Vzhůru do Mordoru a ještě dál

Autor: Ellenar | 4.12.2024 | 6

Gandalf: Nevíš, kde vzal Bilbo ten prsten?
Frodo: Říkal, že z e-shopu, prej je to fejk. Počkej! Co to je? „Zakoupeno na Imago.cz“ a nějaká debilní klingonština.
Gandalf: Proboha, to si tam tvůj praštěnej strejda nemohl koupit deskovku a nebo něco z Warhammeru? Nebo třeba RPGčko? Ale ne, on si omylem koupí Prsten moci, neskutečný todleto!
Frodo: Počkej, kam jdeš!?
Gandalf: Úplně do pr***e.
Frodo: A co ten prsten?
Gandalf: Vem ho do Mordoru a hoď ho do Hory osudu.
Frodo: Co, jako úplně sám!? To mi ani nepomůžeš?
Gandalf: Já bych rád, jenomže… musim na bus, za 5 minut mi to jede.

 – Mistr dabingu, Nezodpovědný Bilbo

Pán Prstenů: Kniha dobrodružných her je rodinně laděná kooperativní hra až pro čtyři hráče s jednoduchými pravidly a krátkou hrací dobou. Využívá vizuál známé filmové série Petera Jacksona a postupně vás provede dějem celé slavné Tolkienovy trilogie, kterou dělí do osmi na sebe navazujících scénářů. O českou lokalizaci se postaralo vydavatelství Ravensburger.

Kvalitní elfí práce

Celá hra je uložena v běžné krabici menšího formátu, a ačkoli se uvnitř nějaké to nevyužité místo najde, její velikost je dána především rozměrem knihy z tvrdého kartonu. Ta je skutečně robustní a ukrývá herní plány a specifická pravidla pro jednotlivé kapitoly. Jak již bylo zmíněno, grafika si vypůjčuje filmovou podobu hrdinů i celé záběry z děl stříbrného plátna. Ty upravuje do podoby maleb, které doplňují originální ilustrace v podobě pozadí jednotlivých herních plánů. Ačkoli u deskových her většinou nejsem příznivcem využívání záběrů z filmových či seriálových adaptací, tady díky stylizaci vypadá vše příjemně jednotně. Původních kreseb je sice pomálu, zato přes většinu dvojstrany knihy a jsou velice zdařilé. Ikonografie je jednoduchá a jasně vystupuje z ostatního vizuálu. Celkové vzezření hry proto určitě hodnotím pozitivně.

Většinu komponent tvoří karty, které hráči používají k provádění akcí a které rovněž zastupují umělou inteligenci hry. Mají lesklý povrch, a i když bych se za jejich větší gramáž rozhodně nezlobil, ani po odehrání celé kampaně nejeví žádné známky opotřebení a vypadá to, že ještě něco vydrží. Mezi další součásti patří pytlík žetonů, které jsou skutečně pevné, kvalitní a kupodivu nejsou v klasickém archu, ale již vyloupané. Velice příjemným překvapením jsou figurky většiny členů společenstva (až na Boromira a Gandalfa). Ačkoli jsou z levnějšího a měkčího plastu, jejich detaily jsou více než obstojné a jejich přítomnost rozhodně vítám všema deseti. Absenci Boromira chápu (žádné spoilery), ale je škoda, že nejmocnějšího kouzelníka Středozemě zastupuje na herním plánu na rozdíl od ostatních hrdinů pouze kartonový žeton. Jedinou drobnou výtku bych měl k počtu žetonů, kde se víceméně každý z nich využije jen jednou pro konkrétní kapitolu a pak jej již není třeba. Například v jednom scénáři se využívají oboustranné žetony skřetů, v jiném zase jiná jednostranná sada, apod. Kdyby se autoři trochu lépe zamysleli, jejich počet by šel určitě značně zredukovat. Celkově ale hra působí vzhledem i kvalitou komponent rozhodně velice dobře.

Šotek, kam se podíváš

Vše se točí kolem akčních (tzv. příběhových) karet. Na začátku hry dostane každý hráč čtyři. Herní kolo má potom ve stručnosti následující podobu:

1. Pohni dvakrát jednou postavou / jedenkrát dvěma postavami
2. Libovolně opakuj následující:
   • vyměň si 1 kartu s jiným hráčem (jen jednou za tah)
   • dodatečně pohni postavou za zahození karty
   • plň úkoly scénáře zahozením karet
   • využij speciální karty
   • použij kartu s Jedním prstenem
3. Dober si dvě karty
4. Vyhodnoť dějovou kartu (tah hry)

Základní karty obsahují vždy jeden z pěti různých symbolů, dalším typem jsou karty s Jedním prstenem a během kampaně je možné do balíčku získat i speciální karty, které mají zvláštní schopnost. Symbol na kartě většinou nehraje roli, pokud se ovšem nejedná o speciální akce, plnění úkolů, nebo kartu s Jedním prstenem – vše je ovlivněno pravidly konkrétní kapitoly. Odhazování karet s Prstenem navíc posouvá žeton na stupnici temných sil, což může spustit negativní efekt. V každé kapitole tedy kniha hráče poučí během přípravy hry o speciálních pravidlech pro daný scénář a schopnosti karty s Prstenem. Hráči zvítězí splněním všech úkolů, které se v jednotlivých dějstvích liší. Prohrát je však možné více způsoby:

• ukazatel dojde až na konec stupnice temných sil,
• je dobrán balíček dějových karet,
• je splněna podmínka prohry daná scénářem.

Pravidla jsou vskutku jednoduchá, ovšem na rozdíl od fyzické reprezentace hry tvoří společně s překladem a korekturou, za mě naštěstí jediný podstatný, kámen úrazu. Několikrát se nám stalo, že u konkrétní herní situace nebylo jasné, jak postupovat nebo pravidlo či herní prvek nebyly zmíněny vůbec. Třeba u podmínky prohry pravidla nespecifikují, zda nastane při „dobrání balíčku dějových karet“ ve chvíli, kdy je vyhodnocena poslední karta z balíčku, či až v momentě, kdy je třeba táhnout další, a žádná již není k dispozici. Dále si vybavuji například poslední kapitolu, kde jsou některá políčka mapy jasně oddělena zdí. O té však v pravidlech ani v přípravě není žádná zmínka a hráč si tak musí domyslet, jestli tedy má nějaký význam pro hru a jaký. Naopak formulace „v doupěti Oduly“ nespecifikuje, která pole to jsou, až po chvíli jsme si dovodili, že jsou naznačena ilustrací na pozadí a nepatrným odlišením vzhledu polí. Některé zcela zřejmé věci jsou v textu navíc vypíchnuté, naopak řešení těch méně jasných situací chybí nebo je schováno v textu či grafice.

Pro zkušeného hráče většinou není problém dovtípit se fungování dané mechaniky. Avšak když zvážím, že Kniha dobrodružných her působí spíše jako nenáročná rodinná hra, občas nezbývá než využít oblíbené pravidlo „hrejte si to jak chcete, hlavně aby vás to bavilo“, což je za mě u této hry veliká škoda. V korektuře nebo překladu (těžko říct, kde vznikl problém) jsme narazili též na pár nesrovnalostí. Například v bitvě o Helmův žleb jsme podle textu jednoho z úkolů dlouho marně hledali zmíněné políčko „hráz“ a až potom nám došlo, že je tím myšleno pole označené jako „přístupová cesta“. Teď si nevzpomenu na příklad, ale mám za to, že jsme narazili i na problém s konzistencí termínů, kdy označení konkrétního herního prvku (pole/karty/pravidla) bylo později zmíněno synonymem, což bylo poněkud matoucí. Všeobecně herní pojmy nejsou v textu vůbec nikde typograficky vyznačeny, ať už se jedná o postavy, názvy polí na mapě či jiné prvky. Přitom by stačilo jednoduchý tučný text nebo kurzíva. I když jsme si vždy nějak poradili, považuji to za výrazné negativum.

Vzhůru k Hoře osudu

Vyjma nedostatků uvedených výše je potom samotné hraní svižné a zábavné. Herní čas přibližně 20 minut na jeden scénář je velice příjemný. Nenechte se však zmást – to, že se jedná spíše o rodinnou hru neznamená, že vyhrát je jednoduché. Kampaní jsem procházel s hráči, kteří už mají nahráno poměrně dost, ale i tak jsme některé epizody dokončili jen se štěstím úplně těsně v posledním kole (a to vlastně ani nevím, zda jsme vyhráli, viz „dobrání balíčku dějových karet“ výše). Při hraní je potřeba pečlivě plánovat, šetřit zdroji, sledovat mechaniky daného scénáře, a to vám do všeho může ještě hodit vidle náhoda, především v podobě dějových karet. Toto vnímám spíše jako pozitivum a vzhledem ke krátké hrací době bych se občasnému neúspěchu a nutnosti opakovat dějství vůbec nebál. I když hra nebyla testována na dětech, mám za to, že minimální věková hranice 10 let pro samostatné hraní je vzhledem k obtížnosti zvolena tak akorát. V případě moderace dospělým či zkušeným hráčem věřím, že si kampaň užijí i o něco mladší fanoušci Pána prstenů. Na rodinné hraní a první zkušenosti s příběhovými hrami, které obsahují na sebe navazující epizody, značka ideál.

Hra počítá primárně s postupným absolvováním všech dějství. Postup na stupnici temných sil použitím karty s Prstenem se totiž mezi jednotlivými kapitolami neanuluje a přenáší se při hraní dál. Proto je třeba počítat s tím, že pokud si průchod budete usnadňovat častým používáním schopností karet s Jedním prstenem, můžete si šance v pozdějších scénářích značně zhoršit. Tento mechanismus hezky zapracovává dění ve hře do celého příběhu. Naopak v kapitolách budete plněním některých úkolů získávat do hracího balíčku tzv. speciální příběhové karty, které mají užitečné zvláštní schopnosti. Dle oficiálních pravidel se při prohře stupnice temných sil nijak neupravuje, ovšem získané speciální karty musíte vrátit. To bohužel při opakovaném nezdaru spouští opačný lavinový efekt, který vám může dokonce výhru zcela znemožnit (opět nedomyšlená pravidla). Kdybyste zatoužili zahrát si některý z příběhu samostatně, nevidím v tom zásadní problém a ani pravidla vám v tom nijak nebrání. Sice budete ochuzeni o speciální příběhové karty, které se sbírají v průběhu hry, avšak vás nebude nijak zásadně limitovat stupnice temných sil.

Obsah, úkoly a herní principy jednotlivých dějství jsou velice rozličné. Jednou je třeba vyhýbat se Černým jezdcům v Kraji chytrým pohybem po plánu, jindy zase porazit jeskynního obra a dostat se k východu, zatímco se Gandalf přetlačuje s Balrogem na můstku Khazad-dûm, nebo porážet hordy skřetů v bitvě o Helmův žleb či Minas Tirith. Tuto různorodost velice chválím a mám za to, že značným podílem přispívá k tomu, že je tato deskoherní adaptace Pána prstenů tak zábavnou hrou.

Mistr Samvěd váhá

Pán Prstenů: Knihu dobrodružných her hodnotím určitě pozitivně z mnoha ohledů – produkční kvalita, grafické vyvedení, ale především jednoduchost, zábavnost a variabilita jednotlivých kapitol. Celkový dojem kazí jen zmiňované nejasnosti v pravidlech a nedořešené herní situace, s kterými se ovšem zvládne každý hráč vypořádat nějak po svém, aniž by tím hratelnost nějak zásadně utrpěla. Věřím, že i po několikerém odehrání celé kampaně se zejména mladším fanouškům díla pana Tolkiena (nebo i Petera Jacksona) jen tak neomrzí. S největší pravděpodobností neosloví ostřílené deskoherní matadory, přestože i tam by mezi fanoušky předlohy mohla najít místo jako nenáročná výplňovka. Její ideální určení je pro rodinné hraní, především jako seznámení s žánrem kooperativních příběhovek. Dovedu si představit, že právě u této Knihy dobrodružných her započne cesta mladých objevitelů, na kterou mohou navázat například Robin Hood a jeho dobrodružství, Oltréé a dále pak i epické hry, jako jsou Spící bohové, Tainted Grail: Pád Avalonu, Etherfields nebo Gloomhaven.

Glum: Ukradli nám to. Ne! Ne!
Faramir: Co ukradli?
Glum: Mého Miláška!!!
…
Sauron: Tak mi povyprávěj vo tom tvým dramatu, jak to dopadlo.
Glum: Dopadlo to tak, šéfe, že jsem to omylem dal do jinýho hrníčku.

– Ano, Temný pane!, kauza s prstýnkem

Sdílet s přáteli: