Vzhůru pod hladinu

Autor: Technorocker | 22.11.2024 | 5

Polské vydavatelství Board&Dice, od kterého už máme v regálech Barcelonu, Nukleum či třeba La Granju, se tentokrát rozhodlo zpopularizovat jedno z aktuálních ekologických témat – záchranu korálových útesů. Téma zarezonovalo už při oznámení, zájem vzbudilo na Gen Conu a díky TLAMA Games si na tuto bohulibou činnost mohou hrát i tuzemští deskovkáři. Pod hrou jsou podepsaní Martino Chiacchiera, autor kromě jiných her např. Čaroknihy, a italský designér Federico Pierlorenzi. Za zmínku stojí také tvůrce sólo módu Dávid Turczi spojený se zmiňovaným Nukleem, sérií Imperium nebo dnes již legendární Anachrony. A protože vizuální stránka je v tomto případě nezvykle výrazná, nemohu nezmínit ilustrátory Zuzannu Kołakowskou (Terracotta Army, Barcelona – další super barevná záležitost) a Piotra Sokolowského (Nukleum).

Na obdobné téma už v obchodech najdeme například Korál nebo Lumicoru, obě čistě abstraktní záležitosti. Zachraňte korály (Reef Project) je oproti tomu čistokrevné euro. Euro, jež vám rozzáří polici. Hra je kombinací osvědčených mechanismů pohybu z bodu do bodu, area control a set collection. Cíl je jasný už z českého názvu. Na hodinku se vtělíte do rolí mořských biologů a ekologů, budete cestovat po ostrovech, najímat posádku, zkoumat podmořský život, snažit se vyčistit oceán a obnovit ekosystém vysazováním umělých útesů. Zkrátka zachraňovat korály.

Zvedáme kotvu

Máte-li rádi množství komponent, budete si mlaskat. V krabici jich naleznete dostatek. Kartonových a dřevěných, pestrobarevných jako její víko. Na první pohled zaujmou zejména figurky umělých útesů a lodí. Již zmiňovaná pestrobarevnost má své odůvodnění – právě takovými barvami hrají živé podmořské ekosystémy. Nemusíte se obávat nepřehlednosti, symboly se v záplavě barev neztrácí. Co mě zaskočilo, bylo množství zbytečného plastu. Deset prázdných pytlíků ještě dejme tomu pochopím, ale aby byly zvlášť v igelitu přehledové karty, zvlášť hráčské desky, a dokonce i kartonové pláty k vyplokání, to mi přijde vážně zbytečné. Navíc je to v rozporu se zelenou myšlenkou celé hry. Drobné výhrady mám i k desce nabídky. Místo toho, aby byla skládací napůl, jak bývá dobrým zvykem, sestává se ze dvou dílů jako puzzle. Jenže výřezy nejsou zaoblené, jsou ostré a pochopitelně každým složením trpí. Pozor si musíte sem tam dávat i při samotném vyplokávání. Například na desce hráče se vyskytují malé hvězdicovité otvory, u nichž hrozí, že se karton ve špičce odchlípne. Jinak nemám produkci co vytknout. Kvalita komponent je výborná. Zajímavě jsou řešeny dvouvrstvé desky hráčů. Jsou totiž odklápěcí, abyste si do nich mohli vložit vybranou stranou jednu z pěti desek lodi.

Forma pravidel mi sedla. Po tradičním přehledu materiálu a přípravy následuje přehled hry, ve kterém se dozvíte, jak fungují jednotlivé mechanismy a co se děje v které části plánu. Až když v tomhle máte jasno, přichází na řadu vysvětlení průběhu tahu, závěrečné bodování a přehled symbolů. Hned jsem přesně věděl, kde co v případě potřeby najdu. Symboly spolu s přehledem tahu dohledáte i na pomocné kartě, vše je ale natolik jasné, že ji brzy odložíte. Počítejte s tím, že hra patří mezi prostorově náročnější, k čtvercovému hernímu plánu o straně padesát šest centimetrů patří ještě deska nabídek a vejít se musíte i s deskou lodi každého hráče. Ačkoli je plán oboustranný, stejně musíte při hře tří hráčů použít dvě překryvné desky v podobě výlisků z tvrdého papíru. Úplně komfortní to není, ale budiž. Příprava nějaký ten čas zabere. Jen na herním plánu je třeba rozmístit ostrovy, destičky znečištění, průzkumu, milníků, nádob na kyslík a posádky, připravit karty misí a cílů a v neposlední řadě i zásobu mincí s hvězdicemi. Mimochodem hvězdice jsou jasnými favority v mém osobním žebříčku nejzbytečnějších komponent letošního roku. Své herní propriety si dále musí připravit i každý z hráčů. Je třeba umístit umělé útesy, rozmístit ukazatele, vzít si příslušný počet mincí a nadraftovat karty misí.

Vyplouváme

Hrát budete předem neurčený počet kol, dokud některý z hráčů nedosáhne pětačtyřiceti vítězných bodů. V tu chvíli se dohraje kolo a zahraje ještě jedno finální. Hráči se střídají v tazích, přičemž mají na výběr ze dvou možností:

• nabíjení – máte nárok na všechny odměny, které váš ukazatel překročil na počitadle vítězných bodů
• plavba – provedete následující kroky v tomto pořadí:

1. 1. Můžete umístit umělý útes na jednu z cest sousedících s ostrovem, na kterém se nachází vaše loď. Zaplatíte jednu energii za každý její viditelný symbol na dané cestě.
   2. Musíte přemístit loď na jiný ostrov. Po cestách, kde máte útes, se plavíte zdarma. Jinde opět platíte energii za každý její viditelný symbol.
   3. Můžete vyložit kartu mise.
   4. Můžete v libovolném pořadí vyhodnotit všechny efekty ostrova, na kterém se nachází vaše loď.

Provázanost jednotlivých mechanik je úžasná. Umělé útesy skladujete na počítadle zdrojů. Abyste je mohli umístit na plán, musí být nejdříve připraveny v podpalubí. Tím, že přemístíte útes do podpalubí, si odemknete vyšší políčko maxima na počítadle zdrojů. Zdroje jsou tři, vlastně čtyři: řasy, z nichž vytváříte biopalivo, které je hlavním zdrojem energie. A energii potřebujete právě pro umisťování útesů a cestování. Dále budete pracovat s lasturami, díky nimž je možné připravit útesy k vypuštění, a kamerami. Řádná fotodokumentace vaší práce totiž přináší peníze, za které si můžete najmout nového člena posádky. Takto naverbované nováčky umisťujete na desku lodi podle jejich barvy do řádků zleva doprava. Jakmile jej umístíte, ihned získáte odměnu na právě překrytém poli. A odměněni navíc budete i při zaplnění celého řádku či sloupce, stejně jako při dosažení maxima u jednotlivých zdrojů. Pravdou je, že najmutí některých odborníků se vyplácí víc než jiných. Při troše štěstí lze s jejich pomocí dosáhnout slušných komb, s nimiž lze v každém tahu přijít na ranec bodů.

Vaše první hra bude spíše objevnou plavbou než záchranářským projektem. Nebudete vědět, co dřív. Řeknete si, že zkusíte tohle, vydáte se jedním směrem a záhy zjistíte, že ať uděláte, co uděláte, vždy z toho něco vytěžíte. Je však třeba udržet kurz a nependlovat bezhlavě mezi ostrovy. Teprve když přijdete na to, jak spolu které věci fungují, si hru užijete se vším všudy.

Plnou parou vpřed

K vítězství se můžete dopracovat různými cestami. Existuje mnoho strategií, ale nevyplácí se soustředit se čistě na jeden směr. Ve skutečnosti budete dělat od všeho trochu, snažit se držet krok s protihráči, protože nebudete chtít, aby vám utekli na stupnicích výzkumu či obnovy útesu. Zároveň jim nebudete chtít nechat ani převahu na těch největších územích. Právě umisťování umělých útesů vidím jako klíčové. Jednak vám výrazně usnadňují cestování, protože tam, kde je váš útes, neplatíte žádné náklady (a zároveň zlevňujete cestu všem ostatním). Je fajn, jak se s postupem času podle toho, jak se jimi oceán zaplňuje, otevírají nové možnosti cestování. Za druhé hrají důležitou roli v ovládání území, které se vyhodnocuje hned dvakrát. Poprvé získáte body za každý svůj korál a případně loď v daném sektoru. Kdo má převahu, smí si navíc vzít žeton znečištění. Během hry pak kdykoli můžete využít výhodu na něm uvedenou nebo si ho ponechat a na konci hry za něj přičíst určité body. Vyčištěné sektory se znovu procházejí při závěrečném počítání. Takže kdo neuspěje v závodě během hry, má stále šanci nějaké body nahnat. Kdo má v dané oblasti nejvíce útesů, získá dva body za každý v ní vyobrazený symbol žraloka (čím větší oblast, tím více žraloků), hráč s druhým největším počtem pak po jednom bodu za žraloka.

Nesporné výhody přináší též výzkum. Postupem na jeho stupnici se vám odemykají další karty misí, ze kterých můžete vybírat, a zároveň řeší nerozhodné situace ve prospěch toho, kdo je dále. A to i v případě shody po závěrečném bodování. Jasně, nic nového, ale jsou to fungující mechaniky na správném místě. Co se mi také moc líbí, jsou vyvažovací mechanismy. Při stupnici obnovy útesu jsou kromě dalších odměn na destičkách průzkumu mořského dna, jež se postupně odemykají, také nádoby s kyslíkem poskytující hráčům určité bonusy. Není to však, jak byste čekali. První, kdo na dané pole dorazí, totiž dostává menší bonus než ti, co přijdou po něm. Ten hlavní se ale se rozjede ve chvíli, kdy některý z hráčů dosáhne dvaadvaceti bodů. Hra se v tu chvíli na moment zastaví a hráči si vybírají karty cílů. Těch je vždy o dvě více než hráčů a s výběrem začíná ten, kdo má nejméně bodů. Jednu si ponechá, jednu zahodí a předá je předposlednímu. Ten už nic neodhazuje, jen vybírá. Na v tu chvíli vedoucího hráče tak zbydou dvě karty, z nichž si vybere. Karty cílů jsou tajné a přinášejí nové bodovací podmínky na konec hry. Tohle vás skutečně může nakopnout a zároveň máte šanci uškodit protihráči tím, že zahodíte kartu, jež by mu přinesla další body.

Tím se dostáváme k interakci mezi hráči. Je jí více, než jsem čekal. V největší míře samozřejmě v soubojích o převahu v jednotlivých oblastech. Můžete ale také soupeřům vyzobávat karty misí, posádky nebo blokovat ostrov, na který mají namířeno. Na druhou stranu jim umísťováním svých útesů zlevňujete cestování.

Podstatnou roli hrají karty misí. Ve hře jsou dva druhy. Jedny s vyobrazeným konkrétním ostrovem, na kterém je smíte vyložit, druhé pak bez ostrova. V každém tahu smíte vyložit jen jednu. Karty mise s ostrovem poskytují buď dodatečnou akci k těm, jež už daný ostrov poskytuje, nebo efekt alternativní. To znamená, že neprovádíte akce z ostrova, ale jen ty z karty. Kartu bez vyobrazeného ostrova pak smíte vyložit a vyhodnotit kdekoli, pokud splňujete na ní vyobrazenou podmínku. Kromě toho mají karty tři různé barvy, stejně jako ostrovy. Jakmile se vám podaří vyložit sadu, ihned získáváte čtyři body. Vedle útesů jsou tak karty druhým zásadním mechanismem ovlivňujícím vaše cestovatelská rozhodnutí.

Nejvíce tématu je upřímně řečeno v pravidlech, kde najdete i mnoho zajímavých faktů. Srozumitelně vysvětlují, co které části hry představují. Jakmile se ale do ní ponoříte, stává se více závodem než čímkoli jiným. Ale pozor, představa, že ten, kdo jako první dosáhne čtyřiceti pěti bodů, má nakročeno k vítězství, je mylná. Když vám vyjde strategie, můžete z konečného bodování vytřískat klidně dalších sto bodů. Tím chci říci, že o skutečném vítězi zpravidla není do poslední chvíle zcela rozhodnuto. Máte-li na to čas, můžete si o skóre soupeřů udělat představu. Ale jejich cíle a bodová hodnota destiček znečištění vám zůstane až do konce hry utajena. Mile mě překvapilo, že i při takovém množství bodů nebývaly rozdíly v konečných součtech hráčů nikterak propastné. A za co se tedy v závěru přičítají?

• za splněnou kartu cíle
• za každou vyloženou kartu mise
• za dosažené pole na stupnici výzkumu
• 12/10/6 bodů podle pořadí na stupnici mořského dna
• 3 body za každou sadu tří různých zdrojů (jelikož za mince body nejsou, nesbíráte-li je pro svůj cíl, vyplatí se je na konci hry proměnit ve zdroje)
• za převahu ve vyčištěných sektorech
• za nepoužité destičky znečištění

Ostrov na obzoru

Jak jsem zmínil v úvodu, jednou z možností vašeho tahu je nabíjení. Ono je to trochu zavádějící, protože správa energie, byť jedna ze stěžejních disciplín, není zas tak složitá. Víc než ziskem energií je proto nabíjení zajímavé dalšími bonusy, které se vám otevírají s postupem po bodové stupnici. Nejvíce dobíjet tak budete chtít, jak se bude blížit konec hry. V souvislosti s energií nejsem zcela ztotožněn s jejím nastavením na začátku hry, kdy ji má nejméně (a s lehkou nevýhodou tak podle mě vyplouvá) začínající hráč.

Co se znovuhratelnosti týče, jsem na vážkách. Mám za sebou osm partií a s chutí se pustím do dalších. Něco mi ale říká, že přijde čas, kdy to začne být čím dál tím stejné. Obzvlášť, když člověk přijde na to, které věci jsou o něco lepší než jiné. Dalším příkladem nevyváženosti je jedna z desek lodi, která je výrazně silnější než ostatní. Každopádně nemohu popřít pokaždé trochu jiné rozmístění ostrovů, jiné žetony a destičky všech druhů, pět různých lodí s odlišnými schopnostmi, každou ve dvou obtížnostech pro ještě větší asymetrii.

Prostojů mezi tahy se neobávejte. Pominu-li první hry, vždy nám záchrana korálů pěkně odsýpala. Ve třech jsme se pohybovali lehce nad hodinku, ve čtyřech pak necelých osmdesát minut. Přizvat ke stolu můžete i mladší hráče než věku čtrnácti let uvedených na krabici. Pravidla jsou snadno pochopitelná, nic je nekomplikuje, je zde mnoho cest, jak dosáhnout toho, co potřebujete. Hra je, co se správy zdrojů týče, shovívavá a navíc neustále odměňuje. To vše spolu s dobrým pocitem neustálého postupu dělá zejména mladším hráčům radost. Směřuji tak hru do kategorie mírně složitějších rodinných záležitostí.

Dobrou zprávou pro všechny sólohráče je fakt, že zachraňovat korály můžete i coby vlk samotář. Sólový mód má vlastní pravidla, stejně dobře sepsaná jako pro základní hru. Hraje se víceméně dle pravidel pro dva hráče, přičemž vaším soupeřem se stane soutěživý kapitán Korkorál. Ten má vlastní balíček osmi karet, do kterého se vždy přimíchá jedna z karet odkazující na nějakou z desek lodi. Korkorál nepoužívá peníze, energii ani jiné zdroje – místo nich získává body. Zato pravidelně umisťuje umělé útesy a soupeří o nadvládu v jednotlivých oblastech. Karty určují, na který ostrov cestuje a jaké akce tam vykoná. Postupuje na stupnicích, obstojně sbírá a boduje sady karet a plní loď posádkou. Postavil jsem se mu dvakrát a jak snadná je jeho obsluha, tak není snadné ho porazit. A to máte ještě několik možností, jak zvýšit obtížnost.

Z lodního deníku

Zachraňte korály je příjemnou rodinnou hrou s edukačním tématem, jež láká už barevným designem. Odměňuje, netrestá. Nabízí průnik mezi komplexní strategií a přístupnými pravidly. Je jen na vás, jakou cestu zvolíte, k vítězství jich vede vícero. Tradiční mechanismy jako správa zdrojů či vymýšlení komb staví hráče před zajímavá rozhodnutí, činí tak však na přijatelné úrovni. Je proto vhodnou volbou pro eurohráče různých zdatností, kteří se vzhledem k plynulosti hry nemusí bát sejít se ve plném počtu čtyř hráčů.

Sdílet s přáteli: