Ukažte kamarádům, že jste ta nejsilnější opice ve hře Svět po nás!

Autor: Trigron | 12.5.2024 | 4

Ve hře Svět po nás se vžijete do role opičího vůdce, který šéfuje tlupě rozličných primátů v postapokalyptickém světě, ze kterého již zcela vymizel člověk. Po Homo sapiens zde zbyly pouze některé předměty (PC, mobil, herní konzole, minibar atd.), které vaše opičí skupinka může využívat k dosažení vlastních plánů. A ty nejsou vůbec malé. Vaše ambice totiž sahají až k tomu, stát se nejsilnější opičí tlupou v celém širém okolí.

Obsah krabice

Už samotná krabice působí sympatickým dojmem. Nevýznamným, ale rozhodně poměrně netradičním plusem je, že rozdílné jazykové mutace mají unikátní malby na krabici. Česká verze se tak může pochlubit postapokalyptickou Prahou.

Po otevření krabice narazíte na velké množství dřevěných surovin, sestávajících z květin, ovoce a obilí. Dále zde najdete kartonové žetony energie. Je zde i šest kusů hráčských desek a jedna velká deska, která slouží pro umístění karet v nabídce. Karet je zde celkem 174, z toho 48 počátečních karet a 6 přehledových karet. Tyto karty lze ustrojit do obalů v rozměru 63,5 × 88 mm. Neméně důležitou komponentou je i sedm kartonových předmětů. A nějaké další drobnosti.

Radost jistě udělá i funkční insert, byť je pouze z přeloženého kartonu. Nicméně komponenty podrží docela dobře na svém místě.

Jak se hraje?

Princip hry je v zásadě velice jednoduchý. Vaším cílem je získat 80 vítězných bodů. Za tímto účelem absolvujete předem neurčený počet herních kol, skládajících se ze tří fází.

V první fázi si doberete čtyři karty z balíčku. Ty následně vyložíte do řady v libovolném pořadí. Na každé kartě jsou rámečky, které buď mohou být přímo uprostřed karty, a tudíž jsou uzavřené, případně na jejích okrajích, tudíž uzavřené nejsou, dokud tento okraj nespojíte s jiným neuzavřeným rámečkem. Následně začnete vyhodnocovat efekty všech uzavřených rámečků, a to postupně po řádcích, počínaje kartou na levém okraji. Jednotlivé rámečky mohou přinášet suroviny, vítězné body a další efekty.

Následuje fáze, kdy každý hráč tajně zvolí jeden ze čtyř žetonů. Ten určuje jednorázovou speciální akci, kterou hráči okamžitě provedou, a také určuje typ opice, kterou hráč může získat za určitý obnos surovin. Každá ze čtyř druhů opic má přitom dvě úrovně. Hráči začínají hru s osmi lvíčky, postupně do svých balíků mohou přidávat i další primáty, přičemž tito již disponují určitými schopnostmi. Hráči postupně mohou začleňovat:

• gorily – poskytují zuřivost, za kterou je možno čistit balík, přičemž vždy po odstranění karty ze hry se ještě spouští efekt odstraňované karty (zisk surovin / vítězných bodů),
• šimpanze – poskytují možnost opakovat jeden uzavřený rámeček,
• orangutany – poskytují žetony energie, které jsou platidlem při používání předmětů,
• mandrily – jejichž karty mají nejvyšší potenciál na skórování.

Po získání karty je tato umístěna na vršek dobíracího balíčku. Co je ovšem zajímavé je to, že všechny karty jsou v nabídce umístěny lícem dolů. Hráči tedy nikdy předem neví, jakou kartu získají.

Kolo je uzavřeno fází údržby, kdy všichni hráči přemístí použité karty na odkládací balíček.

Toto se opakuje až do chvíle, kdy jeden z hráčů získá 80 bodů. Poté se dokončí kolo a vítězem se stává hráč, který dokázal zaskórovat nejvíce bodů.

Co na hře stojí za vypíchnutí?

Čeho si na hře určitě okamžitě všimnete je to, že hráčské tahy probíhají současně. To znamená zpravidla velkou úsporu času. Nicméně i tady se může stávat, že jste výrazně rychlejší než ostatní a poté čekáte pár minut, než si ostatní seřadí své karty a vykonají jejich efekty. Nicméně i tak byste měli být schopni partii ukončit do 40 minut (pravděpodobně i do 30). A to bez ohledu na počet hráčů u stolu.

Dalším typickým jevem téhle hry je to, že sbírání surovin může být trochu otravné, neboť během jednoho kola jste schopni získat i 15+ kusů surovin a ty zase okamžitě proměnit na body, případně jiné herní efekty. Neustále tak manipulujete s herními komponentami.
Co je ovšem pro tuhle hru nejbezpečnějším poznávacím znamením… tato hra naprosto přesně splňuje definici „multiplayer solitérní hra“. Ačkoliv se vás u stolu může sejít i šest, vlastně vůbec zbylé hráče nepotřebujete a ani si nevšímáte, že s vámi hrají. Jedinou výjimkou je odkrývání žetonů, kdy za dva stejné zdroje můžete použít jeden ze žetonů, který si vybral jeden z vašich protihráčů. Osobně mám raději, když ve hře existuje silnější forma interakce. Ve hře Svět po nás takovou nenajdete. Jestli je to ne/výhoda, je na posouzení každého. Pro rodiny s dětmi, kde negativní interakce není žádoucí, je to určitě výhoda. Pro hráče… to si rozhodněte sami.

Další signaturou je určitě zajímavý deckbuilding. To, že nové karty umisťujete navrch svého dobíracího balíku, není vlastně nic nového.  Ten zajímavý prvek je ale představován nákupem na slepo. Nikdy nevíte, jaké bude přesné rozložení rámečků na nové kartě. Nicméně ono to vlastně ničemu nevadí, protože i kdybyste jej znali, v kontextu množství rámečků na vašich kartách nebudete pravděpodobně schopni s touto informací nijak naložit. Pravděpodobně by se jen prodloužilo rozhodování o výběru nově získávaných karet.

Solitérní varianta hry

Hra nabízí i sólovou variantu, ve které se pokusíte porazit King Konga. Nejsem sice fanouškem hraní deskových her v jednom hráči, nicméně pro účely této recenze jsem se rozhodl tuto variantu vyzkoušet.

Pravidla sólové varianty nejsou nikterak složitá, celá jsou vypsána na jedné oboustranné A4. Nicméně je zde hodně příkladů, které popis této verze poměrně prodlužují.

Bot se pak ovládá vcelku jednoduše. Na začátku kola mu dáte nějaké zdroje ze zásoby… a už zde je ten zádrhel. Protože toto znamená, že mu pokaždé dáváte minimálně tři kusy od každé dřevěné komponenty (obilí, květiny a ovoce) a dva kusy baterek. K těmto zdrojům dostane ještě navíc nějaké předem neurčené suroviny za čtyři jeho otočené karty. Takže v každém kole si užijete slušné machinace s komponentami. Tento aspekt hry jsem již zmiňoval výše v textu popisujícím hru více hráčů. V sólové variantě si ale tohoto hrabání do zdrojů užijete ještě více. Po nabrání surovin botem a otočení jeho karet si odehrajete své kolo, během kterého kradete suroviny ze zásob King Konga, a snažíte se tak narušit jeho tahy. Kdo jako první získá 80 bodů, ten vítězí. Zcela standardně.

Dojmy z bota jsou víceméně pozitivní, protože je opravdu jednoduchý na ovládání, a navíc představuje slušnou výzvu. Jedinou nevýhodou je zmiňované obsluhování surovin.

Vlastní dojmy

Od Světa po nás jsem neočekával žádné převratné výkony. Ale tematicky mi hra přišla zajímavá a líbil se mi fakt, že s každou jazykovou mutací se mění přebal hry. V momentě, kdy jsem hru rozbalil, jsem musel ocenit relativně slušnou porci komponent a funkční insert.

Po prvním zahrání byly dojmy spíše rozporuplné. A tento pocit přetrvává i po dalších partiích. Hráno bylo v rozdílném počtu – sólo, 2, 4 i 5 hráčů.

Na jedné straně je hra poměrně plochá. Nenabízí žádnou velkou hloubku, interakce je víceméně nulová, ať už máte spoluhráče nebo ne, pocit bude stejný. Navíc se jednotlivé partie od sebe vlastně téměř vůbec neliší, snad s výjimkou předmětů, které do hry přidávají trochu variability. Náplní hry je pouze monotónní vykládání kartiček, abyste získali zdroje na další opice a pak prostřednictvím těch správných opic získáváte body přímo z karet a za odstraňování vlastních karet ze hry. Také jsem xkrát zmiňoval přehrabování se v surovinách. Musím říct, že hře by více slušely kartonové stupnice pro jednotlivé hráče, kde by hráči zaznamenávali počet svých zdrojů. Bylo by to určitě jednodušší než neustále dobírání a zahazování dřevěných a kartonových komponent.

Na straně druhé má však hráč pocit, že je stále za něco odměňován. V každém kole získává body, zdroje a případně i opice. A ačkoliv hra nenabízí bůhvíjakou hloubku, vlastně zvládne docela dobře zabavit. A díky tomu, že všichni hráči provádějí své tahy současně, umí Svět po nás i hezky plynout. Vyzdvihnutí si určitě zaslouží deckbuilding na slepo, který jsem v žádné hře dosud neviděl.

Pokud bych tak měl tuto hru někomu doporučit, určitě by cílovou skupinou nebyli hráči se zálibou v komplexnějších hrách. Svět po nás se dle mého názoru může uchytit zejména v rodinách s dětmi, kde je nežádoucí škození mezi hráči. Nicméně i ve zkušené partě jsme si Svět po nás párkrát zahráli a nebyli jsme zklamáni. Jedná se o oddechovou hru, která nevyžaduje příliš přemýšlení. 

Sdílet s přáteli: