Autor: kren | 6.3.2010 | 11
Konečně se mi podařilo nafotit pár instruktážních fotek k mému rychlokurzu fotografování nejen deskových her. V rychlokurzu uvedu jen nejzákladnější pojmy fotografické praxe a doprovodím je několika fotografiemi, které by měly daný pojem aspoň trošku přiblížit. A protože jsme na webu deskových her, tak fotografie budou samozřejmě k tématu. Neříkám, že jsou to fotografie nejkvalitnější, protože jsem se k vyfocení instruktážních snímků, vzhledem k nedostatku času, dostal až pozdě večer po jedné hře Railroad Tycoon a tak ani osvětlení nebylo ideální, natož připravené za pomoci nějaké soustavy osvětlovacích lamp. Fotografoval jsem víceméně za světla běžné stropní kuchyňské lampy a občas zapnutého blesku. Z důvodu prostoru jsou fotografie zmenšeny a JPEG komprimovány, což nepřispívá k jejich přílišné kvalitě. Uvažoval jsem, jestli by nebylo vhodné nechat k dispozici alespoň odkazy na místo, kde by bylo možné fotografie stáhnout v plné kvalitě, ale vzhledem k velikosti originálu 5616x3744 pixelů by to asi byl zbytečný luxus. K vysvětlení pojmů malé komprimované náhledy postačí.
Vše jsem se snažil maximálně zjednodušit, někdy na úkor exaktní přesnosti. Eventuelní odborníky prosím o shovívavost, protože problematiku, která bývá popsána v mnohastránkových knihách, jsem se snažil nahustit do několika stran rychlokurzu. Navíc je tento obor tak rozsáhlý, že určitě nelze zmínit všechno.
Chceme-li mít po technické stránce kvalitní fotografii, je třeba věnovat pozornost několika oblastem nastavení fotoaparátu – je to především expozice a ostření. U barevné fotografie je potřeba věnovat pozornost i tzv. vyvážení bílé. Všechno jsou to oblasti, které v principu vycházejí z odlišných fyzikálních principů, ale v mnohém jsou provázané a vzájemně se prolínají. Krátce se také zmíníme o úskalích fotografování za pomoci blesku a o použití tzv. zoomu. Pár větami si řekneme rovněž něco o počítačových úpravách fotografií, spíš však stručným doporučením, než nějakými technickými detaily. Na závěr bych rád shrnul všechny probrané kapitoly do několika stručných bodů, jak fotografovat deskové hry. Bude to pár doporučení, kterými bychom se měli řídit, aby Rbx při zařazování fotografií do zdejší databáze netrávil dlouhé večery tříděním nekvalitních pokusů, a mohl se věnovat hraní :-). Rychlokurz je určen nám všem, ať už fotíme dlouho, s fotografií teprve začínáme nebo jen jednou za čas něco cvakneme půjčeným fotoaparátem. Není účelem odradit od fotografování někoho, komu stačí plná automatika kompaktu a na druhé straně i pro znalé není na škodu si zopakovat některé základní pojmy. Ale už dost řečí a tak hurá k prvnímu dílu našeho rychlokurzu...
Správná expozice znamená, že na fotografii vidíme stejné světelné podmínky tak, jak jsme skutečně viděli fotografovaný objekt pouhým okem. Fotografie není ani příliš tmavá – podexponovaná (obr. 1), ani příliš světlá - přeexponovaná (obr. 2). Správná expozice (obr. 3) je ovlivňována třemi parametry, které lze na fotoaparátu nastavit, nebo které nastavuje v automatickém režimu sám fotoaparát.
obr. 1 - podexponováno |
obr. 2 - přeexponováno |
obr. 3 - správně exponováno |
Pouze správná kombinace tří základních parametrů, vede ke správné a kvalitní expozici. Jsou to:
Po vysvětlení jednotlivých pojmů se zmíníme ještě o vzájemném vztahu expozičních veličin.
Tyto parametry se nastavují na fotoaparátu různým způsobem – automaticky, poloautomaticky nebo manuálně. Různě vybavené fotoaparáty mají různé způsoby vzájemného nastavení těchhle veličin a jsou to tzv. expoziční režimy fotoaparátu, o kterých se také na závěr tohoto I. dílu zmíníme.
Dříve to byla citlivost filmového materiálu. U digitálního fotoaparátu vyjadřuje citlivost obrazového senzoru na množství světla. Senzorem myslím elektronický čip, na který se promítá fotografovaná scéna tak, jak se dříve promítala na světlocitlivý film. Senzor ale změnou nastavení ISO neovlivňujeme, protože jeho fyzikální vlastnosti ani změnit nelze. Co nastavením ISO ovlivňujeme, je zesílení signálu odebíraného ze snímacího senzoru. Dříve jsme museli použít pro zvýšení citlivosti citlivější filmový materiál a dnes u digitálních fotoaparátů elektronicky zesilujeme signál ze senzoru.
Nevýhoda vysokého ISO
Při nastavení vysokého ISO lze sice fotit při běžných časech a clonách i za šera, ale signál, který je už hodně slabý je třeba hodně zesílit a tím se projevuje vliv neužitečného elektronického šumu na senzoru, který je vlastně zesilován spolu s užitečným signálem. Šum senzoru, jsou vlastně malé náhodné elektrické signály, které se objevují na výstupu ze senzoru i v případě, že na něj nedopadá žádné světlo. Je to totéž, jako když byla dříve slabá nahrávka na kazetovém magnetofonu hodně zesílena, tak to šumělo a praskalo. U fotografie to také „šumí“ a projevuje se to náhodnou barevnou zrnitostí v obraze.
Na výřezech (obr. 4a a obr. 4b) je dobře vidět, jaký je rozdíl při použití nízkého a vysokého ISO. Fotografie byly pořízeny velice kvalitním fotoaparátem s velkým čipem, pro který není problém snímat kvalitně ještě při 1600 ISO. U běžných kompaktů by za takových světelných podmínek byl snímek prakticky nepoužitelný už při 800 ISO.
obr. 4a - rozumné ISO |
obr. 4b - příliš vysoké ISO |
Nastavením času ovlivňujeme, po jakou dobu bude senzor osvětlený. Takže stejně jako clona, i nastavení času expozice ovlivňuje, kolik světelné energie se dostane na senzor. Když je nedostatek světla, lze fotit dlouhým časem, aby byl čip osvětlován co nejdéle a dostalo se na něj tedy víc světelné energie.
Nevýhoda dlouhého času
Při nastaveném dlouhém času expozice nelze fotit dynamické děje a nelze fotit „z ruky“. Fotografie je pak „mázlá“ - obsahuje tzv. pohybovou neostrost (obr.5a). Proto se musí za šera a tmy fotit ze stativu (obr. 5b). Přitom co ještě „udržíme v ruce“, závisí na ohniskové vzdálenosti objektivu. Se širokoúhlým objektivem udržíme v ruce někdy i 1/60 nebo 1/40 vteřiny. S teleobjektivem s velkou ohniskovou vzdáleností neudržíme v ruce ani 1/250 vteřiny. Pokud si chceme spočítat, jaký čas s jakým objektivem ještě udržíme v ruce, tak zhruba platí, že převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti v mm odpovídá času ve vteřinách, který ještě udržíme.
obr. 5a - z ruky (čas 1/40s) |
obr. 5b - ze stativu (čas 1/40s) |
Příklad: U fotoaparátu s objektivem o ohnisku 200mm udržíme ještě přibližně 1/200 vteřiny.
Není to úplně přesné, protože záleží ještě na velikosti senzoru, ale pro hrubý odhad to stačí. Je to totéž, jako když se díváme hodně silným dalekohledem a držíme ho jen v ruce. To co pozorujeme se nám „třepe“ a někdy objekt, který pozorujeme, nedokážeme ani udržet v zorném poli dalekohledu a musíme si dalekohled o něco opřít (stejně jako fotoaparát umístěný na stativu). Některé fotoaparáty nebo objektivy jsou vybaveny stabilizátorem obrazu. Stabilizátor není však všespasitelný, jak někdy vidíme v reklamách, ale pomůže většinou udržet o dva až tři stupně delší časy než bez stabilizátoru.
Výhoda dlouhého času
Ne vždy může být ale pohybová neostrost na škodu. Fotografujeme-li některé dynamické děje, které by i na fotografii měli vyjadřovat pohyb. Je právě pohybová neostrost, to co chceme. Těžko vyjádříme atmosféru automobilových závodů a rychlost aut, když budeme fotit na nejkratší časy a závodní automobily budou na fotografiích vypadat, jakoby někde v poklidu parkovaly. Podobně je tomu i s tekoucí vodou, kdy krátké časy způsobí, že tekoucí voda vypadá, jakoby zamrzla. Vraťme se ale k našemu tématu a to k fotografování deskových her. Když pomineme, že bychom chtěli dynamicky vyjádřit zuřivý tah vášnivého hráče, tak i při fotografování her existuje příklad, kdy není pohybová neostrost na škodu. Je to hod kostkami. Na fotografiích (obr. 6a, 6b) vidíme, jak vypadá hod kostkou fotografovaný různými časy. Na obrázku 6a se kostka jakoby nepřirozeně vznáší v prostoru a na obrázku 6b jde zase jen o jakousi načervenalou „mázlou“ kouli. Nejlepší pro vyjádření hodu kostkami je záběr, kdy některé kostky ještě letí a některé jsou už v klidu na desce stolu.
obr. 6a - expoziční čas 1/1000s |
obr. 6b - expoziční čas 1/60s |
Takovým příkladem je obrázek 7. Takové záběry, ale vyžadují určitou zručnost, trpělivost a opakované hody. Úplně nejlepší je, když fotoaparát umožňuje sekvenční snímání několika snímků za vteřinu.
Clona je jakási nastavitelná kruhová štěrbina uvnitř optické soustavy objektivu, která ovlivní pouze množství světla, které prochází objektivem, ale nezasáhne do obrazu, který se promítá na senzor. Je třeba si uvědomit, že čím nastavíme vyšší číslo clony, tím je více zacloněno. Tedy tím méně dopadá světla na senzor. Takže například clona 16 znamená, že světlo pouštíme skrz objektiv jen malou škvírou a clona 2,8 znamená, že je clona plně otevřena.
Nevýhoda velké respektive malé clony
Na první pohled by se zdálo, že tady nemůže být problém. Chci více světla, tak otevřu naplno. Chci méně světla (například venku při sluníčku), tak přicloním, abych neměl přeexponovaný snímek. Věc není však tak jednoduchá jak se zdá. Nebudu se tady teď příliš zmiňovat o vlivu na optické aberace (vady), které má každá optická soustava a tedy i objektiv fotoaparátu. Je to problematická, dost rozsáhlá oblast, kterou nemá cenu tady rozebírat. Je třeba se ale zmínit o mnohem praktičtější souvislosti nastavení clony s jinou veličinou, která je důležitá pro technicky dokonalou fotografii – a to souvislost nastavení clony se zaostřením fotografovaných objektů – tzv. hloubka ostrosti. Jestliže zaostříme na nějaký objekt (ať už automaticky nebo ručně), pak jsou zaostřené i předměty směrem od nás za fotografovaným objektem a před fotografovaným objektem. A rozsah vzdálenosti, kde jsou ještě předměty ostré, se právě nazývá hloubka ostrosti. Čím více zacloníme, tím větší bude hloubka ostrosti, tedy tím více předmětů směrem k nám a směrem od nás vzhledem k rovině zaostření bude ostrých (obr. 8a). Jestliže však clonu plně otevřeme, pak hloubka ostrosti bude velmi malá (obr. 8b). Pro zajímavost je na (obr. 9) výřez ze snímku o střední hloubce ostrosti (obr. 8c), aby bylo naprosto jasné, na jaké místo bylo ve všech třech případech ostřeno.
obr. 8a - velká hloubka ostrosti (clona 22) | obr. 8b - malá hloubka ostrosti (clona 2,8) |
obr. 8c - střední hloubka ostrosti (clona 8) |
obr. 9 - výřez, kam se ostřilo |
A aby to nebylo tak jednoduché, tak hloubka ostrosti závisí ještě na ohniskové vzdálenosti objektivu a na tom jak hodně vzdálený předmět fotografujeme. Na velkou vzdálenost může být hloubka ostrosti několik set metrů a fotografujeme-li detail hry na stole, pak hloubka ostrosti může být několik centimetrů nebo dokonce milimetrů.
Nastavení velikosti každé z těchto 3 veličin se stanovuje po určitých dílech a každá tato veličina má svou stupnici:
Citlivost (ISO): ..., 50, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, ...
Clona (A): 1.0, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32, 45, ...
Čas (T): ..., 8, 4, 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250, 1/500, 1/1000, ...
Stupnice jsou vytvořeny tak, že vždy předchozí respektive následující hodnota na stupnici znamená dvojnásobné respektive poloviční množství světla působícího na senzor proti původně nastavené hodnotě. U stupnice citlivosti to znamená poloviční respektive dvojnásobné zesílení signálu ze senzoru.
Příklad: Máme-li nastavenou hodnotu clony 5,6, tak clona 4 znamená 2x tolik světla na senzoru a clona 8 znamená ½ množství světla na senzoru. Podobně je to i se stupnicí času a se stupnicí ISO.
Pro nás je ale důležité to, co z toho vyplývá: Snížení některé veličiny o jednu hodnotu na stupnici můžeme vykompenzovat zvýšením jiné veličiny o jednu hodnotu na stupnici.
Příklad: Je-li ke správné expozici fotografie potřeba clona A=8, čas T= 1/250, ISO= 400, tak ke stejné expozici se dostaneme při následujících nastaveních:
Většina amatérských fotoaparátů má některé přednastavené expoziční režimy, jako je krajina, portrét, sport atd. Není to nic jiného než to, jakým způsobem fotoaparát při fotografování určité scény kombinuje clonu, čas a ISO. Například v režimu krajina, kdy je potřeba velká hloubka ostrosti fotoaparát přidá na cloně a ubere na času. U sportu kdy je potřeba zase krátký čas, ale také poměrně velká hloubka ostrosti zase ubere na času, přidá na cloně a eventuelně to celé vykompenzuje změnou ISO. Naopak u portrétu musí být hloubka ostrosti co nejmenší, proto zase otevře více clonu a kompenzuje to zkrácením času, ISO nastaví tak aby se na portrétu pokud možno neprojevil šum. U některých těchto režimů je ovlivňován i způsob automatického ostření a u současných fotoaparátů bývá součástí těchto režimů i použití některých softwarových algoritmů, které ještě tzv. „vylepšují“ snímek (projasnění stínů, zvýraznění pleťové barvy obličeje u portrétů atd.).
Kromě těchto režimů má fotoaparát většinou plně automatický režim (režim bývá většinou označován zelenou značkou) a vše si řídí podle určitého algoritmu z detekované scény.
Chceme-li kombinaci důležitých parametrů nastavení fotoaparátu ovládat sami (protože z předchozích odstavců už víme k čemu je to dobré), tak můžeme použít poloautomatický nebo manuální režim. Poloautomatický režim bývá většinou priorita clony (režim bývá označován Av) nebo priorita času (režim bývá označován Tv).
Priorita clony Av znamená, že při fixně dané citlivosti ISO můžeme manuálně nastavovat clonu a fotoaparát změnu automaticky kompenzuje tím, že přizpůsobí čas. U priority času Tv je tomu přesně naopak. Nastavujeme čas a pro správnou expozici fotoaparát automaticky přizpůsobuje clonu. Samozřejmě se můžeme dostat do situace, kdy už se fotoaparát dostane s kompenzací mimo rozsah a v takovém případě musíme ručně (pokud to fotoaparát umožňuje) zvýšit nebo snížit citlivost ISO.
Plně manuální režim (režim bývá označován M) ponechává nastavení všech tří veličin na nás a pouze nějakým indikátorem na displeji indikuje, jestli máme nastavenou správnou expozici, nebo jsme pod (podexponováno) či nad (přeexponováno). V tom případě je čistě na nás jakým způsobem podexpozici nebo přeexpozici vykompenzujeme. Při používání manuálního režimu je třeba dobře vědět, co a za jakých podmínek fotíme. Musíme dobře vědět, jestli chceme kratší nebo delší čas. Jestli potřebujeme mít hodně nebo málo zacloněno nebo jestli nám nebude vadit trošku šumu při vysoké citlivosti. Stručně řečeno: Chceme-li používat manuální režim, musíme už o fotografování něco znát nebo se dočkáme velkého zklamání. A naopak, jestliže už o fotografování něco víme, tak automatický režim prakticky už ani nebudeme používat, protože nám nikdy nedá to, co si představujeme a při fotografování nějaké scény naplánujeme.
Super článek
Jen poznámka - chybí obrázek č. 7
Výborné, ale ostávam pri automate :-)
U mňa hraje aj úlohu, či sa mi vytvorený obrázok na pohľad páči - a automat to v 99% prípadoch rieši uspokojivo. Chápem, že na uverejnenie by to nestačilo ani zďaleka, ale venovať foteniu niečo navyše by som už neakceptoval :-)
Naprosto vynikající článek s přesahem i mimo desko
Díky.
Super článek
...kdybych mohl palec nahoru :D
Skvělé, oba palce nahoru
Základní vysvětlení je naprosto jasné. Sice na obrázku s vysokým ISO nevidím šum, ale dovedu si ho představit.
Jen malý podotek. Čas je na některých foťácích označen písmenem S (Shutter). Protože jsem si v začátcích furt beznadějně pletl Shutter a Aperture, udělal jsem si malou mnemotechnickou pomůcku pro poloautomatické režimy Av a Sv (zde označeno jako Tv). Pomohlo mi poslední písmenko v českém názvu:
čaS = Sv - nastavuji čas a zbytek se dopočítá
clonA = Av - nastavuji clonu a zbytek se dopočítá
a ještě jedna mnemotechnická :-)
Někde jsem četl nádhernou mnemotechnickou pomůcku pro zapamatování chování clony. Obrazové informace jsou jako včely letící do foťáku s kouskem obrazu. Když je clonové číslo velké, je clona hodně otevřená a proto hodně včeliček dorazí do foťáku v ten správný okamžik. Tudíž velká část obrazu je ostrá.
Naproti tomu, když je clonové číslo malé, tak se tou miniaturní škvírkou protlačí jen několik včeliček. Tudíž jen několik z nich dorazí do foťáku včas a ostrá je tedy jen malá část obrazu.
super
bezva článek, si to hned jdu zkusit naštelovat :)
a jak negativne cernobile??
jeden by uvital navod jak fotit na Olympus OM-1n za pouziti Fujifilm Neopan 400CN (e;
děkuju
pořádně nastuduju a snad i ty moje fotky budou lepší
trocha pochvalne ktritiky
nektere formulace jsou nestastne, zavadejici a nepresne, ale v dnesni digipopulaci vic nez dostacujici
to ndru
Konkrétně, můžeš klidně na mě soukromě ať nezaplevelujeme tady tu diskuzi. Dost by mne zajímaly formulace, které považuješ za nešťastné, zavádějící a nepřesné :-).
ndru, kren
Já bych to docela rád slyšel od ndru tady v diskuzi, co mu tak nevoní.
ad PJ
Klidně mě by to nevadilo. Když jsem mu psal ať mi to napíše soukromě, tak to nebylo proto, že bych se bál kritiky, ale spíš aby se tady nerozvinula nějaká odborná debata, která by byla stejně většině lidí na nic. Já jsem se to snažil maximálně zjednodušit a zestručnit a i tak se mi to zdá moc dlouhé a odborné.
Super clanek...
... jdu si koupit novej fotak:D Parada, fakt moc pekne napsano.
PJ
to bylo minene jako oceneni (e;
ovsem jak chcete
oki. pokusim se to drzet vecne (nejspis se to i tak nepodari). neco bude technicke k foceni (opravdu jsem ale amater s minimalni praktickou zkusenosti v digitalni fotografii), neco k logicke strukture textu a vet (mozna se podari i nejaka ta poststrukturalni/postmoderni dekonstrukce)
takze: v prvnim odstavci velikost obrazku (resp. rozliseni v pixelech) a format jsou ruzne veci. cos napsal jde pochopit, ze nemuze byt jpeg ve velikosti 5616x3744px. na tohle asi v ruznych formach narazime casteji
----
ad expozice: v podstate neexistuje spravna expozice. tady jsou dva uskali. prvni je az filosoficke a zni (zjednodusene, jelikoz se nesnazim obejit pomerne nepruznou vlastnost soucasne lidske mysli delit skutecnost na modality, nejlepe na dve protichudne modality): je fotografie zaznamem reality nebo zamerem autora? o tom ce je to realita se zas a opet tvrde diskutuje i ve vede a ty smysluplnejsi vedecke nazory za poslednich padesat sedesat let dosly k tomu, ze nejsme moc schopni rict, co presne ta realita je. krom toho osobne se priklanim k stanovisku autorova zameru (coz za sebou nese celou radu ukolu pro fotografa se souhrnym nazvem 'mit fotografovanou situaci maximalne pod kontrolou')
druhym uskalim je format/kvalita/velikost. o spravne expozici lze hovorit u foceni do raw formatu nebo na negativ. v tehletech situacich jde o ziskani maximalniho mnozstvi informaci (zachycenych v raw souboru nabo na policku filmu) a potazmo zvyseni moznosti zpracovani. jinymi slovy s dobre exponovaneho rawka udelam nekolik ruznych a porad kvalitnich fotek
krom toho ja osobne kazdym okem vidim jinak barevne, coz je u foceni pres hledacek docela sranda
dale je zavadejici, ze si to automat nastavi sam. casto pod- a pre- expozice jsou vysledkem automatu, ktery jen ruzne 'tupe pocita' to, co ma pred objektivem, a 'nezna' celou scenu a vsechny podminky. coz ovsem dokladas v zaveru
----
ad iso: pocitam, ze to bude jako u filmu. nektere dnesni filmy i pri vysokych iso (a naslednem dobrem zpracovani) maji jemne zrno. takze kvalitni cip (pripadne soustava cipu) bude mit i pouzitelnejsi rozsah iso. a zas pak otazka formatu (raw, tiff, velkokapacitni jpeg nebo 'jen' 640x480?).
svetlo ma poslednich sto let udajne korpuskularne-ondulacni charakter s tendencemi ke kvantovym skokum (e; svetelna energie je tak trochu technomagie. dal pouzivas pojem mnozstvi svetla, coz je asi vymluvnejsi
----
ad cas: vzdy lze fotit z ruky (e; jde o autoruv zamer. pro ucely foceni deskovych her bych to videl na 'neni vhodne fotit z ruky'. krom toho digitaly ted maji tolik vylepseni (ruzne redukce otresu apod.) pro telefoto a foceni z ruky, ze zakladni poucky pro film uz vetsinou neplati
osobne mi obrazek 6a prijde okouzlujici a plny pohybu (e;
----
ad clona: technicky jde o mnozstvi prochazejiciho svetla, ale zaroven jde o pruchod 'nejkvalitnejsimi' castmi cocek objektivu
objektiv je vzdy zaostren jen na jeden bod (resp. jednu rovinu). zbytek je tzv. oblast prijatelne ostrosti. v podstate to pises, ale u pripravy kompozice, kdy chci mit ostre jeden bod (najdrive zaostrim, vetsinou 'stredem objektivu') v urcite kompozici (pak upravim kompozici v hledacku presunutim 'stredu objektivu'),'proplouvam' rovinami zaostreni a ve vysledku muzu mit ten predtim zasotreny bod mimo prijatelnou rovinu
asi by nebylo na skodu zminit se o tzv. bokehu. tj. prokresleni svetlnych skvrn v nesostrych oblastech. coz zavisi do poctu 'platku' clony
----
ad vzajemny vztah: u casu se v nekterych pristrojich objevuji i jine hodnoty. a nevim jak ted pracuji, ktere pristroje s korekcemi EV. byla snaha aby dokazaly i +/- 1/3 EV zoc napr. dela dva casy navic mezi 1/250 a 1/125
----
ad zaver: krasne popreni spravne expozice (e; resp. relativita spravne expozice dle autorva planu (e;
----
asi by to chtelo neco o mereni expozice, ale k tomu se nejspis dostanes pri vyvazeni bile atd.
ndru
Nic ve zlém, ale mě to přijde jako celkem nípání se v podrobnostech. Článek je zaměřen na široké vrstvy hráčů, a v tomto směru je dle mě více než dostačující.
sydo
samozrejme. jak jinak si vykladas: trocha pochvalne ktritiky - nektere formulace jsou nestastne, zavadejici a nepresne, ale v dnesni digipopulaci vic nez dostacujici??
Reakce na kritiku - ale vstřícná rekace :-)
No tomuhle jsem se chtěl vyhnout. Nicméně budu reagovat. Za prvé chci říct, že to od ndru neberu jako nějakou kritiku mé práce a že bych byl neomylný či ješitný, protože i on sám uznává, že v tak krátkém článku jsou některé nepřesnosti a zjednodušení nevyhnutelné. Takže k věci:
1)Uznávám, že jsem nepoužil správný pojem „velikost originálu 5616x3744 pixelů“, kdy jsem u velikosti měl na mysli velikost dat a napsal jsem rozlišení fotografie v pixlech, ze kterého velikost data vychází. Správně by mělo být „datová velikost souboru originální fotografie s rozlišením 5616x3744 pixelů“. O formátu jsem v souvislosti s originálním snímkem ale nepsal.
2)Tady už souhlasit nemůžu, pokud si tedy odmyslím uměleckou stránku věci, kdy fotograf nefotí optimální expozicí z důvodu uměleckého. Troška teorie : Každá scéna(od hvězdné oblohy, přes ulici po západu slunce až po slunečnou zasněženou sjezdovku) je charakterizovaná svým tzv. EV (exposition value) a kombinace času, clony a ISO vychází právě z tohoto EV. Definice, vzorce a tabulky EV jsou už mimo rozsah tohohle článku a i já jsem se EV v článku vyhýbal, protože by to byl jen další nesrozumitelný pojem. Z praktického hlediska se s ním amatér setká jen na fotoaparátu, který umožňuje při už nastavené kombinaci expozičních veličin korigovat expozici do mínusu (směrem k podexpozici) nebo směrem do plusu (k přeexpozici). Což se využívá například u fotografování scény, jejíž pozadí má oproti fotografovaným objektům výrazně větší, respektive menší EV. Např lyžař na sněhu. Popis téhle kompenzace je ale na samostatnou kapitolu článku.
S formátem, kvalitou a velikostí nemá správné EV co dělat, protože správná expozice se definuje jako veličina reálné scény a ne veličina až po zpracování fotoaparátem. Stejně tak je mylná poznámka ohledně toho, že má smysl o správné expozici mluvit v souvislosti s RAW formátem (surová data z čidla). Samozřejmě, že z expozičně nesprávně nafoceného snímku do RAW formátu, lze dostat kvalitní fotku, pokud jsme nenarazili na bariéru dynamického rozsahu, který je u digitální fotografie podstatně menší než u klasické. Problematika dynamického rozsahu je, ale zase na samostatný článeček, kde by se třeba zmínila HDR fotografii.
S jedinou poznámečkou lze souhlasit, že pokud v rámci dynamického rozsahu chci získat maximální množství informací z fotografované scény. Nemusí být expozice hlavního objektu optimální.
3) Když jsem napsal, že si všechny expoziční veličiny nastaví v automatickém režimu fotoaparát sám, tak jsem ale rozhodně nenapsal, že vždy správně. Kdyby tomu tak bylo, tak se vůbec o manuálním, nebo poloautomatickém režimu nezmiňuju.
4) U hodnoty, kdy je ještě ISO akceptovatelné, bez výrazného šumu jsem vycházel ze současného hrubého průměru. Možná, že jsem neměl uvádět nějaké hodnoty, ale spíše jsem mohl říct, že čím menší čip a vyšší hustota obrazových bodů, tím horší šum. Proto je taková ta honba za megapixely u běžných kompaktů naprosto nesmyslná, protože vyšší rozlišení se ztratí už při běžných ISO v šumu.
Jinak šum u digitálů je trošku něco jiného jak u analogu, kde bylo většinou vyšší ISO vykoupeno větší velikostí zrna. U digitálů je „zrno“ víceméně dáno hustotou pixelů, ale vzniká tu zase problém barevného šumu.
Opět musím říct, že šum nesouvisí s formátem fotografie – to je až následné softwarové zpracování, jehož součástí může být filtrace šumu. Problém je, že když dojde k softwarovému odstranění šumu, dochází při tom ruku v ruce k vyhlazení detailů a zmenšení obrazového rozlišení (detaily se slévají). S velikostí šum souvisí, protože když nastavíme poloviční výstupní formát, je to jako bychom zmenšili hustotu buněk na čipu.
5) Pojem množství světla jsem volil schválně, protože vyjadřováním se v exaktních optických pojmech bych všechno ještě více zmátl a zesložitil a množství světla je jasné i naprostým laikům. Jen tedy pro ty, které by to zajímalo, tak vady optické soustavy objektivu při plně otevřené cloně způsobuje právě částicový charakter světla (lom paprsků s velkým úhlem od optické osy) a u plně zavřené clony zase převládá vlnový charakter světla (ohyb světla).
Co se týče teorie světla, tak od částicové teorie čistě geometrické optiky a Fermatova principu přes vlnový Huygensův princip dospěla klasická fyzika k nejpřesnějšímu popisu světla jako elektromagnetické záření popsané Maxwellovými rovnicemi. Kvantová fyzika je však mnohem dál a popisuje kvantový charakter světla, který je v současnosti nejpřesnější. Samozřejmě, že základní návrhy optických soustav objektivů vycházejí z částicové teorie a z geometrické optiky. Při kompenzaci a výpočtech aberací je ale třeba brát v úvahu vlnovou optiku a její matematický aparát. U výpočtu odrazných a polopropustných vrstev na optických členech a filtrech se používá také elektromagnetická teorie světla. V dnešní době se u speciálních skel, zrcadel a optických vrstev nelze obejít bez kvantové teorie světla. Tož to jen tak, kdyby to někoho zajímalo, což ale nepředpokládám.
6) Poučky, co se týče focení z ruky, stále platí, ať už mají digitály jakékoli stabilizátory obrazy. Jednak stabilizátor neodfiltruje jakoukoli „frekvenci a amplitudu“ otřesů a jednak jsem se přímo v článku přímo zmínil, že stabilizátor pomůže zhruba až o tři časy dolů, co ještě je schopen člověk udržet. Pokud nemáme příliš světelný objektiv, tak je to samozřejmě pro šero dobrá věc, to nepopírám.
7) Obrázek 6a se mi taky líbí, ale má tam být ještě obrázek 7, kde je to i s ležícími kostkami. Viz. Hod kostkami na http://www.zatrolene-hry.cz/spolecenska-hra/heckmeck-z-zizalek-164/obrazky/
8) K oblasti přijatelné ostrosti a překomponování snímku. Naprosto s tebou souhlasím, ale nejde to do rozsahu tohohle článku uvést. To bych musel udělat nákres co je to skutečně hloubka ostrosti. A kdy dochází k tomu, kdy rozostřený bod zobrazený jako malý kruh lze považovat ještě za bod a kdy už ne a kdy je tím tedy dáno rozmezí hloubky ostrosti. To by bylo na další článek.
9) O bokehu jsem se schválně nezmiňoval, protože pro praxi focení s malou hloubkou ostrosti je sice důležitý, ale běžným amatérům k ničemu a navíc je za dané konfigurace fotoaparátu a objektivu neovlivnitelný. Zbytečně další, pro většinu lidí, složitý pojem.
10) O nastavení korekce EV u některých fotoaparátů jsem se už zmiňoval, takže to nebudu opakovat. Číselné řady, které jsem uváděl u clony, času a ISO jsou základní a u většiny foťáků jsou takové, jaké jsem uvedl. Pokud jsou řady děleny u některých fotoaparátů jemněji, tak to nic nemění na platnosti vztahu ISO, clona, čas, jen je třeba trošku víc počítat. Pro orientaci v tomhle článku, ale úplně stačí to, co jsem uvedl, protože hlavním cílem bylo, aby si lidi uvědomili, že když uberou na čase, musí přidat na cloně nebo ubrat na ISO atd. ve všech možných kombinacích.
11) Jde jen o definici toho, co je to správná expozice. Já jsme vycházel v úvodu článku ze správné expozice definované EV dané fotografované scény.
12) O měření expozice, potažmo expozimetrech apod. se zmiňovat nebudu, protože pro běžné amatéry s digitálním foťákem to ztrácí smysl.
NA ZÁVĚR BYCH MOC CHTĚL PODĚKOVAT NDRU ZA TU KRITIKU. VŽDYCKY JE DOBRÉ KDYŽ JE NĚJAKÁ ZPĚTNÁ VAZBA. JEDNAK ČLOVĚK MŮŽE UDĚLAT NĚJAKOU BOTU A JEDNAK STEJNOU PROBLEMATIKU MŮŽE DRUHÝ VIDĚT ÚPLNĚ JINAK. TAKŽE JEŠTĚ JEDNOU DÍK A OMLOUVÁM SE VŠEM, KTERÝM VÝŠE UVEDENÉ POJMY NIC NEŘÍKALY. PŮVODNĚ JSEM TO CHTĚL ŘEŠIT S NDRU V SOUKROMÉ DISKUZI A POKUD BYCH TAM MĚL BOTU, TAK TO EVENTUELNĚ OPRAVIT. NEZDÁ SE MI, ŽE BY TOTIŽ NAŠE ODBORNÁ DEBATA BYLA NĚKOMU K UŽITKU.
'Dva popisy jsou vic nez jeden.' Gregory Bateson
predpokladat, ze vetsinu liduchu to nebude zajimat, mi prijde trochu jako degradace nasi kultury (a potazmo zpusob jak je v tom utvrzovat a udrzovat). zadna vytka, spis ilustrace trendu
- Jo tohle. Vidite ozveny budoucnosti. Nevysvetlil jsme to?
- Co jsou to ozveny budoucnosti?
- Jak jednoduse to chcete?
- Aby to pochopil i Lister.
- No nazdar.
- Je to tezke. Ja vim.
- Takze tedy letime RS, ano?
- Co je RS?
....
dialogicka konverzace otevira prostory pro nove pribehy a tady se dost mozna podarilo (e; jsem zvedav kolik lidi se dostane k opravdovemu foceni
ad Červený trpaslík
Červeného trpaslíka miluju :-).
jinak s tvým: "predpokladat, ze vetsinu liduchu to nebude zajimat, mi prijde trochu jako degradace nasi kultury (a potazmo zpusob jak je v tom utvrzovat a udrzovat)." nemůžu souhlasit, protože v dnešní době přemíra pro jedince neužitečných informací vytlačuje informace upotřebitelné :-).
premira vytlacuje upotrebitelne
jednak jak toto tvrzeni chces dokazat a jednak jak pak chces zamezit konzumni likvidaci svobodne mnohotvarnosti?
Výborný článek...
Díky za osvětlující a velmi polopatické uvedení do problematiky focení, Křene.
Ta skutečnost o dvojnásobných/polovičních hodnotách u sousedních hodnot na stupnici byla pro mne novinkou :-).
Akorát mi přijde - ohledně manuálního a automatického režimu focení - že v případě horších světelných podmínek (např. focení v sakrálních budovách, podzemních prostorách, atd..) mi mnohem lepší fotku udělá automat. režim než když si tam budu hrát s manuálním nastavením parametrů (clona, čas, atd.). I když možná to je tím, že už mám postarší kompakt :-(
Doufám, že se v dalších pokračováních budeš věnovat i osvětlení, bleskům (hromům), apod. Jen pozor, abys nezašel příliš do Diovy domény (hromovládce) :-).
to laredo
Dík za uznání ... právě naopak, za špatných nebo nestandardních světelných podmínek je manuální nastavení k nezaplacení. Automat tam většinou hodí vysoké ISO a je tam šum jako blázen. Je ale pravda, že pokud máš starší kompakt, tak s tím asi nic nenaděláš. Chce to vyzkoušet nanečisto při jakém ISO je u tvého foťáku ještě šum v normě a pak zkusit s plně otevřenou clonou jaké to bude dávat časy.
super článek
Prvně v životě slyším o nějakém ISO, konečně chápu, proč jsou některé fotky zrnité. :)
Schválně si podle toho zkusím pohrát s focením svých nabarvených miniatur, ačkoli se obávám, že nakonec stejně zase skončím u starého dobrého automatu na stativu...
ad Dansemacabre
No ony se doby mění. za mých mladých let vědělo každé dítě, které mělo jednoduchý foťáček, že na focení za soumraku, v lese a nebo uvnitř doma se musel koupit film 21 - 24 DIN (100 - 200 ASA) což odpovídá 100 - 200 ISO a když jel člověk k moři nebo nahory, tak kupoval 17 DIN což byla citlivost fotomateriálu 50 ISO. Po nástupu digitálních foťáků už to lidi vypustili, protože jim stačí, že všechno dělá foťák sám. Dřív nebylo potřeba žádného automatu a každý školák, který fotil, tak kouknul na oblohu a řekl si: "Jo je dost světla, nastavím 125 na 11 (125 čas 11 clona).
Nejen, že v dnešní informační době je člověk zahlcen více informacemi, ale některé se už také ztrácejí.
Blesk ?
Ahoj, mám při focení nejčastěji problém s bleskem, který vytváří nepřirozené stíny odlesky na lesklých herních plánech. Jak to řešíš ty ?
to Czechpastor
Bude to ve třetím díle rychlokurzu :)
3. díl?
Třetí díl se buď nekonal nebo se do dnešních dnů nedochoval, což, ;-)
Super článok
Nenapadlo ma že základným faktom o fotení sa dostanem na fóre o spoločenských hrách :) Ale veľká vďaka Kren.. konečne, mne totalne neznalej, to niekto vysvetlil lopatisticky.
Druhý prst hore patrí husakovi a jeho pamatovým pomockam - vďaka tebe si nové informácie aj uchovám v tej mojej pomotanej hlave :)
problemy s bleskem
Na problemy s bleskem je jednoducha rada, nepouzivat blesk :-). Beztak nici atmosferu tj. barvu prirozeneho osvetleni v mistnosti, ktera neni dana jen barvou svetelneho zdroje, ale i odrazu. Pokud uz je nutne blesk pouzit, pak profesionalni a bleskat do stropu a vyuzivat pouze odrazene svetlo. Kdyz ani to nejde, tak pouzit difuzor, treba aspon takto amatersky vyrobeny: http://content.photojojo.com/diy/diy-film-container-flash-diffuser/
ještě doplnění
s odlesky nejen od blesků se dá bojovat také pomocí polarizačního filtru.
Ťuk! Ťuk! Podzemí
Akt. cena: 100 Kč
Končí za: 4 dny