Vzhůru na palubu – dálky volají!

Autor: Meeshab | 8.10.2022 | 1

„Napněte plachty a dejte si pozor na levobok. Zahlídl jsem loď toho prašivýho Modrovouse. My mu dáme co proto! Vplujeme mu do zad a nakrmíme ho olovem…“

Hru Vzhůru na palubu, vydanou česky společností Albi, jsme očekávali se vzrušením. Použitá herní mechanika vnesla do poklidných deskoherních vod nový vítr a my od hry očekávali malý wargaming, který by byl přístupný už těm nejmladším hráčům.

Hra dorazila v kompaktní malé krabičce, kartonové komponenty jsou kvalitní, dobře se umísťují do stojánků, dřevěný kanón vypadá také celkem nerozbitně a pro případnou rupturu gumičky jsou v krabici přibalené další náhradní, stejně jako dřevěné válečky sloužící coby munice. Jedinou drobnou výtku mám k potisku jedné kostky, na které jsou uzly trošku bokem, ale to se stát může a na hru to nemá absolutně žádný vliv.  

Pravidla hry jsou vskutku velmi jednoduchá. Na vhodném povrchu (nejlépe na zemi nebo velkém stole) rozmístíte své základny tvořené deskou přístavu a chráněné dvěma kartonovými zástěnami, do přístavu umístíte věž svojí barvy, poblíž umístíte své tři lodě a doprostřed se umístí středový ostrov. Vaším úkolem je plout v tomto vymezeném prostoru a sestřelovat protivníkova plavidla a nakonec i věž. Ve svém tahu tedy každý hráč nejprve střílí z kanonu, který umístí vedle své lodi nebo věže a snaží se zasáhnout a shodit některou z lodí či věží svých soupeřů (povede-li se mu to, bere ji k sobě jako trofej), poté si hodí kostkou, která mu ukáže, jak daleko může plout (na kostce jsou zobrazeny 1-3 uzly a k odměření vzdálenosti slouží provázek, na kterém jsou uzly v pravidelných rozestupech uvázány) a pokud se se svou lodí dostanete k soupeřově lodi nebo věži, můžete s ní bojovat na blízko – hodem kostkou. Padne-li na kostce bílá vlajka, je soupeř poražen a vy si jeho loď nebo věž berete jako trofej, padnou-li překřížené meče, končí bitva nerozhodně a nic se neděje.

Hra končí ve chvíli, kdy některý z hráčů přijde o všechny své lodě i věž. V tu chvíli si zbylí hráči spočítají své získané trofeje a kdo jich získal nejvíc, vyhrává.

Hra v sobě obsahuje několik modifikací, které průběh partie mírně obměňují. Je možno hrát semikooperativně – dva týmy proti sobě, ztížit hru tím, že pro poražení lodě nebo věže potřebujete dva zásahy (přičemž druhý musí být v boji na blízko), anebo využít některý z volitelných scénářů, ve kterých můžete získávat poklady, přidat pirátskou loď, mořskou příšeru, bouři, krakena, nebo rozvážet zboží. Všechna rozšíření jsou však jen drobné modifikace, které hře nijak zásadně nepomáhají, ale ani neubližují.

A teď se konečně dostáváme k samotnému hodnocení. Hra Vzhůru na palubu pro nás byla bohužel zklamáním. Ačkoliv jsme se těšili na parádní herní zážitek, byli jsme nakonec dost zaskočeni hlavně samotnou střelbou, protože zamířit kanón je opravdu obtížné – nejen že náklon nelze upravit pohybem dělové hlavy a musíte naklánět celý vozík, ale rád vyklouzává z rukou a střílí si, kam chce. Cvičení sice dělá mistra a po pár hrách už se nám dělo ovládalo o chlup lépe, ale pořád ještě nelze mluvit o nějakém přesném míření. Možnost rozdělit pohyb mezi více svých plavidel, plout klikatou cestou (jak si zamotáte provázek, tak plujete) a skrývat se u středového ostrova byla sice fajn, ale byla to vlastně asi jediná možnost nějaké strategie. Pokud se vám podařilo doplout k cizí lodi a svést s ní boj na blízko, bylo vše už jen v rukách náhody a museli jste se smířit s tím, co padne na kostce a ani jste pak neměli možnost odplout, takže jste byli vydáni na pospas protivníkovi (a tedy do rukou jeho případného náhodného hodu). No a pak přišel problém největší. Zatímco v začátcích hry bylo na moři dost lodí, které se ukrývaly okolo ostrova nebo pluly bokem k protivníkově věži, a bylo tak po čem střílet, ke konci hry jsme zpravidla narazili na problém. Porazit věž na ostrově totiž není vůbec jednoduché. Zepředu je kryta kartonovou zástěnou a chcete-li ji obeplout, věž do vás může střílet na dálku a může vaši kocábku potopit dřív, než se k ní dostanete. Několikrát se nám tedy stalo, že veškeré lodě byly potopeny, ale věže zůstaly stát. Takový boj pak postrádá jakýkoliv smysl, protože střílení z kanónu, kterým se nedá mířit, na metrovou vzdálenost je vyčerpávající a nezábavné.

Ale abych si jen nestěžovala – hra má i svá pozitiva. Je vysvětlitelná během chvilky, mezi dětmi vzbudí žádoucí rozruch a alespoň na chvíli je zabaví (než poztrácejí munici). Při pokusech o střelbu jsme se dost nasmáli a vlastně jsme si z deskovky udělali hru na námořní bitvu. Také komponenty jsou hezké a kvalitní. Líbí se mi třeba, že každý z domácích přístavů je trošku jiný a i lodě mají každá trošku jiný vzor, takže hrát můžou i lidé se sníženým barvocitem. Ilustrátor (Petr Štefek) si tedy celkem vyhrál (tedy až na zrcadlově obrácený nápis HELP na rubové straně jednoho z ostrůvků, ale to už je opravdu prkotina). Takže pokud hledáte zábavu pro partu dětí, můžu vám hru doporučit, ale pokud se poohlížíte po seriózní deskovce, poohlížejte se raději dál. 

Sdílet s přáteli: