REPORTÁŽ: Zvířátka v Pardubicích nemilosrdně bojovala o vstup do baru

Autor: Shadowulf | 4.6.2017 | 5

Grandiózní Kulturáček v Pardubicích hostil během prvního červnového víkendu turnaj hned ve dvou deskových hrách. Jako první se tlupa zvířat pošťuchovala o lepší místo u dveří do vyhlášeného podniku ve hře Safari Bar. Odpoledne přišla řada na starou, dobrou, léty osvědčenou a pro mnoho hráčů už zase zapomenutou klasiku - Carcassonne. Zúčastním se obou.

Safari Bar jsem hrál jen jednou, čili po zběžném upřesnění si, co které zvířátko dělá, se směle pouštím do zápolení o první místo. A jde mi to jak... no jako nováčkovi, co to hrál jen jednou. Zpočátku velice často zapomínám, že schopnosti zvířeny ve frontě čekající nebo právě do ní přicházející se aplikují na VŠECHNY karty, čili i na moje vlastní. Několikrát mi takhle málem můj krokodýl sežere vlastního klokana, protože jej přeskočil a tím aktivoval. Uvolněná atmosféra a ustavičné fórky ale povzbuzují i v době, kdy se moc nedaří. Třeba moment, kdy se francouzsky snažíme říct hroch. Francouzi nemají H (takže o Hodně přijdou) a dopředu se nám tak tlačí le roch nebo spíše le rošice.

Postupně mi Safari Bar přirůstá k srdci. Je to rychlá karetní hra, do deseti minut i s přemýšlením odehraná. Opakujeme tři série po třech partiích a stejně se mi to neohrálo. Každá hra se liší, přicházejí nové karty, a i když se v tom snažím najít systém a počítat karty, vykašlu se na to. Jen reaguji na aktuální stav ve frontě. Možná proto taky končím sedmý z devíti hráčů.

V přestávce na oběd si zahrajeme Sushi Go! a v půlce odpoledne vytahujeme klasiku klasik Carcassonne. MindOK nedávno vydal novou edici s úplně předělaným grafickým designem. Rovnou se přiznám se, že ta starší se mi líbí více. Hlavně přechod z červených na modré věžičky, nevím proč, nemohu přenést přes srdce. Navíc se ukazuje, že pravidla asi zřejmě došla pár změn, anebo máme paměť děravou jak ementál. Před začátkem hry se totiž schází tři zhruba stejně početné skupinky hráčů a každá dílky boduje trochu jinak. Sám jsem si třeba myslel, že na konci hry se už štíty na dílcích měst nepočítají a ejhle, poslední verze pravidel je počítá za 1.

Na začátku turnaje proto uspořádáme koncil, abychom bodování ujednotili a pak se při hře nehádali. Není nás mnoho, přeci jenom část hráčů zlákala voda, Aviatická pouť a další nepochopitelné kratochvíle, ale jelikož je Kulturáček součástí obchodního domu Grand, okolo jeho dveří chodí i „normální" lidi. Oslovíme dvojici děvčat, co se už notnou dobu poflakovala na lavičce v sousedství. A ony souhlasily. Holky ale asi netušily, že když je sbalí deskovkáři, nekouká z toho rande, ale paření Carcassone až do večera. I tak se drží statečně a dokonce se spolu paktují proti nám!

Nechápu, kdo v Carcassone vymyslel louky. Kdykoliv o ně zkouším bojovat, abych na konci hry bral tři body za každé uzavřené město, pokaždé dopadnu jak sedlák u Chlumce. Pak se jednou na louku vykašlu, založím si jen tak z dostatku meeplů vlastní, nezávislou pastvinu mimo hlavní dění a zvítězím na celé čáře! Triumf má jen drobnou vadu na kráse, že se přihodil v poslední partii, kdy jsem bojoval o poslední nebo předposlední místo.

Byl to povedený turnaj. Ani vedro moc nebylo. Grandiózní Kulturáček funguje v Pardubicích jako klasická herna deskových her a schází se tu lidé každé úterý, aby si vybrali z bohaté nabídky erárních deskovek a hráli až do pozdních nočních hodin. Zázemí tu také mají dobré, hlavně studené pití v tom vedru potěšilo.  

Fotografie z akce

Sdílet s přáteli: