Bitva na polích Pelennoru

hodnoceno 73x (Seznam vlastníků)

recenze hry

Autor: Eyron | 21.11.2009 | 2

"Sem nemůžeš. Jdi zpátky do propasti, která je pro tebe připravena. Jdi zpátky! Padni do nicoty, která očekává tebe i tvého pána. Jdi!"
"Starý blázne! Toto je moje hodina. Nepoznáš smrt, když ji vidíš? Zemři teď a marně proklínej!"

„Vzhůru teď, vzhůru, Jezdci Théodenovi!
Lítý boj čeká, plameny a činy!
Kopí se štípe, štít jiskry křeše,
den mečů, den rudý, nežli slunce vzejde!
Jeďte jen, jeďte! Do Gondoru jeďte!“

„Smrt, smrt, smrt! Smrt ať nás vezme všechny! Smrt! Jeďte do zkázy a konce světa!“

Kdo by neznal tyto repliky z nejslavnější fantasy bitvy? Kdo by neslyšel o bitvě z největších, která se odehrála pod hradbami Minas Tirith? Kdo by neslyšel o Bitvě na Pelennorských polích?

A právě tuto legendární bitvu přenesl do deskoherní podoby Richard H. Berg v roce 1977 pod názvem Gondor. A nakladatelství Altar ji pak v roce 1996 vydalo pod názvem "Bitva na polích Pelennoru" i u nás.

Hra, která se prodávala za cca 50,- se sestávala z velké a poměrně ošklivé mapy pokryté drobnými hexy, desítek malých papírových žetonků a pravidel. Kvalita komponent byla nevalná, lehké žetony cestovaly po neustále se prohýbající mapě jak se jim zachtělo. Ale komu by to tehdy vadilo?

Nepřekvapí, že jeden hráč ovládal vojska Saurona a druhý vojska Západu.

Po poměrně zdlouhavém úvodním rozmisťování jednotek se pak hráči střídali v tazích. Ty byly také velmi dlouhé, protože během tahu bylo možné pohnout všemy jednotkami a těch bylo na každé straně několik desítek. Jednotky pak přímo na svém žetonu obsahovaly několik statistik: bojovou sílu zteče, bojovou sílu střelby, zbroj a morálku. Byla zde zastoupeny pěchota, jízda, lučištníci i jednotky, které mohly útočit na blízku i dálku zároveň. Nemohly chybět speciální jednotky, jako třeba pekelné beranidlo Grond či notoricky známí hrdinové pana Tolkiena (Gandalf, Imrahil, Král Nazgúlů atd.). Ne všechny jednotky byly k dispozci od začátku a přicházely později jako posily.

Boj se pak řešil pomocí kostky, kterou se házelo proti cílovému číslu. To se vyhledávalo v tabulkách na konci pravidel. Napadená jednotka pak mohla být útoken oslabena (a žeton se otáčel na druhou starnu, kde byly slabší statistiky) či zničena, ale také se mohla dát na útěk. Ve hře bylo také dost speciálních pravidel pro obléhací věže a žebříky, katapulty, lití smůly, magii...

Hra trpěla výraznou nevyvážeností, co si pamatuji, tak temná strana nikdy nevyhrála. Může to být ale dojem čistě subjektivní, způsobený strategickou nevyspělostí malých fantasy nadšenců.

Nicméně hra je u Altaru pořád k dostání a za neuvěřitelnou cenu 63,- si ji může vyzkoušet opravdu každý.