Autor: Shark | 2.5.2021 | 1
Vítejte ve světě, kde se lze setkat s lidmi s nadpřirozenými schopnostmi téměř na každém kroku. A pokud se mezi ně zařadíte, máte možnost běh světa výrazně ovlivňovat, ať už se postavíte na kteroukoli stranu. Ale nezapomeňte, že čím nápadnější bude vaše vystupování, tím větší můžete vzbudit nevoli u těch, jimž se těchto darů nedostalo. Napětí postupně eskaluje a není daleko doba, kdy se pomyslné ucho utrhne a lidstvo bude nuceno vyrovnat se s povstáním mutantů!
Vydavatelství Fantasy Flight Games se snaží z marvelovských licencí vyzískat, co to dá. A jeho český partner ADC Blackfire nezůstává pozadu. Po Marvel Champions: Karetní hře, Marvel: Rukavici nekonečna a Marvel: Splendoru se nám dostává do ruky další přírůstek do komiksového univerza – kooperativní kostková hra pro 1-6 hráčů s názvem X-Men: Povstání mutantů.
Na mnoha místech se můžete dočíst či doslechnout, že hra vychází ze staršího předchůdce Temného znamení, zasazeného do lovecraftovského světa. Protože však s touto hrou nemám praktické zkušenosti, budu svou recenzi stavět na tomto úhlu pohledu (znalci Temného znamení pak doufám budou schopni posoudit, jak moc se obě hry liší, resp. zda má cenu si pořizovat i tuto novinku).
Po otevření poměrně velké krabice budete možná až překvapeni, jak málo herních komponentů se uvnitř nachází. Kromě dvou kartonových archů s figurkami a žetony se jedná o dva balíčky různě velkých karet, kostky, podstavce pro figurky a samozřejmě pravidla. Ta tentokrát nejsou dělena do dvou částí, ale vše najdete pohromadě v jednom 24stránkovém sešitu. Vnitřní plochu krabice sice zužuje papírový insert, ale na rozdíl od jiných her od Fantasy Flight Games s podobným uspořádáním (z vlastní zkušenosti mohu jmenovat například Doom: Deskovou hru nebo Star Wars: Vnější okraj) však nebudete prostor pod insertem k uskladnění komponentů potřebovat.
Základním stavebním kamenem celé hry jsou vedle kostek především karty. Ty větší zahrnují dějové a příběhové karty, jež budou spoluurčovat osudy vašich X-Menů, kontinentální mise, které budou hrdinové plnit, padouchy, kteří se jim postaví do cesty, a samozřejmě i hrdiny samotné a školu, jež jim v průběhu hry bude sloužit k doplnění sil a přípravě na další akce. Mezi menšími kartami naleznete pro každého hrdinu jedinečnou kartu asistence, dále pak mutanty, kteří je mohou podpořit, a karty představující vztahy mezi jednotlivými X-Meny. Druhou stranu zastupují karty hrozby, jež zahrnují dodatečné komplikace, s nimiž se musí protagonisté vypořádat.
Postavy X-Menů jsou ve hře představovány kartonovými figurkami, jež budete zasouvat do plastových stojánků. Tento princip opět nepředstavuje žádnou novinku, vedle výše zmíněného Vnějšího okraje ho můžete znát například ze sérií Arkham Horror nebo Eldritch Horror. Bohužel však zatímco ve Vnějším okraji nebo Arkham Horroru měla každá figurka svůj vlastní podstavec, takže ji stačilo postavit a hrát, tato hra obsahuje pouze tolik podstavců, kolik je maximální počet hráčů (tedy šest), plus jeden další pro ukazatel hrozby. Příprava figurek hrdinů se proto protáhne, nemluvě o odírání kartonu, pokud to budete dělat častěji. Alespoň, že figurky ve stojáncích pěkně drží.
Všech dostupných dvanáct kostek je vyrobeno velmi kvalitně, pěkně se drží a manipulace s nimi je příjemná. To určitě oceníte, protože vzhledem k herním mechanismům je prakticky nedáte z ruky.
Další kartonové komponenty jsou řešeny účelově až na mohutnou figurku x-menského letounu Blackbird. Ten má ve hře sloužit jako místo pro shromažďování hrdinů mezi jednotlivými koly. V praxi se nám však tento model neosvědčil. Hned po první hře jsme ho tedy rozebrali, nechali v krabici a figurky jsme postavili na předem dohodnuté místo. Pokud by se už měl být Blackbird ve hře nějakým způsobem zastoupen, stačilo by ho vydat jako další kartu většího formátu; šest figurek postav se na ni bez problémů vejde.
X-Men: Povstání mutantů patří mezi hry, u kterých je průběh kol a tahů relativně jednoduchý a přehledný. Na objemu partie nabírá díky speciálním efektům a tomu, jak se je hráči snaží co nejúčinněji využívat. Každý z hráčů představuje jednoho člena společenství X-Menů, jenž prostřednictvím herních mechanismů prožívá jeden ze scénářů odehrávajících ve světě plném napětí mezi mutanty a obyčejnými lidmi. Scénář, zastoupený tzv. dějovou kartou, je propojený s příběhovými kartami, které hráčům zprostředkovávají posuny v dění na základě toho, co jejich X-Meni dělají. Hlavní úlohou superhrdinů v této hře je plnit rozličné mise a bojovat s nebezpečnými padouchy, dokud scénář nakonec nepřejde do finále, kde musí postavy čelit té největší výzvě.
Před každou partií si musí hráči zvolit dějovou kartu (která bude zásadním způsobem ovlivňovat jejich akce), stejně jako obtížnost hry. Ta se určuje podle stupně hrozby, jež odráží aktuální vztah mezi většinovou lidskou populací a mutanty (čímž je hrozba vyšší, tím vyostřenější je tento vztah a zároveň i nebezpečí, že díky nepříznivým poměrům postavy ve svém poslání selžou). Kromě toho je třeba určit ještě počet misí, které bude třeba splnit. Mise se dělí podle kontinentů a platí, že čím více hráčů, tím více misí. Kromě přípravy hry se mise zpřístupňují rovněž na konci kol, takže nemusíte mít obavy, že by vaši superhrdinové dostali příležitost k zahálce.
Na začátku každého kola se hráči rozhodují, kam své X-Meny vyšlou. Na výběr mají zpravidla mezi výše zmíněnými kontinentálními misemi, pacifikací určitého padoucha či pobytem ve škole, který slouží jako příprava na další akce. Jednu misi mohou současně plnit až tři postavy, takže je třeba se domluvit, jak spojit či rozdělit síly. Na jedné straně se nabízí možnost vyslat na každý úkol alespoň jednu postavu, což znamená šanci splnit během jednoho kola maximální počet misí, na druhou stranu však s větším rizikem neúspěchu, protože hrdinové budou zpravidla odkázáni pouze sami na sebe a nebudou moci čerpat z výhod spolupráce. Stejně tak se můžete rozhodnout maximalizovat šanci na zvládnutí určitého cíle koncentrací většího množství postav, ale pak vám zase budou hrozit postihy za nevyřešené problémy. Této části herního kola se říká fáze nasazení.
Po ní následuje fáze mise, které se vzhledem k jejímu významu budu věnovat podobně v dalším textu, jelikož v jejím rámci se odehrává největší část hráčských aktivit, resp. akcí vybraných X-Menů.
Jakmile se všichni popasují se svými úkoly, přichází na řadu fáze hrozby. V závislosti na nesplněných misích se úroveň této veličiny může zvyšovat, což činí hru obtížnější a může v nejhorším případě vést i k celkové porážce. Dále se do hry přidají nové mise, a nakonec se otočí karta z balíčku hrozby (ve hře jsou celkem tři a každý odpovídá jednomu úseku na stupnici hrozby). Do hry tak může zasáhnout nějaká neblahá událost nebo komplikace v podobě Sentinela, jenž ztěžuje splnění vybraných misí.
Poslední část kola představuje fáze přeskupení. V té se hrdinové sejdou v Blackbirdu, obnoví své použité karty a případně si mohou mezi sebou vyměnit nově zrekrutované mutanty a připraví se na další kolo boje se zlem.
Ústřední prvek každého kola představují podle očekávání akce jednotlivých hrdinů. Každý z nich disponuje určitým počtem životů (většinou 5–6), 4 kostkami a zvláštní schopností. Kromě toho může využít i kartu asistence, a to dvěma způsoby. Pokud si ji hrdina nechá pro sebe, dostane k dispozici pouze další 2 kostky. Jestliže ji však poskytne jinému spolubojovníkovi na téže misi (protože mu asistuje), získá dotyčný vedle zmíněných kostek ještě další schopnost.
Každá mise má uvedeny zpravidla 2–3 cíle nutné k jejímu splnění. Na tomto místě je vhodné připomenout, že mise nepředstavují pouze aktivity X-Menů na jednotlivých kontinentech, ale také střety s padouchy nebo vyhodnocování určitých příběhových karet. Mechanismus dosažení cíle je založen na správných výsledcích hodů kostek a případně zranění, jež musí příslušný hrdina utrpět. Tyto na první pohled jednoduché podmínky mohou ještě záviset například na aktuálním stupni hrozby (vyšší úrovně mohou vyžadovat další úspěšné hody navíc) nebo mít omezení ohledně načasování (nelze je plnit na přeskáčku, ale v předem daném pořadí).
Hrdina si tedy nejprve sestaví svou zásobu kostek a následně s nimi hodí, přičemž má možnost provést až dva přehozy. Ve hře existují celkem tři barevně odlišené druhy kostek. Co se týká výsledků, tvoří je boj (symbol úderu s číselnou hodnotou, dominuje na červených kostkách), schopnosti (symbol šroubovice DNA, dominuje na žlutých kostkách) a spolupráce (symbol X, dominuje na modrých kostkách). Jednotliví X-Meni pak v závislosti na svých osudech a talentech poskytují určité kostky v různém množství. Třeba Wolverine představuje žhavého kandidáta na bojové mise (tři z jeho kostek jsou červené), zatímco na mise vyžadující schopnosti by se měly raději obejít bez něho (sám o sobě nemá k dispozici žádnou žlutou kostku). Naopak Phoenix je ve schopnostech superstar (tři žluté kostky), ovšem v boji by se měla držet spíše stranou (žádná červená kostka). Kromě toho u každé kostky zabírá jednu stěnu symbol přilby superpadoucha Magneta. Ten značí tzv. ničemnost a ztěžuje přehazování kostek, pokud příslušná mise obsahuje rovněž odkaz na tuto veličinu – kdykoli se hrdinové rozhodnou přehodit kostky s tímto symbolem, utrpí uvedený postih (ztrátu kostky, života apod).
X-Meni však při manipulaci s kostkami nejsou odkázáni pouze na přehozy – hra zahrnuje řadu dalších prvků, které mohou mise ulehčit. V první řadě se jedná o výše zmíněné schopnosti (vlastní i asistenční). Dále se X-Menům může podařit získat pod svůj vliv nového mutanta, který rozšíří řady žáků profesora Xaviera a poskytne jim další výhody. Jednou získaný nováček už ve hře zůstává a ačkoli může mít každý hrdina zpravidla pouze jednoho pomocníka, je možné si je navzájem vyměňovat, resp. je odkládat do rezervy (tedy posílat do školy). Mezi X-Meny se mohou rovněž vytvářet citová pouta, zahrnující například obdiv, respekt, kamarádství či dokonce lásku. A jestliže se takto spojení hrdinové vydají na stejnou misi, mohou těžit z dalších výhod. Ale pozor! Určité negativní herní efekty mohou tyto vztahy zase narušit. Z obdivu se tak stane rázem závist, z respektu odpor, z lásky lítost… V takovém případě je naopak žádoucí, aby se dotyční od sebe drželi co nejdále, dokud se jejich pozitivní vztah případně neobnoví.
Všechny efekty vyjmenované v předchozím odstavci zpravidla zahrnují dodatečné přehazování kostek (určitého množství, barvy nebo s určitými symboly) či přímo přetočení vybrané kostky na požadovaný symbol. Kromě toho má hrdina čas od času možnost vycvičit se v určité oblasti. V řeči herních mechanismů to znamená, že si vezme žeton s určitým symbolem, jejž může posléze využít jako kostku. V každém okamžiku smí mít pouze jeden – jestliže by měl získat další, musí jeden z nich odhodit.
Jak sami vidíte, hráč má zpravidla k dispozici řadu možností, jak konečný výsledek svých kostek upravit. Velké množství různých modifikací přináší na jednu stranu vyšší šance na úspěch, na druhou stranu však vyžaduje sledovat současně množství různých aspektů – vedle schopnosti vlastního hrdiny tak mohou přicházet v úvahu asistenční schopnost, schopnost doprovázejícího mutanta, citová pouta, žeton výcviku, nemluvě o dalších modifikacích daných kartami misí. Budete tak často stavěni před rozhodování jako: mám raději provést nejprve všechny přehozy a až pak uplatnit modifikace, nebo mám začít upravovat výsledky hned? Nebo: hodil jsem dvěma kostkami a na jedné z nich mám symbol, který mohu rovnou přetočit na ten, který potřebuji. Ale já musím získat ještě jeden, který však teď jako na potvoru nepadl. Bude tedy lepší hodit oběma kostkami a zvýšit tak šanci, že mi padne požadovaný „nepřetočitelný“ výsledek, nebo radši získat přetáčením jeden potřebný symbol a doufat, že na zbylé kostce hodím právě to, co tak nutně potřebuji? Tato dilemata v případě přemýšlivějších hráčů mohou vést k dlouhým časovým prodlevám.
Už zde zaznělo, že mezi důležitá herní rozhodnutí patří přidělování X-Menů na jednotlivé mise. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby platila s dostatečnou pravděpodobností úspěchu rovnice 1 mise = 1 hrdina, ale náš svět není dokonalý, a ten obývaný X-Meny už vůbec ne. Proto se někdy vyplatí poslat na jednu misi více hrdinů, aby se šance na úspěch maximalizovala. Když totiž hrdina skončí se svým házením a získá definitivní výsledky hodů, je na čase se podívat na zvládnutí cílů. Cíl je splněn tehdy, jestliže hrdina dosáhl na svých kostkách požadovaných symbolů. Poté se daný cíl překryje žetonem úspěchu a ocitá se mimo hru. Cíle nelze plnit pouze částečně, takže pokud hráč nedokáže sám pokrýt všechny požadavky, musí další hrdina začít hezky od začátku. V případě nasazení více X-Menů na jednu misi tak může dojít i extrémům, kdy misi úspěšně zakončí hned první hrdina a potenciál zbývajících se tím pádem nevyužije, nebo naopak i přes společný nápor mise odolá.
Každá nesplněná mise má na konci kola pro hráče negativní důsledky, včetně ubírání životů. Pokud je to jen trochu možné, měl by proto hrdina čas od času navštívit školu a životy si doléčit. Ne vždy je to ale možné a co by to bylo za hru o superhrdinech, kdyby se zde nevyskytovaly momenty vpravdě epické, kdy ztráta posledního života může rozhodnout o úspěšném završení obtížného úkolu! Ale i v případě, že je hrdina eliminován, nemusí být ještě všem dnům konec. Pokud již neprobíhá zúčtování (viz níže), může si postižený hráč vybrat novou postavu z dosud nezapojených X-Menů a vrátit se zpět do hry.
Hra obsahuje celkem osm příběhů ze světa X-Menů a na tomto místě budiž s povděkem řečeno, že každý z nich je jiný a nabízí odlišný herní zážitek. Jednotlivé kapitoly z dějin těchto výjimečných hrdinů otevírají samostatné dějové karty; zahrnují stručnou informaci o zápletce a požadavky na vyložení konkrétních příběhových karet. Ty zpravidla modifikují obecná pravidla a mají podmínku pro své vyhodnocení. Může se jednat například o úspěšné zakončení určitého počtu misí nebo zapojení určitého počtu nových mutantů do hry (uvedené počty se odvíjejí od počtu hráčů). Po splnění dané podmínky se příběhová karta otáčí a ve hře se ocitá další výzva, které musí X-Meni čelit. Další druh příběhových karet se neotáčí, ale přichází do hry přímo jako mise. Na druhé straně těchto karet se pak nachází scéna, která je součástí finálového střetu, zvaného zúčtování. K němu dochází na základě příslušných pokynů a vizuálně je ztvárněno jako bojová scéna složená z dějové karty a vybraných příběhových karet. Může být podle náročnosti tvořena 2-4 segmenty, které svou strukturou připomínají běžné mise. Platí zde však několik odlišných pravidel.
Jakmile dojde na zúčtování, přestávají mít ostatní mise význam a X-Meny je možné posílat pouze do tohoto boje. Současně už není možné nahrazovat padlé hrdiny novými. Další důležitá změna se týká plnění cílů na kartách zúčtování. K dokončení mise zúčtování není třeba splnit každý cíl jednou, ale je třeba dosáhnout určitého počtu úspěšných splnění (opět odvislého od počtu hráčů), přičemž jeden cíl je možné plnit opakovaně. Jestliže tedy určitá karta zúčtování obsahuje dva cíle a je u ní požadavek na splnění tolika cílů, kolik je hráčů, bude ve hře 2 hráčů zapotřebí splnit právě dva cíle, přičemž se může jednat dvakrát o splnění jednoho a téhož. Ve hře 6 hráčů už však bude nutné splnit cíle celkem šestkrát. Kromě toho umí zúčtování i aktivně útočit – v každém kole, kdy není zcela dobojováno, ztrácí X-Meni určitý počet životů, případně se mohou aktivovat efekty hrozby.
Stejně jako u většiny kooperativních her lze na konci dosáhnout společné výhry či porážky. Princip vítězství je jednoduchý – úspěšně zvládnout (tedy přežít s alespoň jedním hrdinou) finální střet v rámci zúčtování. Naopak k porážce je možné se dopracovat třemi různými způsoby. Vedle eliminace všech X-Menů během zúčtování mohou hráči prohrát i tehdy, jestliže ukazatel na stupnici hrozby překročí hodnotu 15 nebo jestliže dojdou všechny karty hrozby. V závislosti na dosaženém výsledku si pak můžete pogratulovat k úspěšné záchraně světa nebo…
Poslední větu v předchozí kapitole jsem záměrně nechal otevřenou, protože způsobená porážka může zejména v prvních hrách mít velký vliv na to, zda se ke hře ještě budete chtít vrátit (ať už ke stejnému příběhu, nebo jinému), či zda hru definitivně odložíte. A jaké další faktory je třeba ještě zohlednit?
Co se týče tematického zakotvení, velkou výhodu budou mít ti, kdo jsou se světem X-Menů již obeznámení, ať už v komiksové či filmové podobě. Obrázky na kartách hrdinů, padouchů, získaných mutantů a samozřejmě závěrečná scéna zúčtování jsou velmi stylové a působivé. Proto je škoda, že v porovnání s nimi působí karty kontinentálních misí, hrozeb (vyjma Sentinelů) a pout jako chudí příbuzní. Markantní je to především u karet misí, protože až na název je jejich obsah tvořen pouze různě poskládanými symboly. Pokud rádi vidíte za titulky poutavá vyprávění, budete se muset opravdu snažit, abyste z jednotlivých symbolů poskládali nějaký příběh. Alespoň malá ilustrace by zde byla více než namístě.
Jestliže jste se se světem X-Menů dosud přišli do styku jen letmo či vůbec, budete mít uchopení tématu složitější a hra se pro vás relativně snadno změní v abstraktní přehazovačku kostek a místo příběhu budete mít před očima pouze skládání symbolů s malou vypovídací hodnotou. Pokud máte jen trochu času, doporučil bych vám se s X-Meny blíže seznámit, například se podívat na některé filmy. Pak vám bude hra připadat známější a dokážete se do ní lépe vcítit. Na to myslete zejména v případě, že hrajete s dětmi (odzkoušeno v praxi).
Další potenciální úskalí mohou představovat pravidla. Jsou koncipována tak, že nejprve se nahrubo seznámíte s průběhem hry a posléze jsou důležité prvky popsány podrobněji. To však vede k tomu, že občas narazíte na termíny či mechanismy, které vám v danou chvíli nebudou nic říkat. A abyste jim porozuměli, budete muset četbu přerušit a poskočit dopředu a pak se zase vracet. Jako příklad bych mohl uvést mechanismus zranění. Nepočítáme-li zmínku o jeho žetonech, poprvé se o něm hráč dozví na str. 6. Jakým způsobem k němu přijde, se popisuje na str. 12 a 16, ale aby pochopil způsob jeho aplikování, na to se musí propracovat až na str. 20. Jinak pravidla nejsou složitá, ovšem díky výše zmíněné struktuře je téměř jistě nezvládnete vstřebat hned napoprvé. Český překlad považuji za zdařilý, a i když na některých místech vyskočí interferenční vliv angličtiny (především u interpunkce), neměl jsem problémy s porozuměním. Některé jazykové puristy budou možná dráždit formulace jako „vyčerpat kartu", mně samotnému to nevadí a dokážu s tím pracovat bez potíží.
Co však bude určitě rozhodující při formování vašeho postoje k této hře, je váš vztah k používání kostek. Povstání mutantů se řadí mezi hry, kde si lze připravit co nejvíce možností k ovlivňování hodů, ale přesto se vám může stát, že vám to zkrátka „nepadne“. A jestliže se to stane několikrát za sebou, zatímco jiným lidem u stolu snad vede ruku samotná Štěstěna, může být celkový dojem velmi frustrující. Stejně tak se vám může velmi snadno přihodit, že misi, na kterou jste umístili maximální počet hrdinů, zvládne vyřešit hned ten první, stejně jako to, že ani tři X-Meni se všemi svými efekty požadovaný výsledek zkrátka dohromady nedají. V důsledku toho tak mohou nastat kola, kdy to půjde jako po másle (stupeň nebezpečí na dolním konci škály, všechny mise splněné), a naopak přijdou taková kola, kdy se na váš nepříjemnosti jen pohrnou. A zde podle mé zkušenosti hodně záleží na tom, jak moc vás univerzum X-Menů oslovuje. Čím více se vám bude líbit, tím snáze se s nezdary vyrovnáte a budete to chtít zkusit znovu – vždyť každý hrdina si alespoň jednou za život pořádně natloukl!
Herní doba uváděná na krabici přibližně odpovídá skutečnosti. Zrychlení v důsledku zažití mechanismů však může být negováno dlouho trvajícím přemýšlením nebo dohadováním se o postupu. Samozřejmě platí, že délka hry závisí rovněž na počtu hráčů, přičemž větší množství postav a schopností je kompenzováno zvýšeným množstvím úkolů a náročnosti jejich plnění. Stejně jako jiné kooperativní hry je i tato náchylná na dominantní hráče, již mají tendenci strhávat pozornost na sebe a s ostatními manipulovat podle svých představ. Na druhou stranu však Povstání mutantů funguje velmi dobře i v sólovém modu. Hra jako taková vlastně žádná speciální pravidla pro tento způsob nemá; nabízí pouze variantu, kdy hráč hraje za dva hrdiny současně. Ale nic vám nebrání vytvořit si skupinu až o maximálně povolených šesti X-Menech a vrhnout se do dobrodružství. Výhodou je, že vám do toho nikdo nebude mluvit a vy si můžete s jednotlivými postavami experimentovat podle libosti.
Jestliže máte rádi a) X-Meny, b) kooperativní hry a c) dokážete překonat nelibost pramenící ze špatných hodů kostkami, určitě po této hře sáhněte. Jsem přesvědčen, že nebudete zklamáni a odměnou vám budou poutavé atmosférické zážitky. Pokud ve vašem případě platí pouze skutečnosti b) a c) z první věty, zkuste se více ponořit do světa X-Menů. A když vás zaujme, máte už téměř jasnou odpověď na otázku, zda se s recenzovanou hrou blíže seznámit. Ovšem v případě, že jste sice fanoušky X-Menů, ale kooperativní hry nejsou váš šálek čaje a/nebo vás závislost na náhodě dokáže připravit o příjemný herní zážitek, sáhněte raději po jiné deskovce – za peníze, které tato krabice stojí, si můžete relativně snadno pořídit takovou, která vám udělá větší radost.
Shrnuto poměr cena/výkon je špatná. Za tu cenu seženete určitě mnohem lepší hry.
Na křídlech opeřená Oceánie
Akt. cena: 520 Kč
Končí za: 16 hodin
