Autor: Meeshab | 2.4.2023 | 8
Bláznivá hra, která prověří nejen vaši obratnost, ale i charakter spoluhráčů – přesně takoví jsou Krotitelé kobek, které na český trh přinesla firma REXhry.
Tento neotřelý dungeon crawl vás zavede do podzemí, ve kterém se vaše povedená partička, složená většinou ze zástupců ne zrovna té nejbystřejší a nejchrabřejší části obyvatelstva, snaží porazit protivníky, na něž v běžných rubačkách také nenarazíte.
Jedná se o re-make hry z roku 2011, přičemž hlavní změnu prodělal vizuál některých komponent – hra jako taková zůstala téměř beze změny, možná se o chlup zmírnila obtížnost pravidel, nikoliv však hraní samotného. Při této jedinečné řežbě totiž vždy záleželo a stále záleží hlavně na vaší šikovnosti!
O co tedy primárně jde? Jako parta jednoho až šesti dobrodruhů (ano, i jeden je parta, protože není možné, aby se do takového dobrodružství pouštěl někdo, kdo není minimálně schizofrenní) se vydáváte do podzemí kosit nepřeberné nepřátele. Proč tam vlastně lezete, je tak trochu záhada, protože na konci vás kromě pár vyražených zubů a divného pocitu (možná je to pocit dosaženého vítězství) stejně nic jiného nečeká, ale prostě jste se tam vydali, tak tou dírou prostě prolezete. Projít samotným dungeonem by konec konců nebylo až tak složité, ale vám je určitě jasné, že se tam nachází (h)různí protivníci. Zatímco zpočátku narazíte na téměř neškodného Otravného opilce, Roztomilého medvěda nebo Houvavu, později vás vyděsí třeba Goblin baleťák, Bláznivá chovatelka koček nebo (brrr, přeběhl mi mráz po zádech) Vzdělaný skřet.
A jak tyto potvory porazíte? No přece tak, jak velí dungeonové stereotypy – s pomocí hodu kostkou. Nebyla by to ovšem příliš bláznivá hra, kdyby se házelo jen tak obyčejně. Uprostřed herního stolu vám totiž leží solidně velký (43,5 cm v průměru) terč. Právě do něj budete kostky házet a podle toho, kam dopadnou, tolik bodů zranění protivníkovi uštědříte. Brnkačka, říkáte si? Chyba lávky. Hod totiž má svá specifická pravidla, o kterých si něco napíšeme o kousek dále.
Teď ale zpět k přehledu a k tomu, co na vás v krabici vlastně čeká. Kromě již zmíněného terče, který si podobně jako puzzle složíte ze 4 dílků, na vás v krabici čeká 12 kostek (3 barevné a 9 bílých), ukazatel životů nepřátel, destička obtížnosti, deska pokladnice a žeton vůdce, gumová srdíčka sloužící jako ukazatele zdraví hrdinů i nepřátel, echt gold plastové mince, žetony schopností a jizev a v neposlední řadě záplava karet – od desek hrdinů, přes karty místností a vybavení až po již zmiňované nepřátele (a to od těch nejjednodušších až po elitní). Vše je naskládáno v dobře padnoucím inzertu, kde má všechno své místečko a který navrch přikryjete devatenáctistránkovými, přehledně psanými pravidly, ve kterých nechybí ani příklady.
Když jsme si tedy řekli, co všechno nás čeká v krabici, pojďme trošku více zabrousit do hry samotné. Na začátku samozřejmě sestavíte terč a umístíte ho hrdě doprostřed stolu, poté si každý z hráčů vybere hrdinu, za kterého bude hrát. Každý z nich má své specifické vlastnosti, které vám mohou ve hře pomoct, tak volte moudře. Zatímco Škopkomila se (možná díky tomu, že frázi „Na zdraví“ používá místo pozdravu) umí mimo jiné sama uzdravovat, malý Chlebík Snídaňka zase po pokaženém hodu dokáže zkusit hodit ještě jednou (však se stejně nikdo nedíval, no ne?). Poté zamícháte 21 karet místností, položíte je lícem dolů na stůl a vedle sestavíte balíček nepřátel se vzrůstající obtížností, vedle kterého položíte také žeton obtížnosti, který příšerám přilévá trošku toho života (popřípadě mrtvota, jedná-li se o nějakou zombie) do žil. Poblíž také umístíte balíček obchodu, ve kterém je všemožné vybavení, na desku pokladnice umístíte počáteční kořist, zvolíte si, kdo tomuhle sluníčkovému spolku bude alespoň v prvním kole šéfovat a můžete vyrazit!
Hráč, který je na řadě, se podívá na horní dvě místnosti a vybere jednu, do které se vrhnete. Na kartě místnosti je uvedeno, kolik symbolů obchodu vám přidá (viz dále) a jestli vám přináší nějaký bonus, popřípadě specifickou podmínku, kterou musíte dodržovat při boji v této místnosti. Ano, nic není jen tak, a proto například v Opuštěném divadle musíte házet kostkou z otočky zatímco v Síni obrů s očima na úrovni stolu. No a proti komu bojujete? Hned po výběru karty podzemí si z vrchu balíčku vytáhnete nepřítele. Jeho karta vám poví, do jaké kategorie nepřítel spadá (některé postavy s určitými nepřáteli bojují s výhodou), jak moc vám nabančí, pokud se vám jej nepodaří porazit, kolik zásahů sám snese a v neposlední řadě speciální podmínky boje a odměnu za to, že ho skolíte. Speciálními podmínkami boje se samozřejmě myslí opět nějaká úprava hodu, popřípadě vlastnost, která ovlivní hody (třeba tak, že některé nezapočítá, nebo že minela způsobí celé družině zranění).
Když už tedy stojíte v místnosti a proti vám se letargicky sune Prapodivná zrůdnost nebo něco ještě horšího, nastává konečně čas boje. Hráč si vybere kostku a za splnění všech podmínek (například že vyskočí, podhodí si ji pod nohou a přitom má zavřené oči) ji hodí tak, aby se alespoň jednou odrazila od desky stolu a pak dopadla někam do terče. Trefí-li se, odečte nestvůře tolik životů, kolik padlo na terči. Padne-li kostka nahoru symbolem zásahu, může navíc využít příslušnou schopnost své postavy. Cílem samozřejmě je, snížit počet životů nepřítele na nulu, aniž by se totéž stalo hráči. Pokud se hráč hodem netrefí do terče, kostka se před dopadem neodrazí od stolu nebo hráč nesplní všechny podmínky hodu, minul a utrží zranění rovnající se číslu uvedenému na kartě nepřítele. Hráči se střídají na řadě v házení, dokud neporazí nepřítele, nejsou sami poražení, nebo jim nedojdou kostky. Pokud jim dojdou barevné kostky, mohou stále k boji využívat kostky bílé, které buď získali v předchozích bitvách, nebo si je koupili v obchodě, nicméně bílé kostky jsou pouze jednorázové a po použití jsou vráceny zpět do obchodu. Hráči se také mohou rozhodnout pro dobití barevných kostek. V tom případě však všichni hráči obdrží zranění uvedené na kartě nepřítele.
Podaří-li se hráčům příšerku porazit, získají uvedenou odměnu a kartu místnosti si odloží bokem tak, aby viděli, kolik značek obchodu již mají nasbíráno. Poté si ti, kteří byli v boji poraženi, udělí jizvy (na trvalo ztratí nějaké životy a nemůžou používat některou ze svých schopností), všichni si obnoví životy do plného stavu (tedy co jim jizvy dovolí), žeton vůdce se přesune k tomu, kdo v boji házel jako poslední, všichni si obnoví brnění, povyměňují si svá vybavení a podobně a mohou se posunout do další místnosti. Před tím ale zkontrolují, jestli mají na projitých lokacích dohromady vyobrazeno alespoň 10 symbolů obchodu. Pokud ano, je nejvyšší čas vyrazit na nákupy!
V obchodě odhalíte dvě karty vybavení plus jednu za každého hráče. Za toto vybavení můžete utrácet mince, které jste před tím získali bojem s nepřáteli. Můžete si kupovat různé zbraně, brnění nebo jednorázové předměty jako například lektvary. Kolik může mít který hrdina předmětů, je uvedeno na jeho kartě. Pokud vám nevyhovuje nabídka obchodu, můžete utratit minci za léčení – jedna mince vyléčí jeden život všem hrdinům – nebo za nákup bílých kostek. Jedna z nich stojí dvě mince a je jen na jedno použití, ale určitě jich budete pár potřebovat. Po třetí návštěvě obchodu se totiž dostanete k samotnému bossovi.
Elitní nepřítel je opravdu namakaný řízek a odpočinek nebere jako možnost, proto ho musíte porazit v jednom jediném krvavém a bolavém kole. Jakmile přijdete o všechny kostky a boss pořád ještě dýchá, zklamali jste a můžete si jít lízat rány někam, kam líp zapadnete. Třeba na pískoviště. Pokud se vám ale obludu podaří skolit, můžete si podle příručky spočítat body a podle toho, kolik se vám jich podařilo nasyslit, můžete oslavovat bujaře nebo… méně bujaře.
Teď, když už víte, jak to všechno funguje teoreticky, můžeme se vrhnout na to, jak nám to fungovalo prakticky. Všem z nás je asi jasné, že se jedná primárně o party hru. Musím ale upozornit, že je to party hra, při které se nehodí mít na stole ani v jeho blízkém okolí jakékoliv pití nebo jídlo. Kostky totiž lítají všude. A tím všude myslím úplně všude! Hlavně při některých kreacích není téměř v lidských silách zasáhnout ani samotný stůl, natož terč (ano, pro tyto případy existuje možnost boj opustit, ale do toho se vám zpravidla nebude chtít). Zjistíte tedy, že podstatnou část hry někdo leze pod stolem a hledá, kam ta zpropadená kostka zase spadla. Pokud si tuto lahůdku chcete vzít do nějakého veřejného prostoru (třeba do hospody), počítejte s tím, že kromě lezení pod vlastním stolem, budete nuceni lézt i pod stoly jiných návštěvníků, ale nebojte – nebudou z toho zase tolik vyjevení, protože pokud sledovali hru od začátku (a přiznejme si, že to stejně jinak nejde, protože lidé vyskakující a vrhající kostky z vlastního nosu tak nějak pohledy přitahují), stejně vás už dávno považují za blázny a rychle dopíjejí, aby to raději zkusili v jiném lokále. Ani doma nemáte vyhráno, protože kostky se rády kutálí pod nábytek, padají do cizích batohů apod. To, že se při hře zhusta drcá do stolu, vlivem čehož se často kácí hlavně ukazatele životů (tohle šlo opravdu vymyslet lépe, třeba dírkami v kartách hráčů, stejně jako je to na ukazateli životů nepřátel, nebo jinými žetony), je vám asi taky jasné. Proto má počáteční poznámka k jídlu a pití, které opravdu na stole nemějte!
Hra jako taková není pravidlově nikterak složitá. Velmi dobře a kvalitně si ji zahrajete i s úplnými nehráči a proto se hodí brát na akce všeho možného druhu (kromě večerního představení v Rudolfinu – tam s ní moc parády nenaděláte), kde na sebe zaručeně strhne pozornost. Nemyslete si však, že výhra je jednoduchá a téměř samozřejmá (jak to u mnohých party her bývá). Naopak – už na nejnižší obtížnost budete mít co dělat, abyste nepřátele porazili. Představa, že vyváznete bez zranění, je také zcestná – ke konci jste většinou rádi, že vůbec žijete. Je pravda, že učení dělá mistra a hody, které nám zpočátku připadaly téměř nemožné, se později trefovaly s mnohem větší pravděpodobností. Stejně tak získávaná výbava v bojích dost pomáhá (pokud ji používáte s rozumem). Jen prostě nesmíte usnout na vavřínech a vyplatí se do bojů šlapat hezky od začátku. Hlavní je také nepodcenit nákup bílých žolíkových kostek – pokud jich před bojem s finálním bossem nemáte plné hrsti, nemá skoro cenu se do souboje pouštět, i kdybyste na sobě měli třeba celé železářství! Prostě to vskutku není procházka růžovým sadem pro princezničky, ale řežba pro pořádně odvážné a zručné jedince. Navíc zde nejde jen a pouze o štěstěnu, ale i o nějakou tu strategii. Kterou komnatu zvolit? Kdo jaké kostky použije? Kdo si vezme jaké vybavení? Má vůbec smysl se o takový boj pokoušet, nebo bude lepší vzít do zaječích? To všechno jsou velmi důležitá rozhodnutí, která budete muset v průběhu hry dělat.
Kopat se o stůl do brňavky, kloubit spoluhráčům ruku, ztrácet kostky po lokále a ztrapňovat se před ostatními můžete podle výrobce přibližně 45–60 minut, ale nám to většinou trvalo něco přes hodinku. Čím více bylo hráčů, tím se hra logicky prodlužovala, ale navýšení nebylo nijak markantní.
No a pro koho je tedy tahle deskoherní libůstka určená? Tady opravdu bude hodně záležet na skupině. Nebudu zastírat, že hra není pro každého. Je to přesně ten typ hry, který si většinou užijete, když s vámi u stolu sedí ještě nějaká ta deci něčeho na povzbuzení. Ale i bez ní to půjde, budete-li ji hrát ve skupině bláznivě naladěných a vysmátých pohodářů. Rozhodně se nehodí mezi zapřísáhlé eurohráče (vyzkoušeno), šachisty nebo ty, co za největší úlet považují dát si do šálku Earl greye citrón místo mléka. Na druhou stranu, pokud budete kosit nepřátele v kobkách po boku dobré party, nemusíte už do posilovny, protože břišáky budete mít od smíchu v křeči ještě další týden (a taky ruce a nohy a podobně). Takže pokud máte partu, se kterou se rádi zasmějete, jste alespoň mírně trhlí a alespoň trošku zruční (nechceme, abyste si vysklili okno, zašlápli kočku nebo zlomili tchyninu oblíbenou monsteru), budou Krotitelé kobek hrou, kterou si zahrajete rádi a s chutí. Pokud vám cokoliv z výše zmíněného chybí, raději se poohlédněte jinde.
Dice Tower - Alicorn
Akt. cena: 50 Kč
Končí za: 4 hodiny
