Velký muž vládu nevyhledává, je k tomu povolán. A odpoví.

Autor: Ellenar | 13.12.2022 | 3

vévoda:
„Jsme rod Atreidů.
Není rozkaz, který bychom nesplnili.
Není důvěry, kterou bychom zradili.
Císař nás požádal, abychom přinesli mír na Arrakis.
Rod Atreidů přijímá.“

Duna: Zrada (v originále Dune: Betrayal) je pravidlově relativně jednoduchá týmová blafovací hra se skrytými rolemi pro větší počet hráčů. Tématicky je zasazená do sci-fi světa z knihy Duna Franka Herberta, jež v posledních době především díky nové filmové adaptaci opět získává více na popularitě. V originále ji vydala společnost Gale Force Nine, jež má na svědomí i tři roky staré znovuvydání legendární strategické hry Dune (původní z roku 1979) nebo tento rok vydanou Arrakis: Dawn of the Fremen (reskin staré hry Gearworld: Borderlands napasovaný na toto téma).

Vizuální stránka, produkční kvalita

Nepříliš rozměrná krabička, velká akorát tak, aby se tam vše potřebné ke hře vešlo, na první pohled zaujme do červena laděnou koláží postav filmu Dune z minulého roku. Jsem upřímně rád, že vydavatel nezvolil oblíbenou strategii „větší krabice se lépe prodává“. Vizuál z tohoto veleúspěšného snímku vás bude provázet celou hrou včetně pravidel a karet. Společnost GF9 využívá předloh z filmového plátna ve svých hrách často, a ačkoli nejsem zrovna příznivcem tohoto přístupu a raději dám přednost povedeným ilustracím, zde se jim to opět nenásilnou formou daří. Ostatní grafika hry by se dala zařadit do kategorie „nenadchne, neurazí“, ale v tomto případě to není na škodu a celkový vizuál plní svůj účel.

Jelikož hra sestává prakticky pouze z balíčku karet, pár žetonů a bodovací desky s počítadlem kol, produkčně není moc co řešit. Kdybych chtěl být hodně přísný, můžu zmínit, že žeton počítadla kol je opravdu zbytečně titěrný, takže může inklinovat ke ztracení, a karty by mohly být o něco pevnější. Ale jelikož karty po většinu hry jen setrvávají na stole a příliš se s nimi nemanipuluje, není to vůbec na škodu. Určitě bych však doporučil při častějším hraní používat obaly. Krabička dokonce obsahuje insert s přihrádkou na žetony a místem pro karty, kam se i s obaly akorát vlezou. Nevím, jestli je tomu tak u všech kopií, v tom mém mají spodní obaly v insertu trochu ohnuté rožky, ale nevidím to jako zásadní problém.

Produkční kvalita    9/10
Vizuální stránka      8/10

Princip, hraní a překlad

Při prvním vysvětlování hry mohou být hráči lehce zmatení, protože ačkoli je hra malá, vyskytuje se v ní několik různých fází hry a poměrně velký počet druhů karet. Vše je ale v tenkém sešitku s pravidly věcně, jasně a stručně popsáno. O co tedy ve hře jde?

Stručná pravidla hry

Pokud hru znáte, můžete bez problému přejít k dalšímu oddílu. V rámci přípravy se hráči rozdělí v pravidly přesně daném poměru do dvou věčně znepřátelených rodů Atreidů a Harkonnenů a to pomocí skrytě losovaných karet identit. Kromě toho, že každý hráč přísluší jednomu z rodů, může být dle jeho karty identity buď bojovník a nebo šlechtic. Následně každý hráč dostane tři karty vlastností, podle pravidel jednu vyřadí, zbylé dvě zamíchá a vyloží lícem dolů před sebe tak, aby je ani on sám nerozeznal. Přičemž bojovníci si nechávají kartu daného rodu (Atreides/Harkonnen) a kartu bojovníka, zatímco šlechtici mají před sebou karty vlastností obou rodů (kartu bojovníka vyřadí). Toto vše se děje skrytě, takže na začátku hry žádný z hráčů neví, kdo jsou jeho spojenci a kdo nepřátelé. Jedinou výjimkou je hráč harkonnenského šlechtice, který zná své bojovníky (v případě hře v osmi jsou ve hře dva harkonnenští šlechtici, ale neví o sobě navzájem). Během hry je možné pomocí některých akčních karet nahlížet na karty identit ostatních hráčů i své, avšak na každou se lze podívat jen jednou a poté se pro všechny hráče po zbytek hry zamkne. Vše je vymyšleno tak, aby vám ke zjištění identity jiného hráče nestačila pouze jedna karta, musíte tudíž dávat pozor na jeho styl hry.

V následujících třech kolech hry postupně každý z hráčů vezme jednu akční kartu z nabídky tří karet, která se neustále doplňuje. Každý tedy na konci první fáze hry skončí se třemi kartami akce. Karty jednak mají nějaké efekty, které lze využívat buď okamžitě (např. zmíněné odhalování karet identit) nebo v pozdější fázi hry, navíc každá nese jeden z pěti symbolů pro Atreida, Harkonnena, šlechtice, bojovníka nebo libovolného hráče. Každá karta, kterou má hráč na konci hry u sebe a jejíž symbol souhlasí s jeho identitou, přináší na konci hry jeden bod pro jeho rod. Hráči mají tedy na výběr, zda budou kartami sbírat body a tím napovídat svou identitu nebo naopak mást nepřítele. Navíc hráče zajímají i samotné schopnosti karet. Po skončení těchto tří kol první fáze hry by již hráči měli mít alespoň přibližnou představu o úmyslech některých dalších hráčů. 

Nastává poslední fáze, v níž ve stejném pořadí může každý z hráčů přidělit jinému jednu ze svých dvou zaměřovacích karet, které taktéž obdržel při přípravě. Každý hráč může obdržet celkem pouze tři zaměřovací karty. Přidělením útočné karty jinému hráči (i svému spojenci) tohoto připravíte o bod. Naopak kartou obrana tomuto hráči bod darujete. Avšak jsou zde opět výjimky – šlechtic Atreidů ztrácí útokem dva body místo obvyklého jednoho a všichni bojovníci ignorují více útočných karet (mohou ztratit maximálně jeden bod). V zájmu strategie je tedy snahou bojovníků stáhnout na sebe pozornost útoků a ochránit šlechtice, což je důležité především pro rod Atreidů. I v této fázi je možné využít efektů některých karet získaných v první části hry.

Na konci hry tedy každý hráč získá body podle akčních karet které nasbíral, zaměřovacích karet jež obdržel a pak jsou zde ještě dvě speciální akční karty které umožní získat spojenci bod nebo naopak o něj připravit protihráče. Bodovací stupnice je pouze jedna, a to s mezníkem určujícím, na které pozici bodovacího žetonu vyhrává rod Atreidů a kdy Harkonnenové. Plusový bod pro jeden rod je tudíž to stejné jako záporný bod pro druhou stranu a naopak.

Jaké je hraní?

