Tam, kde lev dnes v noci spí…

Autor: Meeshab | 16.6.2024 | 3

Krajina zvířat je hra, kterou vytvořil autor Johan Benvenuto, jenž je také autorem hry Cortex a několika dalších, spíše menších her, které ale nevyšly v češtině.

V této hře bude vaším úkolem na svém herním plánu vybudovat krajinu tak, aby se v ní chtěla zabydlet zvířata, která budete mít na kartách. Čím více zvířat, tím více bodů, jejichž celkový součet na konci hry určí vítěze.

K budování krajiny vám bude sloužit oboustranná deska hráče s hexovými políčky. Strany jsou si podobné, ale zatímco na jedné se budete snažit vytvořit co nejdelší řeku, na druhé budete budovat vodou oddělené ostrovy. Krajinu budete tvořit s pomocí dřevěných žetonů rozličných barev. Budete budovat oblasti, skály, stromy, města a vodní plochy a do nich pak umisťovat kostičky – zástupce jednotlivých zvířat, ale také třeba ducha přírody.

Jak že se to tedy hraje?

Na začátku hry si hráči určí, na které straně herní desky budou hrát – řeka (23 polí) nebo ostrovy (25 polí) a touto stranou obrátí nahoru svou herní desku. Všechny dřevěné žetony krajiny umístí do neprůhledného sáčku a z něj pak vyloví tři žetony, které umístí na políčko na desce nabídky. Takto vylosují žetony i na další políčka. Vedle nabídky pak vyloží pět karet zvířat, na kterých je zobrazeno, v jakých přírodních podmínkách chtějí žít. Každý z hráčů také dostane dvě karty duchů přírody, z nichž si vybere jednu, s níž bude hrát.

Hráči se pak střídají na tahu po směru hodinových ručiček s tím, že hráč, na něhož přijde řada, si vybere všechny tři žetony z jednoho políčka nabídky a umístí je někam na svoji desku hráče. Může si také vzít kartu zvířat z nabídky s tím, že tyto karty ale nesmí mít více než čtyři. Ve svém tahu může také kdykoliv a opakovaně umístit na desku kostku zvířete z karty zvířete. Po ukončení svého tahu vylosuje z pytlíčku nové tři žetony krajiny a umístí je na středovou desku na místo, odkud na začátku svého tahu žetony sebral.

A jak je to tedy s těmi kartami zvířat? Když si vezmete kartu ze společné zásoby a umístíte si ji do své herní oblasti, umístíte na ni průhledné kostičky (zvířata) v počtu uvedeném na kartě. Na každé kartě zvířat máte uvedeno, jaký typ krajiny dané zvíře preferuje. Například surikaty chtějí žít na skalách vedle louky. Máte-li u sebe kartu surikaty a podaří-li se vám tento vzor vytvořit, vezmete nejspodnější krychličku z této karty a umístíte ji, jak je na kartě naznačeno, na žeton skály. Pokud se vám vzor ve vaší krajině podaří zopakovat, můžete umístit další krychličku (a zabydlet tak další surikaty). Konkrétně surikaty takto musíte umístit až čtyři, než všechny kostičky z vaší karty odeberete – poté si ji přesunete do bodovací oblasti.

Jednotlivé žetony se mohou stát součástí různých vzorů, ale platí, že na každém žetonu může být maximálně jedna kostička. Můžete tedy teoreticky postavit někam louku a kolem ní čtyři kameny skal a na každé ze skal může žít jedna surikatí rodinka – s minimem kamenů tak splníte celou jednu kartu.

Žetony se ovšem mohou stavět i na sebe. Ne jen tak podle vašich představ, ale například proto, abyste vybudovali strom, musíte nejprve postavit dřevo. Pokud ale máte jen dřevěný sloup, který není korunován listím, nezískáte za něj na konci hry ani zlámanou grešli, zato takový dobře rostlý dub se dvěma částmi kmene a korunou listů nahoře už vám přinese krásných 7 bodů. Hory se zase chtějí družit (samostatná hora nepřinese nic, je-li ale propojena s jinou horou, tak body přináší), město chce zase kolem sebe co nejrozmanitější přírodu, tedy různé druhy žetonů a tak dále.

Hra končí ve chvíli, kdy má někdo na svém herním plánu jen dvě nebo méně volných políček, případně dojdou-li kameny. Poté si všichni spočítají body získané z karet zvířat a žetonů krajiny, a kdo jich má nejvíc, vyhrává.

Naše dojmy

Krajina zvířat poměrně hodně rozčeřila hladiny deskoherních vod. Zdá se, že se veze na vlně popularity, a musím přiznat, že i mě velice zaujala. Začnu-li hezky od začátku, už krabička a její uspořádání se mi velice líbí. Integrovaná krabička na karty a na kostičky zvířat a duchů je geniální – vše se do ní rychle zandá a zároveň je hra velmi rychle připravená.

Rychlá příprava celé hry je dalším plusem. Jen zamícháte pár karet, rozhodíte každému hráči desku, losnete z pytlíčku pár žetonů a během minuty nebo dvou můžete začít hrát.

Trošku rozčarovaná jsem byla z pravidel, respektive z vysvětlení efektů karet duchů přírody. Pochopit se to samozřejmě dá a ostříleným hráčům to nebude zřejmě dělat větší potíže, ale kdybych byla začátečník, přece jen bych uvítala více příkladů nebo přehledný seznam ikonografie.

Pojďme ale zpět k pozitivům. Pravidla hry jsou dostatečně jednoduchá, aby se během chvíle dala vysvětlit prakticky komukoliv, takže se určitě hodí i pro hráče – začátečníky (ti mohou hrát dokonce bez duchů přírody, aby hra byla ještě jednodušší), nezabere příliš mnoho místa, tudíž je ideálním parťákem na dovolenou nebo výlet a ačkoliv máte odehráno zhruba za půl hodinky, nemusíte se bát, že byste si neprocvičili hlavy.

A to je právě ono – i s malým množstvím komponent a relativně snadnými herními principy tu vykouzlíte hru, která zaujme široké spektrum hráčů. Ačkoliv to, které kameny vytáhnete, je náhodný los, který bohužel nemůžete nijak ovlivnit, stále můžete vhodně kombinovat výběr karet, které chcete plnit, a zaměřit se tak (většinou v souladu s duchem, kterého si vytáhnete) na určitou strategii.

Je samozřejmé, že někdy zrovna ty kameny, na které čekáte, nejdou, nebo vám je někdo vyfoukne. Na stranu druhou se deska s žetony neustále doplňuje, každý hráč má tedy na výběr z pěti různých kombinací kamenů.

Také se mi zamlouvá, že na rozdíl od jiných podobně koncipovaných her tu můžete žetony krajiny umísťovat tak, aby s předchozími nesousedily. Je tedy možnost budovat si na území rozdílné biotopy nebo si předpřipravit pole pro podmínky dané nějakou kartou, což je strategický prvek, který jsem v Krajině zvířat velmi ocenila.

Hra je určena pro jednoho až čtyři hráče od deseti let. A změna počtu hráčů má na hru také vliv. Zatímco v menším počtu hráčů hra skončí pravděpodobně tím, že někdo zaplní své území kameny, při plném počtu hráčů kameny spíše dojdou a vy skončíte, aniž byste měli šanci splnit podmínky, které jste si naplánovali.

Celou hru jste tedy postaveni před dilema, zda si budovat složitější, lépe budované struktury, nebo jít po menších úkolech za méně bodů, ovšem s vyšší pravděpodobností dokončení.

Hraní v jednom

Speciální odstavec si zaslouží sólo varianta hry. Její příprava se liší pouze v tom, že v nabídce máte pouze tři políčka (po třech žetonech krajiny) a tři karty zvířat. Ve svém tahu pak, stejně jako při hře více hráčů, vezmete žetony krajiny z jedné nabídky, umístíte je, můžete si vzít kartu zvířete nebo umístit kostičku. Na závěr kola však všechny zbylé žetony krajiny z nabídky odstraníte a doplníte ji kompletně novými žetony. Pokud jste si v tomto kole nevzali žádnou kartu zvířat z nabídky, můžete jednu kartu odhodit a nahradit ji novou. Sólo variantu máte odehranou i s bodováním za zhruba 15 minutek, což ji učinilo mojí oblíbenou rychlovkou, kterou si střihnu třeba v polední pauze. Úkolem je překonat svá předchozí skóre, k čemuž slouží jakási sluníčka. Tento koncept mi však přijde překombinovaný – spokojím se s nasbíranými body, aniž bych je musela přepočítávat na sluníčka a přidávat další za ducha přírody a stranu desky hráče, kterou jsem použila.

Závěrečné shrnutí

Co tedy říct závěrem? Krajina zvířat je přístupnou hrou, která se bude hodit v těch nejrozmanitějších deskoherních skupinách. Udělá radost jak začátečníkům, tak pokročilejším hráčům, kteří ji spíše využijí jako filler mezi ostatními hrami. Ani sólohráči s ní nešlápnou vedle, pokud hledají oddechovku, kterou sfouknou za pár minut.

Sdílet s přáteli: