TŮDÁDÝ! Ukončete výstup a nástup, zvedáme kotvy. Příští stanice, PODSVĚTÍ!!

Autor: Plague | 5.5.2024 | 1

Na břehu řeky Styx se tlačí davy nedočkavců… úplně jak na hlaváku v pátek odpoledne. Jedni strkají do druhých, druzí šlapou na paty třetím a všichni čekají, až z amplionu vyhlásí k vyplutí právě té jejich kocábky. „Booož… teda Lucifeeeere můj, to čekání je nekonečný. Dal bych si kafe, kdyby nebylo PEKELNĚ drahý!“

Kdo z nás si někdy nepoložil otázku, co se děje po smrti… Poslední soud? Nebe? Peklo? Nic? Tak dávejte pozor, za chvíli se to dozvíte.

Myslíte, že jsem si dělal s tím nádražím legraci? No, ne tak docela. Cíl hry Podsvětí je jednoduchý. Nasbírat se svým týmem více bodů než soupeři za převoz těch správných cestujících do podsvětí. Ve hře jsou dva druhy cestujících… nooo vlastně tři. Duše, démoni a Zholyk (my jsme si ho překřtili na Zlohýk). Duše a démoni hrají vždy, zatímco Zholyk je pouze ve hře 4,6 nebo 8 hráčů. Duší je vždy o jednu víc než démonů, zato démoni o sobě navzájem vědí. A pak je tu Zlohýk – on je pomyslný jazýček na maskách vah… pěkně prohnaný jazýček.

Jak se body dají získat? Tím, že do podsvětí propašujete co nejvíce cestujících svého druhu a ideálně na místech, která vám přinese bonusové body. NE ale, když hrajete za Zlohyka, DEPAK! Ten má naopak za úkol, aby nezískal převahu ani jeden z týmů.

Průběh hry

Na začátku dostane každý hráč tajně svou první kartu která určí, za jaký tým bude hrát. Každý hráč dostane ke své kartě další dvě: jednu duši a jednoho démona. Jak jsem už zmiňoval, démoni o sobě navzájem vědí, na rozdíl od dušiček a Zholyka.

Hrajeme na 3 kola. Každé kolo má tyto fáze:

1. Fáze cestujících

Umísťujeme jednoho svého cestujícího na jednu ze dvou lodí. Umístění hraje velkou (možná tu největší) roli. Za prvé, podle pozice cestujících se počítají bonusové body. To dává smysl, ne? Každý chce přece sedět u okýnka… Za druhé, za každou pozici získáte speciální kartu daru (akční karty, chcete-li) a určitý počet hlasů. Jakmile umístí svého cestujícího a vezmou si příslušnou kartu a počet hlasů všichni hráči, tato fáze končí.

Cestující umísťujete tak, aby nebylo vidět jestli jde o démona, dušičku nebo Zlohýka. Totožnost se kontroluje až v cílové stanici (může se ale odtajnit i v průběhu hry efektem nějaké karty).

2. Fáze darů

Každý hráč provede akci popsanou na svém daru (kdo by to byl řek, co?).

3. Fáze hlasování

Sedí se vám pohodlně? Máte pěkný výhled? Joo? No tak tůůůůdleeee! Vaše loď nikam nepopluje! V této fázi budou hráči pomocí získaných hlasů hlasovat, která loď popluje do Podsvětí a která do Pr…čic. Jojo, dochází vám to správně. Celé to martyrium, kdy jste blafovali, taktizovali s dary a mátli soupeře se může ukázat jako ÚPLNĚ k ničemu.

NO CO SE DÁ DĚLAT! Dejte pozor u druhého mola, připlouvají další dvě lodě.

Ve chvíli, kdy do Podsvětí dopluje třetí loď, hra končí a jdou se počítat bodíky.

No a jak to celé vypadá v praxi?

Kvalita komponent je ok. Obalené karty jsou tady nutností (ano, všímavý čtenář může namítnout: „Na fotkách je obalený nemáš, plácale“. Nemám no, protože se leskly a viděli byste hovnajs). Poškozená karta = prů…švih. Ono byste taky mohli dostat popapulce za cinknutý karty. Prostě a jednoduše – poškozená karta znamená, že víte co pod ní je, a to znamená zkažená hra. Takže bacha na to.

Kartonový komponenty nejeví po cca dvou desítkách her žádné zvláštní opotřebení. Ikdyby ano, u nich je tu úplně fuckanec.

Design by mohl být hezčí. Hrací karty jsou udělané pěkně, jak cestující, tak i karty darů. Zbytek je takový chudý. Hru vám to nezkazí, to ne. Aaale mohlo to být heeežčí.

Herní mechanismus funguje. Ve 4 hráčích tedy trochu dost skřípe (možná by se bývalo vyplatilo zariskovat a hru vydat rovnou pro 5+ hráčů). To ostatní ale šlape, jak má.

Samotné hraní

V Podsvětí platí, že jaký si to uděláte, takový to budete mít. Jak to myslím? Tak, jak to říkám. Tuhle hru dělají hráči a bude tak dobrá a zábavná, jak budou ti kolem stolu. Parta introvertních autistů s IQ 6000 a sociální fóbií je fajn na matematickou olympiádu, Podsvětí bych s nima ale hrát nechtěl. Tady je důležité blufovat, kecat, odvádět pozornost, blufovat, zase kecat a zase blufovat. Ve hře je totiž povoleno mluvit a domlouvat se (tedy kromě pár výjimek, ke kterým se později vrátím, když si vzpomenu) a za mě to velmi doporučuji! To totiž dělá celou atmosféru a zábavnost celé hry. Jestli chcete mlčky čumět do karet a trénovat pohrabáčův obličej, zahrajte si radši most. O tom totiž tahle hra je… komu můžete věřit, komu ne. „Co to pořád plácá…?“ „Jakto, že zase použil kartu daru…?“ „Jak to ten vůl hlasoval…?“ „HRAJEME VŮBEC STEJNOU HRU?!“

Počet hráčů hraje roli. VÉLKOU roli. I když hra obsahuje modifikaci pro 4 hráče, není to ono. Tohle je hra pro větší partu. Smysl nám to dávalo od 5, kdy už je tým démonů alespoň dvoučlenný. V 8 je to asi takový, jaký to tvůrci zamýšleli aby to bylo – 4 duše, 3 démoni a Zholýk – to je sestava, kterou si prostě stojí za to vyzkoušet!

Zholyk je prevít! Připravte se na to, že první hry za něj to bude spíš otrava. Ale tenhle cápek neplní jen funkci vyrovnávače sil. Po pár hrách a ve správných rukou dokáže být pěkná osina v zadku!

Kujmepiklekujmepikle. Bez intrik to nejde, hlavně když hrajete za démony nebo Zlohýka. Nesmíte to ale přestřelit. Jak se říká, všeho s mírou. Zaprvé, jsou zde karty, díky kterým se vám soupeři můžou kouknout pod ruce, jestli náhodou taky tak trochu nekecáte. No a pak je tu fáze hlasování, kde sice můžete mlžit, ale nakonec stejně musíte ukázat, jak jste hlasovali. Takže vopatrně, jo? On už by vám taky do konce večera nemusel nikdo věřit ani nos mezi vočima.

Herní atmosféra. Zase se budu opakovat. Jaký si to uděláte… Takže může být super ve chvíli, kdy sedíte kolem stolu s partou ujetých pakoňů jako já. Můžete ji podpořit ještě nějakým tím drinkem. To jste pak jak na arabským trhu s ojetými velbloudy.

Prostorová náročnost se nezdá. Při přípravě počítejte s tím, že musíte mít místo na lodě ze všech tří kol, a to nejen na ty, co doplují, ale i ty co nedoplují – pořád se na ně může hra odkazovat. Malé doporučení, klidně si je dávejte někam vedle, ale pořádně si označte, které dopluly a které ne. Situace „to si budeme pamatovat“ a na konci „která do dopr… dojela první kolo“ je něco, co nechcete zažít. Fakt ne!

Finální skórování je první hry trochu peklíčko. Asi záměr, že? V duchu hry to ovlivňuje herní strategie – prostě se blbě stratéguje, jak to skládat. Říkali jsme si, proč hra neobsahuje taky dva další módy počítání bonusových bodů.

Jestli jste dočetli až sem, tak klobouček! Nejspíš si říkáte, jestli se dá Podsvětí hrát opakovaně. No, dá. Aha, možná to chcete trochu rozvést. Už jenom změna týmu udělá své. Jak jsem psal, chudinky dušičky neví, kdo je kdo. Zlohýk to má opatrně sabotovat, a démoni jsou prostě démoni. Za každý tým je to jiné. Karet darů (to jsou ty akční karty) je více sad, takže si je můžete střídat. No a na konec je tu minirozšíření – karty mlčení. Ty jsou doporučené pro hráče, kteří už znají mechaniku hry. Osobně bych je do hry zapojil hned… není čas ztrácet čas (nezapomněl jsem, tohle je ten případ, kdy třeba mluvit nebudete moct). Tyto karty totiž vždy na jedno kolo mění/upravují/doplňují některé z obecných pravidel. A vy přece nejste žádný béčka, nebo? Nebudu vám ale tvrdit, že si to budete chtít zahrát večer co večer. Na tohle musí být nálada a správná parta.

Pokud jste schopní se občas sejít v partě 5–8 lehce ulítlých individuí, která si ráda zablbnou, pak Podsvětí může být fajn zpestření večera. Já pořád shazuju tu čtyřhru, co? Hele když vám nic jiného nezbyde, zahrajete si. Nebude to ale ono a asi si budete říkat „stálo to vůbec za ty prachy!?“ a moc se nedivte, až si to příště skoro nikdo nebude chtít zahrát znova. Mě to dalo dost zabrat, abych ty tři přemluvil, aby tomu dali ještě šanci v osmi.

Sdílet s přáteli: