Autor: Ellenar | 26.11.2022 | 7
Pekař (zpívá): „Tady je tesař, klempíř, kovář.“
Kovář (hlubokým basem): „Jen mrsknu kostkama a stejně to zas vyhraju.“
Pekař (zpívá): „A tady rybář, kapitánka.“
Kapitánka (chraptivým hlasem): „Velím čtyřem lodím, tak pár bodů snad uhraju…“
Zátoka obchodníků je asymetrická hra s akčními body a nepřímou hráčskou interakcí, zasazená do fantaskního prostředí. Úkolem ve hře je vaším obchodníkem vyrábět (či jiným způsobem získávat) předměty, které následně prodáte dobrodruhům, kteří přišli nakoupit zásoby do vaší zátoky. Za tento prodej získáváte body, kterých se snažíte během tří kol hry tradičně nasbírat co nejvíce. Překladu a distribuce u nás se ujalo vydavatelství Tlama games. Hra je v základu maximálně pro 4 hráče s časovou náročností přibližně 30 minut na hráče. Dle náročnosti pravidel by se dala zařadit ke středně komplexním. K dispozici již i v češtině vyšlo několik rozšíření, ať už obchodníci (Hostinský, Vědma, Matka draků) umožňující rozšířit hru až pro 5 hráčů, nebo Tajná skrýš, jež přináší další možnosti hraní. Navíc je připravováno další rozšíření Master Craft, které by mělo být též dostupné i v češtině.
Bytelná krabice dnes již standardních KALLAXových rozměrů hned na první pohled zaujme svou barevností a živými ilustracemi. Tento sytý vizuální styl, který perfektním způsobem dotváří atmosféru živoucího obchodního přístavu, se objevuje i na všech ostatních herních komponentách, ať už jde o hrací plán, hráčské desky nebo karty. Musím přiznat, že osobně nejsem příznivcem přehnaně karikaturního zobrazení postaviček, spíše naopak, avšak objektivně musím konstatovat, že grafická stránka hry je skutečně poutavá.
Než si však hru budete moci zahrát, je třeba podstatnou část hry zkompletovat. Jedním z hlavních prvků hry je osm líbivých kartónových lodiček s přihrádkami, do kterých se umisťují připluvší dobrodruzi v podobě dřevěných meeplů s potiskem. Trojrozměrné lodičky skutečně dominují hernímu plánu a ačkoli by mi místo nich bohatě stačily plošky z dvojitého kartonu, do kterých by se postavičky daly rovněž umisťovat a účel by plnily stejně, uznávám, že jsou tyto netradiční komponenty jedním z lákadel hry. Další z prvků, které bylo třeba složit, byly výkladní skříně každého z obchodníků. V tomto případě jde ale dle mého o přehnanou snahu designerů načančat hru, přičemž jejich herní význam je skutečně mizivý. Rovnou přiblížím jejich účel. Každý obchodník má svou sadu zboží v podobě kartónových žetonů a k nim i dostatečný počet plastových stojánků. Jakmile hráč zboží vyrobí, vezme jej ze své zásoby a umístí ve stojánku do výkladní skříně, aby bylo jasně vidět, které zboží má k dispozici. Zamýšlená idea sice zní hezky, ale realita byla (alespoň na našem stole) zcela opačná. Už jen samotné skládání výkladů – navíc tak, aby se hned při kompletaci neponičily – bylo dost otravné a navíc i se složením lodiček si před prvním zahráním dost času vzalo. Ještěže toto člověk absolvoval pouze jednou. Vitríny ale zabírají ze všech komponent nejvíce místa, vlastně i v celé krabici. Zboží nejde do krabice nijak jednoduše uložit i se stojánky, takže je třeba jej během hraní do stojánků zasouvat a po hře opět vytahat (takže se nabízí otázka, jak budou žetony vypadat po častějším hraní). Navíc se nám i občas stalo, že hráč, který se u stolu pro něco natahoval, o výkladní skříň zavadil a pobořil ji. Takže přínos celého tohoto kartono-plastového balastu byl naprosto nulový. Naopak absencí výkladů a stojánků na zboží by se značně zmenšila celková velikost krabice, snížila cena hry a urychlila příprava samotné partie. U většiny testovacích her se nám potom ani nechtělo vitríny se stojánky vytahovat a po vyrobení zboží jsme jej pouze umisťovali ze zásoby někam k hráčské desce. Vše bylo dostatečně přehledné a nikdo si po výkladu ani neposteskl. Poslední ze skládaček je baňka alchymistky (herně se k ní dostanu později), kterou zmiňuji především proto, že mám obavy o odtržení její patky po více partiích. Navíc přímo vybízí k nahrazení ekvivalentem z 3D tisku. Ostatním herním komponentám již není co vytknout – hráčské desky mají dvojitý karton, který v mnoha případech slouží k umísťování jiných součástí, karty jsou dostatečně pevné, plastové figurky obchodníků ve srovnání s jinými hrami nenadchnou, ale ani neurazí (jen lodičky kapitánky mají spíše tendenci ležet, než stát) a standardní meeplové příjemně dotváří vydařený barevný potisk. Díky tomu, že se dřevěné figurky dobrodruhů míchají a losují z pytlíku, jsou na nich už po pár hrách lehce vidět obouchané hrany, ale není to nic hrozného.
Autoři se snažili myslet i na uložení hry. V krabici se nachází dva větší pořadače pro společné komponenty jako jsou lodičky, karty, figurky atd. a zvlášť insert pro každého obchodníka. Přišlo mi, že uložení není dotažené úplně do konce, ne úplně všechny inserty fungují tak, jak bylo zamýšleno, a někde jsem si našel vlastní způsob úschovy. Ale jako pozitivum beru to, že se nad touto problematikou autoři zamýšleli a při chystání vlastně každý hráč dostane mini-insert se svými komponentami. Jako jednoznačné plus beru fakt, že pořadač je již připravený pro uložení celého rozšíření Tajná skrýš (včetně nových lodiček, karet atd.), což na jednu stranu trošku podsouvá jeho koupi, na straně druhé je však dle referencí tento přídavek hráči velice doporučován, jelikož významně rozšiřuje variabilitu hry.
Vizuální stránka: 9/10
Komponenty: 6/10
Pravidla hry jsou rozdělená na společnou část a dvojlist s vlastními pravidly pro každého z obchodníků. Po projití společné části tak mohou všichni hráči současně prostudovat, jak se hraje za obchodníka, kterého si vybrali. Celkově pravidla hry nejsou nijak moc složitá, ani dlouhá a herní mechaniky jsou spíše jednodušší, ale musím přiznat, že ačkoli již mám nahráno spousty her a přečetl jsem nespočet pravidel, některými částmi jsem se prokousával poměrně složitě. Tento nešvar si příručka pravidel nese už z originálu.
Překlad jsem nijak zvlášť nekontroloval, bohužel jsem však zaregistroval v pravidlech dvě nesrovnalosti oproti anglickému originálu. Jedná se o jiné umístění žetonu dobrodruhů (viz dále) při přípravě hry pěti hráčů, což hru nezmění zásadně, ale ovlivní ji dost. Druhá je vypuštění odstavce pro situaci, kdy všichni hráči již spotřebují čas, avšak u všech mol ještě nejsou zakotvené lodě (taktéž viz dále). Tato situace může nastat opravdu výjimečně, avšak během testování jsme na ni narazili a v českých pravidlech není popsána.
Pro potřeby recenze se pokusím co nejstručněji shrnout princip hry. Kdo již pravidla zná, může tento odstavec přeskočit. Hra probíhá ve třech kolech a je postavená na systému akčních bodů, který se schovává za hodinový ciferník. Na tomto ciferníku má každý hráč umísten svůj ukazatel času. Jakmile je hráč na tahu, přesune na své desce figurku obchodníka na požadovanou akci, zaplatí cenu v hodinách, tj. posune ukazatel na ciferníku o daný počet polí a provede akci. Poté je vždy na tahu hráč, jehož ukazatel času je nejvíce vzadu, tudíž se hráči nestřídají pravidelně. Hra tedy nespadá do kategorie worker placement ani rondel, kam ji někteří řadí. Kolo končí, jakmile všichni hráči přesunou svůj ukazatel na/za neutrální ukazatel obchodu na konci ciferníku.
Ve hře je navíc šest lodí, každá s místem pro čtyři dobrodruhy. Dvě místa v každé lodi jsou zaplněné již na začátku kola, další místa se zaplňují, pokud hráč svým ukazatelem času přejde symbol/žeton dobrodruhů na ciferníku. V tomto případě z plátěného pytlíku vylosuje meeple dobrodruha a umístí jej do jedné z lodí. Pokud se tímto loď zaplní, hráč který dobrodruha umístil, ji zakotví do jednoho ze tří mol na hracím plánu a dobrodruhy vyskládá na molo. Pokud jsou již zakotveny čtyři lodě (prostřední molo pojme dvě lodě), ukazatel obchodu se přiblíží za ukazatel hráče, který je nejdále, čímž se trvání kola zkrátí.
Kontrola osazenstva lodí a následně mol patří (kromě schopnosti efektivně vyrábět aktuálně žádané předměty) k hlavním principům celé hry. Na každém ze tří mol lze totiž prodávat jiné zboží – na prvním pouze velké zboží, na prostředním, kde bývají ukotveny dvě lodě, zase malé zboží a poslední molo umožňuje prodej obou typů, avšak po obchodu zde hráč obdrží kartu prohnanosti, která na konci dává záporné body. Zboží jsou tedy ve hře dva druhy v každé ze čtyř barev dobrodruhů, páté skupině dobrodruhů, lotrům, se zboží prodat nedá, ti většinou pouze určují, kolik záporných bodů budou na konci hry přinášet karty prohnanosti. Pro pořádek ještě zmíním, že velké zboží je oceněno dvojnásobkem bodů oproti jeho menší variantě. Zisk bodů je určen počtem prodaného zboží a počtem dobrodruhů dané barvy na molu. Dvě z barev dobrodruhů jsou ve hře zastoupeny méně, proto je zboží těchto barev ohodnoceno trochu více body a je i nepatrně náročnější je vyrobit.
Poslední element hry tvoří karty měšťanů, které mohou hráči rekrutovat na výpomoc do svých dílen. Při najmutí měšťana hráč získá jednorázový bonus (zboží, zbavení se karet prohnanosti či manipulaci s dobrodruhy v lodích), poté měšťan rozšíří obchodníkovi možnosti akcí.
Teď již konečně k hodnocení samotných mechanik a toho, jak ve hře fungují. Systém akčních bodů mám vcelku rád a jeho ohnutí do podoby, že je vždy na tahu hráč, kterému zbývá nejvíce času, je velice nápaditý. Bohužel v tomto případě je celkově spíše ke škodě než k užitku. V praxi dochází často k tomu, že odehrajete dva tahy po sobě a potom se v pořadí tam a zpět prostřídají všichni ostatní hráči, než se dostanete opět na řadu. To by v zásadě nevadilo, pokud by tah trval pár vteřin, ale v Zátoce obchodníků jeden tah zpravidla trvá s herním managementem minutu až dvě (většinou losování, přemýšlení a následné umisťování dobrodruhů s případným kotvením lodí). Pokud tedy hrajete ve čtyřech hráčích, odehrajete si své dva tahy a než se pořadí na ciferníku otočí tam a zpět, můžete na svůj tah čekat třeba i 10 minut. Při testování ve čtyřech u stolu dokonce několikrát sarkasticky zaznělo, že by se daly mezi tahy simultánně rozehrát Tajuplné říše. Jelikož všechny akce stojí jednu nebo dvě hodiny, pořadí hráčů se nijak výrazně nepromíchává. Uznávám, že to se běžně děje i v jiných hrách, ale tam jste často zapojeni do hry i mimo svůj tah – někdo útočí na vás, vy se bráníte, hrajete za neutrální jednotky a nebo vás aspoň zajímá, jak se tah ostatních hráčů vydařil. TADY NE! Je vám úplně jedno co dělá další hráč, často ani neznáte pravidla jeho obchodníka a i kdyby, tak vás vlastně stejně zajímá jenom co za dobrodruhy je na molech a lodích ve chvíli, kdy přijdete na řadu. Můžete se sice snažit si dopředu naplánovat svůj tah pro urychlení hry, ale stejně ve finále je třeba počkat, jak se situace na lodích a molech změní, až budete na tahu vy.
Čímž se dostávám rovnou k faktu, že se ze hry v určitých chvílích stává díky pouze nepřímé interakci tzv. multiplayer-solitér. Samozřejmě, pokud máte již hru více nahranou a znáte ostatní obchodníky, můžete sledovat, co mají za zboží, co ještě v kole zvládnou vyrobit, podle toho odhadovat, jak se budou snažit umístit dobrodruhy a přizpůsobit tomu své tahy. Ale vzhledem k tomu, že ve hře je všeobecně dost velký podíl náhody (dobrodruzi se tahají z pytlíku, každý obchodník má více či méně náhodné elementy), v konečném důsledku se vracíme k tomu, že po většinu času vám vlastně bude jedno, co ostatní dělají. A najednou se dostáváme ke zjištění, že z cca 90minutové hry vás dvě třetiny až tři čtvrtiny času nebude vůbec zajímat, co se na stole děje. Toto je se všemi zmíněnými aspekty obrovské negativum hry.
Naopak mechanismus, který se velice vydařil a ve hře se mi velice líbí, je ono losování dobrodruhů, jejich umisťování do lodiček a následné kotvení. I když jde pouze o nepřímou interakci, má kotvení lodí obrovský vliv na hru a zároveň solidně škodící efekt. Je zde sice velká část náhody, ale díky pevnému počtu jednotlivých barev meeplů jde tak trochu uvažovat, jaká je pravděpodobnost tažení té či oné barvy. Ale především – pokud už víte, co se ve hře děje – sledovat možnosti ostatních hráčů, předvídat, čeho budou chtít docílit, a podle toho volit umístění dobrodruha a případně kotvit lodě. K tomu se často svými akcemi můžete rozhodnout, zda dobrodruha tahat, či nikoli. Dokonce bych si asi dokázal představit i nějakou odlehčenou verzi hry (např. jako je Mars: Teraformace – Expedice Ares), kde by hrál prim tento prvek a samotné mechanismy jednotlivých obchodníků by byly podstatně zjednodušené. Vyváženost bodování malého a velkého zboží i dvojnásobný počet dobrodruhů ze dvou různých lodí na mole pro prodej menšího zboží také určitě chválím. Z toho potom vyplývá možnost taktizování, zda prodávat dražší zboží méně dobrodruhům či naopak, a zvažování, co se kde ještě může objevit. Je vidět, že v tomto ohledu autoři nad hrou přemýšleli do hloubky a návaznosti jednotlivých mechanik na sebe fungují.
Co ale podle mě chtělo ještě dotáhnout do konce, je obodování zboží, které vám zůstane po hře. V tomto ohledu je hra přísná a skutečně neodpouští. Pokud se vám v prvním nebo druhém kole nepodaří zboží prodat (nebo to zkrátka není výhodné a spoléháte, že v dalších kolech z něj bude větší zisk), jste sice necháni na pospas náhodě, co za dobrodruhy se ve hře objeví, i když díky jejich vhodnému umístění a zápasu o kotvení lodí máte možnost toto ovlivnit. Pokud se vám ale v posledním kole vlivem náhody a nebo vašich soupeřů v posledním kole něco škaredě pokazí a zboží vám zůstane, neprodané po skončení hry už cenu nemá žádnou. A když vezmu v úvahu, že během kola lze prodejem získat běžně cca 50–80 bodů, může být nevydařené třetí kolo s ubohými dvaceti body a plným výkladem po skončení hry dosti fatální.
Pravidla a překlad: 6/10
Herní mechaniky: 7/10
Jestli někdo čekal vzájemnou provázanost asymetrie obchodníků (jak je tomu např. v Rootu), bude bohužel zklamán. Postavy jsou zde sice naprosto rozdílné a používají i zcela jiné herní mechanismy, ale každý obchodník si hraje na svém vlastním písečku. V zásadě jde jen o to, co nejefektivněji vyrobit potřebné zboží svou vlastní metodou. Pojďme si stručně obchodníky představit, abychom je pak mohli porovnat mezi sebou. Opět – pokud hru znáte, můžete skočit rovnou až k závěrečnému srovnání.
Kovář je naprosto přímočará postava, asi nejjednodušší na hraní. Podle toho také vypadal suverénně nejvyšší poměr vítězství ve všech testovacích hrách, kde se objevil. Kovář nevyhrál pouze dvakrát, a to jen tehdy, pokud udělal zásadní chybu nebo mu bylo líto ostatních hráčů a nechtěl moc škodit pro ně nevýhodným kotvením lodě (což se mu nakonec vymstilo). Hlavním jeho mechanismem je hod kostkami v barvách zboží na začátku kola. Tyto kostky následně poměrně levně umisťuje do výhní tak, aby čísla na nich přesáhly nebo naopak nedosáhly určité hodnoty. Jednou z akcí pak vytvoří zboží ve všech obsazených výhních a také si může zpřístupnit další kostku. Nutno dodat, že pokud kostky nepadnou vysloveně otřesně, má většinou možnost kostky poskládat tak, aby vyrobil zboží, které potřebuje, a odemykání dalších kostek ho moc nestojí. Jediná z postav, za kterou se nám podařilo během jednoho kola nasbírat téměř 100 bodů.
Kapitánka ovládá čtyři plastové lodičky, kterými pohybuje po svém plánu. Následně potom další akcí získává malé či velké zboží v závislosti na akci a pozici lodičky na plánu. Postava kapitánky je ze všech obchodníků ze základu nejvíce závislá na náhodě. Velikost pohybu lodiček se určuje náhodně roztočením kompasu. Navíc se její velké zboží rozmisťuje na plán náhodně lícem dolů a odhalí se, až když na dané pole dorazí lodička. Navzdory tomu je při dobré strategii kapitánka velice silná postava (jediná, se kterou se nám podařilo porazit kováře), a to především v menším počtu hráčů. Musí ale cílit hlavně na malé zboží, které získává poměrně levně, a jeho prodej na prostředním molu – což se odvíjí od toho, jak moc ji to ostatní hráči umožní.
Hráč v roli chronomága operuje rovnou dvěma postavičkami, které posunuje obě po směru hodinových ručiček po plánu. Pohybem po akčních polích rovnou získává zboží, což je poměrně silné. Vtip je ale v tom, že v pořadí druhá postavička (chronomág) nikdy nemůže předběhnout svého asistenta. Asistent se ale vždy musí zastavit na okraji herního plánu a čekat, než jej chronomág vysvobodí. Další háček je v tom, že tento obchodník nikdy nemá k dispozici všechny akce – na jeho herním plánu leží čtyři z celkových deseti destiček akcí a při vysvobození asistenta je musí podle určitých pravidel přeuspořádat. Na jednu stranu chronomágovy akce neobsahují vůbec žádný prvek náhody, na straně druhé ale vše vyžaduje pečlivé plánování i několik tahů dopředu. Je také celkem závislý na získání karet měšťanů a využívání jejich akcí. Bohužel, pokud se jeho plán nevydaří a na molech skončí jiní dobrodruzi, než čekal, často nemá šanci rozjetou strategii už změnit, protože mu nezbude čas na to, aby vyměnil destičky akcí za jiné a pak ještě akce provedl. Toto alespoň částečně kompenzují žetony zmrazených hodin, které hráč po dvou získává zastavením asistenta na okraji plánu. Vrácení jednoho z těchto celkem čtyř žetonů umožní platit o hodinu méně za své akce a tím je mít klidně i zadarmo. Celkově se mi mechanismus tohoto obchodníka velice líbí, ale hraní za něj je asi nejnáročnější, protože vyžaduje spoustu obezřetného plánování. Vracení času pomocí žetonů hodin mu umožňuje udělat vícero akcí za sebou, což ale k nelibosti všech ostatních hráčů podstatně prodlužuje dobu, po kterou ostatní hráči nehrají.
Obchodník, který měl při testování nejmenší podíl výher, byla alchymistka. Přitom hra za ni mi přišla nejzábavnější. Na její herní desce se nachází kartonový dekantér / alchymistická baňka, do které se losem z pytlíku umístí osm barevných kuliček ingrediencí ve dvou řadách. Ingrediencí jsou celkem čtyři druhy, shodné s barvami zboží a dobrodruhů, k tomu navíc černá fungující jako žolík, jejíž užívání je omezené. Hlavním mechanismem je sbírání ingrediencí z dekantéru a jejich umisťování do kotlíků. Dekantér je zešikmený, takže po sebrání spodní ingredience se na její místo posunou ty seshora. Hráč si vždy v rámci akce zvolí barvu a řadu, ze které bude ingredience brát a pokud po odebrání na její místo sjede kulička stejné barvy nebo černá, může ji taktéž sebrat, a tak dále. Protože sbírání ingrediencí je poměrně drahé, při hraní za alchymistu markantně závisí na tom, jaké ingredience a v jakém pořadí do baňky přijdou. Po naverbování měšťanů může s obsahem baňky manipulovat, má také možnost vytvořit za tři ingredience místo zboží v daném kotlíku výtažek z ichoru, který po zbytek hry funguje jako permanentní žolík. Ale tato vylepšení vezmou spoustu času, díky čemuž potom neuhraje body a velký náskok ostatních hráčů se již složitě dohání. Postava alchymistky je jediná, která se s postupem hry více znatelně vylepšuje.
Vyváženost postav je v tomto případě hodně diskutabilní a bylo by zajisté potřeba o mnoho více her v různých kombinacích a počtu hráčů pro objektivnější zhodnocení. A to ještě neuvažuji další tři obchodníky z rozšíření, které jsem neměl možnost vyzkoušet. Herní (ne)vybalancovanost byla předmětem mnoha diskuzí u herního stolu i na fórech. Sami autoři se hájí propracovaným matematickým modelem a dalekosáhlým testováním. Dobrou známkou je to, že ne všechny stížnosti na přesílený charakter cílí na stejného obchodníka, i když většinou je řeč o kováři. Nám se to tak také jevilo, ale jak jsem již zmiňoval – příčinu hledám v jednoduchosti postavy, přímočarosti hraní za ni a absenci potřeby složitého plánování.
Vyváženost postav: ???/10
Díky asymetrii jednotlivých obchodníků, podstatnému podílu náhody a různým drobným úpravám, které hra nabízí, je variabilita skutečně veliká (mini-rozšíření Dračí ostrov již v základu, modifikace fungování lotrů, začlenění různých druhů karet měšťanů). Nemluvě o možnostech s rozšířením Tajná skrýš, které, jak jsem pochopil, umožňuje přizpůsobovat hru mnohonásobně více, a dokoupení některého z dalších tří obchodníků z rozšíření. Navíc hra disponuje pátým obchodníkem ovládaným hrou samotnou, kterého lze využít buď při sólo hraní a nebo pro doplnění dalšího hráče do hry.
Zátoka obchodníků mi přišla jednoznačně nejlepší ve třech hráčích. Při hře dvou hráčů má buď každý prostor připravit si mola s dobrodruhy dle svých potřeb a nebo naopak hra sklouzne k tomu, že se oba hráči snaží vytvářet stejné zboží a jde jen o to, komu se to povede efektivněji, čímž hra ztrácí hodně ze svého nejlepšího prvku. Hru ve čtyřech hráčích dost poškozuje skutečně dlouhé čekání na tah a v pěti si už hraní nedokážu představit snad vůbec – leda s krabičkou Milostného dopisu či Tajuplných říší po ruce. :-)
Upřímně konstatuji, že cílová skupina, na kterou Zátoka obchodníků míří, je mi jednou velkou záhadou. Díky všudypřítomné náhodě se rozhodně nejedná o plánovací eurohru pro skupinu deskoherních stratégů. Vydavatel uvádí minimální doporučený věk 14 let, komunita BGG dokonce pouze 10 roků, ale nedokážu si představit, že by mladší hráči dokázali hrát za většinu obchodníků nějak smysluplně efektivně. Proto rodinné hraní za mě též odpadá. Zbývá tedy cílit někam na středně náročné skupiny, které ocení hezkou grafiku a zajímavé mechanismy, a zároveň hráči nepotřebují nijak extra kalkulovat, hrají na pocit, čekají, co jim hra přichystá a neodradí je občasné delší čekání na tah.
Variabilita hry: 9/10
Škálovatelnost, cílová skupina: 5/10
Po prokousání se ne úplně nejlíp napsanými pravidly čeká hráče vizuálně velice pěkná středně náročná hra schovaná do příjemného fantasy kabátku. Ve hře se objevuje velký díl náhody, na kterou nejde úplně vždy efektivně reagovat, což některým hráčům vadit nemusí, ale ne každému bude tento fakt po chuti. Zátoka obchodníků nabízí spoustu zajímavých herních mechanik, například zaplňování a kotvení lodí nebo práce s alchymistčinou baňkou. Atmosféru u stolu ale bohužel sráží delší čekání na tah ve větším počtu hráčů a skutečnost, že hra může snadno sklouznout do multiplayer-solitér módu. Asymetrický styl hraní za jednotlivé obchodníky je taktéž výrazně znatelný. Obrovská škoda ale je, že tyto rozdílnosti nejsou mezi sebou nijak provázány a jedná se o čtyři samostatně fungující diametrálně odlišné prvky. Hra nejspíše patří do typu „hard to master“ (což určitě hodnotím kladně) ale bez „easy to learn“, navíc s výrazným podílem náhody, která každému nenakládá stejně. Objektivně má určitě obrovský potenciál, jen škoda, že některé její nedotaženosti silně sráží ty prvky, které jsou v této hře skvělé.
Po prvním testování v naší hlavní deskoherní skupině dokonce zaznělo z více stran: „Tohle už vážně nikdy hrát nechci“. Já se i z vlastního přesvědčení rozhodl hře ještě šanci dát, musím přiznat, že ze všech recenzovaných her jsem Zátoku obchodníků hrál asi nejvícekrát, a to nejen z důvodu vyzkoušení si různých obchodníků a jejich kombinací. Měl jsem chuť vyzkoušet a vyladit za daného obchodníka nějakou strategii a novou partii jsem si prostě chtěl zahrát. Bohužel v pár případech (a to ať jsem se snažil sebevíc) nebylo možné nepřízeň tažení dobrodruhů či jiné z mechanik nijak zvrátit a dostavila se i částečná frustrace. Zhruba v polovině partie se u většiny z testovacích her projevily vlastnosti hry, které její kvality srážely hodně dolů. Objevuje se zde spousta naprosto skvělých myšlenek, ale také hodně nedotažených věcí, které v celkové konstelaci prostě nefungují tak, jak bych očekával. Rozhodně si nemyslím, že by byla hra špatná, ale ačkoli je obecně velice úspěšná a vychvalovaná, vím, že půjdu proti proudu, když budu konstatovat, že mé očekávání nenaplnila.
Všichni: (zpívají) „Když dobrodruhům vše prodáme, v Zátoce budem mít všechno dohromady.“
--- Ta, ta, ta, tááá! ---
Klady:
+ povedené živé ilustrace
+ kvalita komponent, kartonové lodě, meeplové s potiskem
+ mechanika losování dobrodruhú a kotvení lodí
+ asymetrie obchodníků
+ velká variabilita hry
Zápory:
– výkladní skříně a stojánky, které ve hře vůbec nejsou potřeba
– část komponent je potřeba poskládat a nějaký čas před prvním hraním to zabere
– pravidla nejsou napsána nejlépe
– dlouhé čekání na tah
– multiplayer-solitér
– diskutabilní vyváženost
Zatím nebyl přidán žádný komentář...
Koryo
Akt. cena: 8 €
Končí za: 5 dnů
