Zombicide: Invader – první dojmy

Autor: mart | 16.9.2019 | 9

Další kapitola proslulé série Zombicide je konečně na trhu, pročež se pojďme společně podívat, co Invader vlastně nabízí. V první řadě je třeba připomenout, že dosti klame tělem. Sice v názvu nese "Zombicide", ale o žádný konflikt se zombíky se nejedná. Bojujete tu na neznámé planetě proti Xenos, jako v nějakém sci-fi hororu. Nicméně Invader zachovává dobře známé herní mechaniky viděné již v předchozích verzích Zombicide, byť musím jedním dechem zmínit, že drobné odlišnosti, které zde jsou, dokážou významně změnit celkový herní zážitek!

Ano, stále jde o pořádně akční nářez, v němž s vybranou skupinou hrdinů likvidujete nekonečné zástupy Xenos, kteří napadli vaši základnu. Každý hrdina má několik různých akcí, možnosti se s narůstajícími zkušenostmi samozřejmě zlepšují, přičemž po odehrání fáze hrdinů dostávají slovo Xenos. Xenos jsou zcela v područí herního systému, definujícím jejich aktivity v jednoduchém režimu - běž a sežer -:)

Opět narazíte na tři základní typy nepřátel, bojujících pouze na blízko. Pod označením Tank, Worker a Hunter se pak skrývá klasicky tlusťoch, chodec a běžec. Tank více vydrží a jeho útok současně více bolí, Worker má zdaleka nejčastější zastoupení a Hunter je nejrychlejší. Velmi specifickým druhem je Abomination (čili Zrůda), která má unikátní schopnost klást ve svých stopách jakýsi "kaz", trvale znehodnocující danou interiérovou místnost, což je jeden z naprosto klíčových momentů hry. Mimo jiné z toho důvodu, že v "nakažených" místnostech se v průběhu hry nedá už nic najít. Tedy vyjma potíží - neboť se touto cestou mohou na herní plán dostávat další Xenos. Karty pro jejich nasazování na k tomu předem určených místech doznaly malých změn. Na každé kartě je vždy jenom jeden typ Xenos, jehož invaze skokově narůstá s postupujícím časem, resp. nabytými zkušenostmi hrdinů.

Překvapením se zdá být opravdu velké množství aktivačních karet pro Abo(mination), která se tak stává bez diskuse hlavní hvězdou show. S čímž dále koresponduje skutečnost, že pokud nelze nasadit určitý typ Xenos (nejsou další modely), na jejich konto se nyní aktivuje jen a pouze Abo! Abo se dokonce protlačila do popředí i v žebříčku "Target priority", kde spolu s Tankem dokáže svým velkým tělem zaštítit vše ostatní. Nabízí se, že implementace dalších verzí Abo do hry výrazně ztíží a zároveň zajímavě oživí herní dění.

Pravda, díky novému a z mého pohledu chytrému pravidlu nazvanému "Concentrated Attack" není zase až takový problém Abo zlikvidovat. Nicméně velký akcent na interiérové lokace, kde máte značně omezený výhled a střelecké možnosti, výrazně znesnadňuje lov této asi největší škodné. Pročež i tento moment přispívá ke zjištění, že mise jsou nyní o něco obtížnější. Též z důvodu, že zhusta je nutné dostat se se všemi hrdiny až k Exitu, čili stačí v průběhu hry jedno malé zaváhání a je konec – exitus, což sice zní podobně, ale tímhle směrem nechcete :)

Pomocnou ruku ze spárů smrti podávají dva speciální stroje, které se většinou vyskytují někde zapomenuté na mapě. Stacionární střelecká věž a univerzální robot, jenž se s vaším přispěním dokáže takticky přemisťovat a je efektivní jak na střelbu, tak pro boj zblízka. Jejich ovládání vás sice něco stojí, ale téměř všichni hrdinové mají schopnost (byť vesměs až na vyšší úrovni) vybraný stroj na dálku aktivovat. Je to prostě taková stylová alternativa k pomocníkům ze Zelené hordy (a Friends and Foes), šikovně implementovaná už do základní verze hry.

Méně zásadní, ale též docela přínosný, je zcela nový koncept dveří: interiérové lokality jsou otevřené a navzájem propojené, takže základna představuje jeden veliký vše prostupný komplex. Hrdinové však mohou jakékoliv dveře za sebou zavřít, čímž ztíží pohyb Xenos, kteří při pronásledování ztrácí tah jejich otevřením, resp. zničením. Musím říci, že alternativa zpomalení postupu nepřítele mi mnohdy zcela zásadně usnadnila život, jakkoliv s ideou takto otevřené herní mapy souvisí i jedna známá potíž.

Podobně jako v předchozí herní inkarnaci, již zmíněné Zombicide: Zelená horda, se připravte na stav, že téměř vždy mají Xenos několik cest k cíli a v konkrétní moment se tak jejich skupina rozděluje. Což ve výsledku znamená jednak určitou ztrátu dynamiky hry a druhak problém s managementem figurek, představující přitom jednu z velkých slabin Invaderu. Pokusím se nyní trochu rozvést.

Herní mapa je standardně rozdělená na zóny, kde především jednotlivé interiérové místnosti jsou nezřídka docela malé. Vměstnat sem v pokročilých fázích hry všechny figurky je opravdu veliký problém. A k tomu zde ještě máte spoustu žetonů, nemluvě o klíčovém a pořádně velkém Mold žetonu (symbol dříve zmiňovaného "kazu", který ve svých stopách zanechává Abo), jenž jednak komplikuje umisťování Xenos a druhak lehce znepřehledňuje herní plán. Stížnost směřuje i k designu figurek, které sice vypadají opravdu stylově, ale kupř. hodně rozmáchlé pózy Tanků vám v souvislosti s výše řečeným nedostatkem místa tak úplně radost neudělají.

Co vám radost naopak udělá je balíček karet vybavení, které nacházíte porůznu na mapě, a které je navrženo opravdu příkladně. Tedy žádná obvyklá inflace zbytečností, jako tomu bylo v Zombicide minulosti. Všechno je použitelné, počítaje v to nabízené zbraně - přičemž v balíčku máte téměř shodně střelných zbraní a zbraní nablízko. Leč ani jednoho není příliš mnoho. Dominují totiž karty doplňujícího vybavení. Ať se jedná o jednorázové vesty, eliminující vždy jedno poškození, či kanystry s hořlavou náplní, jimiž lze naládovat plamenomet a po vzoru ultimátního Dračího ohně z minulosti úplně vyčistit vybranou místnost.

Samostatnou pozornost zasluhuje munice, tedy klasické náboje a velké množství energetických článků, umožňujících u vhodných zbraní opakovat eventuálně neúspěšné hody při útoku na vybraný cíl. S tím úzce souvisí designová změna inventáře, do něhož se nyní vměstná výrazně více předmětů. Třebaže duální varianty zbraní (použití dvou shodných zbraní) jsou v Invaderu dramaticky omezené, hrdina s unikátní schopností Ambidextrous si přese všechno rozhodně přijde na své.

Všechny střelné zbraně (tedy až na speciální prototypy) přitom způsobují hluk, čímž klasicky lákají nepřítele, ale nelze s nimi již zacílit pole, pokud na něm stojí hrdina. Výjimkou je základní vybavení v rozšíření Black Ops, ale to nyní ponechme stranou. Čili nutně potřebujete být vyzbrojeni i zbraněmi na blízko, které naopak hluk nedělají. Tohle je kupř. v kontextu řetězové pily sice trochu zvláštní a tvůrci filmového Texaského masakru by tak přišli o značnou část kreditu, ale berme to tak, že v rámci Invaderu jde o pravidlově konzistentní věc -:)

I díky uvedeným skutečnostem dostává hraní významně propracovanější rámec. Zamlouvá se mi též novinka, že již nelze během aktu hledání provádět (gratis) výměnu předmětů s hrdinou na stejném políčku. Oceňuji změny některých speciálních dovedností, které hrdinové postupně získávají. A nebo nápad, že pro přesun nehostinným exteriérem nutně potřebujete kyslíkovou bombu, která se nachází v k tomu určených místnostech. Tedy aspoň do té doby, než je zničí destruktivní postup Abo. Exteriéry jsou pak značně specifické i díky pravidlu, že zde nelze využít zbraně s klasickou municí (jichž je tady většina), což je ve finále další prvek, nutící vás mnohem více taktizovat.

Nerozhodný jsem u hrdinů. Nesedí mi tak úplně jejich design, kde přes veškerou tvůrčí snahu postrádám u jednotlivých figurek, především tedy vojáků, nějakou jedinečnost. Splývají mi do jakéhosi konfekčního armádního zástupu se špatnou rozlišitelností. Čímžto si dovolím plynule navázat na rozdělení hrdinů - na vojáky a civilisty. Vojáci (mající zpravidla tři životy oproti dvěma u civilistů) nemohou prohledávat většinu místností na základně. Tedy až do okamžiku, kdy se podaří nalézt speciální předmět, který omezení neguje. Popravdě, tohle mi jako výměna za jeden život navíc nepřijde jako úplně výhodný obchod. Výjimku pak tvoří voják jménem Magnus (plus tuším ještě jedna postava z Kickstarteru), mající celých šest životů, a který, vyzbrojený ochrannou vestou, ustojí i dva útoky od samotné Abo. Což z něj rázem dělá velkého kandidáta na pokračování ve filmové sérii Rambo -:)

Resumé:

Musím říci, že většina změn provedená v Zombicide: Invader se ve finále opravdu povedla. Třebaže pravdu budou mít hlasy, že je to jenom další vylepšený Zombicide díl těžící do značné míry ze známého brandu, osobně pociťuji, že by úplně klidně mohlo jít o nejlepší kapitolu v celé sérii.

Hra má samozřejmě své chyby, stále zápasím s managementem figurek, kterých je na herním plánu v určitých chvílích přespříliš. Přesto vyhrává fakt, že mi Invader přijde jako poměrně chytře navržené strategicko-taktické zápolení, kterážto stopa je zde asi nejvýraznější napříč celou sérií. A to mne prostě docela bere.

Sdílet s přáteli: