Cthulhu: Death May Die – R'lyeh Rising

hodnoceno 0x (Seznam vlastníků)

Cthulhu a prázdnota

Autor: Muad'Dib | 2 hodiny 40 minut | 30.1.2025 | 1

Hra: Cthulhu: Death May Die – R'lyeh Rising

Hráči: JappriCZ, Muad'Dib a 3 neregistrovaní

Rituál byl dokončen… hmm… stalo se.

Nezbývá než společně skočit do otevřené trhliny v časoprostoru a najít toho vometáka tam někde v té prázdnotě, kde fyzika Isaaca Newtona přestává platit. Zato můj revolver naštěstí platí stále a chapadla trhá s překrásnými tóny hlasitého doprovodu a vůní střelného prachu. Nemluvě o hořící ruce té šílené holky. Pořád jen pobíhá kolem a směje se. Někdy mi přijde, že je jedna z nich… brrr, běhá mi z ní mráz po zádech.

Ocitli jsme se na nějakém… ve svatých knihách se o tom mluví jako o Severním víru. Vzpomínáte si na vznášející se ostrovy z knih pro děti? Tak něco podobného, až na to, že kolem nás je nepopsatelná prázdnota. Měli jsme jen dvě možnosti, kam vyrazit, přes něco, co bychom mi lidé popsali slovem most. Jen jste stále měli kolem sebe prázdnotu, ale nikam jste vlastně „nepadali“; zvláštní to pocit.

První se odvážil po „mostě“ přejít Adam a hle, na dalším Víru – Víru hororu – zakopl o předmět. Jaká to ale náhoda! Otevřeli jsme schránku, která byla nepochopitelně bez známek jakéhokoliv rozpadu. Divné místo, utrousila Fatima, rozhlížeje se kolem. Rasputin na ni otočil hlavu a pozvedl jedno obočí, řka beze slov: To myslíš vážně?

Uvnitř byl nějaký svitek s divnými nápisy a ornamenty. Zvláštní bylo, že svitek vypadal staletý, oproti schráně, která jej uchovávala. Za pomoci prastarých knih jsme rozluštili, že se jedná o silné zaklínadlo, které dokáže uštědřit zranění dokonce i mocnému Cthulhu. Bohužel, aby mohlo mít vůbec nějaký účinek, je zaměřeno jen na jeho pravou paži. Naše zklamání tak bylo vysoké. Jen Ahmedovi cukal jeden koutek nahoru. Vysvětlit to slovy: Budeme ho trhat po kouskách jako psa? S tím se dokážu smířit.

Dále se svitek zmiňoval, že na zaklínadlo budeme potřebovat jistý druh energie, oznámil Adam. Tenhle neznám, hlesla zklamaně Fatima. Obrátila se na dívku s hořící paží. Jen tam tak stála, ani nedutala, paže plápolala v plamenech, jako by se nic nedělo. Víš, co to je za energii? zeptala se jí. Dívka jen smutně pokrčila rameny ve výmluvném gestu. Bylo to snad poprvé, co se nesmála jak divá.

Pak se naše cesty rozdělily. Jedna skupinka šla levou cestou, druhá pravou. Potkávali jsme všechny naše staré známé z našeho světa – oslizlá beztvará monstra s chapadly ze všech možných částí jejich slizovitých a hnusných těl, dá-li se tomu tak říkat. Padaly pod náporem našich zbraní a útoky ohňů jako pomyslná Isaacova jablka. Jen při smrti nikam nespadly, jen se tak „rozplynuly“ v neznámu a vždycky po nich zbyl nějaký orb energie. Po velkých slizounech docela velké, po malých menší. Dokonce jsme potkali i pár kultistů. Ti všiváci jsou snad všude! Ale jsou to tak velcí břídilové, že i když po nich zůstala nějaká ta energie, nebylo jí moc. Ani tohle nedokáží pořádně.

Po dlouhé době tápání a minutí dalších barevných bran časoprostoru – teda vážně nechápu, proč jsou ty brány barevné, jako proč by zlo vymýšlelo barevné brány, chápete to? čekal bych surovou čerň, nebo tak… jen říkám – jsme se ocitli na Posledním víru. Dál již nevedla cesta… nebo spíše to, co ji nádechem připomínalo. Nevěděli jsme, co dál, a zpátky přes to peklo, kde se vám o kůži na celém těle otírá kdejaké to slizácké chapadélko, se nám fakt nechtělo.

Ahmed zvolal před sebe, nevěda co jiného má dělat: Je tam někdo?!

Žádná ozvěna. Nic.

Po chvilce se ale nazpět ozval dunivý hluboký nářek – nebo tak to aspoň znělo – který zesiloval do takové ráznosti, že husí kůže, která nás všechny zničehonic popadla, byla natolik silná, že to skoro vypadalo, že se nám kůže oddělí od těla v bolestné agónii trhajících se šlach a úponů. Když už to nešlo vydržet, vše najednou přestalo. Před námi se něco začalo zjevovat. Z něčeho jako mlhy se začal vynořovat tmavší obrys. Stále se přibližoval a zostřoval. Při přibližování se i zvětšoval. Ze zakaleného obrysu nešlo poznat, co to je, i když tvarem to dávalo jasně najevo, že to není nic, s čím jsme se kdy setkali. Jedno bylo ale jasné, bylo to zatraceně obří. Jako dvoupatrová budova.

Co to sakra je? ptal se Rasputin. Tohle máme jako porazit? A jak asi?

Kdybychom ho už neznali, mysleli bychom si, že panikaří. Ale tak tomu nebylo. Byl to jen jeho způsob, jak se naštvat a nažhavit.

Holčička vedle zavřela oči a zasoustředila se. Poté poslala proti tomu obrovskou ohnivou kouli žáru. Ta po cestě k obrysu „pročistila“ mlhu a vše kolem to procitlo. Oheň „narazil“ na nyní již ostrou konturu údu netvora.

A do prdele! vydech s otevřenou pusou Adam, zvedaje svoji hlavu vzhůru a stále výš.

Vždyť to je jenom noha! vydechla Fatima. Co to…?!

To je gigantická obluda, proboha!

Všechny jal bezmezný strach, který se zavrtal do jejich kostí a paralyzoval je. Dokonce i holčičku, jejíž žhnoucí ruka přestala téměř plápolat.

Ahmed se z toho dostal jako první. Dlaněmi si propleskal obličej a dodával si statečnosti nepublikovatelnými zvuky a slovy. Vzpamatujte se, okřikl ostatní, to je On!

Adam se dostal z transu hned za ním a všiml si lanoví či lián u jeho nohy. Podívejte, možná tu už někdo byl a zkoušel to monstrum dostat. Možná se to dá využít.

Dobře, odvětila Fatima, já jsem nejlehčí, polezu nahoru po něm a zkusím mu zničit ruku. Kdo má to zaklínadlo, rychle ho použijte! naléhala. Tady máte mou energii. Kolem se najednou začaly srocovat nestvůry. Nebylo jasné odkud vlastně přicházejí a proč tak najednou, ale bylo jasné, že ten šmejd před nimi si je přivolával na pomoc. Čas se najednou neúprosně zrychlil. Minuty ubíhaly jako sekundy. Každý špatný tah mohl znamenat konec všeho.

Po úspěšné aplikaci zaklínadla mu jeho ruka trhla a ozval se – co jsme si vyložili jako bolestný – výkřik monstra před námi.

Holčička s psychopatickým smíchem odběhla hlídat brány, Rasputin s Ahmedem odešli hledat další předměty a Fatima se jala šplhání po Cthulhovi, přičemž Adam ji kryl zespod.

Zatímco Fatima ve vražedném afektu bodala oslabenou paži do všech možných i nemožných míst, držíc se přitom Cthulha, se jemu povedlo párkrát máchnout oběma pažemi, i tou oslabenou, čímž ničil vše v její cestě, být to přítel, či nepřítel. Zdálo se, že to je mocné bytosti úplně jedno. Jeho přisluhovači se měnili v orby energie jeden za druhým jako mouchy rozpláclé lidskou rukou.

V nestřežený moment mezi všechny na Vírech dopadla Cthulhova paže, kterou Fatima dokázala odňat kombinací svého nože a kouzel.
Mezitím Ahmed s Rasputinem našli další svitky, zaříkávadla na levou nohu a paži. Dokonce i na hlavu. A to bylo něco. Rasputin si nabral energie od ostatních a běžel se svitkem na začátek, první vír, Severní vír, kde se zaklínání muselo provést – skoro jako by to dělal někdo naschvál.

V mezičase se holčičce podařilo oslabit zaklínadlem levou paži, takže ji mohl Adam zespodu se svou přesnou kulovnicí rozstřílet na kusy. Hahá! Tak co, ty zmetku! Už nejsi takový frajer! neodpustil si emoce Adam, křičením na monstrum před ním v zápalu bitvy mezi jinými monstry, kde to všem bylo úplně jedno.

Nemaje žádnou paži, podařilo se Cthulhovi vydat mohutný hles, při kterém došlo k dalšímu trhání časoprostoru. Fatima kvůli tomu spadla z Cthulha dolů, kde ji ale zachytil Adam, takže naštěstí nezemřela, byť byla na pokraji sil a potlučená. Adam jí pomohl vstát na nohy a poskytl ošetření, které, za daných okolností, bylo mizivé.

To už ale na opačném konci prázdna Rasputin prováděl zaklínadlo „Götterdämmerung“, které ho v ohromné záři trhající se energie R'lyehu vyzmizíkovalo. Nezbylo po něm nic. Byl prostě pryč. Nebyl čas na nářek ani lítost. Cthulhu vydal jasný nářek, načež jeho hlava začala slabě zářit.

Ahmed s holčičkou, oba na pokraji svých sil, bránili Fatimu s Adamem na Posledním víru. Zvládneš to? ptal se Adam Fatimy. Ta jen pokývala hlavou v jasném gestu. Oba začali lézt po obrovské mase nestvůry. Adam jen tak vysoko, aby mohl dobře zamířit. Vypálil všechno, co měl, na Cthulhovu hlavu. Zasáhnul mu dvě oči a poranil většinu chapadel na krku. Mezitím z opačné strany vyšplhala Fatima, která z palby, která náhle ustala, pochopila, že Adam je již bez nábojů. Využila nejmocnějšího kouzla, předávaného ve své rodině, a proud energie udeřil Cthulha přímo do obličeje. Dvěma vrhy nožů mu vypíchla další oči. Prázdnotou se linul hluboký nářek, kůže v pozoru. Její adrenalin ji ale nedovolil přestat. Našla místo, které bylo chráněno chapadly, pulsovalo. Notnou dávku času trvalo odřezat všechna chapadla, ale nakonec se to povedlo. Přesným zásahem posledního kouzla do tohoto místa se Cthulhu skácel na víry v agonické smrti, usmrcuje vše pod ním.

Všichni čtyři přeživší se zábleskem ocitli zpět v ruinách domu, který opustili při dokončení rituálu a otevření trhliny. Všude padala suť a místy dům hořel. Byli zpět. Trhlina se vytrácela. Země byla zachráněna. Nyní nastal čas truchlit za Rasputina…

Odehráno v: Těmice (Okres: Hodonín)