Celé to takto popsané v několika krátkých odstavcích pravděpodobně vypadá překombinované a složité, avšak už během prvních kol začne vše dávat hezky smysl a hráči dojde rafinovanost celé hry. Přestože může trvat se ve hře chvíli zorientovat, velice oceňuji originalitu a provázanost jednotlivých prvků hry. Zejména při prvních partiích jsou velkým plusem pomocné karty, které shrnují vlastnosti, složení a bodování postav. Objevuje se zde i mírná asymetrie rodů daná závěrečným bodováním pro šlechtice, schopností jednotlivých karet podle symbolů a v neposlední řadě taky případnou hrou v lichém počtu hráčů (kdy je hráčů za Atreidy o jednoho více). Během hry je potřeba dávat pozor na to, jak ostatní hrají, odhadovat jejich úmysly a snažit se napovídat spoluhráčům. Zároveň je spousta prostoru pro blafování a vzájemnou komunikaci. I když se sejde plný počet osmi hráčů, nestane se, že by se někdo nudil při čekání na svůj tah, protože hra vás dokáže vtáhnout do víru dění a celou dobu vás nutí zajímat se, co se děje. Karty, které hráči posbírají, mají před sebou vyložené na stole, takže naštěstí není potřeba si příliš věcí pamatovat (pouze karty identity jiného hráče a ty za hru odhalíte běžně jednu až dvě). Sledovat vše, zvláště ve větším počtu hráčů, může být trochu náročné, ale to je další věc, která hře jako takové přidává na kvalitě a vtáhnutí do tématu. Paradoxně během hry nastávají i vtipné situace. Když už si myslíte, že máte většinu hráčů tak nějak prokouknutých, přijde najednou nečekaný tah, na který navazuje několik překvapených výrazů, komentář „A to jsi jako udělal proč?“ a následná krátká diskuze plná argumentů a lží. Přitom celá partie i v osmi hráčích trvá kolem tři čtvrtě hodiny, ve čtyřech jen pouhých 20 minut a často se hráči rozhodnou dát si ještě jednu nebo dvě další.

Překlad

České zpracování se věrně drží originálu anglické hry a nenašel jsem nic, co by nějak bylo do očí nebo bylo špatně přeloženo. Mám trochu pocit, že i sama původní hra (měl jsem možnost vyzkoušet i v angličtině) je stavěná tak, že se termínům ze světa planety Arrakis záměrně vyhýbá. Takže se neobjevují karty s názvy dron pátrač (hunter-seeker), gom džabbár nebo laserpal (lasgun) – na druhou stranu se tím eliminuje jakékoli hnidopišství ze strany puristů světa Duny. Jediné dvě drobnosti, kterí se v české verzi nevyvedly, jsou překlep na kartě vlastnosti Harkonnenů, kde ačkoli je karta celá červená s jasným nápisem „rod Harkonnenů“, jsou dole v textu zřejmě nedopatřením při kopírování textu zmíněni Atreidové. Blackfire na toto sám upozornil a sdělil, že nápravu řeší, ale dle mého je na kartách jasně poznat její význam i přes chybu v textu a její výměnu nepotřebuji. Toto má smysl řešit až při případném reprintu.

Co je ale nešťastné a při hraní i matoucí, je překlad na rubu zaměřovacích karet. V angličtině je použitá terminologie target round, target player, target card a karty nesou nápis „target“. Kdežto v češtině se zmiňuje zaměřovací kolo, zaměření hráče, zaměřovací karta, ale karty mají na rubu napsáno „CÍL“. Což je z hlediska jazyka sice správně, ale v pravidlech se vždy zmiňuje zaměřování a není nikde explicitně zmíněno, že se jedná o karty s rubem „cíl“. Tato skutečnost ze začátku procházení pravidel s ostatními hráči způsobila několik nejasností. Přijde mi, že v tomto případě překladatel buď hru nehrál a pouze přeložil, testeři měli hru nahranou už z originálu, takže jim to nepřišlo a nebo se prostě nepodařilo najít vhodnější označení. Každopádně je to zbytečně škoda.

Herní mechaniky    10/10
Překlad                     9/10

Zapracování tématu, variabilita, cílová skupina

Dle mého názoru se téma intrikaření o nadvládu nad planetou Arrakis povedlo i v takto jednoduché hře zapracovat na výbornou. Ze začátku vůbec nevíte, kdo je spojenec a kdo nepřítel, v poslední fázi máte tušení, ale nemůžete si být naprosto jistí, a i závěrečná odhalování přináší nečekané zvraty.

Různorodost hry se může zdát dosti omezená, ale i přes ne zrovna velké možnosti a neustále stejné nastavení je opak pravdou. I opakovaná hra ve stejném počtu hráčů a dokonce s velice podobným rozlosováním rolí přinese pokaždé úplně jinou hru. Přestože není balíček akčních karet příliš rozsáhlý a karty se opakují, hráč musí vždy volit jednu ze tří možností podle aktuální nabídky a už jen nutnost pracovat s tím, co zrovna došlo, udělá hru pokaždé jinou. Když si k tomu přidáme vždy jiné přidělení identit, případně různý počet hráčů, získáme už vcelku solidní variabilitu, takže hra ani po vícerém zahrání nenudí. Navíc dobře funguje v celé škále počtu hráčů pro které je určena (i když od počtu šest a výše mi přijde nepatrně lepší).

Díky relativně jednoduchým pravidlům, malé krabičce a potřebě více hráčů má hra taktéž potenciál objevovat se v různých společnostech a samotná míra vyjednávacího (nebo blafovacího) umu jednotlivých hráčů taktéž přispívá k tomu, aby byla každá partie jiná. Vzhledem k typu hry a tématu padne na úrodnou půdu v různě naladěných skupinách. Nějaká pravidlová komplexnost se zde objevuje, takže bych ji úplně neřadil mezi párty hry. Věřím ale, že uspokojí kromě fanoušků univerza Duna i hráče, které baví cokoli z plejády herních mechanismů: vyjednávání, dedukce, intriky, blafování, týmová hra, skryté role a nebo prostě jen rozsáhlé možnosti verbální interakce.

Zapracování tématu                     10/10
Škálovatelnost, cílová skupina    10/10

Závěrečné hodnocení

Během krátké hry dojde na vyjednávání, blafování, taktizování i podrazy a vzhledem ke krátké hrací době není problém si vše po dohrání znovu zopakovat. Ačkoli hned po vysvětlení pravidel mohou hráči trošku tápat, již během prvního vyzkoušení je vše krásně intuitivní a jednoduché. Téma se podařilo podchytit velice dobře, mechanismy hry jsou vzájemně pěkně provázané a celé to dohromady hezky funguje. Ani drobné přešlapy ve formě menší tloušťky karet, přepisu na harkonnenských kartách vlastností, textu na rubu zaměřovacích karet či titěrného počítadla kol (což jsou vlastně vyjmenoval všechny nedostatky vzhledem ke spoustě pozitiv) celkový dojem ze hry nijak nekazí. Jediné podstatnější negativum spatřuji v ceně hry, která se pohybuje kolem 800 Kč, a to prakticky jen za balíček karet, pár žetonů a bodovací desku. Kdysi jsem hrál hru Mafie (The Resistance) od stejného autora, tehdy nám přišlo, že to celé nějak nefunguje, zábava se nějak nedostavila a prostě to není ono. Naproti tomu Duna: Zrada je přesný opak a s nutným přimhouřením oka (kvůli její pořizovací ceně) ji s čistým svědomím řadím mezi špičku her tohoto typu. Pravděpodobně to nebude kousek na celý večer, ale jako zpestření posezení s přáteli nebo dohrání po jiné náročnější hře naprosto ideální.

doktor: „Sabotoval jsem generátory a přinesl zkázu rodu Atreidů.“
vévoda: „Proč?“
doktor: „Chci zabít člověka. Ne vás, můj ubohý vévodo. Vy jste už beztak svým způsobem mrtev. Ale než doopravdy zemřete, dostanete se do blízkostí barona. Vyměnil jsem vám zub. Když pořádně kousnete, zub se zlomí. Vydechnete a vzduch se naplní jedem. Bude to vaše poslední vydechnutí a také baronův poslední okamžik."

Celkové hodnocení        10/10

Klady:
+ zpracování tématu
+ dobře fungující a provázané mechanismy
+ dokáže vtáhnout do hry a nutí hráče pořád dávat pozor
+ dobře funguje v celém rozsahu počtu hráčů
+ malá krabička včetně insertu

Zápory:
– cena vzhledem k obsahu
– karty by mohly být kvalitnější
– drobné chybky v překladu na kartách

Sdílet s přáteli: