Bílé historky

hodnoceno 55x (Seznam vlastníků)

Strach při hraní ? ... možná pro sedmileté děti...

Autor: Ecan | 27.8.2010 | 2

(Jde o můj první pokus o recenzi, tak mě klidně kamenujte ;))

Když jsem byl jednou na nákupech, šel jsem se podívat do hračkářství, jen tak, s žádným zvláštním úmyslem něco koupit, jenom tak okouknout situaci kolem deskovek. A protože jsem měl jet za pár dnů na tábor, padl mi zrak na vystavené Černé historky. A vedle nich jsem si všiml něčeho, o čem jsem ještě nikdy neslyšel - Bílé historky. Přečetl jsem si popis, "Strašidelné příběhy o upírech, vlkodlacích a dalších..." a řekl jsem si, že by to nemuselo být špatné. Koupeno, sbaleno, doma rozbaleno. První co mě na kartičkách s příběhy zarazilo, byla délka textu - v Černých historkách většinou stačily dvě tři věty, aby uvedly příběh a dal se podle nich v klidu uhodnout příběh (většinou) a tady narazím na deseti řádkové romány, které jsou někdy navíc naprosto nelogické (Jak má člověka k sakru napadnout, že by upír byl tak hloupej, že by si ustlal přímo v kostele a ještě pod nádržkou na svěcenou vodu?). 

A tím se dostávám k dalšímu neduhu, k proklamované "strašidelnosti". Osobně jsem Bílé historky hrál jenom jednou v autobuse, ale domnívám se, že i kdybych je hrál někde o půlnoci v lese, pocit strachu by se stejně nedostavil. A to je u hry, která podle všeho staví na strašidelnosti, dost nešťastné... Jak píšu v nadpisu, sedmileté (nebo i míň leté) dítě se u hry pravděpodobně bude bát, i když ani u nich bych si  tím nebyl tak jistý. Radši bych je poslal k osvědčeným Černým historkám, které jsou opravdu kvalitní a (většinou) logické.

Ale abych jenom nehanil, na Bílých Historkách možná něco bude... minimálně se jimi dá založit oheň a když nejsou Černé, i ty Bílé možná postačí, každopádně, všem, kteří mají tu možnost bych doporučoval zůstat u Černých, protože klasika je klasika...