Čaroděj

hodnoceno 49x (Seznam vlastníků)

Souboj čarodějných učňů

Autor: Azz | 8.5.2024 | 3

Kouzelničtí učňové se sešli, aby poměřili své schopnosti a zjistili, kdo z nich je nejschopnějším mágem. 

Karetní štychová hra Čaroděj postaví proti sobě 3–6 hráčů, kteří se snaží v každém kole odhadnout, kolik štychů zvládnou uhrát. 

Jedná se již o poměrně starý kousek datovaný do roku 1984, který se k nám po delší době opět dostává s českými pravidly, ačkoliv je jinak jazykově nezávislá.

Jak se hra hraje

Princip hry je opravdu jednoduchý. V prvním kole dostane každý hráč přesně 1 kartu. Podívá se na ni a odhadne, kolik štychů v daném kole vyhraje. Toto číslo se zapíše a hra začíná. Začínající hráč vynese jednu kartu. Další hráči následně zahrají také svou kartu, přičemž se snaží ctít barvu (pokud mohou), vynesou trumf, případně zahrají jednu ze speciálních karet (čaroděje nebo šaška). Ten kdo vynesl nejvyšší kartu dané barvy, případně nejvyšší trumf, nebo jako první zahrál čaroděje, bere štych. V prvním kole tedy hra končí po prvním štychu.

Karty se následně zamíchají, posune se začínající hráč a do dalšího kola se rozdá o jednu kartu více. Takto hra pokračuje s tím, že pokaždé hráči mají o jednu kartu více než v předchozím kole. Hra končí ve chvíli, kdy hráči dosáhnou rozdání celého balíčku.

Za úspěšně tipnutý počet štychů uhraných v daném kole získávají hráči body. Pokud odhadli špatně, naopak body ztrácí.

Jaká hra je

Grafika

Asi se v první řadě zastavím nad grafikou. Ta je, mno, mírně řečeno, neortodoxní. Grafické zpracování ve mně evokuje staré RPG hry z 90. let. Pevně věřím, že to byl záměr. Tudíž grafika asi dělit hráče pouze na dvě skupiny: ty, kterým se líbí, a ty, kterým ne. Upřímně musím říct, že patřím do druhého tábora a všichni moji spoluhráči, manželka i děti také. Žena doslova prohlásila, že šerednější hru v životě neviděla :-D

Ale je to grafika, věřím, že je to individuální a musíte posoudit sami. 

Průběh hry

Principem je hra velice jednoduchá a je tak vhodná jako filler, případně pro méně zkušené hráče. 

Důležitý je počet hráčů, v kolika se Čaroděj hraje, jelikož hra končí ve chvíli, kdy jsou rozdány všechny karty z balíčku mezi hráče. Platí v ní tedy jasný vzorec, že čím více hráčů, tím méně kol a méně karet k zahrání.

Hra se v průběhu poměrně zajímavě rozvíjí a graduje. Zatímco na začátku dostane hráč jen jednu kartu, s kterou toho mnoho nevymyslí, s postupem hry a vyšším počtem karet začíná hra být zajímavější. 

Od zhruba 4. kola, kdy už hráči mají v ruce více karet, je odhadování počtu vyhraných štychů celkem zajímavé. Nicméně, hlavně v menším počtu hráčů je pak množství karet v ruce v závěrečných kolech až lehce paralyzující. Ve třech hráčích mají v posledním kole hráči 20 karet na ruce, což už je opravdu dost. S tímto množstvím mám pocit, že ani zkušenější hráč nedokáže relevantně odhadnout počet uhraných štychů a střílí tak nějak +/– od boku. Hra je na tomto pochopitelně postavena, aby se hráči snažili brát štychy tak nějak průběžně a do posledních štychů si nechali karty, kterými se snaží na určeném čísle udržet, nebo se k němu v mocném finiši dostat. 

Co trochu zdržuje průběh partie je zapisování odhadu uhraných štychů na začátku kola. Není to nic dramatického, ale ubírá to na plynulosti hry a pro mne působí rušivě.

Náhoda a strategie

Jedná se o karetní hru, takže podíl náhody je značný, aneb nikdy nevíte, jaká karta přijde. Zvláště v prvních kolech, kdy hráči dostanou jen pár karet, záleží opravdu hodně na náhodě, jaké karty kdo dostane. I se silnou kartou můžete skončit bez štychu. S postupujícími koly se poměr náhody snižuje – ačkoliv jsou hráči stále odkázáni na karty z rozdání, je už možné více taktizovat. Není totiž důležité štychy získávat, ale správně trefit svůj odhad. Jedině potom totiž dostanete body. Jde tedy o to, že i pokud má hráč v ruce nízké karty, udělá nízký odhad vítězných štychů, a může body získat. Naopak hráč, který se cítí silně a dá vysoký odhad, může splakat nad výdělkem, protože pokud netrefí, přichází o 10 bodů o každý chybějící/přebývající štych.

Čím více karet je rozdáno, tím lépe se dá počítat s tím, co mohou mít protihráči v ruce. Na druhou stranu v menším počtu hráčů s tím sice můžete počítat, ale počet karet (a tedy i štychů) už je tak vysoký, že to nějakou lepší taktiku zase naopak omezuje. Karet už je ke konci tak nějak moc a všichni mohou mít cokoliv. Zároveň, kvůli tomu, že se hraje vždy jen jedna karta, je těžké odhadovat, zda soupeř ještě nějakou vysokou/nízkou kartu má v ruce. 

Hra tak z mého pohledu má jakousi vývojovou sinusoidu, kdy v začátku je hra silně náhodná, s přibývajícími koly získává na taktičnosti a ke konci hry zase taktičnost klesá, jelikož jsou hráči lehce přehlceni kartami. To se týká hlavně nižšího počtu hráčů.

Tento dojem se částečně smývá s rostoucí zkušeností hráčů se hrou. Po několika partiích již mají hráči představu, kolik tak štychů se za jedno kolo dá vyhrát, a tipy se jim dělají o něco lépe.

Bodování

Bodování jsem již nastínil výše, ale ještě se u něj na chvíli zastavím, protože souvisí i se strategií, kterou hráč zvolí. Hra je tím docela zajímavá, protože nejde o to, nasbírat co nejvíce štychů, ale nasbírat ten tipnutý počet. Paradoxně tak může dojít k situaci, že hráč řekne, že neuhraje žádný štych, což mu vyjde, zatímco ostatní hráči netrefí. Pak nastává situace, kdy tento jediný hráč získá 20 bodů za přesný tip a ostatní hráči ztrácí body v závislosti na tom, o kolik štychů netrefili. Teoreticky je tak možné se „proprohrát“ k vítězství, i pokud berete jen málo štychů.

Je to prvek, který mi přijde na hře zajímavý, jelikož defenzivnější hráči (nebo ti, kteří, zrovna dostávají nižší karty) mohou stále získávat body. Na druhou stranu agresivnější hráč (respektive ten, který vidí v ruce dobré karty), může tipnout zisk většího počtu štychů a získat tak více bodů, jelikož za každý štych při úspěšném tipu dostane 10 bodů a k tomu se připočte 20 bodů za úspěšný tip. 

Celkové hodnocení