Recenze World of Warcraft: Wrath of the Lich King

Autor: martinsun | 17.11.2021 | 13

Začalo to pomalu… Nenápadně. Občas se ze zmrzlého lesa vybelhal ghúl. Nic, s čím by si naši hraničáři nedokázali poradit. Jenže pak se množství neklidných nemrtvých začalo zvětšovat a občas se nějaký hraničář nevrátil zpět do tepla pevnosti. Poznání bylo tvrdé a bolestivé. S první velkou nemrtvou nestvůrou, která zpustošila celou vesnici, jsme věděli, že nezapomněl. Že Král lichů je zpět a jeho hněv se pomalu přelévá přes Severní země… 

 

Ve hře World of Warcraft: Wrath of the Lich King se hráči stávají hrdiny ze světa World of Warcraft, kteří chtějí zastavit obávaného Arthase – současného Lich Kinga. Jedná se o kooperativní hru, takže hráči buď společně uspějí nebo všichni prohrají. Každý z hráčů si vybírá jednoho hrdinu a společným úkolem těchto hrdinů je splnit tři úkoly a následně dobýt Icecrown Citadel.

Výprava na sever – příprava hry

Každý hráč si vybere jednoho hrdinu (figurku a kartu hrdiny), který má své speciální vlastnosti a zároveň má určenou výchozí lokaci na mapě.

Z balíčku hrdinských karet dostane každý hráč určitý počet karet, které pomáhají hrdinům přežít v Northrendu. Zároveň se do balíčku hrdinských karet zamíchají karty přívalu nemrtvých a karty pevností. Obtížnost hry je možné upravit právě složením a rozložením karet v balíčku hrdinů.

Na stůl se nachystá herní plán s uprostřed se tyčící dominantou Icecrown Citadel. Na odpovídající místa plánu se náhodně vylosují 3 úkoly v dané barvě. K těm se přidá závěrečný úkol, který je plněn v citadele. Pod každý ze základních úkolů se náhodně vybere karta odměny, kterou je možné získat po jeho splnění. 

Na desku se na příslušné stupnice umístí žetony zhouby a zoufalství, přidají se nepřátelé pomocí karet zhouby a hra může začít.

Severní výprava – průběh hry

Každý hráč odehraje svůj tah, který se skládá ze 4 vždy se opakujících kroků:

1. Provedení 4 hlavních akcí z následujícího výběru:

• Pohyb do sousední lokace
• Boj: hod dvěma kostkami a podle padlých pěstí (symbol úspěchu) se uděluje zranění nepřátelům v lokaci
• Plnění úkolu: hod kostkami, úspěchy zajišťují posun v plnění úkolu. Další posun lze zajistit přispěním karty z ruky se stejným symbolem, jaký je na stupnici plnění úkolu.
• Odpočinek: hod kostkami, úspěchy léčí utržená zranění
• Letecká přeprava: přesun hrdiny do postavené pevnosti

Volné akce: Některé vlastnosti hrdinů a hrdinské karty lze hrát jako volné akce, které lze hrát navíc k hlavním akcím.

Hrdinské karty: V průběhu svého tahu může hráč hrát hrdinské karty. Karty zesilují jednotlivé akce, které může hráč provádět – přidávají zásahy do útoku, zvyšují obranu, vyvolají volné léčení nebo umožní volně cestovat po mapě. 

Ve hře jsou také tři karty pevností, které umožní stavbu pevnosti kdekoliv na mapě. 

 

 

2. Dobrání dvou karet hrdinů 

Ve svém tahu si hráč vždy musí dobrat dvě karty z balíčku hrdinů. Pokud by karty došly, hráči prohrají celou hru. Pokud si hráč vytáhne kartu Příval nemrtvých, okamžitě nasadí nepřátele na vytaženou lokaci a všechny dosud vytažené karty zhouby zamíchá a položí je na dobírací balíček zhouby. Zde poznáváte Pandemic v celé jeho kráse.

 

3. Vyvolání ghúlů 

Podle umístění žetonu na stupnici zhouby si hráč vytáhne odpovídající počet karet zhouby a na každou z nich umístí jednoho ghúla. Pokud by měl na lokaci přijít čtvrtý ghúl, nasadí hráči hrozbu (abomination) a zároveň posunou žeton zoufalství na stupnici zoufalství. 

 

4. Probuzení hrozby

Všechny hrozby se pohnou směrem k nejbližšímu hrdinovi. Pokud dorazí na pole s hrdinou, uštědří mu jedno zranění. Stejně tak, pokud již na poli s hrdinou jsou. Poté následuje tah dalšího hráče. 

 

Konec dlouhé zimy – konec hry

Hráči zvítězí v okamžiku, kdy je splněn poslední úkol v Icecrown Citadel. Hráči naopak prohrají, pokud jim dojdou karty v balíčku hrdinů nebo pokud ukazatel zoufalství doputuje na nejspodnější políčko na stupnici zoufalství. 

 

Jaké jsou mé dojmy z celé hry, se dozvíte v následující části.

 

Příběhy z dalekých zemí svíraných válkou – ilustrace a grafické provedení

Na první pohled mě zaujala nádherná ilustrace, která je z dálky viditelná již na samotné krabici. Hrdinové, ghúlové, hory – prostě pozvání do světa Warcraftu, jak se patří. 

Další pastvu pro oči naleznete v samotné krabici. Desky hrdinů jsem si se zálibou prohlížel docela dlouho. Ilustrace patří ke špičce toho, co je dnes na poli fantasy ilustrací k vidění. 

Za zmínku stojí i jednotlivé karty hrdinů a odměn. Každá z nich má originální kresbu. Dostáváte se k téměř 70 originálním obrázkům z oblíbeného světa. A to i na kartách, které mají v podstatě generickou funkci (pohyb, léčení, boj…) a mohly by být pro každý typ karet stejné. Díky bohu, že nejsou! Je radost s nimi hrát a přitom se kochat známým světem. 

 

Udatní hrdinové a zákeřní nepřátelé – komponenty ve hře

Figurky ve hře jsou jedním slovem famózní. Detailní provedení hrdinů a stejně tak i nepřátel jsou potěšením pro oči. Od samotného Lich Kinga po jednotlivé malinké ghúly, pro něž ve hře najdete dokonce tři rozdílné modely.

U hrdinů se těším na to, až si je namaluji. Ghúly vylepším washem. 

 

Kartonové žetony jsou v solidní kvalitě i tloušťce. Stejně tak i karty jsou pevné.

Trochu jsem byl překvapen ze samotné Icecrown Citadel, která po celou dobu hry stojí uprostřed herního plánu. Při prvním hraní si ji musíte poskládat (jednoduchý návod k sestavení najdete v pravidlech). Je celá z kartonu a připadá mi docela zbytečná. Stejně tak její podstavec, který v průběhu hry slouží jako hradby. I přes jejich zbytečnost je nesmírnou výhodou, že se po poskládání vlezou do krabice. 

Samotný Lich King ve mně vzbudil hrůzu už při vybalení z krabice. Je krásně vytvarovaný, větší strach jsem však měl z toho, zda se mi podaří narovnat jeho výrazně pokřivený podstavec. Naštěstí to napravila horká voda, jeho kolébání na herním plánu byla učiněna přítrž a on mohl dál rozsévat hrůzu do ovládaných území.

 

Mapy severních krajin – pravidla

Pravidla jsou napsána přehledně a srozumitelně. Na začátku na vás vykoukne přehled všech komponent ve hře a pak se již můžete pustit do samotné přípravy hry. Nachystání první hry bylo pro nás, vybavené základními znalostmi z hraní Pandemicu, otázkou okamžiku. V pravidlech jsme listovali spíše výjimečně, pouze z důvodů ujasnění si některých drobností. 

 

Dávní předkové – porovnání s předchůdci

V porovnání s klasickým Pandemicem mi připadá hra „uhlazenější“. Ve hře nemáte několik nemocí, se kterými bojujete, ale jen jedny nepřátele. Samotné „pálení“ karet zde také nehraje žádnou roli. Při plnění úkolu karty jen ukazujete a zůstávají vám v ruce. Přitom zůstává zachován okamžik napětí, kdy víte, že vám přijdou nepřátelé do daných lokací a vy se s nimi musíte co nejdříve vypořádat. Navíc téma je lákavé právě pro všechny milovníky fantasy světů.

 

Porazíme je všechny – hraní jako takové

Nejvíce u nás hra vykvetla ve třech hráčích. Všechny hry, které jsme takto hráli (na normální obtížnost), byly dostatečně napjaté a v posledním kole jsme buď vyhráli nebo jsme podcenili nepřátele, ti nás zaplavili a naše bezbřehé zoufalství hru ukončilo.

Ukazatel zoufalství roste docela pomalu, pokud si hlídáte nepřátele na desce. Pokud ale nastane situace, kdy je potřeba doplnit na desku plastového nepřítele a vy ho už nemáte v zásobě, zoufalství roste. A to docela rychle. 

 

Rychlé přesuny

Velmi se nám líbily rychlé přesuny po mapě. Ať už pomocí hrdinských karet pohybu nebo přesuny do objevených pevností, do kterých se můžete přemístit odkudkoliv. Plánování, kdo kam půjde, tím dostávalo docela zásadní strategickou hloubku. 

 

Spolupráce hrdinů

Vlastnosti jednotlivých hrdinů ovlivňuj,í jakým způsobem spolupracujete, a jak se bude vyvíjet celá hra. Někteří mají volné akce, jiní naopak pomáhají v boji. Při samotné hře jsme vždy brali na zřetel, v čem je kdo silný, a snažili jsme se tyto vlastnosti co nejvíce využívat. 

Nezapomenu, když jsem pomocí své akce přesunul čarodějku o dvě lokace, ta použila teleport a na druhé straně mapy zaútočila. Její obrana jí pomohla v tom, že vyhladila všechny nepřátele v dané lokaci a neutržila žádné zranění. Vzápětí na to pole ukázala karta zhouby, takže bez této akce bychom hru prohráli. 

Zásadní je spolupráce hrdinů při plnění úkolů, kdy ostatní hrdinové na lokaci s úkolem přispívají svými kartami. Pro úspěšné dokončení hry se nám vyplatilo, pokud úkol plnili alespoň dva hrdinové naráz. 

 

Plnění úkolů

Ve hře existují vždy tři základní úkoly v dané barvě. Na první pohled to vypadá, že je zde docela velká variabilita. Bohužel samotné plnění úkolů je docela „suché“: Hodíte si na úspěch a ukážete kartu z ruky. A postoupíte o patřičný počet polí na stupnici plnění daného úkolu. Po postupu utrpí hrdina zranění případně další postihy vyplývající z konkrétního úkolu (nasazení trola do lokace, odhození karty…). Chybí zde větší tématické propojení na jednotlivé úkoly. Různý postih bohužel moc tématické hloubky nepřináší… 

 

Sólo hra

Hru v sólu jsem odehrál velmi svižně a snadno a docela jsem si ji užíval. Rozdíl oproti klasické hře je, že mám pro všechny tři své hrdiny v ruce společné karty. Ty můžu hrát v tahu daného hrdiny. Můžu je hrát na něj nebo na jiného hrdinu v dané lokaci. Ostatní pravidla zůstávají stejná.

Sólo mód se velmi dobře obsluhuje a označení hrdiny, který je právě na tahu žetonem prvního hráče, se ukazuje jako výborná pomůcka. 

Hra v pěti

V pěti hráčích a při zvednuté obtížnosti (na „hrdinskou“) je hra extrémně tuhá a krutá. Stalo se nám, že než obešlo kolo okolo stolu, tak přišli dvakrát nemrtví, a to hned po sobě. Hra se pak velmi rychle mění v čekání na smrt ve formě rychlého poklesu žetonu zoufalství pod bod mrazu. V pěti hráčích doporučuji hru pro zvlášť zkušené hardcore hráče Pandemicu nebo lehké masochisty. 

 

Překlad

Při hraní jsme narazili na jednu věc, která nám hru na začátku trochu zkomplikovala a museli jsme se dívat na internet, jak ji vůbec dál správně hrát – jednalo se o karty hrdinů, které umožňují léčení. Text na kartě říká, že hrdina odpočívá a vyléčí si jedno zranění. Jedná se o volnou akci, tudíž to na první pohled vypadá, že se odhodí karta a vyléčí se jedno zranění. Realita je však jiná – znamená to, že hrdina provede akci odpočinek. Což znamená hod kostkami a vyléčení zranění podle padlých úspěchů +1. Což je něco podstatně jiného… Naštěstí existují fóra na internetu, kde se dá najít správný výklad. Myslím si, že vše vzniklo nešťastným převedením slova rest (“odpočinek“) na sloveso „odpočívá“. Drobnost, ale pro hru podstatná. A přitom stačilo na kartu doplnit, že si vyléčí o jedno zranění navíc, a bylo by jasno…

Hrozba jako příšera? Při hře jsme se nesžili s pojmem „hrozba“ pro velkého nepřítele (předpokládám, že v originále se jedná o „abomination“). Věřím, že se tady dalo použít lepšího překladu – nebo to nepřekládat vůbec (jako u ostatních geografických pojmů). Kombinace pojmů hrozba, zhouba a zoufalství vnáší do celé hry docela zmatek a ne úplně jednoduše se v nich orientuje…

V samotné hře jsou použity názvy lokací v angličtině. S tím jsme neměli nejmenší problém. Naopak spoluhráči velmi živě vzpomínali, v které lokaci byl možný raid (WoW), případně na jiné detaily z tohoto světa, se kterými se potkali třeba v Hearthstonu. 

 

Nejasnost v pravidlech 

Pravidla jsou napsána jednoduše, což je jejich velké plus. Bohužel jsme v nich nenašli jednu věc, týkající se pohybu hrozby. Pokud už hrozba stojí na políčku s hrdinou v kroku Probuzení hrozby, co se stane?

Opět pomohl Google a odpovědí je, že hrdinu zraní stejně tak, jako by se na pole právě přesunula. O tom v pravidlech není bohužel nejmenší zmínka. Detail, ale velmi důležitý, obzvlášť při hře více hráčů, kdy se hrozba probouzí po tahu každého hráče a může tak způsobit slušná jatka.

Potenciál do budoucna

Hra má obrovský potenciál do budoucna z pohledu možných rozšíření. 

• Rozvoj hrdinů: Daleko více by se zde mohlo pracovat na synergii v rámci jednotlivých frakcí. Nyní je úplně jedno, zda hrajete za Alianci nebo Hordu. Hodilo by se levelování hrdinů a tím i vylepšování jejich vlastností. V současné verzi hrdinové zůstavají stejní po celou dobu herní partie. 

• Lokace: Jednotlivé lokace by si zasloužily své speciální vlastnosti. Hře by to výrazně pomohlo k vytvoření daleko silnější atmosféry spjaté přímo se světem Wacraftu. Umím si představit, že některé lokace by byly pro hráče přátelštější, jiné naopak velmi nebezpečné.

 

Shrnutí

Líbí se mi:

• nádherné ilustrace a celkové grafické provedení 
• vychytané figurky, které přímo vyzývají k nabarvení
• přiměřená délka hraní (většinou lehce přes hodinu)
• přehledná pravidla
• spolupráce mezi hrdiny
• rychlá příprava hry
• napětí při dobývání Icecrown Citadel
• že jde o „vyladěný a přístupnější Pandemic

 

Co mi naopak vadí:

• repetitivnost úkolů a nulová atmosféra při jejich plnění 
• chybí „epičtější“ pojetí závěrečného úkolu – jde jen o delší verzi obyčejného úkolu
• chybějící rozvoj hrdinů (snad v rozšíření – jestli nějaké bude…)
• nejasný překlad některých pojmů

 

 

Hra je vhodná jak pro pokročilé hráče, tak i pro ty začínající. Toulat se světem Warcraftu v deskové hře je prostě zážitek! Pravidla jsou jednoduchá. Jedna hra zabere tak akorát času. Ilustrace jsou kouzelné. Nejvíce si hru užijete v 1–3 hráčích. Hra ve 4 nebo 5 lidech je daleko nemilosrdnější.

Variabilita při samotné hře je velká (karty prostě chodí pokaždé jinak). Pokud se smíříte s tím, že poslední úkol je vždy stejný, tak hru můžu jenom doporučit. Chcete-li mít ve sbírce Pandemic s fantasy tématikou, našli jste svůj klenot do ledové koruny.