Ura kuduk glyptodon, mala beli gan! (Jestli neulovíš alespoň glyptodona, umřeme všichni hlady!)

Autor: Meeshab | 20.12.2022 | 3

Je večer. Kolem plamínku stěží vykřesaného zmrzlýma rukama jednoho z lovců se choulí zbytek kmene. Není jich mnoho, nemají sílu na lov velké zvěře a jen smutně pozorují, jak kolem táhnou tlupy těch silnějších, zakládají svoje osady, v teple plamenů sálajících z ohromných hranic navlékají zuby ulovených predátorů na jeden z mnoha náhrdelníků a plní si při tom břicha vydatným masem. Stařešina s nadějí v oku koukne na nejmenší potěr, který nedbá hladu ani zimy a honí se po jeskyni za skoro ztuhlou ještěrkou. Snad budou mít větší štěstí. Snad jejich generace pozná sytost a blahobyt. Snad…

Věčná zima: Paleoindiáni je jedna z větších her, jejichž vydání očekávala deskoherní obec s velkým napětím (teda alespoň lidi v mém okolí). Když krabice dorazila, nadšeně jsem se vrhnula na vyloupávání žetonů a třídění komponent. To, že jich bylo opravdu požehnaně, není snad třeba zmiňovat. Díky perfektně vymyšlenému inzertu má ale každý dílek své místo a vše se tak do krabice krásně vejde. Hlavně krabičky pro jednotlivé hráče jsou vymazlené a velmi usnadňují počáteční přípravu. 

Kvalita všech komponent je na velmi dobré úrovni, figurky náčelníků mají propracované detaily, textury karet jsou příjemné na míchání – zkrátka zpracování není téměř co vytknout. Pokud bych chtěla zmínit něco, co se úplně nepovedlo, byly by to možná výřezy pro megality na kartách hráčů. Do každého výřezu se musí umístit dva megality na sebe, a tak po sobě vzájemně kloužou. Tahle situace by ale zřejmě nešla vyřešit jinak, než zvětšením karet hráčů, které by ale mělo vliv na velikost hry na stole a vzhledem k tomu, že po rozložení hra zabírá opravdu velmi místa, je asi lepší kameny položené na sobě skousnout. Taky vrchní díl, který kryje inzert, se musí na spodní část usazovat o chvíli déle, než by se mi líbilo. Ale ve své podstatě to není nic, co by mi hru dokázalo znechutit.

Jak jsem zmínila, je hra po rozložení na stole velkolepá. Kromě hlavní desky, pod kterou jsou navíc vyloženy karty kmene a kultury, a desek hráčů je na stole i deska loviště, na které můžete lovit zvěř, deska totemu, po které se postupně šplháte vzhůru, 4 desky pro pokládání megalitů a v neposlední řadě hexy krajiny, na kterých stavíte své tábory a osady.

A o čem tedy hra je? V deskoherní terminologii bychom mohli říct, že se jedná o kombinaci deckbuildingu, worker placementu, area controlu a ještě možná i trošku engine buildingu. Prostě něco jako když pejsek s kočičkou vařili dort. S tím rozdílem, že tady nás z výsledku nebolelo břicho ani hlava, ale naopak jsme se dobře bavili.  Tím, že ve hře najdete kousek od všeho, většinou se chytí každý a možností strategie je tolik, že ani po několika hrách nemáte pocit, že už není co objevovat.

Hra se odehrává kdesi na pláních Severní Ameriky zhruba 10 000 let před naším letopočtem a vaším úkolem je provést čtyři generace vašeho kmene životem, ve kterém budou lovit zvěř, budovat megalitické stavby, osidlovat nová místa a učit se novým dovednostem; to vše pod bedlivým dohledem jednoho z náčelníků, kteří ve hře jsou.

Jak se to tedy hraje?

Pravidla jsou samozřejmě hodně komplexní a popisovat je není účelem této recenze, tak tedy alespoň stručně. Každý hráč získá do začátku devět počátečních karet svého kmene, 5 táborů, 3 osady, 10 megalitů a další různé ukazatele odpovídající jeho barvě (vše krásně uložené v krabičce, takže chystání hry je spíše radost než otrava) a desku hráče s výřezy pro jednotlivé komponenty a ukazatele. Podle vylosovaného pořadí a počáteční karty získá navíc nějaké základní suroviny a zvířata. Každý hráč má k dispozici tři členy kmene – dva běžné a náčelníka. V každé ze čtyř generací umísťuje tyto tři členy kmene na hlavní desku a pak provede dedikované akce. 

Před umístěním člena kmene na herní desku může zahrát jednu nebo více karet kultury z ruky. Tyto karty většinou přinesou hráči nějaké dodatečné zdroje, výhody nebo akce, které neprodleně provede. Umístěním člena kmene na jeden ze čtyř akčních sloupků na herní desce může po zaplacení uvedené ceny (kombinace nástrojů a práce, které získává z desky hráče a z karet členů kmene) provést danou akci. Některé akce může provést vícekrát, pokud za ně může zaplatit, jiné jsou možné jen jednou. Pokud je prvním hráčem, který na pole vstoupí, může provést zdarma ještě jednu bonusovou akci, která se k poli vztahuje. 

A co tedy hráči vlastně mohou tímto získat? Mohou získávat nové členy kmene, kteří umí odvést další práci a ve fázi zatmění (viz dále) mohou získat pro kmen další nástroje, výhody apod., nebo karty kultury, jejichž zahráním opět získáváte další zdroje a akce, umisťovat a přesouvat tábory, budovat osady, lovit zvěř, stavět megality a posunovat se na stupnici totemu. Můžete dokonce některé členy kmene pochovávat a tím si pročišťovat balíček. Zkrátka – možností je nepřeberné množství.

Na konci každé epochy, ve fázi zatmění, můžete z ruky vybrat členy kmene, které pošlete na tuto tajemnou výpravu. Podle toho, kolik práce dohromady dokáže balíček vašich členů této mise zastat, určí se pořadí hráčů pro další kolo. Poté nastává rozdávání odměn, které se odvíjí podle pořadí hráčů, vlastněných posvátných kamenů, převahy na hexech krajiny, za vybudované osady a postavené megality. Po ukončení poslední (čtvrté) fáze zatmění nastává konečné sečtení bodů a hráč s největším počtem bodů vyhrává.

Jaký na to máme názor?

Hru jsme hráli ve všech počtech hráčů a vždy měla co nabídnout. Sólo režim byl velmi příjemný na obsluhu, bohužel nepříliš složitý. Na základní obtížnost není velkou výzvou kočovníky, proti kterým bojujete, porazit. Vyšší obtížnost už dokáže vaši strategii pěkně rozhodit, ale stále je zvládnutelná bez přehnaného přemýšlení. Prostě tak akorát na příjemné hraní.

Ve vyšším počtu hráčů se samozřejmě naplno rozvine boj o zdroje. Karty kultury se totiž během kola nedoplňují (to až vždy před novým kolem), takže vám je soupeři nehezky vybírají, podobný boj pak probíhá i o nadvládu nad jednotlivými hexy krajiny nebo o místo pro stavbu megalitů, o vyjídání lovišť nemluvě. Ve čtyřech jsme také získávali více bodů za stavbu megalitů. Základní úroveň se totiž velmi rychle zaplnila a tak se muselo stavět do pater. Soustředit se výlučně na jednu stategii (budovat osady, lovit zvěř, rozšiřovat balíček, …) moc nefunguje. Vždy je potřeba zvolit vhodnou kombinaci všech dostupných možností, což vás nutí být neustále ve střehu. Ačkoliv se ke konci hry může stát, že máte krásný balíček, boj o potravu a nástroje ani tak neustává, a mnohdy budete muset hodně obětovat, abyste aspoň trochu získali. Hra nám přišla napínavá od počátku až do konce a přestože se průběžný bodový stav počítá na okraji herního plánu, závěrečné bodování dokáže s pořadím hráčů pěkně zamíchat, takže není radno usínat na vavřínech, dokud nemáte vítězství v kapse.

Ačkoliv je tato hra často porovnávána s Arnakem nebo Dunou, podle mého názoru je komplexnější a povedenější. I když by množství herních principů mohlo vést k tomu, že by existovala nějaká silná „winning strategy“, my jsme na ni nenarazili (a to jsme to opravdu zkoušeli). Samozřejmě si časem nejspíš každý „nahraje“ kvalitní rozjezd. Pozná, které akce se zpočátku vyplatí, aby si zajistil nějaký příjem, a tudíž má výhodu první hráč. Tato výhoda se ale – alespoň při dosavadních hrách – nejpozději na konci druhého kola vytratila a do toho třetího jsme většinou vstupovali už dost srovnaní.

Mohlo by se zdát, že hraní hry vyžaduje čistý kalkul a atmosféra se, jak už to u euroher často bývá, vytrácí, ale my jsme na pozadí příběh cítili velmi silně. Nemalou měrou k tomu dopomáhaly i krásné ilustrace. Práce se zdroji, kartami, čištění balíčků pohřbíváním členů kmene, získávání masa zabíjením ulovené zvěře, zabírání území,… To vše dělá ze hry Věčná zima: Paleoindiáni koktejl, který ocení zvláště zkušenější hráči, kterým nevadí přemýšlet jeden dva tahy dopředu. Nepřináší sice ve své podstatě nic nového, ale míchá osvědčené postupy, a to velice povedeným způsobem. Velmi oceňuji i jasnou a přehlednou ikonografii, která pomáhá k rychlejšímu pochopení hry a nevyžaduje neustálé listování pravidly. Seznam všech ikon i s jasným vysvětlením je na konci pravidel.  

Hledáte-li eurohru s minimálním podílem náhody a chcete si vyzkoušet kombinaci osvědčených mechanik, nevadí vám delší herní doba (ve čtyřech jsme se i s přípravou dostávali ke třem hodinám) a máte dostatečně velký stůl, pak vám mohu Věčnou zimu jen a jen doporučit! Určitě ji budete chtít mít na stole často.

+ Inzert

+ Kombinace mechanik

+ Mnoho strategických možností

+ Jasná ikonografie a jazyková nezávislost

– Ne příliš složitá sólo varianta

– Zabere hodně místa a hodně času

Sdílet s přáteli: