvilkou zakoupili ve městě. Halekaly mezi sebou, že byli slyšet až v zadní síni - prý že jdou zabít obra! Taková drzost, to je můj obr!! Vypiplal jsem si ho ze čtvrt tunového nemluvněte a jen tak se ho nevzdám. Řekl jsem si a hned za vstupními dveřmi je přivítal výborem kostlivců, jež zachřestili čéškami a vrhli se na ně.

Jenže ti zpropadení hrdinové je kosili jako letní trávu a dokonce se u toho smáli a vzájemně se hecovali. Zkusil jsem na ně poslat ještě tlupu běsů, ale ani ti pro ně nepředstavovali žádný vážný problém a probojovali se do druhé místnosti, kde se mi začali přehrabovat v truhle, kam jsem si odložil něco předmětů, které mi líbili. Je to normální? Taková drzost si žádala příkré potrestání a tak jsem jim přičaroval do zad další tlupu kostlivců a poštval je na ně.

Bohužel to ale také nevyšlo. Jeden z hrdinu, náramně připomínajícího včelami vopíchaného koně skříženého s vepřem trpícím nadýmáním, prostě proběhl zástupem mích nemrtvých mazlíčků a kosil je tu napravo - tu nalevo. Ostatní postupovali stále vpřed a aktivovali v rohu portál, kterým si zkracovali cestu do města. Nakonec se mi podařilo alespoň probodnout hruď té prsaté holce, která se s nimi táhla a na všechny strany metala oslnivé blesky. Ale co mi to bylo platné, když jí ve městě felčar zalátal a v příštím okamžiku už byla zase zpátky v kobkách.

Vedl je takový podivný týpek s čepelemi na rukou, který se zdál být více než nebezpečný a hlavně si moc dobře uvědomoval, co dělá. Zaměřil jsem se na něj a nejdřív ho shodil do jámy, kde se ošklivě otloukl. Pak ho obří pavouk zamotal do pavučiny tak silně, že vypadal jako asijský závitek, který stačilo pouze vhodně osmažit. O to se postaral jeden z pekelných psů, který chrstl do chodeb všestravující oheň a odpálkoval hrdiny zpátky do města, čmoudící a doutnající jak ohniště k ránu.

Už jsem si chtěl oddechnout, když se nad portálem zablesklo a dobrodruzi si to opět razí podzemím. To je k vzteku! Otevřeli dveře do síně a tak jsem za roh přičaroval ještě jednoho pekelného psa, aby podpořil mantikory bránící mého drobečka.

Rozpoutala se lítá bitva, ve které tekla krev proudem a řev naplňoval jinak klidné chodby. Obr máchal kyjem, mantikory poletovaly na propastí a pekelný pes chrlil ohnivé vlny. Hrdinové ale neustoupili ani o krok a jako první zakňučel pes rychle následovaný jednou z mantikor. Nakonec ustříleli i druhou poletuchu a zasypali obra ranami. Klesl na jedno koleno, chtěl se ještě rozmáchnout, ale ta opuchlá kobyla mu zabodla meč tak hluboko do klenuté hrudi, až mu vylezla špička ze zad. Obr bojoval statečně, ale zem byla kluzká krví... padl na podlahu a v příštím okamžiku bylo po něm. Hrdinové ještě po cestě pobrali co mohli a skrz portál zmizeli do města.

Já tu teď sedím... celý domov vypleněný, znásilněný. Proradní hrdinové! Kéž je peklo stráví a nikdy nevydá! Teď abych začal nanovo... si neumíte představit, jak se v tento čas blbě shánějí noví kostlivci....

Odehráno v: Kolín (Okres: Kolín)