Zabil jsem Hitlera, pánové…

Autor: Hypnogenak | 3.1.2022 | 6

Karetní hra, kde můžete zastavit Hitlera, než se dostane k moci? Tím pádem můžete zabránit druhé světové válce? Tady není o čem. Nejenže můžete, vy musíte!

Secret Hitler je jednoduchá, ale velmi chytrá a zábavná karetní hra s tajnými rolemi pro 5–10 hráčů. Na jednu partii si vyčleňte několik desítek minut (záleží na počtu a zkušenostech hráčů).

Doufám, že následující informací víc lidí potěším, než zklamu, ale žádné hajlování či hákové kříže ve hře nenajdete. Místo ukřičeného pána s knírkem a jeho pohlavárů jsou na kartách vyobrazeny ještěři v uniformách (což jim neubírá na děsivosti, ale zároveň to připomíná, že nemáte hru brát zas až tak vážně). Hra se ale přesto snaží simulovat situaci v předválečném Německu, kdy Hitler a jeho politická strana neměla většinu, a proto bylo třeba uchýlit se k blafování a činům zákeřným či ještě zákeřnějším. A v této situaci, byť velmi zjednodušené, se nachází samotní hráči. Těm jsou tajně a náhodně přiděleny role. Liberál, fašista či přímo fašista nejvyšší – Hitler. Liberálové mají tu výhodu, že jich je víc. Fašistů je sice méně, ale za to o sobě vědí, a mohou tedy do řad liberálů zasévat nedůvěru, pochyby, nejistotu a v těch nejvydařenějších partiích i skepsi a beznaděj.

Systém hry je jednoduchý a hned po pár kolech už budete vědět, jak to celé funguje. Základem je balíček zákonů, který obsahuje 6 modrých karet (liberálních) a 11 červených karet (fašistických). V každém kole je jeden z hráčů prezident (tato role se posouvá dle hodinových ručiček) a jeden z hráčů se chopí role kancléře (volený hráči). Prezident si z balíčku zákonů vylosuje tři náhodné karty, jednu z nich tajně odhodí a zbylé dvě předá kancléři. Kancléř se na karty podívá, taktéž jednu odhodí a zbývající kartu ukáže ostatním – tento zákon je schválen. Jakmile je schválené předem určené množství liberálních či fašistických zákonů, daná strana vyhrává.

Celé kouzlo tkví v tajném odhazování karet. Prezident například může dostat dvě červené karty a jednu modrou, ale jelikož je jeho tajná role fašista, zahodí modrou kartu a zbylé červené s předstíraným smutným výrazem pošle (liberálnímu) kancléři. Tomu nezbývá než schválit fašistický červený zákon. A pokud si prezident věří, může zároveň nahlas začít před ostatními hráči obviňovat kancléře, že mu poslal kartu modrou a červenou, a že kancléř modrou zahodil a že je tedy bezesporu fašista. A teď komu můžete věřit?

Později do hry ještě vstupuje možnost nechat někoho popravit (a pokud popravíte Hitlera, liberálové okamžitě vítězí), či možnost podívat se na příslušnost jednoho hráče a podobné drobnosti, které ale dokáží hru vyhrotit či nasměrovat jakýmkoli směrem. Záleží na vašich blafovacích a přesvědčovacích schopnostech.

Pokud máte herní skupinu, které tento styl hry sedne, čeká vás neuvěřitelné množství zábavy. V tu chvíli jde kamarádství stranou, nikomu se nedá věřit, kdokoli může být skrytý fašista. Najednou zjistíte, že uteklo mnoho hodin, mnoho partií a vy se smějete a překřikujete.

Hru jsme zkoušeli v různých počtech hráčů a ideální počet se zdál 7–8. Není problém hrát i v maximálním obsazení (10), jelikož každé kolo hlasujete o kancléři. Takže nehrozí, že byste dlouho seděli a nedělali zhola nic. Na druhou stranu však větší počet hráčů vyžaduje větší soustředěnost a občas se stane, že to hlavní se odehraje takřka bez vás. Naopak hra v pěti většinou odhalí fašisty poměrně brzy, což hře ubírá na napětí, ale ani to není pravidlem. Záleží jak se nalosují role a jak „chodí karty“. Vyváženost pro různé počty hráčů je velice dobrá (hra obsahuje odlišné herní desky podle množství hráčů). Bez ohledu na jejich počet však občas zaúřaduje náhoda a karty přijdou jedné straně natolik ideálně, že s tím protivníci jen těžko něco udělají. K tomu však dochází zřídka.

Největším negativem je paradoxně hra samotná. Prostě není pro každého. Zkoušeli jsme hru s různými lidmi a někomu jednoduše nevyhovuje, že mu druzí nevěří nebo ho v jednom kuse z něčeho obviňují. Došlo i na situaci, kdy jsme jednu naši (jindy klidnou) kamarádku zastřelili, protože jsme mysleli, že je fašista (což nebyla) a ona nám praštila kartami a odešla s tím, že tohle už nikdy hrát nebude. Tuto náturu hry je třeba brát v potaz.

Pokud se vám nelíbí téma, ale samotný systém hry ano, můžete zkusit třeba podobnou The Resistance: Avalon, která vás zavede mezi služebníky krále Artuše na hrad Kamelot.

Co říci závěrem? Secret Hitler je zábavná karetka, která vám dovede zařídit večer plný zábavy. Nic hlubšího v tom však nehledejte. Pokud vás baví blafování a skryté role, máte se nač těšit. Jako párty hra sklízí úspěch na všech frontách. V případě, že nemáte rádi přetvařování, náhodu nebo se vám příčí hrát za fašisty, asi se poohlédněte někde jinde. V Česku se hra shání trochu obtížně. Nejjednodušší je pořídit si print and play verzi přímo ze stránek www.secrethitler.com, případně objednat ze zahraničí.

Sdílet s přáteli: