Vydejte se vstříc nebezpečím hlubokého hvozdu!

Autor: Azz | 24.12.2023 | 2

Je čas vydat se do hlubin lesa a konečně zastavit příval padouchů, kteří terorizují náš kraj. Ti nejstatečnější se dali dohromady a vytvořili skupinu dobrodruhů, kteří konečně ukončí vládu teroru. Vzhůru do hlubokého hvozdu! 

Ve hře Hrdinové hlubokého hvozdu se 1–4 hráči ujmou rolí hrdinů a půjdou se postavit padouchům a příšerám, kteří sužují les svojí zlovůlí. Jedná se o menší kooperativní hru typu dungeon crawl (procházení mapy a zabíjení nepřátel), kterou přináší TlamaGames s doporučenou věkovou hranicí 10+ a odhadovanou herní dobou 30 minut.

Co najdeme v krabici

Jedná se o menší hru, a to jak co se týče časové náročností, tak z pohledu velikosti krabice. Uvnitř naleznete 4 dřevěné potištěné figurky hrdinů, mapové dílky, čtyři desky hráčů a žetony monster, karty vybavení, bossů a schopností hrdinů. Nedílnou součástí je také kopička nejrůznějších žetonů stavů, pokladů, pastí a dalších věcí, které mohou hrdiny ve hvozdu potkat. Důležité jsou ve hře kostky, takže těch najdete také požehnaně, vyvedené v různých barvách.

Po grafické stránce a zpracování je hra velice pěkně vyvedená. Hrdinové jsou zde ztvárnění jako drobné lesní zvířectvo – žába, brouk roháč, pták a ehm, asi liška. Stejně tak nepřátelé jsou houby, hadi a podobná havěť. Prostě hluboký hvozd a jeho obyvatelé. Vše v dobré kvalitě, ačkoliv v drobném formátu, který odpovídá celkovému zmenšenému pojetí hry. 

Pravidla jsou napsána dobře, doplněna řadou příkladů. Na takto malou hru ale dostanete celkem dost čtení – pravidla mají cca 30 stran, ačkoliv asi 8 z nich je věnováno kampani. Různých pravidel je tedy kupodivu docela dost. U takovéto menší hry mne to vlastně docela překvapilo. Ačkoliv není hra pravidlově složitá, je v ní mnoho různých menších pravidel, která zvláště při prvních hrách budete dohledávat (např. jak se vyhodnocují trny, co znamená který symbol na právě objeveném políčku atd.).

Jak se hra hraje

Na začátku si každý hráč vybere, za kterého hrdinu chce hrát. Hrdinové jsou asymetričtí a mají rozdílné základní i pokročilé schopnosti. Zaměření hrdinů poměrně odpovídá standardům fantasy světa, odprostíte-li se tedy od zvířecího ztvárnění, čeká na vás v podstatě bojovník, střelec, léčitel a bojový mnich (asi tak mi to přijde nejvíce).

Hra využívá principu náhodně sestavované mapy, tedy každá hra je trochu jiná. Mezi poslední 3 destičky mapy se zamíchá destička hlavního záporáka, kterého bude třeba porazit. Tím, že se každé kolo rozrůstá mapa, ubývá dílků a tedy i času, který hráči mají na přípravu před finálním střetnutím. 

Všichni hrdinové začínají na startovním dílku mapy a každé kolo je rozděleno do dvou fází:

• Objevování lesa: Každý hráč si vezme jeden dílek mapy, podívá se na něj a postupně jej hráči napojí na aktuální mapu. Tím se herní prostor neustále zvětšuje.
• Akce hrdinů: Od prvního hráče se střídají s tím, že každý vždy provede hod kostkami, přiřadí je k vybraným akcím a následně své akce provede. Tím jeho tah končí a může hrát další hráč.

Akcemi hrdinů, které jsou pro všechny stejné, jsou pohyb (libovolný počet kostek hodnoty 1–3) a nabírání energie (hra používá označení „sféra“ – jedna kostka s hodnotou minimálně 4). Akce pro hodnotu kostek 5+ a 6+ se pak pro jednotlivé postavy liší. Hráč zároveň může použít dvě libovolné kostky k přidání speciální bojové kostky, která má barvu jeho postavy. Ta může mít proti různým nepřátelům bonusy i malusy. 

Jak hráči postupují po mapě, čekají je na různých polích nepřátelé, trnitá křoviska, ale i různá setkání, obchod, zdroje sfér a další překvapení. Za poražené nepřátele a případné přebytečné sféry mohou získávat další vybavení a schopnosti, které jim přidávají různé výhody a stávají se tak silnějšími.

Pokud se hráč pohne na pole s nepřítelem, začíná boj. Ten je celkem jednoduchý. Hráč hodí svými bojovými kostkami a porovná výsledek s obranou nepřítele. Pokud mu padl dostatek kostek s výsledkem, který alespoň dorovná obranu nepřítele (tedy přesněji tolik kostek, kolik má naepřítel životů), nepřítel je poražen a hráče čeká odměna. Pokud neuspěje, je jeho hrdina zraněn. Pokud dojde k vyčerpání hrdinových životů, jeho figurka je položena a ostatní hráči mají možnost ho oživit po zaplacení sfér nebo třeba lektvarem. V boji mohou podpořit kamaráda i hrdinové na stejném poli a přidat se k jeho útoku svými základními bojovými kostkami. 

Takto hrdinové prochází lesem a objevují jej až do doby, kdy se objeví finální boss. Toho je potřeba porazit v poměrně krátkém čase, jelikož po každém tahu hráče se mu posune ukazatel blíže ke konci počítadla a pokud dojde nakonec, hráči prohrávají. 

Hráči společně vítězí, podaří-li se jim porazit finálního padoucha v určeném čase. Prohrají, pokud včas zlosyna neporazí, nebo pokud všem hrdinům klesne počet životů na 0.

Krom samostatných her nabízí Hrdinové hlubokého hvozdu i menší kampaň o 5 scénářích, která přidává další možnosti a pravidla.

Jaká hra je

Hrdinové hlubokého hvozdu je hra koncipovaná jako menší, rychlý dungeon crawl. Zařadil bych ji do žánru tzv. ameritrash her, tedy jde o hru s větším podílem náhody. V případě Hrdinů vyplývá náhodnost z toho, že hra je řízena kostkami, a to ještě o něco intenzivněji než bývá obvyklé, jelikož hrdinové provádějí své akce dice placementem – tedy hodí kostkami a přiřadí je k jednotlivým akcím. Nemají žádné akce do základu (např. pohyb) a mají k dispozici jeden přehoz. 

Hra je však postavena hodně na náhodě nejen s ohledem na výše uvedený princip – najdeme v ní náhodně generovanou mapu, náhodně přiřazované nepřátele na dílky, náhodnou nabídku obchodu, událostí, vlastně všeho. Takováto náhodnost sebou nese pochopitelně velkou znovuhratelnost, což je určitě výhoda; hra se tedy jen tak neohraje.

Stinnou stránkou velkého podílu náhody (velkého i na ameritrash hry) je menší schopnost ovlivnit nepříznivý průběh partie. Prostě když to nepadá, tak to nepadá. Může se tak klidně stát (a nám se to stalo), že hráč by opravdu moc rád šel pomoct ostatním do boje, ale už tři kola mu nepadla ani jedna kostka na pohyb (je to pech i s přehozy, ale stalo se). A tak vlastně stojí na svém poli, kde nemá co dělat, a je tak trochu k ničemu.

Na můj vkus je hra tedy až trochu moc náhodná a zároveň dost hráče omezuje v tom, co mohou dělat. V případu výše, kdy hráč nemohl figurkou pohnout, by jeden předpokládal, že to bude kompenzované alespoň možností si nabrat do zásoby sféry, za které by se pak mohl řádně vylepšit, ale chyba lávky. Hráči mohou pro nabírání sfér za kostky využít pouze jednu kostku za kolo. Takže zmíněný chudák tři kola stál a jediné co z toho měl, byly tři sféry, což až takové vylepšení není. 

Pokud odhlédnu od náhodnosti, tak hra se hraje poměrně příjemně. Pravidla jsou na takovýto malý dungeon crawl možná až trochu obsáhlá a prvních pár her určitě strávíte s pravidly u ruky, do nichž se budete dívat, co který symbol dělá. Na jednu stranu je ikonografie celkem odpovídá standardům pro generické fantasy, a pokud máte pár her tohoto typu odehráno, je celkem logická, ale stejně se pohledu do pravidel neubráníte. To v prvních partiích celkově natahuje herní dobu. Krabička avizuje 30 minut, ale většinou jsme se i po pár hrách pohybovali kolem hodiny. Celkově bych řekl, že na to, jak se hra snaží profilovat jako rychlovka, je těch pravidel relativně dost. Z pohledu hratelnosti to rozhodně není špatně, ale neočekávejte od hry, že to bude zase taková rychlovka, jak slibuje na krabici.

Teď už k samotnému hernímu prožitku. Principiálně to je celkem jednoduché – otočí se nová část mapy, hráč si hodí kostkami a přiřadí akce, ty provede a jede další. Trochu mi vadí, že je ve hře jen jeden set kostek akcí. Určitě se to příznivě odráží na ceně, ale hůř na hratelnosti. Při hře čtyř hráčů vlastně tři koukají, jak jeden hraje, protože si nemohou ani nahodit a rozmýšlet svůj tah… nemají totiž k dispozici další kostky. 

Když už je hráč na tahu, tak už to jde většinou celkem rychle. Hodí, možná něco znovu, přiřadí kostky, provede akce. Rychle se vyhodnotí případný boj a může jet další. Pokud už se vžijí hráčům alespoň některé symboly na mapě a vědí co dělat, tak to opravdu celkem odsýpá. Oceňuji i náročnost hry. Je to hra kooperační a porazit nepřátele není vůbec snadné, hlavně ze začátku hry. Takhle si představuju správnou kooperační hru. Pokud byste lesem procházeli jak nůž máslem, za chvíli by to byla nuda, bez ohledu na různorodost pravidel. Hráči tak permanentně čelí těžkým a o něco těžším rozhodnutím, kam se vydat a s kým bojovat. Jestli utratí sféru za přehoz kostky v boji, ale nebudou mít na nákup chtěné schopnosti, nebo raději zkusí porazit nestvůru a získat nějakou odměnu. Rozdělit se, nebo se raději držet spolu. Celkově taková dungeon crawl klasika, ale dobrá. Tudíž propracování se k samotnému bossovi je celkem výzvou a to se mi na hře líbí. 

Kde je to už poněkud slabší, je souboj s hlavním padouchem samotným. On totiž nemá o moc rozdílnější statusy obrany a životů, než obyčejní nepřátelé. Tudíž i jeden hráč, který se k němu dostane jako první, ho může utnout v prvním útoku. A to se nám stalo hned několikrát. Ostatní pak tak trochu zůstanou s myšlenkou: „Jako, dobrý, že jsme vyhráli, ale to bylo jako všechno? Kde je ten epický boj, který to má všechno zakončit?!“ Není to pravidlem a dostanete se i do situace, kdy se musí hrdinové vzájemně ve finálním boji podpořit, aby opravdu všichni (nebo alespoň většina) hodili společně kostkami a dali hlavnímu padouchovi co proto, ale nám se hned v prvních dvou hrách stalo, že první hrdina zabil hlavního padoucha v prvním střetu a bylo vymalováno. Všichni pochopitelně víme, že to byla náhoda, ale určitá pachuť z nenaplněného prožitku přetrvávala. 

Jiný prožitek ovšem hráči dostanou u kampaně. Ačkoliv při čtení pravidel máte pocit, že primárně je hra určená jako jednokolová rychlovka a kampaň je tak nějak do počtu, řekl bych, že opak je pravdou. U Hrdinů hlubokého hvozdu je kampaň příjemná a mapy dávají smysl. Každý z pěti scénářů je jiný a dodávají hře nový rozměr oproti náhodně generovaným mapám, kde je cílem pouze přežít k hlavnímu zloduchovi a pak na něj naběhnout se vším, co máte.

Jednotlivé scénáře kampaní jdou hrát i samostatně, a není tak nutné hrát vždy celou kampaň. Nicméně ta nabízí i postupný vývoj postav, jelikož vám získané vybavení a schopnosti zůstávají do dalších scénářů. V „rychlých“ mapách není moc šance na využití potenciálu postav, což je škoda. Vesměs nenasbíráte dostatek sfér, abyste pořídili nové schopnosti a vybavení. Kampaň toto vyrovnává právě díky přenosu mezi scénáři. 

Je tedy škoda, že kampaň je pouze na 5 scénářů a pak končí. Respektive, že pak není k dispozici ještě nějaká další, určitě bych si ji rád zkusil, protože umocňuje prožitek ze hry.

Co říci závěrem

Hrdinové hlubokého hvozdu jsou menší bratříček velkých her typu Zombicide a jiných oblíbených rubaček. Autoři evidentně chtěli vytvořit něco, co nabídne obdobný prožitek v malé krabici za mnohem menší peníze. Částečně se jim to povedlo, ale hra má své mouchy. V kampaňovém hraní jich část odpadne, ale jen část. Zkusím to shrnout v bodech:

Co se povedlo:

• Celkové zpracování hry, pěkní meeplové, hezká grafika
• Dungeon crawl v malé krabici za malé peníze
• Obtížnost průběhu boje s běžnými nepřáteli
• Kampaň

Co se zase tak nepovedlo:

• Souboj s finálním padouchem u generických scénářů
• Pouze jedna sada kostek
• Na malou krabičku hodně pravidel
• Časově se těžko vlezete do avizované půl hodinky
• Velký podíl náhody, kterou nejde moc ovlivnit

Pocitově mi hra připomíná populární Karak, ale ten je určitě někde jinde. I tak mají Hrdinové hlubokého hvozdu určitě potenciál a na nějaký čas zabaví. Je to takový trochu delší filler, ale jeho problém je, že je potřeba ho mít víc nahraný, aby odpadlo věčné hledání v pravidlech. Kampaň nabízí celkem příjemnou zábavu a balancuje některé nešvary generovaných map, jiné ale zůstávají.

Hrdiny hlubokého hvozdu určitě nezavrhuji, ale je to ideálně hra na celý večer, kdy si projedete celou kampaň, nebo na kratší hraní rozdělené na více seancí, kdy kampaň postupně procházíte. Škoda, že kampaní není více. Generické mapy zase tak moc neuchvátí.

Pokud hledáte malý dungeon crawl, který jednou za čas vezmete na herní seanci a projedete celou kampaň, aniž byste nad ní strávili desítky hodin, můžete po Hrdinech hlubokého hvozdu určitě kouknout.

Sdílet s přáteli: